1400 mobilních mincovních automatů MS 24 na výdej jízdenek v městské hromadné dopravě v gruzínském Tbilisi v září exportovala vysokomýtská společnost Mikroelektronika pro odbavení v hotovosti i pomocí bezkontaktních čipových karet v 900 autobusech .

Po srpnových událostech v Gruzii nebylo zcela jasné, zda a jak se kontrakt uskuteční s ohledem na priority při obnově země. Komplikovaná byla i situace v dopravě, když do začátku září prakticky všechny dopravní tepny v Gruzii blokovala ruská armáda. Nakonec je ale zařízení z Mikroelektroniky expedováno a poslední zásilka odešla na konci září. Přestože Gruzie zažívá těžké časy a má obrovské množství problémů spojených s obnovou země, plní své závazky vyplývající z uzavřených smluv, což dokazuje, že lidé na Kavkaze se umí vypořádat s nepřízní osudu se ctí. 1400 automatů MS 24 na výdej jízdenek v městské hromadné dopravě v gruzínském Tbilisi v září exportovala vysokomýtská společnost Mikroelektronika. Cílem kontraktu v hodnotě přibližně 36 miliónů korun je vybavení 900 autobusů gruzínského hlavního města, kde dosud jízdenky vydávají řidiči. Mobilní mincovní automaty budou sloužit jak pro odbavení v hotovosti, tak pro odbavení pomocí bezkontaktních čipových karet. V oblasti implementace systému spolupracuje Mikroelektronika s domácí gruzínskou společností, která se podílela i na realizaci projektu odbavování cestujcících pomocí bezkontaktních čipových karet v tbiliském metru. Zvláštností kontraktu je přímá účast největší gruzínské banky Bank of Georgia. Byla to právě banka, která vyhrála tendr na dodávku odbavovacího systému, založeného na automatech z Vysokého Mýta, a ona a nikoli dopravní podnik bude vlastníkem a provozovatelem systému. Gruzínské banky se neomezují na tradiční bankovní služby, jako je to běžné v České republice, ale angažují se i mimo bankovní sektor. Bank of Georgia je kromě jiného i dodavatelem odbavovacího systému s bezkontaktními čipovými kartami pro metro ve Tbilisi. Gruzie není jedinou zemí bývalého východního bloku, kde je Mikroelektronika aktivní. V letošním roce společnost dodala například více než 1000 označovačů papírových jízdenek pro trolejbusy v lotyšské Rize, kde již dříve vybavila svými zařízeními tramvaje. V rumunském městě Bacau pak spustila odbavovací systém na bázi bezkontaktních čipových karet. Nový odbavovací systém z Mikroelektroniky nasadilo i bulharské hlavní město Sofie, kde je Mikroelektronika hlavním dodavatelem komplexního řešení. Odbavovací systémy pro hromadnou dopravu pochází z vlastního firemního vývoje a Mikroelektronika je největším tuzemským výrobcem těchto zařízení. Společnost zaměstnává přibližně 160 lidí a v uplynulém hospodářském roce, který skončil 30.6.2008, utržila podle předběžných výsledků okolo 300 milionů korun. Tisková zpráva Mikroelektronika 26 .9.2008

minulou sobotu odvezl svatebčany divadelní svatby z Plzně do Prahy a pak do romantického zákoutí na Plzeňsku.

Autobus je majetkem Václava Kordíka, Miloše Opiala a Václava Prokopce. Autobus byl renovován z pojízdné prodejny a dalšího vraku. Renovace začala v roce 2002 a v roce 2005 autobus získal potřebné doklady. Od té doby přináší radost nejen svatebčanům. Autobus jsme mohli vidět předloni i v Lešanech. Letos se ještě vydá na výlet za vínem a na jaře se může těšit na vlek Jelcz, na jehož renovaci jeho majitelé právě pracují. Záběry ze svatby přinášíme v opačném pořadí. Zátiší s autobusem v lese den po svatbě jsme přinesli už minulý týden, nyní můžete vidět záběry z Plzně, cesty a z pražských Řep. Lesní zátiší s autobusem Škoda 706 RTO CAR.

v barvách MHD ProboTrans Beroun se byl ukázat na Dni otevřených dveří zatím ještě se zvláštní registrační značkou. Upřesnění informací.

Autobus je sériový výrobek. V nejbližší době bude provozován a zapůjčován jako převáděcí vozidlo TEZAS dopravcům. V listopadu se stane majetkem ProboTrans Beroun, jehož MHD barvy již nese. Třídvéřové LE bylo oficielně představeno na letošním veletrhu Autotec v Brně, dvoudvéřový typ rok před tím na UITP v Helsinkách. Stříbrné vozidlo, představené na AUTOTECu, se testovalo např. v Českých Budějovicích. Třídvéřový autobus Irisbus Crossway LE pro městský a příměstský provoz se testovalo v Českých Budějovicích.

Oslavy 110. výročí Tepelské dráhy se uskutečnily v rámci Dne železnice v sobotu 27. září pod záštitou ministra dopravy ČR a hejtmana Karlovarského kraje za významné pomoci mnoha partnerů.

Slavnostní parní vlak s pozvanými hosty a s velkým množstvím ostatních cestujících se vydal ráno z Karlových Varů dolního nádraží do Mariánských Lázní a zpět po Tepelské dráze tak jako před stodeseti lety. Mezi čestnými hosty byl i "císař František Josef I. se svým doprovodem". Tepelská dráha se vine v úchvatných přírodních scenériích okolo říčky Teplé, projíždí po několika mostech a mnoha tunely. Na zastávkách v Karlových Varech, Tepličce, Bečově nad Teplou, Teplé a Mariánských Lázních čekal na účastníky akce připravený program. Výstava lokomotiv, vagonů, jízdy historickými drezinami, jízdy šlapadly loketské velodráhy, jízdy historickými autobusy, to je jen část programu, který na zájemce o historii dopravy čekal. Mezi nejvydařenější části programu patřila snídaně s císařem v zastávce Teplička a výstava Tepelská dráha 1898 – 2008 v klášteře Teplá. Klášter premonstrátů v Teplé, který se stal nedávno národní kulturní památkou, stál u zrodu této dráhy a zasloužil se o rozvoj celého regionu. Do celého programu dobře zapadaly i jízdy historickým autobusem Škoda 706 RTO lux společnosti Autobusy Karlovy Vary. Celý den pendloval spolehlivě mezi Bečovem nad Teplou a městem Krásno, kde mohli cestující navštívit také hornické muzeum. Historie přepravy osob na kolejích a na silnici se spojila pod hradem a zámkem v Bečově. „Naše společnost Autobusy Karlovy Vary, a.s. byla jedním z partnerů této vydařené akce. Bylo zážitkem sledovat zájem veřejnosti o tuto akci. Je nutné, aby k zachování historie veřejné dopravy přispěl cíleně i stát a kraje a aby vše nezůstávalo jen na nadšencích a soukromých subjektech. Veřejná doprava si to zaslouží“ , prohlásil ředitel společnosti Zdeněk Suchan. Celý den provázelo slunečné počasí a zajímavý program spojený s velkým množstvím účastníků. To vše potvrdilo nutnost potřeby nezapomínat na historii. „Pro mě osobně byl ale největším zážitkem dne rozhovor s administrátorem kláštera premonstrátů v Teplé Augustina Jána Kováčika, který ve svém projevu popřál Tepelské dráze mnoho dalších let provozu. Při rozhovoru s ním jsem si uvědomil, jak důležité je v dnešním neosobním světě pečovat o duchovní rozměr společnosti“ , doplnil Zdeněk Suchan.

Poslední ze série materiálů ze zajímavé dopravní akce: Našel se Karlštejnbus.

Mezi dokumentárními nástěnnými materiály zaujaly mnoho návštěvníků obrázky Karlštejnbusu. O přestavěném Roburu jsme si povídali s jedním z jeho řidičů, Jiřím Zýkou. Ten BUSportálu sdělil: "Karlštejnbusy - přestavěné benzinové Robury - byly tři - červený, modrý a zelený. V sedmdesátých létech jezdily v sezóně od parkoviště Karlštejn na hrad. Když jsem se po vojně vrátil do Králova Dvora jako řidič, měl jsem se na jaře ujmout Karlštejnbusu - bydlím nedaleko Karlštejna. Karlštejnbusy byly po generálce tehdejším satalickým opravárenským závodem ČSAD. Protože již tenkrát bylo třeba pro tyto jízdy zvláštní povolení a to se nepodařilo k obnovenému provozu získat, byla moje první jízda s Karlštejnbusem jeho poslední - odvezl jsem ho tehdy kamsi do stodoly. Novými majiteli se stali snad v roce 1979 hasiči." Na Dni otevřených dveří se objevily nejen obrázky červeného Karlštejnbusu (děkujeme za poskytnutí), ale i jeho noví majitelé z Nymburska. BUSportál bude ve spolupráci s nimi i s ProboTransem další osudy i historii autobusu sledovat. Jeden ze současných majitelů, Jaroslav Douša, nám sdělil: "Informace k minibusu teprve sbíráme zejména v Berouně, ale také v Satalicích (dnes TEZAS), kde provedli přestavbu i autobusům poskytovali servis." Den otevřených dveří dopravní společnosti PROBO TRANS BEROUN, spol. s r.o - Komentovaná fotoreportáž.

21. září 2008 - ekonomika.idnes.cz - "Já mám svou škodověnku rád!," notoval si Josef Bek coby řidič autobusu ve filmu Florenc 13:30. Láskyplná slova měl pro vozidlo Škoda 706 RTO z vysokomýtské Karosy, které tehdy bylo na silnicích novinkou. Sériově se začalo vyrábět přesně před padesáti lety, rok po natočení filmu. ... Přestože autobusů RTO vyjelo na české silnice i ve světě téměř patnáct tisíc, do současnosti jich existuje v pojízdném stavu jen pár desítek. Autobus sloužil nejen na linkových trasách, ve městech, populární byla i zájezdová verze, které se vyrobilo nejvíc. Když vozy dosluhovaly, využívala je ještě zemědělská družstva, na vesnicích jezdily jako pojízdné prodejny. Více na ekonomika.idnes.cz Nejen autobusy RTO naleznete na BUSportálu v populární rubrice Veteráni.

Opět se ukazuje, jak interaktivní je internet a jak pozorní jsou čtenáři BUSportálu. Další reakce ....

Zcela nedávno jsme uveřejnili: Z historie odbavovacích strojků Setright. Úplně čerstvě jsme dostali od SPVD odkaz na materiál o dopravě na přehradě Hracholusky , kde je strojek obrazově zachycen. Na materiál zareagoval Martin Janda: ... právě jsem si přečetl článek o strojcích Setright (autora jsem za něj už pochválil), zaujal mě v něm poslední odstavec: "Traduje se, že když přijel strojky Setright představovat zástupce výrobce, tak tvrdil, že není způsob, jakým by se daly okrást. Po půl roce používání v ČSSR se údajně na plakátech s tímto sloganem objevila malá poznámka - neplatí pro Československo. Češi prostě dokáží obejít cokoli. " Neznám přesně způsoby, jakými se ono okrádání provádělo, Zdeněk Sýkora mi tvrdil, že by to vydalo na samostatný článek (takže doufám, že ho časem taky napíše). Já sám jsem slyšel snad jen něco v tom smyslu, že když se dal strojek na noc do mrazáku, ráno pak nějakou dobu neevidoval prodané jízdenky, ale nevím, jestli je to pravda a nebo jen nějaká lidová slovesnost. Vzpomněl jsem si však na příběh, který mi vyprávěl bývalý kolega Tibor K., který letos na jaře odešel do důchodu. Kolega pocházel z Košic, dlouhá léta jezdil u tamního ČSAD (pouze posledních pět let před důchodem jezdil s trolejbusem tady v Čechách, aby si našetřil na důchod). A ten příběh? ČSAD zavedlo novou dálkovou linku a na ní jeden pár spojů, ráno tam, odpoledne zpět. Na linku byli už od prvního dne provozu přiděleni nastálo dva řidiči, když byl jeden v práci, druhý měl volno a naopak, dokonce i v době dovolené a nemoci zaskakoval jeden za druhého. Jeden z řidičů měl bratra kdesi "na západě", snad v Německu a ten bratr mu kdysi přivezl dárek, strojek Setright. No a tak páni řidiči vymysleli následující trik: Na linku s sebou brali oba dva strojky, vlastní i firemní. Cestou tam prodávali jízdenky ze svého strojku a tržba šla řidičovi do kapsy, cestou zpět prodávali jízdenky z firemního strojku a tržbu odevzdávali. Bylo to vlastně geniální - cestující jízdenky měli v pořádku, takže revizor by nic neodhalil. Na nějaké dlouhodobě provozované lince by si něco podobného dovolit nemohli, pokud by ze dne na den poklesly tržby na polovinu, bylo by to nápadné. Ale tady šlo o úplně novou linku a řidiči odevzdávali poloviční tržbu už od prvního dne, takže to nebylo nikomu ani trochu podezřelé. A jak se na to přišlo? Jednoduše. Jednoho krásného dne jeden z řidičů onemocněl, druhý z řidičů byl taky někde mimo, a tak se na lince objevil úplně jiný řidič. Ten jel obě cesty s firemním strojkem, tržba byla najednou dvojnásobná a to bylo podezřelé. A tak se začlo vyšetřovat a na lince začaly jezdit kontroly a sledovat práci řidiče. Zpočátku se zdálo být vše v pořádku, řidič dával jízdenku každému cestujícímu a cena na jízdence odpovídala tomu, co cestující zaplatil. Ale pak někoho z kontrolorů napadlo porovnat číslo strojku vytisknuté na jízdence se seznamem strojků v majetku ČSAD a zjistil, že strojek tohoto čísla v ČSAD není vůbec evidovaný. A jak to dopadlo? Jak to tak asi v podobných případech bývá. Oba řidiči si několik dalších let za volant nesedli, náhradou za to jim stát nabídl "místo k sezení" v některém z nápravných zařízení. Další věrný čtenář BUSportálu doplňuje: Z dnešního hlediska je zajímavé, kam všude se nakonec strojky Setright dostaly. Tradičně se používaly v lodní dopravě v Praze, na Slapech i na Orlíku, ale vydávaly se jím vstupenky třeba do Koněpruských jeskyní nebo na koupaliště Lhota. Úvaha, co kdysi vedlo ČSAD k nákupu právě této značky, i když jízdenkám Setright chybělo pár důležitých údajů, je také docela zajímavá. Když jsem se podíval na fotografie v článku, napadl mne jeden velmi prostý důvod: jízdenka ze Setrightu je oproti těm dvěma konkurečním značkám v mezích možností hezká.

Zbyňka Hupáka - v současnosti zaměstnance ČSAD autobusy Plzeň po dlouholetém působení v servisní společnosti Bonavia. ( ... a ještě průvodčí se stroječkem)

Zbyněk Hupák je i webmasterem internetových stran ČSAD autobusy Plzeň a často pomáhá informací i fotografiemi redakci BUSportálu. BUSportál se připojuje ke gratulaci Pavle a Zbyňkovi Hupákovým. Autobus Škoda 706 RTO KAR byl renovován společností Bonavia v době působení Zbyňka Hupáka, velkého fanouška historických autobusů, v této společnosti.

Poslední zářijový víkend byl příznivý pro svatby.

Alespoň dvě z nich se neobešly bez historických autobusů. Z obou BUSportál přinese svatební záběry. Na úvod jsme zachytili posvatební odpočinek linkového autobusu RTO v lesích na Plzeňsku.

autobusového dílu České televize ze série Retro.

2.10.2008: Podařilo se nám získat jak pořad ve formátu "avi" z adresy (patrně to není zcela dušínovské) a napsat Komentář BUSportálu a připomínky Jana Neumanna. http://ulozisko.sk/86565/Retro_-_Autobusy_CSAD.rar tak i připomínky kvalifikovaného čtenáře, které během víkendu uveřejníme spolu s komentářem BUSportálu. Musím se přiznat, že jako televizní ignorant jsem tento díl prostě přehlédla. Bohužel podle informace na stranách ČT nebude tento díl k dispozici na internetu kvůli ukázkám z filmu Florenc 13:30. Takže si musím dát pozor a podívat se 4.10. v 9:05 na ČT24 už proto, že jsem ČT poskytla před natáčením pořadu řadu kontaktů a patrně jeden z nich, Jaroslav Ryba, se v pořadu snad i objevil.