Od čtvrtka 28. března 2013 jdou do oběhu nové kontrolní nálepky prokazující platnost technické kontroly a měření emisí. K jejich distribuci dojde prostřednictvím stanic technické kontroly (TK), stanic měření emisí (ME) a pracovišť odborů dopravně správních agend na obcích. Novinkou je unikátní číslování jednotlivých archů, které zabrání jejich případnému zneužití. Až do vyčerpání skladových zásob se budou vydávat nálepky také od původního dodavatele, jejichž platnost zůstává beze změn, tedy do data vyznačeného na nálepce. Základní design i forma užití nálepek TK a ME se nemění. Novinkou je unikátní identifikátor, který slouží k jejich podrobnému sledování v oběhu. Jedná se o jedno ze systémových opatření ministerstva dopravy proti neoprávněnému užití a pohybu kontrolních nálepek. Kontrolní nálepky budou distribuovány v balení po 500 kusech, přičemž každé balení bude opatřeno unikátním identifikátorem ve formě textu a čárového kódu. Nálepky budou umístěny v arších po 20 kusech a unikátní identifikátor bude mít rovněž každý arch. V budoucnu se dále počítá s tím, že unikátní značení bude mít každá kontrolní nálepka a v informačním systému CIS STK se povede evidence. Nové nálepky byly testovány ve zkušebně a jsou odolnější proti poškození, přesto je ale nezbytné dbát několika zásad. Nálepky nesmí být ošetřovány agresivní chemikálií narušující jejich integritu (např. organickým rozpouštědlem či koncentrovaným odmašťovadlem), vystaveny mechanickému poškození (např. suchému čištění od nánosů zaschlého bláta nebo posypových materiálů) ani dlouhodobému působení vysokotlakého paprsku vody. V případě porušení integrity nebo nečitelnosti kontrolní nálepky její výměnu zajišťuje vlastník či provozovatel motorového vozidla. Kontrolní nálepky jsou vymezeny vyhláškou č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel, a oprávněné osoby (technik STK, mechanik ME) je umisťují na zadní tabulku registrační značky motorového a přípojného vozidla. Kontrolní nálepka technické způsobilosti vozidla slouží k označení vozidla, které úspěšně absolvovalo technickou prohlídku ve stanici technické kontroly, kontrolní nálepka měření emisí označuje vozidlo s úspěšně absolvovaným měřením emisí ve stanici měření emisí. Perforace kontrolních nálepek vyjadřuje měsíc a rok, kdy se má vozidlo podrobit následující technické prohlídce ve stanici technické kontroly, nebo měření emisí ve stanici měření emisí. TZ MD ČR

kde sa poskytuje pomoc zdravotne postihnutým osobám alebo osobám so zníženou pohyblivosťou podľa nariadenia (EÚ) č. 181/2011.

BUSportál se zeptal na podobný seznam Ministerstva dopravy ČR. Martin Novák z tiskového oddělení Ministerstvo dopravy odpověděl: Tento seznam bude zveřejněn i na našich internetových stránkách, neboť nám to nařizuje Evropská unie. V současné době však čekáme na schválení zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě – zde má být uvedena definice míst, které mají služby poskytovat. Předpokládáme, že to budou autobusová nádraží statutárních měst, kde je provozována mezinárodní autobusová linková doprava. Na Slovensku: Podľa článku 12 nariadenia Európskeho parlamentu a Rady (EÚ) č. 181/2011 o právach cestujúcich v autobusovej a autokarovej doprave a o zmene a doplnení nariadenia (ES) č. 2006/2004 (ďalej len „nariadenie“) členské štáty určia autobusové a autokarové stanice, kde sa poskytuje pomoc zdravotne postihnutým osobám alebo osobám so zníženou pohyblivosťou. Členské štáty o tom informujú Komisiu. Komisia na internete sprístupní zoznam určených autobusových a autokarových staníc. V tejto súvislosti Slovenská republika určila zoznam autobusových staníc. Vzhľadom na rekonštrukčné práce na autobusových staniciach sú pri autobusových staniciach uvedené aj termíny, odkedy bude pomoc podľa nariadenia na týchto staniciach poskytovaná. Určené autobusové stanice, kde sa poskytuje (príp. bude poskytovať) pomoc podľa nariadenia Európskeho parlamentu a Rady (EÚ) č. 181/2011 o právach cestujúcich v autobusovej a autokarovej doprave a o zmene a doplnení nariadenia (ES) č. 2006/2004: ZOZNAM STANÍC

Tisková zpráva Evropské komise.

1.3.2013 - Dnešním dnem nabývá účinnosti nařízení (EU) č. 181/2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě, které poskytuje cestujícím v autobusové a autokarové dopravě v EU nová práva. Nařízení stanoví základní práva cestujících a ukládá řadu povinností podnikům provozujícím autobusovou a autokarovou dopravu a provozovatelům terminálů, pokud jde o jejich odpovědnost vůči cestujícím. Každý rok cestuje autobusy a autokary v EU zhruba 70 milionů lidí. Místopředseda Evropské komise Siim Kallas, odpovědný za dopravu, uvedl: „Držíme slib: díky tomuto nařízení EU se práva cestujících rozšiřují i na autobusovou a autokarovou dopravu. EU je nyní první částí světa, kde platí ucelený soubor práv cestujících pro všechny druhy dopravy.“ Nařízení o autobusové a autokarové dopravě stanoví práva cestujících podobná těm, která se vztahují na leteckou, železniční a lodní dopravu. Mezi tato nová práva patří: •zákaz diskriminace založené na státní příslušnosti, pokud jde o sazby a další smluvní podmínky; •nediskriminační zacházení pro osoby se zdravotním postižením a osoby se sníženou pohyblivostí. Konkrétně to znamená pomoc zdarma na určených autobusových terminálech a v autobusech a autokarech, jakož i finanční odškodnění za ztrátu či poškození jejich vybavení umožňujícího pohyb; •náležité a dostupné informace pro všechny cestující před cestou a během ní a obecné informace o jejich právech v autobusových terminálech a na internetu; •náhrada jízdného v plné výši nebo přesměrování v případě rezervace nadměrného počtu míst (overbooking), zrušení nebo zpoždění o více než 2 hodiny od odhadované doby odjezdu (použije se pouze u cest na vzdálenost delší než 250 km); •náhrada škody ve výši 50 % ceny jízdenky a náhrada jízdného v plné výši v případě rezervace nadměrného počtu míst (overbooking), zrušení nebo zpoždění o více než 2 hodiny od odhadované doby odjezdu, pokud podnik provozující autobusovou a autokarovou dopravu nezajistí cestujícím právo zvolit si mezi náhradou jízdného a přesměrováním (použije se pouze u cest na vzdálenost delší než 250 km); •odpovídající pomoc (lehké jídlo, strava, občerstvení a v případě potřeby ubytování) v případě zrušení nebo zpoždění o více než 90 minut pro cesty delší než tři hodiny (použije se pouze u cest na vzdálenost delší než 250 km); •odškodnění v případě úmrtí, zranění, ztráty či poškození zavazadel v důsledku dopravní nehody; •mechanismus vyřizování stížností, který stanoví podniky provozující autobusovou a autokarovou dopravu a který budou moci využívat všichni cestující; •určení nezávislých subjektů, které mají pravomoc nařízení prosazovat a případně ukládat sankce, ve všech členských státech EU. Souvislosti Dříve než se Evropská komise před pěti lety rozhodla předložit svůj návrh týkající se práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě, neexistovala v oblasti obecných práv pro tento druh dopravy žádná mezinárodní dohoda, která by byla uplatňována ve většině členských států, ani žádné právní předpisy EU. Přijetí nařízení o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě v roce 2011 znamenalo dokončení právního rámce pro uživatele všech druhů dopravy na úrovni EU. Dnes je EU první integrovanou částí světa, kde platí práva cestujících: cestující jsou chráněni při svých cestách po EU bez ohledu na to, zda používají leteckou, železniční, lodní nebo autobusovou či autokarovou dopravu. Další kroky Na podzim roku 2013 Evropská komise uspořádá první setkání s vnitrostátními orgány s cílem koordinovat účinné uplatňování právních předpisů o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě. Více informací a odkazy na europa.eu

6. února 2013 schválila vláda nařízení vlády o stanovení pravidel pro zařazení silničních motorových vozidel do emisních kategorií a o emisních plaketách.

Sbírka zákonů č. 201 / 2012: ZÁKON ze dne 2. května 2012 o ochraně ovzduší Problematika tzv. nízkoemisních zón (tj. zón s omezením provozu motorových silničních vozidel) je s účinností od 1. září 2012 upravena v § 14 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.1 Nyní na ni navazuje nové nařízení vlády o stanovení pravidel pro zařazení silničních motorových vozidel do emisních kategorií a o emisních plaketách, které dne 6. února 2013 schválila vláda. Na problematiku těchto zón z pohledu motoristů jsme rozhodl Autoklub ČR podrobněji zaměřit a přinést komplexní informaci o tom, co nás v blízké budoucnosti čeká. Kde může být nízkoemisní zóna zřízena? Nízkoemisní zónu lze zřídit: - ve zvláště chráněných územích, - v lázeňských místech, - kdekoliv jinde, pokud tam došlo k překročení některého z imisních limitů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o ochraně ovzduší. Kdo a jakým způsobem nízkoemisní zónu zřizuje? Nízkoemisní zónu stanoví obec svou vyhláškou (tj. právním předpisem vydaným v samostatné působnosti), a to buď na celém svém území, nebo jeho části. Obec ve vyhlášce o vyhlášení nízkoemisní zóny stanoví její účinnost nejdříve 12 měsíců od jejího vyhlášení. Obec informuje Ministerstvo životního prostředí o přijetí vyhlášky nejpozději jeden měsíc před nabytím její účinnosti. Obec ve vyhlášce vymezí území nízkoemisní zóny a emisní kategorie vozidel, která mají povolen vjezd do této zóny. Pro případy vzniku smogové situace může obec stanovit zvláštní (zpřísněné) podmínky provozu nízkoemisní zóny, zejména zpřísnit emisní kategorie vozidel, která mohou vjíždět do nízkoemisní zóny po dobu trvání smogové situace. Na průjezdním úseku dálnice nebo silnice lze nízkoemisní zónu stanovit pouze v případě, že na území obce mimo nízkoemisní zónu anebo mimo zastavěné území téže nebo sousední obce existuje jiná dálnice nebo silnice stejné nebo vyšší třídy, po které je možné zajistit stejné dopravní spojení. Obec může dále vyhláškou stanovit, že se omezení vjezdu do nízkoemisní zóny nevztahuje na osoby s trvalým pobytem na území nízkoemisní zóny. Jak se na autě pozná, jakou emisní normu vozidlo plní? Emisní kategorie, do které vozidlo spadá, se bude vyznačovat pomocí tzv. emisní plakety. Emisní plaketa musí být umístěna a celou svou plochou přímo nalepena na vnitřní straně čirého skla předního okna motorového vozidla na pravém dolním okraji čelního skla (tj. vedle dálničního kupónu) tak, aby výhled řidiče z vozidla byl co nejméně omezen a plaketa byla dobře viditelná z vnější strany vozidla. Podobné značení emisními plaketami ostatně známe již z Německa, kde se uplatňuje již řadu let. V novém nařízení vlády se předpokládá rozdělení motorových vozidel do čtyř emisních kategorií, a to podle toho, zda mají zážehový (tj. benzínový) nebo vznětový (tj. dieselový) motor. Tyto emisní kategorie mají být vymezeny dle obrázku pod textem. Kde a jak bude možné získat emisní plaketu? Pro získání emisní plakety je provozovatel silničního motorového vozidla povinen předložit (velký) technický průkaz silničního motorového vozidla. U vozidel registrovaných v zahraničí se emisní plaketa přiděluje podle data první registrace motorového vozidla, pokud nelze prokázat jeho emisní třídu. Distribuci emisních plaket zajišťují obecní úřady obcí s rozšířenou působností a Ministerstvo životního prostředí. Jak se nízkoemisní zóna pozná? Nízkoemisní zóna by měla být označena dopravními značkami. Jejich vzor by mělo stanovit Ministerstvo dopravy vyhláškou, to se však doposud nestalo. Lze však předpokládat, že tyto zóny budou označovány podobným způsobem, jakým jsou označovány v Německu, tj. s využitím zónově platné značky a s vyobrazením barevného symbolu plaket, s nimiž do takové zóny lze legálně vjíždět. Lze získat výjimku pro vjezd do nízkoemisní zóny pro nevyhovující vozidla? Zákon o ochraně ovzduší připouští udělení výjimky, ale pouze z taxativně stanovených důvodů. Obecní úřad obce, která stanovila svou vyhláškou nízkoemisní zónu, může v samostatné působnosti na základě žádosti povolit dočasnou nebo trvalou individuální výjimku pro vozidla: a) se speciálním vybavením, například nákladní dopravníky, zábavní zařízení, vozidla užívaná jako pracoviště, b) určená k přepravě věcí na kulturní a společenské akce, včetně akcí rekreačních, vzdělávacích a výchovných, například dětské tábory, nebo c) určená k přepravě tuhých, tekutých a plynných paliv pro zajištění provozu nemocnic, sociálních ústavů a školských zařízení. d) nemoci, bezmoci nebo jiného postižení osoby, která nesplňuje podmínky pro přiznání označení pro osobu těžce zdravotně postiženou, e) pracovní doby žadatele o výjimku neumožňující přepravovat se hromadnou dopravou, nebo f) zásadního významu pro podnikání, kde by omezení provozu v nízkoemisní zóně mohlo výrazně ohrozit nebo znemožnit podnikání. Jaké budou sankce za nerespektování nízkoemisních zón? Nerespektování nízkoemisní zóny bude přestupkem. Bohužel v praxi zřejmě bude díky nejasnosti zákona docházet k nejednotnosti a aplikačním problémům, zda se má jednat o přestupek podle § 46 odst. 1 zákona o přestupcích spočívající v nerespektování nařízení obce, jímž byla nízkoemisní zóna stanovena (s pokutou do 30 000 Kč, resp. v blokovém řízení do 1 000 Kč), nebo o přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu spočívající v nerespektování dopravní značky, kterou je nízkoemisní zóna označena (s pokutou 1 500 – 2 500, resp. v blokovém řízení do 2 000 Kč) . Autoklub ČR se jednoznačně přiklání k druhé z variant, tj. k postihu přestupku podle zákona o silničním provozu, neboť v praxi půjde o nerespektování dopravní značky zakazující vjezd. Proč je nová úprava přísnější ve vztahu k autům s naftovými motory? Z věcného hlediska jsou návrhem motorová vozidla se spalovacím motorem rozdělena podle toho, zda mají zážehový či vznětový motor. Důvodem tohoto rozlišení je, že navržená úprava má, podobně jako obdobná úprava platná již několik let v SRN, vést zejména ke snížení množství pevných částic (sazí) v ovzduší, které se výrazným způsobem podílejí na vzniku smogových situací a které jsou principielně ve výrazně větším množství produkovány právě (zejména staršími) vznětovými motory. Zvítězí při stanovování nízkoemisních zón zdravý rozum? Když se nízkoemisní zóny před několika lety zaváděly v Německu, omezení pro vjezd starších vozidel byla, respektive nadále jsou zaváděna postupně. Nejprve byla tato omezení vztažena na nejstarší vozidla, která jsou zcela bez emisní plakety, teprve posléze na vozidla s červenou plaketou. Až v současné době některá města začínají omezovat vjezd vozidel se žlutou emisní plaketou. Nelze nepřipomenout, že v době zavádění nízkoemisních zón v Německu, jehož obyvatelé jsou přeci jen o poznání majetnější než Češi, pomáhal majitelům starších aut institut šrotovného. Je ovšem třeba konstatovat, že v Německu emisní zóny nesplnily očekávaný cíl – zlepšení kvality ovzduší. Měření německého autoklubu ADAC ukázalo, že snížení množství škodlivých částic je po zavedení emisní zóny minimální. To dokazuje, že doprava má na koncentraci prachových částic ve vzduchu jen malý vliv. Mnohem větší vliv má počasí, hlavně vítr a déšť. Jako řešení ke zlepšení čistoty ovzduší ve městech ADAC doporučuje takzvanou zelenou vlnu, tedy synchronizování zelené na křižovatkách. Nezbývá než doufat, že v České republice zvítězí racionální a sociálně přiměřený přístup k zavádění nízkoemisních zón a že přitom budou zváženy i zkušenosti ze zahraničí – viz výše. Autoklub ČR v tomto ohledu apeluje především na zdravý rozum, mj. protože ne každý má doma pod podlahou ukryté peníze na nové auto a průměrný věk českých aut se stále pohybuje kolem patnácti let (!). Obecní politici by tyto skutečnosti měli respektovat. Ruku v ruce s pouze postupným a sociálně přiměřeným zaváděním nízkoemisních zón by pak mělo jít zpřísnění dohledu nad činností stanic měření emisí, včetně využívání institutu silničních technických kontrol podle § 6a zákona o silničním provozu . TZ Autoklub ČR

úplné znění "autoškolského" zákona, obojí účinné od 19. 1. 2013

Aktuální dokumenty ke stažení a mnoho dalších poskytuje Tiskový servis AČR: www.autoklub.cz

Držitelé si po obdržení nové karty budou moci staré karty dočasně ponechat.

Od 1. prosince 2012 se Ministerstvo dopravy rozhodlo změnit stávající praxi v oblasti archivace paměťových čipových karet pro řidiče autobusů a vozidla nad 3,5 t (dále PKŘ), na nichž se zaznamenává doba řízení včetně přestávek. Držitelé si po obdržení nové karty budou moci staré karty dočasně ponechat s tím, že je nejpozději do 60 dnů po uplynutí doby platnosti úřadu odevzdají ke skartaci. Zásada, že řidič smí držet pouze jedinou platnou PKŘ touto změnou nebude narušena, neboť karta s uplynulou platností je palubní jednotkou odmítána jako nefunkční a dále může sloužit pouze jako výkazní médium. Ministerstvo dopravy k tomuto kroku přistoupilo z důvodu množících se případů, kdy orgány silničních kontrol, především v jiných členských státech Evropské unie, požadují dokládání činností řidiče v 28 dnech předcházejících dni kontroly výlučně předložením paměťové karty řidiče, čímž dochází ke konfliktu se stávající právní úpravou vydávání karet v České republice, a řidičům za tento stav může být uložena pokuta. Problémy se týkaly případů obnovy PKŘ, kdy se stará karta při vydání karty obnovené řidičům ve stávající praxi odebírala a na vydávajícím úřadě skartovala. Vzhledem k tomu, že současná platnost obou PKŘ, tedy prošlé či procházející a nové PKŘ je vyloučena, neboť nová karta se stává funkční teprve dnem následujícím po datu konce platnosti karty staré, přistoupilo Ministerstvo dopravy jako národní autorita k úpravě, že při obnově PKŘ vydávající orgán starou kartu držitelům dočasně ponechá. Zároveň úředníci obcí s rozšířenou působností držitelům doporučí, aby PKŘ po uplynutí 28denní lhůty, nejdéle však do 60 dnů po uplynutí její platnosti úřadu vrátili, a umožnili tak její skartaci. Uvedené opatření ministerstvo doporučilo obecním úřadům obcí s rozšířenou působností aplikovat počínaje dnem 1. prosince 2012 jako trvalou změnu, která bude následně zapracována do metodického předpisu a vydána jako další verze k současně platné metodice ze 14. prosince 2011. Zásada, že řidič smí držet pouze jedinou platnou PKŘ touto změnou nebude narušena, neboť karta s uplynutou platností je palubní jednotkou jako nefunkční odmítána a v souběhu s kontrolní kartou lustrujícího orgánu ji lze použít výlučně jako výkazní médium. Tomuto odklonu od dosavadní praxe v ČR se ministerstvo dlouhý čas bránilo, neboť na území ČR dosud některé kontrolní orgány nemají on-line přístup do systému a skutečnost, zejména je-li karta obměněna před uplynutím platnosti karty staré, při silniční kontrole nemusí být odhalena, což řidiči mohli zneužívat. Naopak při kontrole v zahraničí kontroloři přístup do systému bez výjimky mají a za porušení pravidel pokutu v řádu tisíců eur uložit mohou a často tak činí, neboť vydáním nové karty je stará v systému automaticky zneplatněna a nová bezprostředně poté nabývá platnosti. TZ Ministerstva dopravy

pouze železniční a linkové autobusové dopravy.

Otázka kompenzace státem nařízených slev je pro zástupce všech dopravních podniků a tedy pro SDP ČR již evergreenem. Nyní ale dostává nerovný přístup státu k různým typům provozovatelů veřejné dopravy ještě bizarnější podobu. Stát nařizuje prostřednictvím cenového věstníku provozovatelům veřejné dopravy slevy pro některé skupiny zákazníků (děti, studenty, ZTP). Zároveň poskytuje dotace na přepravované žáky, studenty apod. (na základě stejného cenového věstníku) v železniční a linkové autobusové dopravě. Dotace ovšem nepřiznává provozovatelům městské veřejné dopravy. MF Dnes ve svém vydání ze dne 3. října tohoto roku upozorňuje na únik miliónů ze státní kasy v souvislosti s konkurenčním bojem dopravců na železnici. Tito dopravci mají kromě standardního ceníku, který platí pro stát, i tzv. „akční ceny“, které jsou ovšem platné již rok. V součtu tedy dopravce zinkasuje za studenta či cestujícího ZTP díky státu více než je běžná cena pro „plnocenného“ cestujícího. Dopravní podniky bojují se snižováním úhrady prokazatelné ztráty a milióny, které jim unikají na možné kompenzaci za státem nařízené slevy, by pro ně byly velmi citelnou finanční injekcí, která by umožnila například obnovu vozových parků nebo jiné zvýšení kvality jejich služeb. Střední a větší dopravní podniky to stojí desítky až stovky milionů korun ročně (např. DP Ostrava 90 mil. Kč, DP Plzeň 80 mil. Kč). SDP ČR jako profesní sdružení má za to, že podmínky pro poskytovatele veřejné dopravy v závazku veřejné služby by měly být rovnocenné a o tuto rovnost bude usilovat. TZ SDP ČR

Odkaz na tabulku Autoklubu ČR.

Autoklub ČR zpracoval na základě informací FIA (Fédération Internationale de l´Automobile) tabulku s aktuálními údaji o používání zimních pneumatik v jednotlivých evropských státech: POUŽÍVÁNÍ ZIMNÍCH PNEUMATIK V EVROPĚ – SEZÓNA 2012/2013

Autoklub ČR k senátnímu návrhu novely zákona o silničním provozu.

23. října 2012 projednala Poslanecká sněmovna v 1. čtení senátní návrh novely zákona o silničním provozu (sněmovní tisk č. 759) a přikázáním výborům jej propustila do dalšího čtení. Cílem návrhu je liberalizovat věkové hranice pro pravidelné lékařské prohlídky řidičů – seniorů. Podle zákona ve stávajícím znění platí, že držitel řidičského oprávnění je povinen se podrobit pravidelné lékařské prohlídce nejdříve šest měsíců před dovršením 60, 65 a 68 let věku a nejpozději v den dovršení stanoveného věku, po dovršení 68 let věku pak každé dva roky (§ 87 odst. 3 zákona o silničním provozu). Senátním návrhem se navrhuje limity 60 a 65 let vypustit, takže by se pravidelné lékařské prohlídky týkaly až řidičů od 68 let věku. Autoklub ČR vítá zahájení diskuze na toto téma, byť v souladu s některými kritiky návrhu považuje věkový limit 68 let za příliš vysoký; za vhodnější by považoval stanovení věkového limitu 65 let. Právě tato legitimní diskuze jistě bude vedena v průběhu dalšího projednávání návrhu v Parlamentu. V souvislosti se senátním návrhem novely však Autoklub ČR upozorňuje i na další nedostatky stávajícího zákona, jež souvisejí s pravidelnými lékařskými prohlídkami a zasluhovaly by si legislativní řešení, a předkládá tímto k odborné diskuzi své věcné návrhy řešení. Podrobněji: AUTOKLUB_K_PROHLIDKAM_2012.doc TZ Autoklub ČR , říjen 2012

za porušení povinnosti řidiče mít u sebe alkoholtestr se bude ukládat až od 1. března 2013.

Francouzské nařízení č. 2012-284 ze dne 28. února 2012 o stanovení povinnosti řidičů pozemních motorových vozidel mít v povinné výbavě přístroj na zjišťování požití alkoholu (Décret n° 2012-284 du 28 février 2012 relatif à la possession obligatoire d'un éthylotest par le conducteur d'un véhicule terrestre à moteur) nabylo účinnosti dnem 1. července 2012. Od uvedeného data ve Francii platí, že každý řidič jakéhokoliv silničního motorového vozidla, s výjimkou řidiče mopedu, musí mít ve vozidle nepoužitý, originálně zabalený a certifikovaný alkoholtestr a že za porušení této povinnosti se bude ukládat pokuta 11 euro. Francouzská strana prostřednictvím FIA nyní informovala, že pokuta 11 euro za porušení povinnosti řidiče mít u sebe alkoholtestr se bude ukládat až od 1. března 2013 . Autoklub ČR našim řidičům doporučuje, aby před cestou do Francie už v současnosti, tedy v době, kdy by pokuta zatím neměla hrozit, postupovali následovně: "Z České republiky si s sebou vezměte nejlevnější na trhu dostupný alkoholtestr (např. klasickou trubičku na jedno použití) a po přejetí hranic do Francie na nejbližším místě (např. na čerpací stanici) zakupte alkoholtestr, který by snad měl splnit všechny podmínky certifikace podle francouzských požadavků (i když lze předpokládat, že se od toho českého nebude lišit)." Z TZ Autoklub ČR Říjen 2012