je duší a spojovacím článkem nadšenců užitkových vozidel v Bratislavě i celém Slovensku a společným symbolem českého a slovenského veteránského hnutí. Velkou radostí jsou pro příznivce velkých volantů jeho půvabné kresby autobusů a nákladních automobilů.

Nadšenec Jaroslav Matúšek se narodil v roce 1954 ve znamení Vodnáře v hodonínské porodnici. Vyrůstal částečně v Bratislavě, ale většinu svého dětství prožil na jižní Moravě nedaleko Břeclavi. Lásku k autobusům, ale i parním lokomotivám měl podle svých slov v sobě již od malička. Nejprve se začal zajímat o lokomotivy, protože jeho moravský dědeček, u kterého trávil hodně času, byl železničářem. Autobusy ho poprvé zaujaly až v Bratislavě, kde začal chodit do základní školy a navíc se svými rodiči bydlel nedaleko Račianského mýta, již tehdy krušné křižovatky. „Sedával jsem na zdi tamního hřbitova a pozoroval nejen autobusy, ale i kamiony západních zahraničních značek, se kterými v šedesátých letech jezdili bulharští dopravci. Samotným autobusům jsem se začal věnovat až na strojní průmyslovce, kterou jsem ukončil maturitou v roce 1973. Navíc můj otec byl vedoucím dopravního závodu Pozemních staveb Bratislava, kde jezdila nejen nákladní auta, ale k dispozici měli I několik autobusů jako například Ikarus 55, Škoda 706 RTO a RO nebo RTO-P. Úplným vrcholem bylo později luxusní ešdéčko, takzvaný Europabus. S těmito autobusy jsem jezdíval jako mladý hoch na různé zájezdy, kde jsem debatoval s řidiči a pomalu pronikal do tajů řidičského řemesla,“ Řidič Stát se strojvedoucím se Jaro Matúškovi nezdařilo, proto se po maturitě odebral do bratislavského dopravního podniku přihlásit jako řidič autobusu. „Tady jsem poprvé držel v ruce takzvaný velký volant. Konkrétně šlo o výcvikový „erťák“ dopravního podniku, kde jsem se učil prakticky řidičskému řemeslu. Bratislava mně za chvíli začala být malá, takže jsem přestoupil do bývalého podniku ČSAD, dopravního závodu 801 Bratislava. Nejprve jsem jezdil příměstské linky do okolí a později mě staří zájezdoví řidiči vzali do svého kolektivu. Tím se nastartovala úplně jiná etapa mého života. Začal jsem hodně jezdit nejen po bývalém Československu, ale i do zahraničí. Tuto práci jsem vykonával až do roku 1994. Od následujícího roku jsem si zakoupil vlastní autobus a založil vlastní autodopravu s názvem Albatros, pojmenované podle známé parní lokomotivy. V období privátního podnikání jsem se dostal se svým autobusem Karosa LC 735 dokonce až do Sýrie a Jordánska. V roce 2005 jsem se začínajícími problémy v zájezdové dopravě a úbytkem práce tuto činnost ukončil. Po náhodném setkání s jedním bývalým kolegou jsem se v té době vrátil zpět do bratislavského dopravního podniku jako řadový řidič, kde jezdím dodnes,“ vzpomíná Jaro Matúšek. Kreslíř Autobusy v době svého dětství a mládí Jaro maloval na každý volný list papíru a sledoval odbornou literaturu, popřípadě časopis Svět motorů, což byl prakticky jediný informační zdroj za bývalého režimu. „Kreslení jsem zdědil po svém tátovi a již v roce 1973 jsem za malý honorář nakreslil několik obrázků nákladních Tatrovek do Technických novin. Inspiroval jsem se obrázky známého kreslíře dopravní techniky Jiřího Boudy a průběžně jsem si maloval dopravní techniku především pro svojí radost a občas pro známé. Jedno období jsem nekreslil ale vůbec, protože práce zájezdového řidiče mně brala veškerý volný čas. Po zakoupení mého prvního autobusového veterána, kterým byl autobus Škoda 706 RTO LUX, jsem začal opět s kreslením. Nejprve jsem si namaloval tento krásný vůz a později přidával další náměty. Nakonec z mých kreseb postupně vznikaly pozvánky na různé veteránské akce či kalendář na rok 2014.“ Veteránský kalendář 2014 netradičně z kreseb Jaro Matúška Jaro Matúšek 2011 - kresby historických autobusů a nákladních vozů 25. a 26.10.2007 proběhla v Nymburce výstava kreseb Jaro Matúška Veteránista Jak již bylo řečeno, Jaro Matúšek si nejprve okolo roku 1997 zakoupil "erťáka" Luxe, který byl ale v tak tristním stavu, že ho musel zanedlouho prodat na součástky. Podle jeho slov byl autobus tak prorezlý, že s ním nebylo možné v momentálních podmínkách dále něco podnikat. Od té doby vlastnil postupně ještě několik autobusů typu Škoda 706 RTO, ale nakonec skončil u Karosy ŠL 11, kterou uvedl do veteránského provedení se svým kamarádem. Navíc vlastní jeden autobus Karosa ŠD 11 a Ikarus 260 z Varšavy. Oproti Ikarusu, který je plně funkční, je „ešdéčko“ rozebrané v pronajaté dílně nedaleko Bratislavy a čeká na své znovuzrození. Ke všemu v roce 2000 založil Jaro Matúšek se svým kamarádem Miky Ivaškem Klub historických autobusov Bratislava, který po překonání lehké krize před pár lety začal fungovat podle představ svých zakladatelů. Velkým přínosem pro klub byl příchod Stanislava Šebíka, který se náhodou dostal k jednomu z bývalých autobusů Škoda 706 RTO Jaro Matúška. Tento autobus je již v pokročilém stavu renovace a je naděje, že v příštím roce přijede i na tradiční autobusovou „rallye“ Zlatý Bažant Kolín - Poděbrady - Nymburk. S Jaro Matúškem připravil spolupracovník redakce (-nama-) . Redakce BUSportálu děkuje oběma a přeje letošnímu jubilantovi, se kterým se už po léta s radostí potkáváme na veteránských akcích, hodně zdraví, najezděných kilometrů, zrenovovaných vozů a nám všem mnoho a mnoho krásných obrázků. Připomínáme i velkou zásluhu Jaro Matúška při záchraně unikátního návěsu NO 80. Zlatý bažant 2009 V. : Představujeme zahraničního hosta - autobus ŠL 11ze Slovenska s posádkou vedenou hlavním řidičem Jaro Matúškem 'Ešelkou' na Muzejní noc do Varšavy se vydal Jaro Matúšek 16.5.2014

Od konce června bude zde v testovacím provozu.

V těchto týdnech dokončuje nový elektrobus Perun ze Škody Electric testovací turné po ČR. Jeho působení jsme zachytili v Brně a Mariánských Lázních, představil se například také v Opavě, v Olomouci a Zlíně. „O vyzkoušení našeho elektrobusu je mezi dopravci velký zájem,“ potvrzuje Radek Kapr ze Škody Electric . „Krakovský dopravní podnik MPK by měl provozovat elektrobus Perun zhruba od konce června 2014. Škoda Electric zajistí na místě vyškolení techniků a řidičů zmíněného dopravního podniku. Polsko je pro nás velmi atraktivní trhem z pohledu elektromobility, v následujících letech se očekávají velké investice v tomto odvětví,“ sděluje Pavel Kuch ze Škody Electric. Tuto sobotu se PERUN objeví i doma Plzni viz Škoda Transportation chystá Den otevřených dveří v areálu Škoda v Plzni . Nový elektrobus Perun vyvinutý a vyrobený společností Škoda Electric je dvanáctimetrové nízkopodlažní vozidlo, které je schopné dojezdu kolem 150 kilometrů, tento ukazatel lze však u tohoto typu vozu měnit v závislosti na osazené baterii. Výrobce v nedávné minulosti vyjádřil i ochotu k diverzifikaci způsobu nabíjení (např. pro ČR velmi inspirativní systém dobíjení z trolejí). V Polsku bude jistě PERUN sympatický i pro polskou karosérii Solarius Urbino, ostatně do této karosérie umístila ŠEL i hybridní pohon, zatímco vodíkový TriHyBus je v karosérii Iveco Citelis. ŠEL v posledních letech umisťuje svoji výzbroj do karosérií Solaris velmi často i u trolejbusů, a to ve všech třech délkách 12, 15 a 18 m. Škoda vedle projektu Perun pracuje na druhém typu vlastního elektrobusu, aby vyšla vstříc požadavkům dopravců. Inspirativní bude jistě i začlenění do evropského projektu ZeEUS a nějak se patrně projeví i navázaná spolupráce s ABB. BUSportál s využitím TZ Škoda

31.5.2014: Aktualizovány informace ke karosérii. Velká fotoreportáž Jana Arazima ze 17.4.2014.

V roce 1927 začala Československá pošta (ČSP) postupně obnovovat svůj nemoderní park linkových autobusů, tvořený typy Praga N a Laurin a Klement MS z let 1919 - 1924. Tyto autobusy sice nebyly příliš staré, ale byly všechny postaveny na šasi nákladních automobilů, se všemi s tím souvisejícími nectnostmi (vysoko umístěná podlaha a těžiště, špatné odpružení, nízká konstrukční rychlost, atd.). Dřevěné karoserie vyřazených autobusů se proto demontovaly a odprodávaly různým zájemcům, použitelná šasi posloužila pro "výrobu" nákladních aut. Protože koncem dvacátých let byla obnova autobusového parku ČSP poměrně masívní, došlo i k hromadnému odprodeji jejich karoserií různým podnikatelům. Tak nějak vznikla nynější bizardní chatová kolonie u Berounky na katastru obce Lipence (nyní součást Prahy). Autobusové karoserie (převážně z autobusů typu Laurin a Klement MS) byly údajně nejprve využívány jako kabinky vyhledávaných říčních lázní, později došlo k jejich přemístění výše nad řeku a k postupné přeměně na chatičky. Díky tomu se zachovaly v poměrně dobrém stavu, některé s prakticky původním interiérem. Tento osud měla i chatka č. 35, kterou koupil i s pozemkem i sympatický mladý muž pan Michal Kelíšek z Lipenců. Uvědomil si historickou hodnotu objektu a začal pátrat po někom, kdo tuto historickou karoserii zachrání. Úkolu se ujal Historic Bus Prague. Podle znalce - pana Emila Příhody - se jedná o karoserii autobusu Praga L, ty však ČSP neměla. Podle Petra Hoffmana by se však mělo jednat o karoserii autobusu většího typu Praga N, které ve dvacátých letech vyráběla zejména karosárna V. Brožík v Plzni. Část jich pro generálkované autobusy vyrobila i Správa poštovní automobilní dopravy (SPAD), která měla do roku 1927 svoje dílny na pražském Vyšehradě, poté ve Vršovicích (podrobnosti v knize Poštovní autobusy 1919 - 1932, viz www.autobusyhoffman.cz ). Pro odkrytí a odvezení karosérie bylo nezbytné vyřídit demoliční povolení v souladu se současnými zákony. Ve čtvrtek 15.5.2014 obdržel pan Kelíšek demoliční výměr, a hned v sobotu 17.5.2014 začala akce - nastoupil jeřáb, návěs, elektrocentrála, sbíječka a drobné bourací nástroje (sekáče, kladiva, pajcry atd. ), ale hlavně nadšení zachránců. TI Historic Bus Prague Samostatně zpracujeme záběry z interiéru někdy v budoucnu - sešlo se nám toho více.

vyjely v rámci letošního dne muzeí.

Do Bratislavy se podíváme s Janem Horníkem, který BUSportálu napsal: "VV rámci akce jezdily historické autobusy Škoda 706 RTO na a ŠM11, trolejbus Škoda 9 Tr a dvě tramvaje ze sbírky Dopravního podniku Bratislava". Vzhledem k tomu, že trať přes Šafárikovo náměstí je uzavřená (budování kanalizačního kolektoru), jezdily tramvaje tentokrát "nezvyklou" trasou od Štúrova náměstí (prakticky od SND) přes Kamenné náměstí a náměstí SNP, dále do tunelu a do Karlovy Vsi a zpět. A to stálo za to si jít to vyfotografovat i přes nepřízeň počasí - velmi drobně, ale za to nepříjemně pršelo. Autobus ŠM11 č. 3350 jezdil k vodárenskému muzeu na Sihoti, Škoda 706 RTO na opačnou stranu do areálu Múzejného dopravného centra do depa staré východné (Rendez), trolejbus v trase vozovna Hroboňová - Autobusová stanica."

založené na odbavení cestujících pomocí palubního počítače EPIS 5 FCC. Systém je nasazen v provozu ve vozidle v rámci IDS Plzeňska.

Společnost Ing. Ivo Herman, CSc. (Herman) -připravila nové pojetí zapojení vozidla pro veřejnou linkovou dopravu založené na jim vyvinutém palubním počítači s odbavením cestujících EPIS 5 FCC (EPIS – Elektroakustický Palubní Informační Systém). Takto zapojený informační a odbavovací systém vozidla, který se skládá i z dalších komponent společnosti Herman, je nyní v provozu v Integrované dopravě Plzeňska, a to u dopravce Autobusová doprava Miroslav Hrouda ve Zbiroze (vozidlo je zároveň využíváno jako výukové pro autoškoly). Záběry vozu před kompletací systému: Autoškoly na Rokycansku a Plzeňsku mají k dispozici nový Crossway Ivo Hermana jsme se zeptali: V čem je novost pojetí tohoto systému? Novost pojetí spočívá v tom, že jako řídicí prvek je použita pouze jedna univerzální vozidlová řídicí jednotka, a to zmíněný palubní počítač s odbavením cestujících EPIS 5 FCC, který v sobě obsahuje další standardně dodávané externí komponenty (GPS, GSM modem, digitální hlásič, tiskárnu lístků, apod.). Dále se zde jedná o optimalizované propojení jednotlivých komponentů ve vozidle – je použita sběrnice „rychlý IBIS“ pro efektivní komunikaci s LED panely a sběrnice ethernet pro vnitřní LCD panel. Optimalizováno je také řízení systému z dispečinku a jiných dohledových systémů, tj. přímý přístup textů či obrázků z dispečinku na LCD či LED panely vozidla. Co v sobě integruje vozidlová řídicí jednotka EPIS 5 FCC? Součástí EPIS 5 FCC je výkonná řídicí jednotka – 1 GHz, 1 GB RAM s úložištěm dat 8 GB. Odbavení cestujících je zajištěno tiskárnou s dlouhou životností, barevným vysoce svítivým zákaznickým displejem, čtečkou BČK se standardy Mifare, Desfire, NFC, emulované karty, apod., kapacitním dotykovým LCD terminálem řidiče o velikosti 10,4“. K dispozici je mnoho komunikačních rozhraní - IBIS, rychlý IBIS, RS 485, Ethernet, GPRS/UMTS, WiFi, CAN. Jednotka je též vybavena nezávislým 4-násobným digitálním hlásičem s výkonnými zesilovači do vozu, vně vozu, k řidiči a k cestujícímu. Má integrovaný mikrofonem pro hlasovou komunikaci s dispečinkem. Implementováno je sledování polohy dle GPS a další funkce. "Systém je certifikován pro použití v odbavení a prodlužování kupónů Plzeňskou kartou, zvládá kilometrické odbavení, různé ceníky, zajížďky, návaznosti, spoje na zavolání, apod. Současně se dokončuje komunikace na dispečink IDS dle požadavků organizátora veřejné dopravy. Jeho vlastností je odbavování dle GPS v souvislosti s dveřními kontakty. Nyní připravujeme certifikaci i pro jiné IDS a dopravce, " doplňuje Ivo Herman ze společnosti Herman. Součástí tohoto informačního systému vyrobeného kompletně firmou Herman jsou moderní vnější informační LED tabla řady VLP (Vehicle LED panel). V tomto případě se chovají dle standardů IDP a zobrazují „nedeformované“ české znaky a používají dynamickou změnu velikosti fontu podle délky zobrazovaného textu, tj. panel sám zvolí optimální velikost použitého fontu pro zobrazení tak, aby maximálně využil aktivní plochu panelu a text byl dobře čitelný. Panely komunikují po sběrnici v protokolu tzv. „rychlý IBIS“, který používá standardní rozvody a rozhraní sběrnice IBIS, ale komunikační rychlost je 19,2 kbit/s a sběrnice je plně osmibitová. Umožňuje tak do panelů zasílat i obecné obrázky a znaky přímo z dispečinku, např. dle kódování CP-1250 či abecedou UTF-8. Komunikační protokol na vnější LED panely je obdobný jako protokol určený pro řízení zastávkových LED panelů na dopravních terminálech, což zjednodušuje činnost dispečinku. LED panely umožňují nízké provozní náklady a dlouhou životnost. U zobrazovacích vnějších LED panelů jsou využity principy regulace napětí na LED diodách, což snižuje celkovou spotřebu panelu téměř na polovinu oproti běžně používaným řešením. Součástí vozidla je i vozidlové LCD – typ VCS 185, který se v tomto případě taktéž chová dle standardů definovaných v rámci IDP. Propojení je s jednotkou EPIS pomocí sběrnice ethernet a umožňuje tak zasílat do LCD panelu i obrázky či videa zaslané z dispečinku či jiných dohledových systémů (např. reklamy). Podrobně včetně schématu zapojení vozidla na www.herman.cz

Záběry vozu č. 1 ještě v Polsku.

Za snímky děkujeme společnosti Solaris. Do Brna přijela první várka osmi nových autobusů Solaris Urbino 18

a objednávka 47 klasických hybridů a 11 dieselů LE dopravce Nobina pro švédská města Sundsvall a Örnsköldsvik.

Tři hybridy s externím dobíjením pro Hamburger Hochbahn Smlouva na dodávku tří hybridů s externím dobíjením (elektrohybridů) byla podepsána mezi výrobcem a Hamburger Hochbahn AG. Technologie s externím dobíjením (plug-in) umožňuje redukovat spotřebu paliva a emise CO2 o 75%, celkovou spotřebu energie o 60%. Tři elektrohybridy budou nasazeny do provozu v Hamburgu na konci roku 2014. Hamburger Hochbahn AG je dlouhodobě důležitým partnerem jak pro vědu, tak pro výrobu na poli inovativních pohonů. Na BUSportálu jsme se zmiňovali např. o flotile hamburských vodíkových autobusů. Hamburg hodlá od roku 2020 pořizovat pouze vozidla s bezemisními pohony, to znamená také bateriové elektrobusy. Elektromobilitu jako budoucnost pro místní veřejnou dopravu vidí i Volvo Bus Corporation. Nové elektrohybridy jsou schopné ujet na čistě elektrický pohon až 10 km. Nabíjecí stanice (střešní) na konečných poskytnou nutné dobití. Infrastruktura konečných stanic je zajišťována partnerem Volvo, Siemensem. Tři nové elektrohybridy budou využity na nové inovativní lince HOCHBAHN. Smlouvy na implementaci elektrohybridů nebo elektrobusů Volvo Buses podepsalo s městy Göteborg, Luxembourg, Montreal a Stockholm. Elektrohybrid (hybrid s externím dobíjením) je osazen elektromotorem poháněným elektřinou z baterií lithium-ion, má také malý pětilitrovýdiesel EURO 6. Nabíjení střešním kolektorem na konečné trvá 6-10 minut. Objednávka 47 klasických hybridů dopravce Nobina pro švédská města Sundsvall a Örnsköldsvik Jedná se o dosud největší zakázku na hybridní autobusy Volvo ve Švédsku. Dopravce Nobina (součást Nobina Group s 280 miliony přepravenými cestujícími ročně) objednal 47 hybridů, z toho 11 kloubových pro provoz ve městech Sundsvall a Örnsköldsvik. Provoz bude zahájen v září. Dodáno bude 36 standardních hybridů Volvo 7900, 11 kloubových hybridů Volvo 7900 a také 11 standaraních dieselových Volvo 8900 LE. Vše v emisní normě EURO 6. Kloubový hybrid je nejnovějším modelem v nabídce výrobce a je určen až pro 154 cestujících. Na návštěvě ve Volvo Buses: Kloubový osmnáctimetrový hybridní autobus Volvo 7900 Prvních 30 hybridů bude uvedeno do provozu v Sundsvallu a Örnsköldsviku v polovině června, zbytek během podzimu 2014. Celkem bylo dosud prodáno přes 1350 hybridů Volvo po celém světě, přes 120 doma ve Švédsku. Hybridy Volvo deklarují u standardního až o 39% nižší spotřebu paliva, u kloubového o 30%. U emisí dochází k poklesu až o 40-50 %, pokles emisí se týká i CO2. Na zastávkách je bezemisní a tichý provoz. Lze využít kombinaci s dieselem i biodieselem. Vozidla tedy mají elektromotor, baterie a malý diesel Volvo D5 EURO 6. Pohon je zajištěn paralelně, tedy lze využít diesel i elektromotor odděleně i spolu. Baterie jsou dobíjeny rekuperací při brzdění. Elektromotor je primárně využíván do rychlosti 15-20 km/h. Z TZ Volvo Buses

Druhá část: Šx 11, jedna Škoda 21Ab a jedna "sedmistovka".

Lešany 2014 obrazem I.: Na klasickém 'téčku' při odjezdu Lešany 2014 pohledem Michala Zubra, jednatele KČHA - RTO klubu Děkujeme za zaslané fotografie.

spolu se záběry Miloslava Koláře.

Michal Zubr k 15. srazu BUSportálu napsal: "I letos jsme přijeli do prostoru Vojenského technického muzea na další, už 15. celostátní sraz . Areál Vojenského technického muzea v den zahájení sezóny 24.5.2014 jsme po společném příjezdu našimi autobusy - jak se již stalo dobrou tradicí - zaplnili na hlavní výstavní ploše mezi halami. Poprvé se zde presentovaly další vozy Škoda 706 RTO v provedení LUX, i vozy řady ŠD – L 11. Dohromady se 15. srazu zúčastnilo 30 autobusů všech modifikací. Naše poděkování patří i zástupcům Plzeňských městských dopravních podniků za jejich první účast precizně zrenovovaným vozem Škoda 706 RTO v městském provedení evidenčního čísla 51. Druhý autobus Škoda 706 RTO stejného provedení z muzea DP v Praze žel na sraz, z důvodu drobných technických obtíží, nedorazil. Speciální poděkování patří našemu čestnému členovi Vaškovi Koptovi, který se staral o dobrou náladu v průběhu srazové klubové schůzky a za pomoc při předávání dojezdových diplomů a pamětních medailí. Současně mu gratulujeme k čerstvému získání řidičského oprávnění skupiny „D“. Klasický program jsme jako každoročně zakončili malou okružní jízdou kolony autobusů zpět do Týnce nad Sázavou. Děkujeme všem našim členům za účast a za patnáctiletou podporu klubu, přejeme hodně sběratelských a restaurátorských úspěchů a těšíme se na viděnou na našich dalších klubových akcích." Lešany 2014 obrazem I.: Na klasickém 'téčku' při odjezdu

První část: Škoda 706 RO a RTO.

Ve druhé části budou Šx 11, jedna Škoda 21Ab a jedna "sedmistovka". Obětavému reportérovi (šamot) díky.