Typ tramvaje K2 se v hlavní městě v závodě ČKD Tatra vyráběl, přesto v pravidelném provozu nikdy nejezdil. Vůz ev. č. 7000 Dopravního podniku hlavního města Prahy původně sloužil v Bratislavě pro výcvik řidičů. Kompletní opravou prošel v Brně. V rámci retroprovozu se K2 mohou cestující svézt v Praze každý víkend, zatím až do konce února.

Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) pokřtil svoji první tramvaj Tatra K2 ve vozovně Střešovice 2. února, symbolicky dostala evidenční číslo 7000. Rozšířil tím svůj vozový park historických tramvají, které nasazuje na speciální linky č. 23, 41 a 42. Ačkoliv se tramvaje K2 v Praze 17 let vyráběly, nikdy zde s cestujícími nejezdily. To se změní tuto neděli, 5. února 2023, kdy tramvaj Tatra K2 DPP 40 let po ukončení sériové výroby poprvé vyjede do pražských ulic jako první pořadí na historické lince č. 42. Odjezd první jízdy pro veřejnost DPP naplánoval na 10 hodin ze smyčky Dlabačov . Tramvaje Tatra K2 byly vyvinuty jako druhá generace tuzemských šestinápravových článkových tramvají ideově navazujících na řadu T3. V historii československého tramvajového průmyslu se stal zásadním milníkem pro přechod ke kloubovým vozidlům právě tento typ označený ve verzi pro domácí trh jako K2, pro tehdejší Sovětský svaz K2SU a pro Jugoslávii K2YU. Prototyp K2 byl postaven v roce 1966 a jeho typové zkoušky z velké části probíhaly v pražských ulicích, kde jezdil bez cestujících s evidenčním číslem 7001. Návazně byl prezentován na Mezinárodním veletrhu Brno 1966, kde již nesl číslo 7000, a po návratu z veletrhu pokračoval zkušební provoz v Mostě a Litvínově. Po ukončení zkoušek byl vůz v lednu 1968 převeden do Brna, kde obdržel evidenční číslo 607 (později 1007) a sloužil zde v pravidelném provozu až do roku 1988. Vůz DPP evidenčního čísla 7000 byl vyroben v závodě ČKD Tatra Praha v roce 1977 a dodán do Bratislavy jako poslední tramvaj K2. Bratislavský dopravní podnik jej od počátku využíval pouze jako vozidlo pro výcvik řidičů pod evidenčním číslem 394. V roce 1983 byl vůz přečíslován na 8133. V roce 2009, po 32 letech služby, byl výcvikový vůz K2 vyřazen a odstaven v bratislavské vozovně Krasňany, aniž by byl kdy zařazen do provozu s cestujícími. Díky tomu tramvaj neprošla zásadními konstrukčními úpravami a zůstala tak výjimečně zachována s množstvím původních prvků. Na jejím designu se podíleli dva slavní čeští návrháři – František Kardaus, autor návrhu ikonického čela tramvaje a Miroslav Navrátil, který navrhl sklolaminátové sedačky. „ Naším hlavním úkolem je provozovat veřejnou dopravu v hl. m. Praze, pečovat a rozvíjet k tomu dopravní infrastrukturu. Máme ale také morální povinnost pečovat o technické dědictví a zachovávat jej pro další generace. Proto, když se nám naskytla příležitost za symbolickou částku zakoupit chybějící vůz K2 do našeho vozového parku historických tramvají, nezaváhali jsme. Jsem rád, že se její záchrana a oprava podařila a můžeme ji do pražských ulic vypravit symbolicky ke 40. výročí od ukončení výroby tohoto typu. Tramvaj K2 budeme nasazovat primárně na historickou linku č. 42, zájemci si ji mohou také objednat na soukromé komerční jízdy po Praze. Je to také hezký dárek ke 30. výročí Muzea MHD, které si letos ještě důstojně připomeneme. Pro Muzeum MHD chystáme novou výstavní halu pro silniční vozidla, na kterou už máme pravomocné stavební povolení. V nejbližších týdnech vyhlásíme veřejnou zakázku na jejího zhotovitele a pevně věřím, že se nám letos podaří zahájit i samotnou stavbu ,“ uvedl Petr Witowski, předseda představenstva a generální ředitel DPP. „ V rámci retroprovozu se snažíme prezentovat nejvýznamnější zástupce tramvají Tatra z nejúspěšnějšího historického období 50. a 60. let, které charakterizuje zejména výjimečný design českého výtvarníka Františka Kardause. Z tohoto období nám ve vozovém parku historických tramvají chyběl zástupce vozů K2, které ač v Praze nikdy v pravidelným provozu nejezdily, jsou s hlavním městem navždy spjaty, protože se pouze zde v závodě ČKD Tatra v letech 1966 až 1983 vyráběly. Proto jsme v roce 2021 využili unikátní příležitost a tramvaj K2, která byla 12 let odstavena ve vozovně Krasňany, odkoupili od Dopravního podniku Bratislava za symbolických 1000 eur. Jsem nesmírně rád, že se kolegům z Dopravního podniku města Brna, kteří mají s tímto typem vozů letité zkušenosti, povedla její kompletní oprava a zachování jejího původního vzhledu ze 70. let včetně interiéru ,“ řekl při křtu K2 Jan Šurovský, člen představenstva a technický ředitel DPP – Povrch. „ Tramvaji jsme přidělili evidenční číslo symbolicky – původně s ním v Praze zkušebně jezdila vůbec první článková tramvaj vyrobená v Československu, typ K1 z roku 1964, a krátkou dobu jej nesl i prototyp tramvaje K2 a pod tímto číslem byl vystaven také na Mezinárodním veletrhu Brno 1966. V Praze tramvaj vyjede poprvé s veřejností zatím do zkušebního provozu tuto neděli na lince č. 42, na kterou ji budeme nasazovat o víkendech do konce února. V březnu a dubnu si tramvaj ještě zhruba na dva měsíce převezmou naši technici v Ústředních dílnách DPP v Hostivaři, aby ji ve spolupráci s kolegy z Dopravního podniku města Brna ještě vyladili. Způsob jízdy s touto tramvají je výrazně odlišný od T3, proto se s vozem důkladně seznamujeme. Předpokládáme, že do trvalého provozu na historických linkách se tramvaj K2 vrátí na přelomu letošního dubna a května .“ Technické detaily tramvaje Tatra K2 DPP ev. č. 7000 Jedná se o jednosměrný šestinápravový motorový tramvajový vůz sestávající ze dvou částí – článků. Krajní podvozky jsou hnací, převzaté z tramvaje Tatra T3. Střední podvozek je hnaný – běžný (bez motorů) a je vybaven kotoučovými a kolejnicovými brzdami. Kloubové spojení obou článků karoserie se nachází na středním podvozku, přechod je krytý měchem. Oproti standardním vozům T3 se v ose tramvaje na spodku nenachází masivní centrální nosník, celý spodek je vylehčen a tvořen roštovým systémem příčníků a podélníků. Rozdílně jsou konstruovány také bočnice, kde nosnou funkci plní speciální profilované plechy uvnitř bočnic, jež jsou z vnější strany překryty trapézovými obložnými plechy, které jsou pro snadné výměny po menších nehodách pouze nýtovány. Z vnitřní části bočnic se poté nacházejí umakartové obklady interiéru. Vnější vlnité plechy, pro tramvaje K2 typické, byly při pozdějších modernizacích a opravách často odstraňovány a nahrazovány plechy hladkými. V každém článku se v pravé bočnici nacházejí dvoje čtyřkřídlé skládací dveře. Čela tramvaje, shodná s legendárním typem tramvaje T3, jsou vyrobena z laminátové skořepiny a byla navržena Františkem Kardausem. Podlaha se v tramvaji K2 nachází ve výšce 900 mm nad temenem kolejnice. Bočnice pod okny jsou v interiéru vozu z vnitřní strany obloženy umakartem, strop tvoří dřevovláknité desky, podlaha je vyrobena z vodovzdorné překližky, která je pokryta gumovým kobercem. Okenní skla jsou do karoserie uchycena pomocí gumových profilů. Horní část oken je posuvná, k větrání vozu slouží i čtyři stropní větrací klapky. Topení zajišťují topnice v několika sedačkách na levé straně vozu a v pravé bočnici v topném kanálu. Pro vytápění se využívá i odpadní teplo. Laminátové sedačky jsou rozmístěny v uspořádání 2+1. Po rekonstrukci vozu je nově osvětlení interiéru řešeno pomocí LED svítidel na 24 V, vůz je zároveň vybaven interiérovým kamerovým systémem a čelní nehodovou kamerou. Tramvaj K2 je vybavena elektrickou výzbrojí s odporovou regulací rozjezdu a brzdění. V krajních podvozcích se nachází vždy dva trakční motory (každý pohání jednu nápravu), které jsou zapojeny sériově, vzájemné spojení obou podvozků je paralelní. Motory s cizí ventilací jsou napájeny přes sériově zapojené omezovací a pojezdové odpory a zrychlovač. Při rozjezdu vozu je plně využit odpor zrychlovače (na rozdíl od tramvají T2 a T3). Napájení řídících obvodů a chlazení motorů prvního podvozku je vyřešeno motorgenerátorem, motory třetího podvozku mají vlastní motorventilátor. Elektrický proud je odebírán z trolejového vedení pantografem na předním článku, u vozů K2YU z prvních sérií pro Sarajevo byl sběrač proudu umístěn na článku zadním. Tramvaje K2 v Praze jezdily jen v rámci zkoušek výrobce v letech 1965 a 1966 v režimu bez cestujících. Do pražského členitého terénu se tyto článkové tramvaje nehodily, DPP proto zůstal u nákupu tramvají T3 s lepšími adhezními i dynamickými vlastnostmi. Vozů K2 bylo vyrobeno celkem 569 kusů. V Československu (234 kusů) se prosadily v Brně, Bratislavě a Ostravě, exportovaly se do tehdejší Jugoslávie (90 kusů) a Sovětského svazu (245 kusů). Významným exportním uplatněním byly i dodávky pro egyptskou Káhiru, pro kterou byla vyráběna speciální obousměrná modifikace K5 v kompenzaci za dodávky egyptské bavlny.

Generální opravu trolejbusu Škoda 9Tr28HT ev. č. 105 pro město Teplice zajistí ZLINER. Hotovo by mělo být za 2,5 roku. ZLINER má s renovacemi vozidel dlouholeté zkušenost, slaví 30 let.

Teplice za kompletní opravu a znovu uvedení do provozu trolejbusu z roku 1980 zaplatí 9 899 999,99 mil. korun bez DPH (předpokládaná hodnota zakázky byla 9,9 mil. korun). Odborníci na renovace ze ZLINERu mají za sebou odkaz pro budoucí generace v podobě krásných zachráněných historických vozidel. V posledních letech provedli generální opravy několika vozidel. Pro Dopravní podnik města Brna renovovali Karosu ŠM11 nebo autobus Škoda RTO, pro Plzeňské městské dopravní podniky trolejbus Škoda 14Tr a autobus Škoda 21 Ab, pro Dopravní podnik měst Chomutova a Jirkova trolejbus Škoda 15Tr. Na konci roku 2022 předali libereckému Boveraclubu autobus Praga RND z roku 1947. K vidění je ve stálé expozici Technického muzea v Liberci. Společnost ZLINER , která slaví 30 let od svého vzniku, se zabývá opravami a rekonstrukcí historicých vozidel. Od roku 1996 je dealerem Karosy, nyní IVECO CR, a prodává autobusy této značky.

Nový autobus Škoda 706 RTO pro Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě pořídil Pardubický kraj, do depozitáře zamířily také dvě Karosy.

Autobusy z vysokomýtského podniku Karosa byly u nás i ve světě pojmem. Jejich základní typy mapuje i sbírka Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. Vývojovou řadu doplnil nedávno autobus Škoda 706 RTO LUX, rok výroby 1969. Jeho pořízení finančně podpořil zřizovatel muzea, tedy Pardubický kraj. „ Na možnost pořízení tohoto autobusu mne upozornil pan ředitel Junek, který velmi bedlivě sleduje všechny aukční portály u nás i v zahraničí, na kterých je možné získat potenciální exponáty pro muzeum. Autobus byl nabízen k prodeji jako plně funkční, s platným technickým průkazem i registrační značkou, což znamenalo, že bude možné jej okamžitě nejen vystavovat, ale také využívat při různých retro akcích, a to nejen v našem kraji. Vzhledem k tomu, že se jednalo o unikátní možnost pořídit tento autobus pro naši organizaci, tak jsme se rozhodli navýšit příspěvek do fondu investic muzea tak, aby ho organizace mohla zakoupit. Celková prodejní cena autobusu byla 4,5 milionu korun ,“ uvedl hejtman Martin Netolický. Autobus je ve velmi dobrém stavu, plně funkční, s dohledatelnou a prověřenou historií. „ Podle dochovaných výrobních čísel se jedná o výrobek vysokomýtského národního podniku Karosa, který byl dodán národnímu podniku Silnice v Hradci Králové – závod Chrudim v roce 1970. K autobusu je i celá řada náhradních dílů včetně motoru po generálce ,“ uvedl náměstek hejtmana pro oblast kultury Roman Línek. „ V našich sbírkách už máme autobusy Karosa typů Š 11, 700, 900 a HD 12 a s uvedeným vozem Škoda 706 RTO LUX bychom měli vývojovou řadu základních typů autobusů Karosa a ucelenou ,“ řekl ředitel Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě Jiří Junek. V současné době jsou autobusy v různých pronajatých garážích. „ Počítáme s tím, že pro tyto velké sbírkové předměty budou učeny připravované prostory v areálu bývalé zemědělské školy v Poplerově ulici, ale lidé se s nimi setkají také na různých akcích, a to nejen v našem kraji. Chceme, aby provozuschopné exponáty ožily a předvedly se v celé své kráse ,“ doplnil Línek. Muzeum jen před pár dny získalo další vozy, od Armády ČR linkový autobus Karosa C 734 z roku 1984 a dálkovou Karosu LC 735 z roku 1991.

V neděli 15. října 1972 vyjely v Praze na poslední jízdy trolejbusy. Získali jsme vzácné dobové fotografie a rádi je předáváme našim čtenářům.

Děkujeme panu Spoustovi, který jako brigádník - průvodčí na poslední trolejbusové lince 51 jezdil a zažil i poslední jízdu v noci z neděle 15. na pondělí 16. října 1972. V pondělí ráno už na další destítky let místo trolejbusů vyjely autobusy. Dnes se trolejbusy v moderní podobě vrací a vybavené bateriemi nahrazují autobusy i na trasách s úseky bez trolejového vedení. Hlavní město si připomene 50. výročí ukončení trolejbusového provozu o víkendu 15. a 16. října. Zároveň dojde k zahájení zkušebního provozu na nově vybudované trolejbusové trati z Letňan do Čakovic s historickými trolejbusy, včetně těch, které v Praze v minulosti vozily cestující a dnes jsou k vidění v Muzeu MHD. Nové kloubové trolejbusy SOR TNS 18 určené pro novou trolejbusovou linku 58 se na akci neobjeví. Nahradí ho dvanáctimetrový ze stejné řady.

Na Autodrom Sosnová v sobotu 14. května dorazili členové RTO Klubu se svými historickými autobusy. Podívejte se na fotodokumentaci.

V Sosnové byl dnes program s historickými vozy celý den . Za fotografie autobusů členů RTO Klubu děkujeme Zdeňkovi Nesvedovi.

Trolejbusy 9 Tr byly v nepřetržitém provozu 60 let. Ve Škodě Ostrov vyrobili přes 7 000 těchto vozidel. Jeden letos zachrání pro budoucnost v Brně.

V letošním roce opraví Dopravní podnik města Brna jeden ze svých původních trolejbusů - Škoda 9T r s evidenčním číslem 3136. V Brně jezdil od roku 1980 do 1996. Pak byl odprodán do ukrajinského města Rovno, kde jezdil v pravidelném provozu až do roku 2019. Do Brna se vrátil po 23 letech, za sebou má neuvěřitelných téměř 40 let služby pro cestující. První prototyp trolejbusu Škoda 9 Tr byl vyroben v roce 1957 a v provozu byl v Plzni. Druhý prototyp vyrobili ve Škodě Ostrov v roce 1960 a jejich sériová výroba byla ukončena v roce 1981, za tuto dobu opustilo závod 7 437 vozů a z něj udělalo třetí nejpočetnější vyráběný typ trolejbusu na světě. Díky ukrajinskému Rovnu zajišťovaly trolejbusy Škoda 9 Tr nepřetržitě provoz na pravidelných linkách 60 let .

Nejstarší dochovaný trolejbus v ČR - Praga TOT z roku 1936 je novým lákadlem pro obdivovatele starých časů a hlavně vozů.

Návštěvníci Muzea MHD Praha ve Střešovicích budou mít v sobotu 5. února poprvé možnost spatřit trolejbus Praga TOT jako nový. Rozsáhlá oprava vozidla začala v roce 2010 a podle Dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP) ještě není zcela u konce. Prohlédnout si ho však už návštěvníci mohou. Během několik měsíců by mohl být i v provozuschopném stavu.

Dopravní podnik Bratislava poptává zájemce o kompletní opravu a zprovoznění svého kloubového IKARUSU z roku 1987.

Dopravní podnik Bratislava (DPB) zveřejnil výzvu k předkládání nabídek na renovaci historického autobusu IKARUS 280.08, který byl dopravnímu podniku dodaný v roce 1987 a v ulicích Bratislavy jezdil do roku 2003. Cenu renovace DPB odhaduje na 92 ​​800 Eur, práce by měl zhotovitel provést do 8 měsíců od zadání objednávky. Renovace znamená kompletní rozebrání vozidla, repasi nebo výrobu nových dílů, kompletizaci vozidla do historicky autentické podoby z roku 1987 a uvedení do provozuschopného stavu. Dopravní podnik požaduje předložit kalkulaci jednotlivých prací, přičemž některé, jako přečalounění sedadel, si zajistí ve své režii. Lhůta pro podání nabídek zájemců je do 2. 2. 2022 do 8 hodin. Více o bratislavských IKARUSech na webu imhd.sk .

Těsně před Vánoci přivítali v muzeu Ikarus 630 z roku 1964. Vůz čeká kompletní renovace.

V Praze jezdily Ikarusy od roku 1961 do roku 1968. Pro kopcovitou Prahu se nehodily díky malému chladiči. Pamětníci vzpomínali, že výjezd na Strahov byl v horkých dnech dobrodružstvím. Nutností byla vybavenost konví na vodu. Celkem bylo do Prahy dodáno 40 vozů čísel 500-539 a už v letech 1963-4 došlo k přečíslování, doplněním číslice 4 před stávající číslo. Vrak městského Ikarusu 630 získalo Muzeum MHD Praha z Technického muzea v Brně. Vůz má dost dochovaných prvků - kování, nápisy a okna - a po renovaci se zařadí k dalším autobusovým exponátům z přibližně stejné doby, jako je Škoda RO nebo RTO Jelcz 272. Zdroj: Muzeum MHD Praha - děkujeme

Po úspěšné celkové opravě autokaru Škoda 706 RTO LUX se ŠKODA–BUS klub pustí do linkového autobusu Škoda 706 RO, který byl v šedesátých letech součástí flotily ČSAD Plzeň.

Linkový autobus ŠKODA 706 RO poslalo ČSAD Plzeň v šedesátých letech minulého století na generální opravu do Holýšova, kde získal původní podvozek novou karoserii 706 RTO-P. Cestou do Holýšova se autobus zastavil v chatové oblasti Výsluní na jihu Plzně. Jeden ze zaměstnanců ČSAD si vyřazovanou skříň autobusu, která by jinak skončila ve šrotu, ponechal a po zastřešení z něj udělal na zahradě chatku. Podvozek následně v Holýšově prošel generální opravou. Celá léta stála chatka na svém místě, Výsluní se však poslední dobou proměňuje ze zahrádkářské kolonie na městskou část Plzně a na pozemku původního majitele autobusové chatky bude stát rodinný dům. Naštěstí současnému majiteli bylo líto autobus poslat do šrotu a tak kontaktoval Muzeum dopravy ve Strašicích. Karoserie tím ještě neměla vyhráno, oblast Výsluní je protkaná úzkými uličkami s kolmými křižovatkami, kde mají problém se vyhnout i osobní vozidla. V září 2020 sem byla sice zavedena linka MHD, díky špatné průjezdnosti ale jen minibusová. Ve čtvrtek 18. listopadu je vše připraveno na vyzvednutí karosérii, odpoledne se ji podařilo celkem hladce naložit na podvalník. Horší byl výjezd z pozemku a vytočení z úzkých uliček. Nakonec záchrana skončila úspěšně a muzeum už začalo plánovat další renovaci. V budoucnu tak k autokaru Škoda 706 RTO LUX přibude další autobus, tentokrát 706 RO. Zdroj: Muzeum dopravy ve Strašicích - děkujeme!