IC Bus , najväčší severoamerický výrobca školských autobusov a tiež výrobca úžitkových autobusov predstavil koncept autokaru, ktorý by mal byť predstavený v roku 2010 na výstave American Public Transportation Association (APTA) v San Diego.

Výrobca má v úmysle odpovedať na požiadavky zákazníkov a enviromentálne požiadavky stavať výkonnejšie, čistejšie a bezpečnejšie autobusy. Aj keď budú autobusy detailne predstavené neskôr, smer, ktorým sa bude uberať dizajn, je jasný. Nové modely autobusov budú mať črty čistejšej dieselovej technológie s motormi MaxxForce 13.

v rámci Autoshow 9.10. na výstavišti v Holešovicích. Poprvé v historii oceněn užitkový automobil - Škoda 706 RTO LUX z roku 1961 Ladislava Tetery z Bílan u Kroměříže v hlavní kategorii Dědeček automobil.

Je to i symbolické ocenění letos padesátiletého typu Škoda 706 RTO a všech dalších autobusů, kterým se po roce 2000 začalo věnovat stále více sběratelů a renovátorů. Historické autobusy získávají popularitu i u široké veřejnosti. K Ladislavu Teterovi a jeho veteránům se vrátíme v samostatném materiálu. Ve skupině domácích veteránů byl oceněn automobil Aero 50 Dynamic z Carosserie Sodomka a jako veteránská akce roku 2008 Sodomkovo Vysoké Mýto . Vítězem v zahraniční kategorii je automobil Porsche 912. Ocenění in memoriam pro Osobnost veteranismu 2008 přïpadlo Adolfu Branaldovi , autoru knihy Dědeček automobil. Čestné uznání převzali zástupci dopravní společnosti ČSAD Kyjov, která se věnuje renovaci historických vozidel. V kategorii Dědeček sympatie můžete hlasovat až do 1.6.2009 na www.dedecek-automobil.cz Dagmar Braunová

Renovace sarajevských tramvají SATRA - s čelem designovaným Patrikem Kotasem - společností Pars nova.

Kromě toho, že informační časopis společnosti Škoda holding použil jednu z fotografií Škody 28 Tr Solaris poskytnutou BUSportálem, zaujalo nás jako obvykle to, k čemu nevyšla tisková informace (nebo jsme ji nedostali), a to informace o renovaci tramvají SATRA s čelem designovaným Patrikem Kotasem. (BUSportál tímto děkuje nejmenovanému zaměstnanci Škody za vhazování Škodováku do schránky. Škodovka narozdíl od jiných subjektů svůj magazín novinářům patrně nerozesílá, a to ani jako avizo "pdf".) Cestující v Sarajevu vozí modernizované tramvaje z Pars nova Dokázaly se stát jedním z charakteristických poznávacích znamení hlavního města Bosny. Tramvaje typu Satra, které pro tuhle metropoli modernizuje šumperská Pars nova. Veřejnou dopravu do konce roku posílí už dvacet strojů v typicky modrožlutých barvách města. „Celkem je kontrakt uzavřen na 37 tramvají,“ uvádí obchodní manažer Pars nova Jan Daněk. Pro projekt modernizovaných tramvají se ujalo označení SATRA - tedy sarajevská tramvaj. A jaká že byla cesta od prototypu až k současné sériové produkci modernizovaných tramvají Satra pro bosenskou metropoli? Po skončení občanské války v bývalé Jugoslávii řešil Dopravní podnik hlavního města Bosny a Hercegoviny GRAS Sarajevo problém obnovy a modernizace parku tramvajových vozidel. Z celkového počtu zhruba osmdesáti 80 provozuschopných tramvají největší počet - 63 kusů - tvořily tramvaje typu K2, které v letech 1973 až 1983 dodávala československá společnost ČKD Praha. A jejich obnova položila základ k modernizaci tramvajové dopravy v Sarajevu. První modernizovanou tramvaj K2 přivítali cestující v Sarajevu už v roce 1998. Tohle prototypové upravené vozidlo však nepocházelo z Bosny – koncepci modernizace tvůrci použili na voze, který dříve sloužil v Brně. A díky tomu, že v provozu tramvaj sklidila pozitivní ohlas, stal se pilotní projekt základem pro vítězství v tendru na modernizaci 37 tramvají K2. Vzhledem k nutnosti zabezpečit dodavatelský úvěr na celý kontrakt vzniklo konsorcium firem, ve kterém je Pars nova dodavatelem mechanických částí. V čem spočívají modernizace tramvají Satra? „Podvozky a skříň vozidla vždy projdou generální opravou, jsou dosazena čela podle návrhu českého architekta Patrika Kotase, zvětšená je kabina řidiče a nově jsou nalepeny boční pozinkované plechy. Původní schody jsme z důvodu prodloužení životnosti nahradili nerezovými,“ upozorňuje Jan Daněk. Celý článek a další zajímavosti ze života plzeňské Škody přináší: Škodovák 9/2008 "pdf"

Midibus byl získán jako provozní s platnými doklady na autobus od hasičů Oprechtice (okr. Frýdek-Místek), kde sloužil pod přezdívkou „Čenda“.

O aktivitách nadšenců Výtopny Zdice jste se již na těchto stránkách několikrát mohli seznámit. I když jejich záběr je poněkud širší – železnice a ostatní užitková auta – nezůstávají pozadu ani autobusy a vše kolem přepravy osob veřejnou silniční dopravou. Posledním přírůstkem letošního roku o prázdninách byl autobus značky Robur LO 3000 z poloviny sedmdesátých let. Byl získán jako provozní s platnými doklady na autobus od hasičů Oprechtice (okr. Frýdek-Místek), kde sloužil pod přezdívkou „Čenda“. Poprvé byl „Čenda“ prezentován jako nový přírůstek při oslavách 80. let od položení základního kamene Výtopny Zdice. Bude ho možné spatřit i při okružní vyjížďce z VÝTOPNY ZDICE hlavně v okolí českého krasu (Berounsko – Křivoklátsko). I když zatím zůstává v hasičském zbarvení, časem se plánuje jeho oprava do podoby, v jaké sloužil pod vlajkou ČSAD. Jeho součastný interiér je dosti neoriginální, v minulých letech prošel generální opravou a původní lavicové sedačky byly zaměněny za sedačky z autobusu ŠD. Kromě ještě několika detailů byla změněna i vizáž kolem přední masky, kde byla zaměněna původní kulatá světla za oválná z Avie. Proto bude snahou opět tyto „drobnosti“ dát do původního stavu. "Výtopna Zdice se obrací na čtenáře BUSportálu s prosbou, zda byste nenašli nějaké věci na tento původem východoněmecký autobus Robur, aby se mohla plánovaná oprava co nejvíce přiblížit původnímu vzhledu. Hledáme nejen technické příručky či literaturu o voze, náhradní díly, ale i dobové fotografie z provozu autobusů u ČSAD či další relikvie z dob socialismu či první republiky pro rozšíření naší expozice. Kontaktní mail je: saxi-doprava@seznam.cz, nebo telefon: 777 209 817 či se můžete přímo podívat na stránky: www.saxi.cz ." Výtopna Zdice má již pro letošek zavřeno. Otevřeno až příští rok 2009 opět první víkend v dubnu od 10 – 17 hodin a pak každý první víkend v měsíci do konce sezóny (řijna). Robur LO 3000 Výrobce: WEB Robur Werke Zittau – NDR* *NDR (Německá demokratická republika, dnes severní část dnešního sjednoceného Německa) Rok výroby: 1975 Motor: čtyřtaktní, obsahu 3 345 cm3, Převodové ústrojí: Mechanická pětistupňová převodovka s řazením na podlaze Vlastní životopis: Tento autobus byl z tehdejšího NDR dovezen do bývalého Československa, kde zatím neznámo kde plnil své „autobusové“ poslání, posléze po rekonstrukci (dodány jiné světla, sedačky a pod) sloužil u hasičů Frýdek-Místek, potom u SDH Oprechtice. Stav a výhled: jedná se o provozní exponát, který časem přijde po důkladné rekonstrukci uvést do stavu tzv. po vyrobení. Záběry z oslav 80 let Výtopny Zdice. Našel se Karlštejnbus. (přestavba ROBUR)

**Mix fotiek** z najväčšieho tohtoročného veľtrhu úžitkových vozidiel IAA Nutzfahrzeuge 2008 Hanover.

Opäť po dvoch rokoch mali zástupcovia žilinskej spoločnosti možnosť zažiť na vlastnej koži atmosféru veľkej svetovej výstavy.

Medzinárodný veľtrh InnoTrans Berlín sa koná každé dva roky a je zameraný na dopravné technológie. Výstavný stánok EMtestu pripomínal autobus mestskej hromadnej dopravy, v ktorom si návštevníci mohli vyskúšať činnosť čipových kariet, vybavovací a informačný systém i ďalšie produkty z tejto oblasti. Výstavné priestory v centre Berlína sú mnohonásobne väčšie v porovnaní s podobnými podujatiami na Slovensku. Na ploche 100-tisíc metrov štvorcových sa 23. až 26. septembra predstavilo viac ako 1 600 vystavovateľov zo 40 štátov. „Prišlo sa sem pozrieť veľmi veľa návštevníkov. Aj v našom stánku – jedni odišli a ďalší hneď prišli. Mali sme na mieste dohodnutých množstvo stretnutí, ďalším návštevníkom sme poskytli informácie, alebo aspoň ukázali, čo vystavujeme,“ vysvetluje Ladislav Heglas ml. ze spoločnosti EMtest. Pred dvomi rokmi sa prišlo na InnoTrans do Berlína pozrieť viac ako 64-tisíc návštevníkov. Tohtoročná návšteva však bola podľa priamych účastníkov určite o niečo vyššia. Výstava je orientovaná na komplexné dopravné systémy - od vlakov, cez autobusy, železničnú infraštruktúru, interiéry dopravných prostriedkov, či stavbu tunelov. Na Slovensku sa akcia tohto druhu neorganizuje. TZ EMtest

V první části z několika materiállů, které postupně budeme uveřejňovat, se podíváme do lakovny. Záběry na kataforézu s postupným vynořováním skeletu .

Lakovna je tou částí továrny, která byla velkou investicí rozšířena, aby výroba pokryla bezproblémově nárůst poptávky po autobusech z Vysokého Mýta (letos jich bude už přes 3000). Prostory jsme zachytili ve fototreportáži. Záběry z kataforetické lázně jsme nechali tak, aby bylo patrné vynořování a závěrečné naklánění skeletu. Kataforetická lázeň je původní od počátku vybudování této technologie ve Vysokém Mýtě v roce 2001 viz Lakovna budoucnosti , pouze se přidává potřebný objem sušiny. Nejbližší taková technologie je ve výrobním závodě Mercedes-Benz v Mannheimu. Jako na zajímavost chceme upozornit na zelenou barvu skeletu po vypálení a na laboratorní podmínky i s bílým oblečením v části provozu lakovny. V prostorách kataforézy prospívá a rodí velký banánovník (ten na fotografiích nenaleznete). Na závěr je zachycena nová část lakovny.

se konal minulý víkend. Dostavník i autobusy z německy mluvících zemí připravilo město Mergentheim. Jan Marek pro BUSportál.

Minulý víkend se v německém lázeňském městečku Bad Mergentheim (nedaleko Würzburgu) konal mezinárodní sraz historických autobusů. Byl to sraz poměrně netypický, protože nebyl organizován dopravní firmou ani spolkem autobusových nadšenců, ale samotným městem. Od toho se odvíjel i program – byl koncipován tak, aby návštěvu srazu mohli majitelé historických autobusů nabídnout jako zájezd širokému spektru zájemců. Pro ně byl připraven bohatý kulturní program. Naopak program pro „nezúčastněné“ obyvatele a návštěvníky města se omezil na sobotní vyjížďku do nákupního centra Wertheim Village, vzdáleného cca 40 km, a nedělní výstavku autobusů na náměstí. Srazu se zúčastnily výhradně autobusy z německy mluvících zemí (Německo, Rakousko, Švýcarsko), čemuž odpovídalo i složení zúčastněných značek a typů vozidel. Patrně nejstarším vozidlem na srazu byl dostavník tažený koňmi, nejstarší zúčastněný autobus pak byl J.H.C Six Speed z roku 1923. Naopak nejnovější byl MAN SL200 z roku 1983. Na akci jsme se vypravili v sobotu brzy ráno, abychom měli příležitost se některým z veteránů svézt do Wertheimu. To se podařilo a ke svezení jsme si vybrali vůz vskutku unikátní – patrový kloubák Neoplan Jumbocruiser. Obří autobus bravurně ovládala paní řidička. Vzhledem k roku výroby 1976 byl překvapením velmi nadčasový interiér autobusu, za nějž by se nemusel stydět ani vůz o 20 let mladší. Cestou se uskutečnila zastávka u olympijského tréninkového centra šermířů v Tauberbischofsheimu, jehož prohlídka byla pro osádky autobusů zajištěna. My jsme přestávku využili samozřejmě k fotografování zaparkovaných autobusů. Na závěr bych dodal, že návštěva srazu byla i přes poměrně skromný program velkým zážitkem… Jan Marek: Další obrázky (podrobné popisky a interiéry)

Komentář BUSportálu a připomínky Jana Neumanna.

S malým zpožděním jsem se dostala ke shlédnutí pořad Retro věnovaný ČSAD. Pro redakci BUSportálu to především bylo setkání se známými - Jaroslavem Rybou, Jiřím Roubíčkem a Vladimírem Krotkým . Svými doporučeními a kontakty na požádání ČT BUSportál (J.Ryba určitě, Jihotrans snad, ....) pořad určitě ovlivnil. O to více zamrzí, že ani v jednoduché a minutové e-mailové komunikaci nedokážou z ČT napsat - děkujeme, použili jsme to a to a kdy se pořad bude vysílat. Na pořad jsem se totiž velice těšila. Na to, jak krátký pořad byl, byl poměrně řídký a místy i mne - milovníka tématu - nudil. Zbytečně velký prostor byl dán ÚAN Florenc, aniž by se to odrazilo na množství informací. Tvrzení redaktorů o naprosto novém vzhledu nádraží v budoucnu je hodně nadnesené. Prostor haly nahradí volnou plochu po vietnamské tržnici včetně zbytku soklu po budce - to zase není až tak odchod něčeho historického a po repasi lávek bude vlastně celé zbylé nádraží celkem stejné. ČT si docela pochopitelně usnadnila práci a část o renovovaných autobusech spolu se vzpomínkami dopraváků pořídila ve spolupráci s ČSAD Jihotrans. Při vší úctě ke stáří bych asi váhala při výběru u jednoho se vzpomínajících (autobus Praga). U tématu cest na západ mělo zaznít i to, jak museli být řidiči s možností dostat se za železnou oponu, s valutovým příjmem, mandarinkami a výprodejovými džínami, kovaní a prověření - to asi by sám řidič říkat nechtěl. Údiv nad funkcí mechanické směrovky mi přišel dost naivní. Rozvleklý byl rozhovor s Hanou Talpovou s otázkami mimo téma na to, jak se jí hrálo s legendami v naivní komedii Florenc 13:30, jejíž cena je vlastně hlavně v dokumentaci autobusu RTO. Ukázky z filmu jsou navíc na překážku uvedení na internetu na stranách ČT. Určitě by se dalo říci více k odbavování, zajímavý byl i první východoevropský online počítačový předprodej AMS, dalo se podívat i do jiných regionů. Zcela se opomněla role ČSAD v městské dopravě. Já ani čtenáři BUSportálu nejsme cílovou skupinou pořadu a většinoví diváci mohli být spokojeni - žádné zásadní dezinformace nezazněly, pouze zaznělo informací na dané ploše málo. Štáb se už jistě zajímá o něco jiného a měl by být u dalšího tématu zase tím zasvěceným - asi to opravdu do hloubky bez větší námahy nejde. Pro ty, co ještě neviděli: 4.10. 9:05 na ČT24 nebo nekorektně zde: http://ulozisko.sk/86565/Retro_-_Autobusy_CSAD.rar Jan Neumann , publicista, který se věnuje historickým vozidlům, BUSportálu napsal: "Nechci hodnotit pořad jako takový, neboť jeho obsah byl zjevně daný představou autorů, ale opět se i v tomto případě objevily nesprávné informace týkající se autobusu RTO LUX určený pro výstavu Expo 58 v Bruselu. Je sice známý, ale řada lidí si jej plete s jiným, byť podobným provedením. To potvrdil také televizní pořad Retro (ČT 1, 23.9.2008). Tam padla zmínka o tom, že charakteristickým znakem bruselského RTO byla prosklená přední a zadní část střechy, a že takové autobusy existovaly dva. To jsou ovšem nesprávné informace, bruselák (rok 1958) měl prosklenou pouze přední část střechy a nebyla to žádná novinka, neboť stejně řešení měl vůbec první RTO LUX, vystavený v Brně v roce 1956. Autobus pro Brusel se exteriérem od prvního LUXu nijak výrazně nelišil (posuvná větrací okna místo vyklápěcích, jiné blinkry atd.). Nejcharakterističtějším znakem (vyjma bočních nápisů) byla televizní anténa v přední části střechy. Ovšem ani původní RTO LUX neměl prosklenou zadní část střechy. Takové provedení patrně existovalo v jediném exempláři a oproti bruseláku mělo i ještě další odlišnosti: jiná je přední maska chladiče, původní vyklápěcí ventilace (bruselák měl posuvné), blinkry jsou sériové (bruselák má atypické) apod. U autobusu RTO LUX s prosklením zadní části střechy musí být vidět i sklo nad posledním bočním oknem, což bruselské RTO nemá. Co se počtu vozů týká, bruselák byl jediný, LUXy s prosklenou přední částí střechy dle fotodokumentace zjevně existovaly dva a jak již bylo zmíněno, LUX s prosklením i zadní části střechy byl patrně jediný (víc jich není doložitelných). Ve zmíněném televizním pořadu se také uvedlo, že bruselské RTO LUX "hrálo" ve známém filmu Florenc 13:30. Tam ovšem jezdilo původní (první) provedení LUXu (vystavené v Brně) a nikoliv bruselské. Jenom pro zajímavost, záběry interiéru se netýkaly žádného konkrétního autobusu, neboť ten byl postavený v ateliéru. " (BUSportál se domnívá, že to v pořadu zaznělo).

1400 mobilních mincovních automatů MS 24 na výdej jízdenek v městské hromadné dopravě v gruzínském Tbilisi v září exportovala vysokomýtská společnost Mikroelektronika pro odbavení v hotovosti i pomocí bezkontaktních čipových karet v 900 autobusech .

Po srpnových událostech v Gruzii nebylo zcela jasné, zda a jak se kontrakt uskuteční s ohledem na priority při obnově země. Komplikovaná byla i situace v dopravě, když do začátku září prakticky všechny dopravní tepny v Gruzii blokovala ruská armáda. Nakonec je ale zařízení z Mikroelektroniky expedováno a poslední zásilka odešla na konci září. Přestože Gruzie zažívá těžké časy a má obrovské množství problémů spojených s obnovou země, plní své závazky vyplývající z uzavřených smluv, což dokazuje, že lidé na Kavkaze se umí vypořádat s nepřízní osudu se ctí. 1400 automatů MS 24 na výdej jízdenek v městské hromadné dopravě v gruzínském Tbilisi v září exportovala vysokomýtská společnost Mikroelektronika. Cílem kontraktu v hodnotě přibližně 36 miliónů korun je vybavení 900 autobusů gruzínského hlavního města, kde dosud jízdenky vydávají řidiči. Mobilní mincovní automaty budou sloužit jak pro odbavení v hotovosti, tak pro odbavení pomocí bezkontaktních čipových karet. V oblasti implementace systému spolupracuje Mikroelektronika s domácí gruzínskou společností, která se podílela i na realizaci projektu odbavování cestujcících pomocí bezkontaktních čipových karet v tbiliském metru. Zvláštností kontraktu je přímá účast největší gruzínské banky Bank of Georgia. Byla to právě banka, která vyhrála tendr na dodávku odbavovacího systému, založeného na automatech z Vysokého Mýta, a ona a nikoli dopravní podnik bude vlastníkem a provozovatelem systému. Gruzínské banky se neomezují na tradiční bankovní služby, jako je to běžné v České republice, ale angažují se i mimo bankovní sektor. Bank of Georgia je kromě jiného i dodavatelem odbavovacího systému s bezkontaktními čipovými kartami pro metro ve Tbilisi. Gruzie není jedinou zemí bývalého východního bloku, kde je Mikroelektronika aktivní. V letošním roce společnost dodala například více než 1000 označovačů papírových jízdenek pro trolejbusy v lotyšské Rize, kde již dříve vybavila svými zařízeními tramvaje. V rumunském městě Bacau pak spustila odbavovací systém na bázi bezkontaktních čipových karet. Nový odbavovací systém z Mikroelektroniky nasadilo i bulharské hlavní město Sofie, kde je Mikroelektronika hlavním dodavatelem komplexního řešení. Odbavovací systémy pro hromadnou dopravu pochází z vlastního firemního vývoje a Mikroelektronika je největším tuzemským výrobcem těchto zařízení. Společnost zaměstnává přibližně 160 lidí a v uplynulém hospodářském roce, který skončil 30.6.2008, utržila podle předběžných výsledků okolo 300 milionů korun. Tisková zpráva Mikroelektronika 26 .9.2008