Doporučujeme zajímavé čtení o historii hromadné dopravy z pera bývalého ředitele DSZO pana Antonína Macháčka. Ke Zlínu patří už téměř 80 let trolejbusy, jak ale fungovala doprava před rokem 1944?

Antoním Macháček byl ředitelem Dopravní společnosti Zlín-Otrokovice (DSZO) v období let 1993 - 2000. Ve svých několika příspěvcích přibližuje minulost hromadné dopravy na Zlínsku. První část popisuje období zavedení železniční dopravy a vznik linek městské dopravy: Dnes již jen nejstarší obyvatelé Zlína pamatují dobu, kdy základní městskou dopravní obsluhu tiše a spolehlivě nevykonávaly trolejbusy – ať již tmavě modré, bledě modré, červenokrémové, žlutomodré, nebo v posledních letech barevné jako papoušci s co nejkřiklavějšími reklamami. Počátek veřejné dopravy na Zlínsku však patřil – jako ostatně všude jinde – vlaku, pokud ovšem nepočítáme koňmi tažené dostavníky, omnibusy či poštovní spoje. V blízkosti Zlína byla již v rané historii železniční dopravy postavena jedna z prvních tratí na území Čech: přes blízké Otrokovice procházela slavná Severní dráha císaře Ferdinanda z Vídně do Krakova, na jejímž úseku z Uherského Hradiště (dnes Starého Města) do Přerova byl zahájen provoz 1. září 1841. Otrokovice se však nepyšnily žádným nádražím, ba ani zastávkou, na vlak se muselo až do Napajedel či Tlumačova. Zastávka v Otrokovicích byla zřízena až v roce 1882. Na železniční spojení se světem si musel tehdy ještě bezvýznamný Zlín počkat až do roku 1899, a to ještě z iniciativy vizovických měšťanů, kteří shromáždili potřebný kapitál a stavbu dráhy prosadili. Lokální trať měla však provinční charakter provozu a ten jí svým způsobem zůstal dodnes, přes letité snahy o její prodloužení do Vsetína, zdvoukolejnění či elektrifikaci. Svědčí o tom například samotné zlínské nádraží, které se od zahájení provozu příliš nezměnilo. Osudy Otrokovicko-Zlínsko-Vizovické dráhy by si ostatně zasloužily samostatný článek. Hlad po osobní veřejné dopravě začal narůstat s rozvojem Baťových závodů. Řídký provoz železnice a pěší docházka k ní ze stále širšího okolí, odkud nový průmysl začal nasávat pracovní síly, brzy přestaly dostačovat. Po první světové válce spolu s technickým rozvojem autobusových vozidel začala vznikat poměrně hustá síť příměstských autobusových linek, vázaná především na potřeby Baťova koncernu. V roce 1929 jezdilo z okolních vesnic do Zlína 54 autobusů různých dopravců. Koncem 20. a počátkem 30. let minulého století v návaznosti na rozvoj města, výstavbu nových čtvrtí a bouřlivý nárůst počtu obyvatel vzniká poptávka i po samostatné městské dopravě. Prvním jejím koncesionářem se stal autodopravce Pavel Vaculík, který začal v roce 1928 provozovat linku od nové nemocnice přes Zálešnou k Baťově továrně. V podstatě tutéž linku pak provozoval od r. 1930 i další dopravce František Pavelka a budiž řečeno, že mezi oběma podnikateli panoval poměrně ostrý konkurenční boj. Projevoval se např. „podjížděním“ jednotlivých spojů s přebíráním cestujících, vzájemnými stížnostmi na praktiky řidičů atp. Je známo, že firma Baťa vyznávala zcela opačný přístup k tomu, co se dnes nazývá outsourcing. Co bylo v jejich silách a možnostech, zajišťovala vlastními zdroji a silami. Proto její působnost dosáhla takové šíře a rozmanitosti, od bot až po letadla a železniční vozidla. Toto se projevilo i ve zlínské veřejné dopravě. V roce 1937 přebírá provoz na místní dráze a vzniká nová Baťou ovládaná společnost OZVD, a. s. (Otrokovicko-Zlínsko-Vizovická dráha), a ta také postupně přebírá počátkem 40. let veškerou autobusovou dopravu ve Zlíně. Tím začíná soumrak městských autobusových dopravců. Postupně byli vytlačováni na linky příměstské, ale i na těch měli velké problémy. Pokračovala válka a pohonné hmoty pro provozování veřejné dopravy byly stále obtížněji dostupné. To bylo také impulsem, proč OZVD v úzké spolupráci s městem Zlín začaly připravovat výstavbu trolejbusové dráhy. Ani to nebylo jednoduché, válka způsobila nedostatek stavebního materiálu, oceli, mědi, zkrátka všeho, co bylo ke stavbě zapotřebí. Připomeňme, že ve válečné době se povedlo v Česku mimo Zlín vybudovat trolejbusovou dráhu pouze v Plzni, a to jen díky nutnosti zajistit strategickou zbrojní výrobu. Bylo zapotřebí velké zarputilosti tvůrců trolejbusové dopravy k uskutečnění této myšlenky. Ale to bude další téma našeho vyprávění. Antonín Macháček autor je bývalým ředitelem DSZO a výkonným ředitelem Sdružení dopravních podniků

V polovině srpna 2002 se ulice Prahy proměnily v jezera. Hlavní město zasáhla největší povodeň za posledních téměř 200 let. Na Florenci nefungovalo metro ani autobusové nádraží.

Před 19 lety způsobila velká voda jen v hlavním městě škody za 27 miliard korun, z toho přibližně sedm v metru. Voda se dostala do 18 stanic a osm z nich zcela vyřadila z provozu. Nejvíce postižený byl Karlín a s ním stanice Invalidovna a Florenc, voda v některých ulicích sahala do výše 3 metrů. Oblast Florence byla kompletně zaplavená, včetně autobusového nádraží. To muselo zavřít brány 14. srpna, znovu se autobusy naplno vrátily až v říjnu. Dnes je Karlín zcela novou moderní čtvrtí a podle úřadů má vybudovanou protipovodňovou ochranu. Na autobusovém nádraží stojí nová odbavovací hala, protíná ho zrekonstruovaný Negrelliho viadukt a v jeho okolí se aktuálně staví nové budovy. Ať už Bastion Florenc s komerčními a kancelářskými prostory u východu z metra na ÚAN, která má být dokončena ve 2. čtvrtletí 2022, nebo rozsáhlý projekt Masaryčka podél ulice Na Florenci směrem k vlakovému nádraží. Jak na povodeň vzpomínala pro náš web Luďka Hnulíková, ředitelka tehdejší Pražské dopravní a.s. (dnes ČSAD Praha holding a.s.) pět let poté, tedy v roce 2007, si můžete přečíst ZDE .

Z firmy zabývající se vývojem a výrobou autoelektroniky se stala Mikroelektronika významným dodavatelem odbavovacích systémů nejen do České republiky, ale i na zahraniční trhy.

18. července 2021 oslavila Mikroelektronika 30 let od svého vzniku. Od roku 1991 se etablovala na pozici významného výrobce elektronických odbavovacích systémů a své produkty a řešení dodává nejen do České republiky, ale i do více než 40 zemí po celém světě. Jedna z posledních a rekordních objednávek je pro dopravní podnik ukrajinského města Lvov, kam vyrobí ve Vysokém Mýtě vybavení pro platbu jízdného pomocí bankovních karet, mobilních telefonů a 2D kódů do téměř 1 000 tramvají, trolejbusů a autobusů. Nová moderní zařízení od Mikroelektroniky všichni známe, jejich prostřednictvím se odbavujeme a kupujeme jízdenky do MHD v Praze, Ostravě, Plzni, Brně, Liberci, Ústí nad Labem a v dalších městech, na linkách příměstských a meziměstských, ale i na lanovce v pražské zoo nebo na Petřín. Zatímco zmiňované lanovky jsou spíše turistickou atrakcí, jinak je tomu v Bolívii, kde se turnikety a terminály od Mikroelektroniky ve městě La Paz starají o výběr jízdného v největší síti městských lanovek na světě . Jak vypadal první palubní počítač nebo první označovač jízdenek vyrobený v závodě Mikroelektroniky ve Vysokém Mýtě se můžete přijít podívat do Turistického a informačního centra ve Vysokém Mýtě, kde je do 22. srpna u příležitosti tohoto významného výročí otevřena výstava mapující historii této české firmy . Po téměř třiceti letech pod vedením svého majitele Jindřicha Nádvorníka se od února 2021 vydala firma do další etapy s novým majitelem, společností Sentinel Capital, a.s.

O víkendu 14. a 15. srpna otevře své brány muzeum a po obci na Rokycansku vyjedou u příležitosti Strašického posvícení historická vozidla.

Strašické posvícení už tradičně doplňuje program v Muzeu dopravy a jízdy historických linek. Oba víkendové dny 14. a 15. srpna bude muzeum otevřeno od 10 do 17 hodin a historická vozidla vyjedou na 3 okružní linky, jedna noční pojede ještě po půlnoci. Ty mohou lidé využít ke svezení nebo jako přípoj k veřejné dopravě nebo k dopravě v rámci obce až do nočních hodin. Na různých místech obce na Rokycansku bude kulturní a pouťový program. Trasy jednotlivých linek jsou koncipovány tak, aby spojovaly zajímavá místa ve Strašicích a okolí. Linky 1 a 2 slouží pro spojení Muzea dopravy, Muzea Středních Brd s centrem obce (zastávka Obecní úřad). Zastávka Obecní úřad je doporučeným přestupním místem z regionálních autobusových linek z/do Rokycan (příp. Prahy či Hořovic) na spoje „obecní hromadné dopravy.“ Spoje „„obecní hromadné dopravy“ vyčkávají na přestup z regionálních autobusů od Rokycan. Obě linky (1 a 2) dále obsluhují zastávky Mikulíkův mlýn (nedaleko této zastávky se nachází Hospoda Na Benátkách) a Huť, zastavují u turisticky oblíbené restaurace a penzionu Na Poště. Jízdné je dobrovolné. Linka 1 dále zajišťuje obsluhu severní části Strašic (lokality Hradčany resp. Dvůr), odkud se lze vydat na výlet směrem na sever rozsáhlými lesy směrem k Holoubkovu (lesem prochází panelová cesta využívána dříve pro přesuny tanků mezi strašickými kasárnami a nádražím v Holoubkově), či směrem na jih ke Dvorskému rybníku s malebnými domy a restaurací U Andělů či ke kostelu sv. Vavřince. Linka 2 dále slouží pro obsluhu jižní části obce. Linka cestující doveze až k hranici chráněné krajinné oblasti Brdy (bývalého vojenského prostoru), která skýtá množství zajímavých námětů pro pěší či cyklovýlety (např. zámek Tři Trubky, pozůstatky zrušených obcí, či Padrťské rybníky). Také je možné využít nedalekého občerstvení (v jízdním řádu je připravena přestávka). Linka 3 je nejkratší strašickou linkou, slouží pro spojení Muzea dopravy s Tisým rybníkem. Od tohoto rybníku se lze vydat po stopách bývalé Stroussbergovy železnice (naším spolkem byla u zastávky Tisý rybník připravena malá připomínka se základními informacemi o této, z větší části, nerealizované velkoryse pojaté železnici stavěné v druhé polovině 19. století). Vozidlo se jede dále po obrátit k blízkému rozcestí nedaleko vrcholu kopce Na Vrších. Spoje linky 3 využívají silnici původně určenou pro přesuny tanků (mezi strašickými kasárnami a Holoubkovem), z níž se naskytují také zajímavé výhledy na okolní krajinu. Jízdní řád linky 3 je koncipován tak, aby návštěvníci měli čas projít se po části bývalé Stroussbergovy železnice. Muzeum dopravy Škoda-bus klubu ve Strašicích přibližuje historii veřejné dopravy, hlavně městské v západních Čechách, od roku 2009. Expozici tvoří tři desítky autobusů, trolejbusů a tramvají, i osobní automobily. Hlavními letošními novinkami jsou nízkopodlažní tramvaj Astra z Plzně a trolejbus Škoda 14 TrE z amerického Daytonu.

V Rakousku proběhl test elektrického autobusu Silenth, a hned na nejvyšší hoře - na vysokohorské silnici ve výšce až 3000 metrů nad mořem. Výsledek je více než pozitivní.

Rodinnou značku SILENTH zabývající se vývojem a prodejem elektrických vozidel vedou bratři Gruberovi z Bad Dürrnbergu poblíž Salcburku. Jejich autobus na baterie si poradil na vysokohorské silnici na nevyšší horu Rakouska Grossglockner (3798 m), která vede téměř až pod vrchol. Ze Salzburku až po vyhlídku Kaiser Franz Josef Höche na úpatí Grossglockner a zpět urazil asi 330 kilometrů, z toho přes třetinu ve vysokých horách. Testu se zúčastnili zástnili zástupci zemí Salzburk a Korutany a společnosti Großglockner Hochalpenstraßen AG (GROHAG). Dvanáctimetrový elektrický model Silent E-12 s pohotovostní hmotností více než 14 tun je vybaven motorem s výkonem 476 koní (350 kW). Pri zkouškách urazil ze Salzburku přes 100 kilometrů a dalších 24 km ve Vysokých Taurách. Bez problémů zvládl celou horskou silnici se 36 zatáčkami a sklonem až 12% až do výšky 2504 metrů nad mořem, kapacita baterie zbývala více než 50%. I 20 km dlouhou cestu na Kaiser-Franz-Josefs-Höhe zvládl bez obtíží " Všechny součásti, včetně motoru a baterie, jakož i řídicí technologie, jsou velkoryse dimenzovány tak, aby se nepřehřívaly a mohly vždy poskytnout plný výkon ," uvedl David Gruber, generální ředitel firmy SILENTH. Johannes Hörl, člen představenstva GROHAG: " Vysokohorská silnice Grossglockner byla před lety měřítkem výkonu pohonných technologií, ale pouze pro spalovací motory. Chceme se však zabývat alternativními technologiemi pohonu bez emisí orientovanými na budoucnost a udržitelnějšími aplikacemi především kvůli vzácné přírodní krajině národního parku Vysoké Taury a v zájmu udržitelnosti. Proto jsme s podporou našich partnerů provedli tuto jedinečnou kontrolu výkonu a výsledek testu jasně ukazuje, že je to možné! “. " Dokázali jsme, že elektrobus je nad rámec všech očekávání ideální i do vysokých hor. Tato zpráva je zvláště důležitá pro obce a veřejné orgány. Protože místní veřejná doprava se bude muset s udržitelností vypořádat v Rakousku, ale i na celém světě ,“ řekl David Gruber. Elektrobus kromě cesty z námořního přístavu v Bremerhavenu u Severního moře do Salcburku neabsolvoval žádnou dlouhou trasu. Jízda na Grossglockner byla zkouškou i premiérou. A dopadla lépe, než aktéři předpokládali. Při příjezdu zpět do Salzburg-Wals, kde Gruberovi na projektu Silenth v pronajaté hale pracují zbývalo díky dobře vymyšlené rekuperaci 41 procent kapacity baterie. Přestože karosérie je čínským sériovým modelem, technické jádro Silenth je z evropských komponentů. U předsériového vozidla se rozhodli pro lithium-železo-fosfátovou baterii, která nabízí výkon 442 kWh. Jejich nevýhody - vyšší hmotnost (2,5 tuny) a nižší hustota energie - převáží výhody - nabíjejí se lépe, jsou odolnější vůči cyklům nabíjení a mnohonásobně obtížněji hoří. Baterie byly instalovány na úplně jiném místě než v čínském autobusu: „ Asi 60 procent 2,5tunových baterií jsme umístili na zádi a 40 procent do střešní oblasti“. Nízkopodlažní koncept autobusu neumožňuje lepší instalaci. Sériově se baterie mají v Německu vyrábět od příštího roku. "Potom se přidaná hodnota změní (zatím 50 procent Čína, 35 procent Evropa, 15 procent Rakousko) ve prospěch EU ," řekl Gruber. Se spoluprací s Čínou pomáhá firmě nejmenovaná norská společnost, která pravděpodobně brzy převezme 30procentní podíl. GROHAG již dlouho usiluje o snižování emisí. V posledních letech byla zahájena řada iniciativ a aktivit na podporu vozidel s elektrickými pohony. Výsledkem je množství nabíjecích bodů pro elektrická auta návštěvníků Vysokých Taur, do roku 2025 se jejich počet má zvýšit o dalších sto. Dlouhodobým cílem je zavést bezemisní kyvadlovou dopravu mezi parkovištěm u Hohen Sattel a vyhlídkou Kaiser-Franz-Josefs-Höhe a nabídnout ji turistům jako alternativu. GROHAG se také snaží pomocí atraktivní nabídky „Glocknerbus“ motivovat návštěvníky v národním parku Vysoké Taury, největší chráněné oblasti ve střední Evropě, aby přešli z vlastního automobilu na dopravní prostředek, který přepraví současně větší počet osob a v ideálním případě za pár let pojede 100% bez emisí. Dalším opatřením se snížení velkého individuálního provozu je podpora a atraktivita pro provozovatele autobusových zájezdů. Všechna tato opatření pomáhají masivně snižovat ekologickou stopu každého návštěvníka Grossglockneru a národního parku Vysoké Taury, největší chráněné oblasti v Alpách. Zdroj: Großglockner Hochalpenstraßen AG (GROHAG), Tourismuspresse.at

V sobotu 11. září se utká v dopraváckém volejbalovém turnaji ve Ždáru nad Sázavou šestnáct družstev o tři poháry. Vloni téměř třicetiletou tradici přerušil Covid-19.

O víkendu 9. -12. září se uskuteční opět ve Žďáře nad Sázavou volejbalový turnaj o poháry ministra dopravy, Sdružení ČESMAD BOHEMIA a Jana Pernera. Téměř tři desítky let trvající tradici přerušil v loňském roce koronavirus. Rok před tím si putovní pohár ministra dopravy odvezlo družstvo "VIP", pohár Sdružení ČESMAD BOHEMIA družstvo Institut Jana Pernera a pohár Jana Pernera zůstalo ve Žďáru, odneslo si ho vítězné místní družstvo dopravní společnosti ZDAR. Právě ZDAR je už šest let hlavním pořadatelem této sportovní akce. Na Vysočinu se hráčky a hráči volejbalu sjedou letos po osmadvacáté. S myšlenkou uspořádat turnaj pro volejbalové nadšence z oblasti dopravy přišel Jan Kotík, dlouholetý ředitel ČSAD SVT Praha, který tento týmový míčový sport hraje od mládí a volejbal je dodnes jeho hlavním koníčkem. Jeho záměr podpořilo tejdejší Ministerstvo dopravy a spojů a několik dalších partnerů, z nichž ty nejdůležitější - hlavní organizátor turnaje po sportovní stránce - TJ Žďár nad Sázavou, a důležitý sponzor - Sdružení ČESMAD BOHEMIA, zůstávají věrni po celých téměř třicet let. Pod záštitou Ministerstva dopravy se letos ve třech výkonnostních kategoriích: profesionální, poloprofesionální a amatérské, utkají družstva: STUDENT AGENCY ČSAD Uherské Hradiště Institut Jana Pernera Kontron Transportation Město Žďár nad Sázavou Ministerstvo dopravy OLTIS Group Plzeňské městské dopravní podniky SFDI TJ Žďár nad Sázavou VIP ZDAR SHERLOG-Secar Bohemia Ředitelství silnic a dálnic ČSAD Frýdek Místek Centrum dopravního výzkumu Turnaj se za příznivého počasí koná na volejbalových kurtech TJ Žďár nad Sázavou „Na Rybníčku“, pokud ale počasí organizátorům nepřeje, utkání se odehrávají v tělocvičně 5. ZŠ a ve sportovní hale „Bouchalky“. Po náročném dni čeká všechny soutěžící v Sokolovně ve Žďáru nad Sázavou zakončení v podobě společenského večera a vyhlášení výsledků. Kromě putovních pohárů získávají první tři vítězná družstva ze všech kategorií dárkové koše a věcné dary. Pro všechny bude i letos připravena večeře formou rautu, doprovodný program a nakonec i hudba a tanec. Připomeňme, že turnaj není nijak dotován, na svou účast přispívají hráči formou startovného a velkou část výdajů pokrývají příspěvky získané od sponzorů. Kromě Česmad Bohemia dlouhodobě turnaj podporují Asociace Středočeských dopravců a Sdružení pro dopravní telematiku, v minulých letech také Správa železniční dopravní cesty. Několik dalších firem věnuje hráčům věcné dary. Celou akci dokumentuje Pavel Pinkas, díky jeho fotografiím se můžeme zpětně podívat na poslední ročníky turnaje. Z toho minulého jsou na odkazu ZDE . Zpětně lze dohledat informace o všech turnajích na našem webu. Jako první vyšel článek o 11. ročníku z roku 2003 (tedy jen krátce po vzniku Busportálu), v té době jezdilo do Žďáru i více než 30 družstev. To už bylo na organizaci celého turnaje opravdu náročné.

O sobotách 14. a 21. srpna pojedou historické autobusy ze Semil na Kozákov, Malou Skálu, a do Turnova nebo kolem zříceniny hradu Trosky.

V sobotu 14. srpna a 21. srpna se můžete vydat historickým vlakem a autobusy Českým rájem. Na linkách se vystřídají autobusy společnosti BusLine - Škoda RTO z roku 1972, Škoda RTO Jelz z roku 1968 a ŠL11 Turist z roku 1972. Jízdné : Dospělí - 40 Kč/jedna jízda, děti 6-15 let a senioři 65+, ZTP - 20 Kč/jedna jízda, děti do 6 let zdarma. Autobusy navazují na jízdy historického motorového vlaku. Tipy na výlet : Semily - Od motorového vlaku v Semilech autobusem na Kozákov a odtud na výlet nebo vyšplhat na rozhlednu a pokračovat autobusem na Malou Skálu nebo do Turnova. Nebo se vrátit ihned zpět do Semil a autobusem se jen projet. Rychnov u Jablonce nad Nisou - Z Rychnova autobusem k rozhledně Kopanina a zpět k vlaku. Rovensko pod Troskami - Z Rovenska pod Troskami vyrazí autobus na okruh kolem dominanty Českého ráje - zříceniny hradu Trosky.

Do druhé výzvy programu pro podporu podnikatelů v nepravidelné autobusové dopravě COVID BUS bylo podáno 748 žádostí. Celková vyplacená částka není finální.

Program COVID BUS byl otevřen pro podání žádostí o podporu od 24. června do 24. července. Zaregistrováno bylo celkem 748 žádostí ve výši zatím cca 337 milionů korun. Někteří žadatelé neuvedli částku, ministerstvo dopravy proto čeká na doplnění a celková suma není finální. Ministerstvo žádosti vyhodnocuje a vyplácí průběžně. Rozhodnuto bylo zatím o cca 300 žádostech ve výši cca 180 milionů korun, schvalování zpomaluje zpřesňování a doplňování neúplných žádostí. Z první výzvy COVID - BUS získalo víc než tisíc dopravců podporu na 3 486 vozidel a bylo vyplaceno asi 933 milionů korun. Na druhou výzvu bylo alokováno 380 milionů korun. Zdroj: MD

Dceřiná společnost Dopravního podniku Ostrava je od 2. srpna součástí skupiny Škoda Transportation, od 10. srpna jako Škoda Ekova.

K převodu 100 % akcií společnosti Ekova Electric z Dopravního podniku Ostrava (DPO) na Škodu Transportation došlo v pondělí 2. srpna 2021. Vypořádání transakce bylo podmíněno splněním tzv. odkládacích podmínek, zejména provedením rekonstrukce střechy jedné z výrobních hal. Ta byla dokončena v červnu tohoto roku. Předběžná kupní cena přesáhne 320 mil. korun. Její konečná výše bude jasná až po zohlednění finančních výsledků dle účetních výkazů na začátku září. Od 10. srpna se Ekova Electric jmenuje nově Škoda Ekova. V rámci skupiny, která je předním evropským výrobcem vozidel pro hromadnou dopravu, se bude zaměřovat na servis, modernizaci a opravy vozidel hromadné dopravy, a také se zde začnou vyrábět tramvaje pro Ostravu. Pro DPO bude Škoda Ekova dál silným a spolehlivým partnerem i například pro servis a údržbu vozidel. Spolupráce bude probíhat standardně transparentně formou veřejných zakázek. Firma kromě jiného také opravuje pražské tramvaje Škoda 15T. „ Ostrava je pro nás velmi důležitým regionem a jsem velmi rád, že se povedlo rozšířit naše místní působení. Připojením Škody Ekova k naší ostravské rodině společností Škoda Vagonka a Škoda Digital se rozšiřuje naše technologické centrum i výrobní kapacity. Škoda Ekova si vedle tradičního zaměření na opravy a modernizace pro dopravní podniky své kompetence nově rozšíří. Díky odbornosti a dlouholetým zkušenostem zaměstnanců zde budeme vyrábět i nové tramvaje a další produkty pro současné i budoucí zákazníky naší skupiny ,“ uvádí Petr Brzezina, Prezident a předseda představenstva skupiny Škoda Transportation. Společnost Škoda Ekova se stává další důležitou součástí rozvoje celé skupiny Škoda Transportation, kterou čeká v dalších letech významný růst objemu produkce. Aktuálně má skupina zásobu práce na čtyři roky v hodnotě 80 miliard korun. „ Při rozvoji společnosti Škoda Ekova maximálně využijeme zkušenosti a znalosti současných zaměstnanců. V plánu máme nejen rozšiřování samotné výroby, ale budeme vytvářet nová kvalifikovaná pracovní místa s vysokou přidanou hodnotou. Společně se tak naše ostravská základna stává ještě důležitějším zaměstnavatelem a bude se významně podílet na rozvoji celého regionu, “ říká Martin Bednarz, místopředseda představenstva Škoda Ekova. Skupina Škoda Transportation, člen Skupiny PPF, působí v Moravskoslezském kraji dlouhodobě. Do Ostravy se například koncentruje technologické know-how v oblasti řídicích, multimediálních a diagnostických systémů v rámci dceřiné společnosti Škoda Digital. Přímo v Ostravě působí významná dceřiná firma Škoda Vagonka, zaměřená na oblast vývoje a výroby kolejových vozidel. Ta prošla výraznou etapou růstu, kdy do rozšíření a modernizace svého zázemí investovala jednu miliardu korun, vybudovala například největší obráběcí centrum v Evropě, novou lakovnu a vytvořila stovky nových pracovních míst. Z ostravské části skupiny se stává centrum pro komplexní řešení moderních dopravních systémů. Nevznikají zde pouze samotná vozidla, ale také technologická centra budoucnosti. „ V oblasti dopravy jsme jedním z lídrů proměny a přinášíme sofistikovanou výrobu podpořenou vlastním výzkumem a vývojem ,“ dodává Petr Brzezina. Škoda Ekova • Založena v lednu 2011 s názvem Ekova Electric jako dceřiná společnost Dopravního podniku Ostrava • V červenci 2020 podepsala skupina Škoda Transportation smlouvu o koupi 100 % akcií Ekova Electric • Dne 2. srpna došlo k převodu 100 % akcií na společnost Škoda Transportation • Od 10. srpna ponese firma nový název Škoda Ekova • Aktuálně má Škoda Ekova bezmála 200 zaměstnanců Za svoji historii se ostravská společnost zaměřovala zejména na výrobu, modernizaci či rekonstrukci tramvají, trolejbusů či elektrobusů. A to nejen pro české zákazníky, ale také pro zahraniční dopravní podniky. Představenstvo Škoda Ekova Předsedou představenstva Škoda Ekova je Miroslav Mareš, který tak ve společnosti zůstává na stejné pozici. Novými členy představenstva jsou pak Martin Bednarz, generální ředitel Škoda Vagonka, který bude ve Škodě Ekova zastávat pozici místopředsedy představenstva, a Marek Herbst, který působí ve skupině Škoda Transportation jako Viceprezident pro Servis.

Podle průzkumu FlixMobility v devíti evropských zemích, USA, Turecku a Brazílii cestujeme na delší trasy nejčastěji, polovina dotázaných dálkovým autobusem.

V červnu letošního roku pořádala FlixMobility, mateřská společnost FlixBusu, průzkum cestovatelského chování v devíti státech, na jejichž území působí. Kromě Chorvatska, Francie, Itálie, Německa a Polska byly mezi zkoumané lokality vybrány Spojené státy americké, Turecko a Brazílie. Česká republika byla do tohoto šetření zařazena poprvé. Reprezentativní vzorek pro ČR obsáhl 1 300 respondentů. Jednalo se o lidi, kteří za posledních 24 měsíců alespoň jednou využili jízdu meziměstským autobusem, vlakem, autem z půjčovny, sdíleným vozem či letěli letadlem, a to na vzdálenost mezi 100 a 500 kilometry. Podle výsledků průzkumu třetina takových Čechů cestuje víc než 10 x ročně, pětina 6 – 10 x za ročně. Obyvatelé České republiky jsou tak častějšími cestovateli než např. Italové, Němci, Francouzi či Chorvaté. Hlavním důvodem, proč Češi cestují hromadnou dopravou, jsou návštěvy příbuzných a přátel, dále také dovolené a prázdninové pobyty. Informace o autobusových dopravních spojeních si Češi vyhledávají přes online vyhledávače, weby a aplikace dopravců. Prostřednictvím webových portálů a aplikací si pak také pořizují jízdenky. Pro Čechy je typické, že si kupují jízdenky na poslední chvíli, téměř 30 % tak činí v den odjezdu či s jednodenním předstihem, 44 % si svou cestu zajišťuje 2 až 6 dní dopředu. Společnost FlixMobility připravuje průzkumy cestujících pravidelně. Na základě jejich výsledků pak upravuje a nastavuje své služby tak, aby zákazníkům co nejvíce vyhovovaly. „ Po několika lokálních průzkumech byla Česká republika letos zařazena do tohoto celkového, “ uvedl výkonný ředitel FlixBusu pro ČR a SR Pavel Prouza. „ Z jeho výsledků mj. vyplynulo také to, že polovina tuzemských cestujících volí jako prostředek dopravy dálkový autobus. Svou nabídku se snažíme vylepšovat tak, aby lidé měli motivaci cestovat právě s námi. Letos jsme např. zavedli možnost přikoupení dalšího zavazadla po již ukončené rezervaci nebo jsme upravili sekci Pomoc na webu tak, aby zákaznici velmi snadno našli východisko ze situace, kterou řeší .“