Dopravní podnik hlavního města Prahy a Zliner uzavřely smlouvu na renovaci vraku autobusu značky Ikarus 620. Do sbírky Muzea městské hromadné dopravy ve Střešovicích by se měl dostat za dva roky.

Ikarus 620 z roku 1963 je ve stavu odpovídajícímu poslednímu využití jako zahradní chatky v Dubči u Prahy. Je nefunkční, zkorodovaný a nekompletní. Karosérie ale není podle dopravního podniku v nejhorším stavu. Chybí oboje dveře pro cestující, přední maska, motor, sedadla, a další vybavení. Jako částečný zdroj dílů k renovaci je určen vrak linkového autobusu Ikarus 630 stejného roku výroby. Autobus by měl být uveden do původního stavu, pouze s drobnými provozními úpravami. Náhradní nedostupné díly a součástky nemají působit rušivě a musí se přibližovat originálnímu provedení. Má být plně funkční a odpovídat požadavkům pro přihlášení do registru historických vozidel a provozovaní na pozemních komunikacích. Hlavně vzhledem k nedostupnosti náhradních dílů tak bude renovace náročná. Zliner má na opravu vozu 2 roky, stát bude 11,9 mil. Kč bez DPH. Dopravní podnik Prahy obdržel 40 městských autobusů Ikarus 620 na konci roku 1963, tento konkrétní vůz v Praze však nikdy nejezdil. Ve sbírce Muzea MHD bude zastupovat tovární provedení těchto vozů v Praze.

Dopravní podnik hl. m. Prahy nechá provést generální opravu na šesti svých historických tramvajích typu T3 a T4. Vozy ev. č. 5500 (tramvaj T4D z roku 1967, tzv. Sluníčko), 5520 (T3 z roku 1964), 6892, 6921 (obě T3 rok výroby 1973), 7122 (typ T3SUCS z roku 1985) a 7188 (typ T3SUCS z roku 1986) se přesunou na Moravu, o renovaci se postará Dopravní podnik města Brna a jeho ústřední dílny. Opravu podvozků a elektrovýzbroje provede DPP. Brněnský dopravce opraví dvě tramvaje ročně, kompletně bude tento projekt dokončen na konci roku 2027 a bude stát 60 milionů korun.

„ Všech šest historických vozů potřebuje generální opravu, v jednom případě spojenou s přestavbou. Vůz T3 stávajícího ev. č. 5520 donedávna sloužil jako cvičný, nicméně už nepotřebujeme školit řidiče na tramvaje se zrychlovači. Vzhledem k tomu, že tento vůz pochází z počátků sériové výroby tramvají T3, z první dodávky vozů (č. 6303–6327), kde byly již z výroby použity ikonické modré čelní cedule s číslem linky z vysekávaného plechu, má svou historickou hodnotu, necháme jej přestavět do původní podoby a dostane i své původní ev. č. 6312. Vůz ev. č. 5500, tzv. Sluníčko, je první ze dvou prototypů tramvaje T4D z roku 1967 a jediný exemplář typu T4 v majetku DPP, později přestaven na vyhlídkový. Poslední větší opravou prošel v letech 1996-1997. Zajímavostí vozu ev. č. 7122 je, že se jedná o poslední střešovický vůz vypravovaný do běžného provozu, než pro tento účel přestala vozovna Střešovice v září 1992 sloužit. Po generální opravě budou všechny vozy sloužit na nostalgické lince č. 23, Sluníčko jako vyhlídkový vůz na komerční pronájem. V našich Ústředních dílnách si provedeme opravu podvozků a elektrovýzbroje, které dopravíme do Brna, kde kolegové provedou opravu skříní, interiéru, kabelových rozvodů a kompletaci vozů ,“ říká Jan Šurovský, místopředseda představenstva a technický ředitel DPP – Povrch. „ Jsme rádi, že můžeme přispět k uchování historie městské dopravy. Renovace historických, retro i moderních vozidel je dlouhodobě součástí naší práce, s tramvajemi typu T3 máme navíc bohaté zkušenosti. Díky kapacitám našich ústředních dílen zvládneme každý rok opravit dva vozy – kompletní renovace jednoho z nich zabere zhruba šest až osm měsíců. Mimo jiné i v takových projektech vidím poslání Sdružení dopravních podniků ČR – možnost sdílet své zkušenosti a vzájemně si pomáhat, “ říká Miloš Havránek, generální ředitel Dopravního podniku města Brna a 1. místopředseda Sdružení dopravních podniků ČR. Opravy zahrnují kompletní odstrojení vozové skříně, otryskání, kontrolu svarů, karosářské opravy, instalaci nových podlah a podlahových krytin, obložení stropu a bočnic, kompletní nové rozvody elektroinstalace pro 24V a 600V, lakýrnické práce, repasi oken. V případě tramvaje typu T4 bude výzvou instalace atypického vlnkovaného opláštění, uspořádání sedadel v režimu 2+1 i instalace audiosystému. U vozidla T3 ev. č. 5520, které DPP provozoval jako cvičné vozidlo, DPMB doplní původní prostřední vstup. Ten byl v roce 2000 při přestavbě na cvičný a výukový vůz zaslepen. Po opravě vůz dostane koženkové sedačky, které byly typické pro nejstarší období výroby tohoto typu tramvají. Náklady na generální opravu všech šesti tramvají činí 59,98 milionů korun bez DPH.

Dokonale zrestaurovaný vůz do prototypu dálkového autokaru: Škoda 706 RTO LUX č. 1 byl pokřtěn na festivalu Sodomkovo Vysoké Mýto 7. června 2025. Muzeum velkých volantů v Loučeni rodiny Koutkových má další vzácný kousek.

Ve Vysokém Mýtě oslavili v sobotu 7. června výročí 130 let od vzniku firmy Josefa Sodomky. Ať už jste zavítali do závodu Iveco Bus nebo na náměstí, s autobusy, které se ve městě vyrábí už téměř 100 let, jste se určitě potkali. Unikátní byly i historické kousky osobních vozidel s karosérií Sodomka. Na festivalu Sodomkovo Vysoké Mýto, který každoročně pořádá místní Regionální muzeum, byl letos představen zrestaurovaný dálkový autokar Škoda 706 RTO LUX s prosklenou střechou nad řidičem a spolujezdcem. Pamětníci si určitě vzpomínají na film Florenc 13,30 s Josefem Bekem a tímto vozem v hlavních rolích. " K restaurování veteránů a pozdějšímu vzniku Muzea velkých volantů nám pomohlo několik osobností, kteří nás správně nasměrovali. První byl Jan Arazim a druhá velikán historie pan Emil Příhoda. Pan Arazim věděl, kde se poklady - v té době vraky - nacházejí a pan Příhoda nám řekl jednu nezapomenutelnou radu - sbírejte to, co nikdo nemá. Třetím významným mužem, se kterým jsme se v průběhu let potkali, byl ing. Ladislav Tetera. Díky nim jsme postupně hledali lidi, kteří nám s našimi projekty pomohou. Osud nás seznámil s panem Milanem Šlézem z Vysokého Mýta a za jeho iniciativy i velkého řemeslného umu vznikl projekt RTO č. 1, z roku 1956 . On byl hlavním tahounem celého projektu nejen ideou, ale i pomocí "zlatých českých ručiček". To, že autobus dopadl tak jak jej můžeme dnes vidět, mají zásluhu i další lidé - které jsme zmínili v křestním listu (níže), jako porodní asistenti. Není třeba nic již dál popisovat či říkat - jen snad to, že za 2,5 roku byl tento krasavec na světě ," říká Alois Koutek starší. Rozhovor o veteránech s panem Aloisem Koutkem v roce 2020.

RTO klub uspořádal v sobotu 31. května 2025 ve Vojenském technickém muzeu Lešany již 26. sraz historických autobusů. Samotnému srazu předcházela společná ranní spanilá jízda autobusů z Konopiště. Dobové automobily Veřejné bezpečnosti dovedly kolonu autobusů do areálu muzea v Lešanech, kde se pak představilo celkem 23 autobusů. Z toho bylo 12 vozů typu Škoda 706 RTO, 3 typu Karosa ŠD 11, dále 7 Karos řady 700 a jedna řady 900. Vystavené autobusy doplnily i dvě Avie - jedna pro převoz hasičského sboru a druhá obytná s nástavbou vyrobenou z autobusového vleku Jelcz PO-1E.

" Velké poděkování za umožnění srazu, v krásném prostředí Vojenského technického muzea v Lešanech, patří Vojenskému historickému ústavu Praha. Samotný sraz je také jednou z možností k setkání členů RTO klubu a dalších příznivců historických autobusů. Doslova letní počasí dokreslilo příjemnou atmosféru celého srazu, v jehož závěru obdrželi členové klubu tradiční klubové vlajky. Na srazu byla předána i Cena Jury Kaduly, která je udělovaná za specifický přínos v oblasti českých historických autobusů. Za rok 2024 udělili radní klubu tuto cenu panu Zdeňkovi Nesvedovi za jeho dlouholetou činnost v oblasti fotografování historických autobusů pro vznik dnes již legendárního klubového kalendáře. Děkuji všem, kteří na sraz přijeli se svými krásnými autobusy, ale i těm, kteří do Lešan za těmito autobusy přijeli bez vlastního autobusu, či přišli pěšky ." Ondřej Láska, jednatel klubu. Ondřej Láska se stal novým jednatelem RTO klubu v květnu 2025. Jeho jméno určitě všichni fanoušci historických autobusů i dalších prostředků MHD znají. Je správcem Muzea MHD v Praze Střešovicích. Po 25 letech ve vedení klubu vystřídal Michala Zubra.

Zlatým hřebem v programu letošního dne otevřených dveří Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice bude v sobotu 31. května 2025 představení restaurovaného kloubového trolejbusu Škoda-Sanos z roku 1982. Patří do sbírky Technického muzea v Brně a do jihoravské metropole se zase vrátí.

Mimořádnou příležitost prohlédnout si ve Zlíně a svézt se historickým kloubovým trolejbusem Škoda-Sanos budou mít návštěvníci dne otevřených dveří Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice v sobotu 31. května. Konkrétně tento rekonstruovaný vůz, který byl v roce 1982 prvním trolejbusem tohoto typu v tehdejším Československu, začal vozit v roce 1983 v pravidelném provozu cestující právě ve Zlíně a Otrokovicích. Dnes je majetkem Technického muzea v Brně. Při občasných jízdách historických vozidel se tento typ trolejbusu ve Zlíně ještě nikdy neobjevil. Pracovníci DSZO tento unikátní trolejbus pro Technické muzeum v Brně zhruba pět let rekonstruovali , aby se dostal opět do provozuschopného stavu a mohl sloužit i k historickým jízdám s cestujícími. Ještě téhož dne, kdy bude obnovený vůz představen návštěvníkům dne otevřených dveří ve Zlíně, se večer vrátí do Brna, aby už v následujícím týdnu potěšil fanoušky MHD v jihomoravské metropoli. „ Vážíme si toho, že Technické muzeum svěřilo konzervátorsko-restaurátorský zásah na tomto historickém vozidle MHD právě naší dopravní společnosti. Trolejbusy Škoda-Sanos měly v minulosti ke Zlínu a Otrokovicím těsný vztah. A lidé v našich dílnách velmi úspěšně zvládli rekonstrukce již šesti našich vlastních historických vozidel ,“ uvedl ředitel DSZO Josef Kocháň. Trolejbus Škoda-Sanos byl do sbírky MHD Technického muzea v Brně zařazen koncem roku 1994 jako zástupce prvního typu velkokapacitních kloubových trolejbusů vyráběných v bývalém Československu. Jde o jeden ze dvou prototypů vyrobených ve Škodě Ostrov v roce 1982, kdy byl vystaven na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Druhý prototyp byl po vyrobení předán ke zkouškám v tehdejší Jugoslávii a zařazen do provozu v Sarajevu. „ Restaurování trolejbusu Škoda-Sanos v rozsahu generální opravy do provozuschopného stavu umožňuje, aby mohl být znovu příležitostně využíván jako historické drážní vozidlo s možností prezentace široké veřejnosti při předváděcích jízdách. Podařilo se jej zároveň v co největší míře vrátit do stavu, který odpovídá jeho původnímu vzhledu po vyrobení. Při zajišťování originálních součástek byla využita dlouholetá spolupráce a kontakty s partnery v Chorvatsku a Srbsku, zejména s dopravními podniky ZET Zagreb, GSP Beograd a Muzeem vědy a techniky v Bělehradu ,“ informoval Tomáš Kocman z Technického muzea v Brně. „Na této zakázce bylo náročné mimo jiné její rozdělení do několika etap a rozložení do poměrně dlouhého časového období. Přivezli k nám na podzim 2019 celý vůz. Museli jsme jej rozpojit a rekonstruovat nejdříve samostatný zadní článek, potom přední článek, nakonec opět oba díly spojit dohromady a oživit jako fungující celek. Opotřebení vozidla bylo značné a jeho poškození korozí rozsáhlé. Mnoho prvků muselo být nahrazeno nově vyrobenými komponenty,“ upřesnil mistr údržby DSZO Ladislav Matušinec. Obnova vozu přišla na 7,6 milionu korun (vč. DPH) a byla podpořena z rozpočtu programu ISO Ministerstva kultury ČR. Představení obnoveného trolejbusu Škoda-Sanos 31. května ve Zlíně si nenechá ujít ani bývalý ředitel DSZO a Sdružení dopravních podniků ČR a historik MHD Antonín Macháček: „ Dá se říct, že tento typ kapacitních kloubových trolejbusů v osmdesátých letech zachránil trolejbusovou dopravu ve Zlíně a Otrokovicích, když krátké vozy přestávaly stačit zvyšujícímu se počtu cestujících. Byly s nimi určité starosti při provozu, nepříjemná byla jejich vysoko položená podlaha, ale bylo to ve své době vcelku moderní a úspěšné vozidlo MHD .“ Kloubový trolejbus Škoda-Sanos začal jezdit v bývalém Gottwaldově s evidenčním číslem 70, které se po pozdějším přečíslování změnilo na 301. Následně se tyto vozy objevily ještě v Bratislavě, Ostravě a Prešově. Ve Zlíně jich bylo postupně v provozu 31. Poslední byl vyřazen koncem roku 2000.

Historický trolejbus 9Tr se pod rukama pracovníků Dopravního podniku města Brna pomalu přibližuje své původní podobě. V létě získal svůj typický červeno-smetanový lak , nyní se práce přesunuly do interiéru vozu. Trolejbus, který v Brně jezdil v 80. a 90. letech minulého století a pak vozil cestující na Ukrajině, se do sbírky retro vozů DPMB zařadí na jaře.

„ Renovace trolejbusu 9Tr patří beze sporu k těm nejnáročnějším, které jsme při rozšiřování sbírky retro vozů zažili. Krok po kroku se však přibližujeme k cíli a věříme, že vůz na jaře představíme veřejnosti v takové formě, jako měl v 80. a 90. letech minulého století, když jezdil v Brně. Vůz má za sebou generální opravu karoserie a lakování do původních barev, nyní pracujeme na interiéru vozu ,“ sdělil Miloš Havránek, generální ředitel Dopravního podniku města Brna. Pracovníci dílen v komínské vozovně se nyní věnují instalaci obložení stropu, bočnic, plechů topení, přechodů mezi podlahou a stěnami. „ Vzhledem ke stáří vozu není možné pro komponenty zajít do skladu nebo je jednoduše objednat. Jednotlivé součástky musíme složitě shánět nebo vyrábět sami na míru. Tím je renovace vozu časově velmi náročná ,“ vysvětlil Vítězslav Žůrek, technicko-provozní ředitel Dopravního podniku města Brna. K vozu tým nemá ani technické výkresy, proto u některých součástek musí jen odhadovat, jak by měly vypadat. Zatímco elektro rozvody na střeše jsou hotové, čeká tým DPMB roztahování a zapojování kabeláže ve vozu i pod vozem a v kabině řidiče. Na závěr renovace pak přijde na řadu montáž sedadel, oken a přídržných tyčí. Tento trolejbus 9Tr po dosloužení v Brně odkoupilo ukrajinské město Rovno. Dopravnímu podniku města Brna se ho podařilo zachránit před sešrotováním a převézt zpátky v roce 2019. Po rekonstrukci jej zařadí do sbírky retro vozů, která nyní čítá osmnáct vozů – devět tramvají, tři trolejbusy a šest autobusů. Všechny typy zastoupených vozů byly v Brně v minulosti součástí MHD. DPMB

Tramvajový vlečný vůz vyrobený v legendární Ringhofferově továrně vyrobený pro Elektrické podniky hlavního města Prahy, provozovaný Dopravním podnikem Praha pod číslem 1389 a vyřazený v roce 1969 zachránil spolek dopravních nadšenců Výtopna Zlíchov z pozemku nedaleko Prahy. Vozová skříň dlouhá léta sloužila jako rekreační chatka. Díky péči majitele a členů spolku se vůz dochoval v mimořádně dobrém stavu. Plzeňské městské dopravní podniky se vozem pochlubily na sociálních sítích.

Ačkoliv se v Plzni takový vůz nikdy neprovozoval, jedná se o poslední známý dochovaný kus z této série včetně podvozku. Po dokončení oprav motorového vozu Ringhoffer plánují PMDP jeho renovaci, aby mohl být zapojen do soupravy a připomínal tramvajovou dopravu z období druhé světové války. Tento vůz je také technicky zajímavý – ze čtyřiceti vozů v sérii byly pouze dva vybaveny svařovaným rámem místo obvyklého nýtovaného. To z něj činí skutečný unikát. PMDP plánují jeho renovaci.

Po kloubovém trolejbusu Škoda-Sanos z roku 1982, který pracovníci Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice díky jeho dezolátnímu stavu opravovali několik let, se vrací do Technického muzea v Brně s opravenými schody historický autobus Ikarus 280 z roku 1989.

Pracovníci údržby z depa Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice si mohou připsat do seznamu rekonstruovaných nebo opravovaných historických vozidel další významný kus. V uplynulých dnech dokončili pro Technické muzeum v Brně údržbu sbírkového předmětu – kloubového autobusu Ikarus 280 roku výroby 1989. Šlo především o opravu zkorodovaných schodů v místě druhých a třetích dveří vozidla. „ Kloubový Ikarus jsme převzali do opravy v říjnu letošního roku a práce na něm jsme ukončili krátce před Vánocemi. Tato zakázka měla hodnotu 95 tisíc korun (bez DPH). Zpátky do Technického muzea v Brně se vůz vrátí v pátek 3. ledna 2025 ,“ upřesnil vedoucí údržby DSZO Josef Polách. Šikovností automechaniků, karosářů a elektromontérů DSZO se ve Zlíně za posledních dvacet let podařilo rekonstruovat již šest historických vozidel MHD, která má dopravní společnost ve svém majetku. V minulém roce dokončili pro Technické muzeum v Brně generální opravu historického kloubového trolejbusu Škoda-Sanos S 200. „ Záchrana historických vozidel MHD je určitou nadstavbou naší běžné práce při provozování městské dopravy ve Zlíně a Otrokovicích. Schopnosti našich pracovníků a vybavení dílen umožňují realizovat i tento typ zakázek. Vážíme si toho, že jsme mohli přispět k obnově historických unikátů pro Technické muzeum v Brně. I když se už opravený Ikarus vrací zpátky do Brna, věříme, že nám jej muzeum zapůjčí a že si jej bude moci široká veřejnost prohlédnout během našeho letošního dne otevřených dveří, který plánujeme na přelomu května a června ,“ doplnil ředitel DSZO Josef Kocháň. Tématicky z našeho archivu.

Po několika letech mravenčí práce dokončili pracovníci Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice pro Technické muzeum v Brně rekonstrukci historického kloubového trolejbusu Škoda-Sanos S 200 z roku 1982. Díky generální opravě bude znovu využíván jako historické vozidlo při různých příležitostech a kromě Brna se ukáže i ve Zlíně. Do téměř původního stavu ho pomohla vrátit spolupráce s partnery v Chorvatsku a Srbsku.

Obnova tohoto vozu a jeho uvedení do provozního stavu probíhaly ve Zlíně od roku 2019 a vyžádaly si náklady 7,6 milionu korun (vč. DPH), které byly hrazeny díky podpoře z rozpočtu programu ISO Ministerstva kultury ČR. Automechanici, karosáři a elektromontéři DSZO pomohli k druhému životu dalšímu historickému unikátu – kloubovému trolejbusu Škoda-Sanos S 200. Jejich šikovností se podařilo za posledních dvacet let rekonstruovat již šest historických vozidel MHD, která má DSZO ve svém majetku. Nyní dokončili velkou zakázku tohoto typu pro Technické muzeum v Brně. Československo-jugoslávský trolejbus Škoda-Sanos byl prvním typem u nás vyrobeného článkového trolejbusu, který byl v naší zemi zařazen do provozu městské hromadné dopravy. Tento vůz byl v roce 1982 zkoušen právě ve Zlíně a Otrokovicích a o rok později zde byl zařazen i do trvalého provozu s cestujícími. Konkrétně tento první prototyp jezdil ve Zlíně a Otrokovicích s evidenčním číslem 70, později 301, až do svého vyřazení v roce 1994. Poté byl vůz předán Technickému muzeu v Brně. Do roku 2008 mohl být ještě používán k příležitostným předváděcím jízdám. Potom již jeho zhoršující se technický stav jízdu neumožňoval. „ Restaurování trolejbusu Škoda-Sanos v rozsahu generální opravy umožní jeho opětovné uvedení do provozuschopného stavu, aby mohl být znovu příležitostně využíván jako historické drážní vozidlo s možností prezentace široké veřejnosti při předváděcích jízdách. Podařilo se jej zároveň v co největší míře vrátit do stavu, který odpovídá jeho původnímu vzhledu po vyrobení. Při zajišťování originálních součástek byla využita dlouholetá spolupráce a kontakty s partnery v Chorvatsku a Srbsku, zejména s dopravními podniky ZET Zagreb, GSP Beograd a Muzeem vědy a techniky v Bělehradu ,“ informoval Tomáš Kocman z Technického muzea v Brně. „ O zakázku pro Technické muzeum v Brně jsme projevili zájem ve vyhlášeném výběrovém řízení a získali jsme ji. Byla to pro nás prestižní práce i otázka určitého citového vztahu. Vždyť tento nyní historický exponát odjezdil v osmdesátých a devadesátých letech většinu svých kilometrů právě ve Zlíně a Otrokovicích. Počítáme s tím, že nám jej Technické muzeum občas zapůjčí, abychom jej mohli při některé slavnostní příležitosti ukázat v plné kráse i našim cestujícím ,“ uvedl ředitel DSZO Josef Kocháň. „ Na této zakázce bylo náročné mimo jiné její rozdělení do několika etap a rozložení do poměrně dlouhého časového období. Přivezli k nám na podzim 2019 celý vůz . Museli jsme jej rozpojit a rekonstruovat nejdříve samostatný zadní článek, potom přední článek, nakonec opět oba díly spojit dohromady a oživit jako fungující celek. Opotřebení vozidla bylo značné a jeho poškození korozí rozsáhlé. Mnoho prvků muselo být nahrazeno nově vyrobenými komponenty ,“ upřesnil mistr údržby Ladislav Matušinec. Obnova vozu přišla na 7,6 milionu korun (vč. DPH) a byla podpořena z rozpočtu programu ISO Ministerstva kultury ČR. Technické muzeum v Brně plánuje slavnostní představení rekonstruovaného kloubového trolejbusu Škoda-Sanos v moravské metropoli v roce 2025.

Jednosměrný motorový vůz je unikátní tím, že se jednalo o poslední vyrobenou a dodanou tramvaj tohoto typu do Prahy. Z pravidelného provozu byl vyřazen v roce 1966, poté byl přestavěn na měřící vůz č. 4100 a od konce 80. let 20. století, kdy jej nahradil současný „pomeranč“, byl uchován pro muzejní účely. Od roku 2021 byl rekonstruován a nyní bude jezdit na historické lince č. 42. Po získání Průkazu způsobilosti i na lince č. 41. Víte, co znamená mevro?

Jednosměrný motorový vůz „mevro“ představuje důležitý milník v historii vozidel pražské tramvajové dopravy. Jedná se o poslední typ dvounápravových motorových tramvají pro osobní dopravu v Praze, následník tzv. ponorek a předchůdce čtyřnápravových tramvají T1, průkopníků nadčasové koncepce PCC, která je díky vozům T3 v Praze stále přítomna. „ Inspirací pro předchůdce tramvají ‚mevro‘ – jednosměrné ‚ponorky‘ byly vozy Peter Witt, které se od roku 1928 vyráběly pro italský Milán, kde stále jezdí v pravidelném provozu. Nicméně zatímco tramvaje Peter Witt už byly čtyřnápravové, ponorky i mevra měly z úsporných důvodů pouze dvě nápravy a menší obsaditelnost. Celkově tak byla tato platforma ve srovnání s koncepcí tramvají Peter Witt, s níž bývala často srovnávána, méně odvážná – což se částečně projevilo i v její provozní životnosti. Jednalo se nicméně o nové tramvaje, které měly sloužit k posílení provozu pro všesokolský slet v roce 1948. Protože v Praze v té době probíhala také velká Mezinárodní výstava rozhlasu, začalo se jim říkat mevro, podle zkratky této výstavy, “ říká Jan Šurovský, místopředseda představenstva a technický ředitel DPP – Povrch. Vůz ev. č. 3098 je unikátní tím, že se jednalo o poslední vyrobenou a dodanou tramvaj typu „mevro“, ale i poslední dvounápravovou tramvaj pro osobní dopravu v Praze vůbec. Historie vozů „mevro“ spadá již do válečných let, kdy byla objednána jejich výroba ve standardním provedení jejich předchůdců, jednosměrných vozů typu „ponorka“ vyráběných v letech 1935 až 1942. Válečná objednávka se však pro materiálová omezení neuskutečnila. Po válce se Dopravní podnik rozhodl tuto sérii realizovat, ačkoliv se koncepčně jednalo o již zastaralou platformu. Provedl ale v technickém zadání některé změny – zejména doplnění středních dveří či zrušení sníženého přední plošiny. Zásadní inovace však byly v elektrické části a znamenaly důležitou přípravu na příchod moderních vozidel koncepce PCC. Zejména to bylo doplnění okruhu 24 V s akumulátorovou baterií dobíjenou motorgenerátorem, což umožnilo osadit poprvé v historii pražských tramvají kolejnicové brzdy napájené z akumulátorové baterie zcela nezávisle na trolejovém napětí či přítomnosti brzdného proudu trakčních motorů. Ve své době to byl významný bezpečnostní prvek, který byl nedílnou součástí brzdových systémů i u vozů PCC. Kolejnicové brzdy byly švédské provenience od firmy Lumak. Slaboproudá výzbroj dále posloužila pro signalizační a pomocné obvody vozu. Nadproudová ochrana byla nově řešena linkovým stykačem. Ostatní prvky trakční výzbroje vycházely z osvědčených starších vzorů, vyjma inovovaných kontrolérů Praga. Finálním výrobcem byl národní podnik Tatra, závod Smíchov, trakční výzbroj vyrábělo dráhové oddělení ČKD ve Vysočanech, slaboproudá výzbroj byla dodávkou firmy ERA v Karlíně. Montáž elektrické výzbroje si prováděl Dopravní podnik sám v ústředních dílnách v Rustonce stejně jako u starších typů. Celkem se vyrobilo 30 kusů – v duchu původní objednávky. Všechny byly zařazeny do provozu v roce 1948. Vůz č. 3098 posloužil jako poslední vůz série k řadě experimentů pro tehdy probíhající vývoj vozů PCC – zkoušelo se zde např. zářivkové osvětlení napájené střídavým výstupem z motorgenerátoru, nový typ tyčového sběrače, ukazatele směru různých typů, vlakový rozhlas či zrychlovač v improvizovaném zapojení. Provozní život tramvají „mevro“ byl velmi krátký – pouhých 18 let. Původně se počítalo, že jednosměrné vozy budou ze starých tramvají vyřazovány až jako poslední. Ještě na počátku 60. let sehrály významnou roli při zavádění provozu bez průvodčích, s nástupem masivních dodávek tramvají T3 od roku 1962, kdy se roční dodávky ustálily na 100 vozech ročně, se jejich dny rychle sečetly. Výměna vozového parku probíhala rychlým tempem a postup vyřazování byl navržen tak, že přednostně byly z provozu vyřazovány přestárlé a atypické, málo početné série. Do této množiny spadaly i všechny jednosměrné vozy – tzn. „ponorky“ a „mevra“ i jejich blízcí příbuzní – zjednosměrněné motorové vozy řady 2000, které byly hromadně vyřazeny v rozmezí let 1966 až 1968, ačkoliv byly z vozového parku starých tramvají nejmladší a technicky nejpokročilejší. U vozů „mevro“ a zjednosměrněných vozů byly přitěžující okolností kontroléry typu Praga, které byly málo odolné posílenému napájení budovanému pro nové tramvaje T3 a docházelo u nich k častým haváriím. Vůz ev. čísla 3098 ukončil pravidelný provoz s cestujícími v roce 1966. Následně byl přestavěn na měřící vůz č. 4100, který sloužil pro tyto účely až do konce 80. let 20. století, kdy jej nahradil současný „pomeranč“, tj. vůz ev. čísla 5521. Od té doby byl vůz č. 4100 odstaven a uschován pro možné další využití pro nostalgické jízdy případně muzejní expozici (jako pracovní vozidlo). Ve sbírce Muzea MHD ve vozovně Střešovice je typ „mevro“ již od roku 1967 zastoupen vozem č. 3083, který je dochován v posledním provozním stavu, kdy tvořil ucelenou soupravu s rekonstruovaným jednosměrným vozem typu „krasin-rychlík“ č. 1583. Vůz č. 3098 se na počátku druhé dekády 21. století dočkal zásadního rozhodnutí o rekonstrukci do provozního stavu pro nostalgické jízdy. Od května 2021 byl vůz přistaven do generální opravy v Krnovských opravnách a strojírnách, dokončovací práce po návratu vozidla provedli pracovníci Dopravního podniku hl. m. Prahy. Vůz přibližuje provozní podobu vozů „mevro“ v prvním desetiletí provozu s některými odchylkami nezbytnými pro současný provoz – např. vypuštění stanoviště průvodčího, ponechání pantografu či dosazení moderního statického měniče místo původního motorgenerátoru. DPP