Technika
a ECODAILY Natural Power
Iveco se účastnilo na Post Expo 2009, 13. mezinárodní výstavě poštovní technologie v Hanoveru. Vzhledem k tomu, že poštovní služby jsou umístěny do center měst, Iveco řeší dopravu jako nízko a bezemisní a představuje dodávky na elektřinu a zemní plyn ECODAILY Electric and ECODAILY Natural Power. Z TZ Iveco
který zajišťoval "shuttle" pro návštěvníky Model Hobby 2009 v Letňanech (včetně interiéru).
Doubledecker Routemaster, jeden z prvních dlouhých vozů, byl vyroben v roce 1961 a je v majetku Davida Griffithse, který připravuje v ČR Bohemia Motor Transport Museum . Z Letňan se budeme obrazem věnovat ještě druhému červenému doubledeckeru - kavárně. Všechny autobusy na Model Hobby 2009 v Letňanech zachytil pro BUSportál čtenář "hacislav". Autobusy v Letňanech I: Záběry oranžového doubledeckeru. Autobusy v Letňanech II: Karosa ŠD 11 Tourist Jana Kukly
Další prototyp trolejbusu SOR s odlišným designem kompletován v Ostravě.
Z textu, který vyšel v říjnovém čísle Trolleybus, The monthly magazine of the British Trolleybus Society , vyplývá, že po trolejbusu ? NT 12 ? (dle obr. vyvinutého z NB 12) by měl následovat čtvrtý, kloubový prototyp. CZECH REPUBLIC, Ostrava A further SOR prototype - of a different design to the earlier ones - was electrically equipped in August in the Ostrava trolleybus workshop. The fourth prototype will be the first articulated one. První dva trolejbusy ze SOR Libchavy v Ostravě
Ze setkání historických autobusů a autobusových modelů na Model Hobby 2009. Doplněny infromace o doubledeckeru.
Doubledecker Leyland Atlantean (nový v Graham of Paisley nedaleko Glasgowa) vlastní Charles Billette, jeden z prvních řidičů, který jezdil pro Briana Soutera, majitele skupiny Stagecoach. Svoji autobusovou kariéru začal Brian Souter před 35 lety s minibusy. Charles Billette žije nyní v České republice. Za tyto a následující fotografie děkujeme čtenáři "hacislav". Vzhledem k tomu, že klasický červený Routemaster už byl na stranách BUSportálu několikrát, věnujeme se jako prvnímu jeho oranžovému kolegovi. Fotograf zachytil i autobus KAROSA ŠD11 TOURIST Jana Kukly, ke kterému se vrátíme stejně jako k červeným doubledeckerům. Také se podíváme na maličké autobusy na výstavě. Informace k doubledeckerům ev. ještě doplníme Připomínáme Prague Classic Bus Gathering - setkání veteránů v Letňanech
Na BUSportálu jsme představili zatím spíše druhý historický autobus Jana Kukly,
Škodu 706 RTO LUX: Z prvomájové historické jízdy na tradiční lince do Týna nad Vltavou a zpět . Veteráni Jana Kukly jsou na řádných SPZ připraveny odvézt cestující na nejrůznější výlety a zájezdy viz www.kukabus.cz Z Letňan se budeme obrazem věnovat ještě červeným doubledeckerům, které stejně jako všechny autobusy na Model Hobby 2009 v Letňanech zachytil čtenář "hacislav". Autobusy v Letňanech I: Záběry oranžového doubledeckeru.
pro přepravu panelů. Vlastimil Tělupil pro BUSportál.
Na začátku byla nepříliš kvalitní fotografie Tatry, která táhne podvalník naložený panely. Tahač měl krátkou kabinu jako Tatra 111 a nárazník a zadní blatníky jako Tatra 141, ale nic bližšího jsem o tomto tahači nevěděl. Zasáhla náhoda, když jsem před časem zachránil ze sběru list z odborného stavebního časopisu, kde byl článek o přepravě panelů na soupravě tahače Tatra 141 s podvalníkem P32. Podle časopisu "Pozemní stavby" číslo 10/1968 se u tahače Tatra 141 v soupravě s podvalníkem P32 používala adhesní zátěž 5500 kp, nutná pro zvětšení adhesní hmotnosti potřebné pro tah plně naloženého přívěsu P32 o celkové hmotnosti 40 000 kg. Při některých přepravách, např.na trase Toušeň - Praha se zjistilo, že tato zátěž nestačí, proto se do soupravy musel použít další tahač Tatra 141, ale toto řešení bylo ekonomicky zcela nevyhovující. Proto byla se souhlasem n.p.Tatra Kopřivnice, ministerstva dopravy a národní obrany ve spolupráci s n.p. Montované stavby Praha navržena technická úprava tahače Tatra 141 použitím valníkové nástavby s povolenou nosností 10 000 kg. Vyzkoušením prototypu se ukázala technickoekonomická výhodnost této úpravy, zvláště při jízdě s přívěsem. Z technického hlediska se také zlepšily jízdní vlastnosti celé soupravy. O tuto úpravu projevila zájem celá řada stavebních podniků, protože takto upravený tahač se dal všestranně využít. Nosnost takto upraveného tahače Tatra 141 byla 10270 kg, tahač se mohl zapojit do soupravy s podvalníkem P32 nebo jiným s nosností do 40 000 kg. Povolená maximální rychlost soupravy byla s nákladem 40 km/h, prázdné 45km/h.Výrobcem této nástavby a zároveň i úpravou tahače Tatra 141 byl určen n.p. Stavoservis Praha - Malešice, který se připravoval k zahájení výroby nulté výrobní série. Tolik odborný časopis "Pozemní stavby číslo 10/1968". Kolik bylo vyrobeno takto upravených tahačů, se mi nepodařilo zjistit, ani kde byly v provozu. Prokazatelně vím jen o té s SPZ AB-62-67. Vlastimil Tělupil
při příležitosti výročí 60 let od vzniku ČSAD přes provozovnu Kralovice, Rabštejn až na Kozelku.
Při příležitosti výročí 60 let od vzniku ČSAD uspořádala ČSAD autobusy Plzeň a.s. v pondělí 28. září malou exkurzi do své provozovny v Kralovicích. Exkurze se zúčastnili jak zaměstnanci dopravce, jejich rodinní příslušníci, studenti dopravních škol, tak i zástupci laické veřejnosti a dopravní fandové. Po kralovické provozovně vzácnou návštěvu provázel vedoucí Václav Balík, který poutavým výkladem přiblížil posluchačům její historii a současnost. Jako originální dopravní prostředek výpravě posloužil autobus Škoda 706 RTO KAR z roku 1961, který místní zaměstnanci dokázali před 4 lety úspěšně renovovat. Nádherný den babího léta byl následně využit pro malou vyhlídkovou jízdu po místních památkách a zajímavostech. Byl navštíven románský kostelík v Potvorově, místní pivovar v Chyši, Rabštejn nad Střelou a nebo půvabná osada Doubravice, ve které se natáčel film Cesta z města. Ostatně v něm si zahrál i jeden z autobusů provozovny Kralovice. Pomyslným a faktickým vrcholem cesty byl výstup na horu Kozelka, ze které je nádherný výhled do celého kraje Manětínska. Miroslav Klas
na starých fotografiích. Z archivu čtenářů BUSportálu.
Fotografie opatruje vnuk řidiče na fotografiích.
Záběry a postřehy z opravdu velkého autobusového parkoviště.
Text a fotografie Jiří Kadula Po vydařeném letním zájezdu do Beskyd jsem dostal od účastnice zájezdu otázku, zda bych si troufnul zavést (a přivézt zpět) skupinku lidí z naší vesnice do Brna na bohoslužbu se Svatým otcem. "Ešelka" dostala nabídku také proto, že na rozdíl od jiných zájezďáků se dá dovnitř naložit kočárek s dítětem a dá se tam pohodlně sedět a cestou hrát na kytaru. Na druhé misce vah byla nedůvěra s ohledem na stáří vozu, ale tu reference od účastníků zájezdu do Lešan vyvrátily. To byla výzva, která se musela vzít. Dohodnuto – jedeme. Léto uteklo a najednou tady byla neděle 27.září 2009. Ešelka prošla důkladnou preventivní kontrolou – zůstat někde stát s banální poruchou by bylo neomluvitelné. Jízdní řád byl jasný - Velká Polom 3:00, Dolní Lhota 3:05. Příjezd do Brna - 6:00. A jelo se. Pan farář pozdravil všechny poutníky a pronesl krátkou modlitbu. Nekompromisně si vybral průvodcovské sedadlo vedle řidiče, což sledovali hlavně mladší s jistou závistí.. Největší obavu - tak jako většina řidičů – jsem měl z příjezdu, parkování a odjezdu. Za Rousínovem začal provoz autobusů značné houstnout – rychlost kolony byla kolem 80km. Rychleji se jet nedá – skákající betonová dálnice budí všechny spáče nejenom v našem voze. Na dotaz osádky, zda máme ještě všechna kola, jsem po pravdě odpověděl, že v tomto úseku ztrácejí šroubky i Neoplány a Bovy a že je vše v pořádku. Podle toho, že se nikdo nemodlil, soudím, že všichni "Ešelce" plně důvěřovali. Na Exitu za Rohlenkou se proudy vozů rozdělily – osobáky odbočovaly vpravo na Brno a autobusy pokračovaly rovně po dálnici. Ta byla osvětlena majáky policejních vozů a reflektory hasičských vozidel. Dojeli jsme až na Exit Slatina, kde jsme odbočili z dálnice. Na křižovatce k nám – tak jako k vozům před námi - přistoupil policista a povídá : ,,Dobrý den, kterým směrem budete odjíždět ?" Odpovídám , že na Ostravu . ,,Tak jeďte vpravo a zase rampou vpravo na dálnici, budete stát směr Vyškov. HEZKÝ DEN PŘEJI A NASHLEDNOU ! " Málem jsem vypadl z okna – na toto fakt nejsem zvyklý. Najeli jsme zpět na dálnici a po 800 m jsme zastavili. Další policista nám podal list s číslem 105 – modrá zóna - s nálepkami pro připevnění do vozu. Byli jsme na místě. Hodiny ukazovaly 6:00. Poutníci vystoupili. Tak jako většina šoférů, i já jsem šel kontroloval zadní pětku. Probuzení bylo velmi zvláštní – svítilo slunce, stáli jsme na dálnici a kolem panovalo nezvyklé ticho, jen z dáli se nesla církevní hudba . A kam se jen podíváš – autobusy, autobusy, autobusy… A TICHO !!! Dálnice v klidu. Vytáhl jsem z kufru kolo vydal se na projížďku – byl jsem kolegou požádám o pořízení fotografií zajímavých vozů řady K7 a OASA. Parkoviště ve směru od Prahy začínalo u Makra, druhá strana končila kousek od Rohlenky. Tipnul jsem si, že klasický Šotouš by na zdokumentování potřeboval asi 3 čtyřicetigigové karty. Mezi čekajícími řidiči panovala příjemná pohoda – což běžně není na parkovištích zvykem - pozdravit se bylo samozřejmostí. Dostal jsem od kolegů z lépe vybavených vozů kávu, okurky kvašáky, ořechy a Birrel( jen si nejsem jist, jestli to nebylo tím, že mě řadili do kategorie sociálně slabších, když viděli naši "Ešelku"). Tachometr na kole mi ukázal 12 km, na hodinkách bylo 13.30 a já byl zpět u vozu a očekával vracející se poutníky. Barva zóny určovala pořadí, ve kterém poutníci odcházeli z prostoru letiště ke svým autobusům. "Ešelka" budila mezi kolemjdoucími patřičnou pozornost – v kategorii focení vozidel byla na druhém místě těsně za Papamobilem. Příjemně potěšilo zastavení řady příznivců, kteří mají vztah k veteránům a zbývající čas rychle utekl. Jsme všichni a vyrážíme. Policie udržuje průjezdný rychlý pruh, poutníci pochodují ke svým autobusům prostředkem dálnice. Odjíždíme, za zdravení protijedoucích i čekajících kolegů řidičů. Pan farář - Otec Mariusz – kroutí hlavou : ,,Teda Vy máte ale známých" . Po zpáteční cestě mě zpovídá o provozu Ešelky, zajímá se o servis, shánění náhradních dílů, spotřebu. Zavzpomínal, jak v Polsku coby dítě cestoval Ogorkem (polské RTO - Jelcz) , probíráme mýtné, dálnice u nás a v Polsku. Z Brna do Velké Polomě to Ešelka zvládla se zastávkou na kafe za dvě a půl hodiny. Je zvyklá a věříme ji. Teď už ji věří i Otec Mariusz, což nás velice těší. Kdyby všechny zájezdy byly jako tento, tak by to opravdu na našich cestách byla nuda. Pořadatelé vše zvládli na jedničku, za což jim patří (nejen) moje poděkování. Ač tomu mnozí zpočátku nevěřili, opravdu to šlo v pohodě. Potěšující je, že v rámci této akce nedošlo k žádným dopravním nehodám, díky profesionální práci policie, hasičů – dobrovolných i profíků - a zejména ukázněnosti poutníků a řidičů. Přestože nejsem věřící, návštěva papeže v Brně byla pro mne silný a pěkný zážitek. Jiří Kadula (Příspěvek, za který velice děkujeme, jsme zařadili do rubriky Veteráni na počest autobusu ŠL 11.)
