vyfotografoval s cestujícími v únoru 2010 Jiří Vobecký.

Děkujeme za možnost využití - vybrali jsme výřez jedné z fotografií, kterou spolu s dalšími naleznete na jimhd.wz.cz

U dopravce naleznete různou dopravní techniku.

Za záběry děkujeme brněnskému čtenáři. U záběru na Volvo 8700 si můžeme zavzpomínat, že jsou to již téměř 3 roky, kdy bylo 5 těchto autobusů předáno do integrované dopravy na Brněnsku: Z předání autobusů Volvo v Prostějově řidičům Tourbusu ... Tourbus převzal pět nových autobusů Volvo 8700LE

Radim Jančura proslul jako neúnavný bojovník proti monopolu Českých drah a coby tvář Student Agency, jejíž žluté autobusy křižují české silnice. O dopravě a svých kauzách mluví s velkou vášní, ale se stejným zápalem dokáže osmatřicetiletý podnikatel diskutovat i o jídle a malých pivovarech. Více na hn.ihned.cz

"Z autobusu jsme mohli leda česat hrušky."

Materiál vyšel 13.1.2010 ve všech středočeských mutacích Deníku www.denik.cz (Berounský deník, Benešovský deník, Boleslavský deník, Kladenský deník, Kolínský deník, Kutnohorský deník, Nymburský deník, Příbramský deník, Rakovnický deník) v silné souvislosti s prodejem společnosti SPOJBUS Veolii Transport. Uveřejňujeme podstatnou část textu se svolením redakce. Celý článek včetně obrázků naleznete v příslušném Deníku. Z autobusu jsme mohli leda česat hrušky Rubrika: PUBLICISTIKA Autor: MICHAL ACHREMENKO Každý, kdo vyslovuje slovo podnikatel s negativním přídechem, by to měl zkusit. Daně, kontroly, zaměstnanci. Pracovní doba neexistuje Autobusy firmy Spojbus by v roce 2008 objely zeměkouli 42x. Podivuhodné je to, že tuto vzdálenost najezdily jen na území Středočeského kraje. Zajímavé je, že této firmě velí žena. Jana Barnatová. Rudná - Jana Barnatová se snad s touhou dopravovat lidi z místa na místo narodila. Jak jinak si vysvětlit, že celý její profesní, ale i studentský život s hromadnou dopravou nějak souvisel. Po maturitě na Střední průmyslové škole dopravní pracovala na dráze jako výpravčí v Ratboři u Kolína, a to i přesto, že do služby vstávala v půl čtvrté a domů se vracela po 22. hodině. To je pro mladou dívku jistě dost drsný start do světa práce, ale Jana Barnatová vydržela. Příští stanice... Další z jejích profesí souvisela s přípravou provozu na nových trasách metra a když už k němu měla tak blízko, nebo když byla po ruce, využilo ji vedení firmy k tomu, aby nahrála ono dnes už klasické hlášení upozorňující na jména stanic, které se ozývá ve vagonech metra. Pamětníci pionýrských dob pražského metra si jistě její hlas vybavují dodnes. Takže žádná profesionální hlasatelka či herečka, ale jen "obyčejná" zaměstnankyně Útvaru hlavního inženýra služby dopravní s příjemnýmhlasem. Vyjmenovat všechny profese, kterými Jana Barnatová prošla, by vypadalo jako průvodce katalogem firem nějak souvisejících s dopravou. Jako projektant provozní technologie Metroprojektu a později Investora dopravních staveb se Jana například podílela na vypracování studie lodní dopravy v Praze, studie přepravy invalidů v pražské dopravě a další. Příznačné pro její další pozdější úspěchy je to, že to vše dokázala, aniž by vystudovala vysokou školu. Píle, talent, ctižádostivost a nesmírná vůle. Ale tou rozhodující "příští stanicí" se měly stát až změny po listopadu 1989. Táta dobrodruh Na cestě k vlastní firmě bylo tedy třeba nejenom získat zkušenosti, ale také svalit režim, který soukromému podnikání vůbec nepřál. To se podařilo a lidé obdaření podnikatelskými buňkami tak mohli konečně legálně rozběhnout vlastní živnost. Jen poznámka stranou - veksláci měli možnost ukázat, jakými jsou finančníky, meloucháři zase to, jak kvalitními řemeslníky. Ukázalo se bohužel ale, že poctivost a solidnost s právě panujícím režimem nesouvisí. Podvodník zůstal podvodníkem a fušér fušérem. Ale zpět do sféry hromadné dopravy. Zakladatelem původní dopravní firmy, o které je řeč, byl otec Jany Barnatové, pan Josef Šlechta, který jí dal název Josef Šlechta - Spojbus. Všimněte si v názvu společnosti písmen "j" a "b". A jestli vám teď bude chtít někdo namluvit, že do budoucnosti nevidíme, tak mu nevěřte. Jsou lidé, kteří to asi dokážou. Písmena jsou totiž monogramem pozdější majitelky firmy, Jany Barnatové, která jsou v jejím firemním logu graficky patřičně zvýrazněna. Je ovšem vhodné na tomto místě zdůraznit, že zakladateli firmy tehdy bylo už 69 let! Patřil mezi průkopníky v soukromé dopravě. "Dveře, na které se jiný neodvážil ani zaklepat, rozrážel a dožadoval se stejných podmínek jako měly ČSAD či Dopravní podniky," vzpomíná podnikatelka. Pan Šlechta, otec, pracoval od mládí jako řidič autobusu a maminka jako průvodčí. Už v roce 1967, kdy se rýsovala jakási naděje na svobodné podnikání, koupil ojetý autobus, zrekonstruoval ho a začal vozit zájezdy, dokonce i orchestr Karla Vlacha. Po opětovném utužení poměrů ho obžalovali ze spekulace a jen s odřenýma ušima unikl trestnímu stíhání. "Tak jsme s ním alespoň jezdili na hrušky. Z jeho střechy se totiž daly krásně česat," vzpomíná Jana. Hned v roce 1990 zakoupil pan Šlechta zánovní autobus za účelem provozování zájezdové autobusové dopravy. Po počátečním zaměření na tuzemskou i zahraniční zájezdovou dopravu se postupně rozšiřující se společnost přeorientovala na pravidelnou linkovou autobusovou dopravu, a to především v pražském regionu. A tak v roce 1992 konečně vyjel na trasu linky číslo 172 pražské hromadné dopravy první autobus firmy Spojbus, který obstarával spojení mezi Smíchovským nádražím a Radotínem. Budoucnost byla doslova za dveřmi. Dcera podnikatelka Je dobré vědět, že to vše neprožívala Jana Barnatová ve vzduchoprázdnu, že podnikání nebyl její jediný úvazek. Z prvního manželstvímádnes už dospělou dceru, v druhém manželství se narodili dva kluci. Deset let projektovala městskou dopravu, do roku 1993 pracovala v reklamní agentuře (opět spojené s dopravou, tentokráte železniční) a zároveň začala skromně podnikat - inženýrská činnost ve stavebnictví, byť bez titulu inženýr. Na uvažované studium na vysoké škole totiž nakonec nedošlo, ale jak se ukázalo, šlo to i bez něj. "Otec si přál, abych po něm firmu Spojbus převzala, tomu bylo už 78 let, devět let poté, co ji založil. Moc se mi nechtělo, ale bylo to jeho životní dílo a v rodině nenašel nikoho jiného, kdo by v něm pokračoval. Nemohla jsem jinak. Vážila jsem si nabízené příležitosti, ale věděla jsem, že to nebude snadné," vzpomíná Jana Barnatová. "Bylo to těžší, než jsem čekala. Otec mi daroval 10 ojetých autobusů, průměrně 10,5 roku starých. Musela jsem převzít také závazek na odběr nového autobusu za tři miliony korun a půjčit si na něj v bance. Brzy se ukázalo, že měl táta ale jinou představu o vedení firmy než já. Chtěl dál rozhodovat a řídit a já měla všechno dělat a za vše odpovídat. Nesouhlasila jsem a nepohodli jsme se. Táta se rozmyslel a chtěl hodnotu darovaných autobusů vynahradit. Dohodli jsme se na finančním vyrovnání formou renty a že od něj odkoupím potřebné věci, které nebyly vyjmenovanou součástí daru - třeba zastávkové sloupky. Celkem jsem mu během tří let doplatila 3,25 milionu korun," vzpomíná na svoje začátky.Navíc musela převzít tátův závazek na odběr nového autobusu za tři miliony korun. "Neměla jsem ani na účetní, s manželem jsme pracovali 12 hodin denně, milionové obchody jsme uzavírali v kuchyni a rozvíjející se podnik jsme řídili z ložnice," říká Jana sedící nyní v šéfovském křesle vkusně vyzdobené kanceláře. "Nejhorší bylo, že jsem po převzetí firmy měla málo času na děti. Když čtyřletý Matěj přednášel na besídce básničku, visela jsem bezmocně v zácpě a o dva roky mladší mladší Vojtíšek si navykl v nouzi volat tatínka," ilustruje Jana potíže podnikatelky. "Přestože to není patrné, na mém úspěchu má lví podíl manžel. Dokonale mě doplňuje a bez velkých řečí obětavě plní všechny role, ve kterých selhávám. Bez něj bych to nikdy nedokázala," děkuje manželovi. Když v roce 1999 převzala plné vedení společnosti, zaměřila se na její intenzivní rozvoj. Rozšířila technické zázemí, obnovovala a modernizovala. V roce 2002 po vyhraném výběrovém řízení na novou oblast podél Berounky transformovala firmu na společnost s ručením omezeným. Od táty převzala 10 autobusů a provoz na čtyřech linkách s ročním výkonem 94 tisíc kilometrů. Dnes jejích 25 autobusů ročně najezdí na 13 příměstských linkách 1,7 milionu kilometrů. "Myslím, že moji zaměstnanci jsou na příslušnost k firmě hrdí. Jisté je, že se táta mýmúspěchem všude chlubí a z rozkvětu firmy, která nemá ani korunu dluhu, se raduje," uvedla Jana Barnatová, která sama má na autobus řidičské oprávnění. "Od roku 1996 je společnost začleněna na základě výsledků veřejné obchodní soutěže do tehdy nového systému PID (pražská integrovaná doprava), který řeší dopravu na území hlavního města a přilehlých spádových obcí a měst. Obsluha nově vznikajících příměstských linek PID se postupně stala hlavní činností společnosti," vysvětluje podnikatelka. Podnikatelka roku Autobusová společnost Spojbus dopravně obsluhuje oblast s nejprogresivnějším demografickým vývojem západně od Prahy, což, jak se později ukázalo, je velmi zajímavým momentem pro velké hráče na trhu. V soutěži o podnikatelku roku byla mezi osmi finalistkami ve své kategorii. "Jinak to byl ovšem velký trapas. Při slavnosti mi zkomolili jméno na Garnátovou, ale vlastně to nikoho nezajímalo, byli jsme, jenom křovím pro prezentaci sponzorů a organizátory soutěže a porotců. O nás tam moc nešlo," uvedla Jana Barnatová. Jednou z výhod podnikání je podle ní to, že díky němu může podpořit projekty, které považuje za prospěšné. "Důsledně z nedotované části hospodaření jsem přispěla například na dětská hřiště v Rudné a Jinočanech, na obecnídůmv Rudné a na další projekty, o jejichž užitečnosti jsem byla přesvědčená," uvedla. "Sklízím dávno zasetý úspěch a raduji se z toho," chválí si. Dobrý konec? Novinová zpráva z 6. ledna 2010: "Veolia Transport ČR se od ledna stala jediným vlastníkem autobusového dopravce Spojbus, který jezdí na linkách v Praze a ve Středočeském kraji. Spojbus bude zatím jezdit pod svým názvem, později se sloučí s Veolia Transport Praha". Firma je tedy prodaná. Pohádka o úspěšném podnikání skončila šťastně. Nové poměry na dopravním trhu naznačují, že právě včas. Co bude dělat? "Pár měsíců budu zaměstnanec Veolie a firmu předávat. Budu se věnovat rodině, abych dohnala, co jsem snad zameškala," uvedla už bývalá podnikatelka. Je však dost dobře možné, že o ní za pár let uslyšíme znovu.

Doporučeno redakcí nejmenovaného českého deníku.

Redakce BUSportálu tuto taškařici na stranách bus.tedom.cz do té doby nepostřehla, po upozornění jsme se dopracovali zatím k levelu 3. Pomozte autobusu TEDOM vyjet z garáže Založili jsme ve "Volný čas" při této příležitosti novou rubriku.

a ledovec. Jan Marek a Daniel Ditrych na cestách po Evropě. Poslední severská reportáž. Souhrn odkazů a pozoruhodné nejen autobusové záběry. Kam příště.

Uzavíráme další z pozoruhodných sérií reportáží dopravních cestovatelů Jana Marka a Daniela Ditrycha. Se sympatickými dokumentaristy jsme se už mohli podívat například do Švýcarska, Francie a Rakouska a do Maďarska . Příštím cílem cestovatelů bude Ukrajina. Podrobnosti o cestě jako obvykle v předstihu uveřejníme i pro další zájemce. Před postřehy o fjordech uveřejňujeme odkazy na všechny severské materiály. Při prohlížení fotografií z oblasti fjordů a ledovce nevynechte i dvě závěrečné neautobusové kompozice. Autorům za redakci BUSportálu a určitě i za jeho čtenáře velice děkujeme a těšíme se na další spolupráci. Cesta do Skandinávie XI. Norsko: Trondheim Cesta do Skandinávie X. Norsko: Bergen Cesta do Skandinávie IX. Norsko: Oslo Cesta do Skandinávie VIII. Švédsko: Norrköping Cesta do Skandinávie VII. Švédsko: Stockholm Cesta do Skandinávie VI. Švédsko: Göteborg Cesta do Skandinávie V. Švédsko: Malmö Cesta do Skandinávie IV. Švédsko: Landskrona Cesta do Skandinávie III. Dánsko: Kodaň Cesta do Skandinávie II. Německo: Eberswalde Cesta do Skandinávie I. Německo: Hamburk Protože je v Norsku víkendová doprava značně omezená, a abychom si od tramvají, trolejbusů, autobusů a metra mohli odpočinout, věnovali jsme sobotu s nedělí norské přírodě. V pátek odpoledne jsme vyrazili z Bergenu, s plavbou trajektem přes největší norský fjord Sognefjord, k ledovci Jostedalbreen, u kterého jsme se v kempu Gjerde, Luster ubytovali. Odtud to byl v sobotu už jenom kousek ke splazu Nigardsbreen. K ledovcovému jezeru těsně před splazem lze dojet autem (za poplatek), nebo autobusovou linkou. My jsme však auto nechali u ledovcového infocentra a vyrazili pěšky na desetikilometrovou túru, což nám zabralo 4 hodiny. U splazů je nutné mít na paměti, že ač je na parkovišti vedro, u ledovce fouká studený vítr z hor, s čímž musí každý počítat a vzít si s sebou svetr a bundu. Ledovcový splaz je samozřejmě nádherný, barvu má namodralou, odstín se mění podle oblačnosti. I když je ledovec v dostatečné vzdálenosti obehnán špagátem zakazujícím vstup, pohybují se u ledovce, ba dokonce i na něm, mraky turistů. My jsme samozřejmě nebyli vyjímkou :-). Po návštěvě ledovce jsme pokračovali přes hory ke Geirangerfjordu, údajně nejhezčímu fjordu v Norsku. Nejhezčí výhledy na fjord jsou ze serpentin příjezdových komunikací, na kterých Norové vystavěli četná odpočívadla. Naše další cesta vedla přes hory a fjordy ke kempu Trollstigen. Trollí stezku jsme projeli v mlze směrem dolů, takže jsme ji viděli pouze na pohledech, ale i tak se podle nás nejedná o nic zvláštního, podobných „krpálů se serpentinami“ je v Norsku nepočítaně.

V německém přístavním městě Hamburk můžete při procházce městem narazit na logo ÚJV Řež, umístěné na první turistické lodi poháněné palivovými články.

Článek vyšel v bulletinu ÚJV Řež Jaderník září 2009 . Vodíková loď je součástí projektu Zemships, na němž se ÚJV podílel návrhem matematického modelu pohonu lodi a vývojem vizualizace pro cestující. Srdcem pohonu lodi jsou dva palivové články o celkovém výkonu 100 kW. Pro optimalizaci výkonu se v podpalubí nacházejí také olověné gelové akumulátory s kapacitou 360 Ah při 560 V. Přibližně padesát kilogramů vodíkového paliva je uloženo v tlakových zásobnících při tlaku 350 bar (35 MPa). Toto množství paliva umožní lodi asi dva až tři dny provozu bez tankování. V rámci projektu byla postavena také vodíková čerpací stanice, kde je vodík skladován v kapalném stavu v kryogenní nádobě. Při přečerpávání je vodík z této nádrže nejprve odpařen a stlačen na tlak, pořebný pro naplnění nádrží lodi. Čerpací stanice byla vybudována společností Linde. Vodíková loď, která zahájí v brzké době běžný provoz na jezeře Alster v Hamburku, má kapacitu až sto cestujících. Aleš Douček, Jaderník září/2009 První vodíková čerpací stanici v Česku byla oficielně otevřena v Neratovicích

Za fotografie děkujeme Kamilu Tabačíkovi, zástupci společnosti Yutong v České republice.

sněžení a silný vítr od moře prověřují technické kvality zdejších trolejbusů (nejen) Škoda.

Teploty klesají přes den k hodnotě -15°C , sněžení a silný vítr od moře prověřují technické kvality zdejších trolejbusů Škoda. Nejrozšířenějším typem je zde Škoda 24 Tr Citelis, kterého bylo dodáno na 150 kusů. Mnohé linky však potřebují kapacitnější vozidla, například linka č. 15 jezdí po většinu dne v intervalu 2-3 minuty a i tak jsou nové článkové vozy Solaris – Ganz –Škoda silně obsazeny. Vypomáhá jim několik kusů starších trolejbusů Škoda 15 Tr a rovněž článkových vozů Belkomunmaš běloruské výroby s elektrickou výzbrojí Kiepe. Tyto trolejbusy však nejsou příliš oblíbeny pro značnou poruchovost. Naopak s novými trolejbusy Škoda jsou v Rize spokojeni, i když zpočátku bylo nutné překonat některé dětské nemoci, především s topením a některými dalšími agregáty. Díky novým trolejbusům a také v důsledku hospodářské krize v Lotyšsku byly odstaveny z provozu téměř všechny starší trolejbusy 14Tr, které jsou ve velkém množství deponovány ve vozovnách. S jejich opětným zprovozněním v horizontu několika let se počítá po dokončení zatrolejování některých současných autobusových linek. Ekonomické problémy Lotyšska však tyto plánu mohou odsunout na delší dobu. Zatím co v létě tohoto roku stálo základní jednotné jízdné v rižské MHD 0,40 latu, dnes je ve výši 0,50 latu a od ledna 2010 bude ještě zvýšeno na 0,60 latu (1 lat = cca. 40,-Kč). Přitom bylo dopravním podnikem požadováno zvýšení na 0,80 latu, které však starosta města ze sociálních důvodů zakázal. Momentální nezaměstnanost v zemi je kolem 23%, v samotné Rize přes 10%. Materiál jsme uveřejnili obratem - předběhl všechny "ve frontě" zejména pro kombinaci českých vozidel v cizině a také proto, že se BUSportál konečně takového materiálu po delší snaze dočkal, a to od věrného přispěvatele a přítele veřejné dopravy Miroslava Klase. Redakce chápe, že technici ze Škody i zkušební piloti PMDP měli v minulosti jiné starosti než fotografovat pro BUSportál.

(CZ + EN) Investice za přibližně 1 milion € v jihoafrickém závodě East London. Karosérie Marcopolo. (Daimler Buses to deliver 460 coaches to South Africa for the 2010 World Cup)

Stuttgart/East London – Společnost Daimler Buses dodá u příležitosti mistrovství světa ve fotbale 2010 do Jihoafrické republiky 460 autobusů značky Mercedes-Benz. Objednavatelem je firma Autopax Passenger Service Ltd. se sídlem v Pretorii, největší provozovatel autobusové přepravy na dálkových linkách v Jihoafrické republice. Už v prosinci 2009 začne expedice zájezdových autobusů Mercedes-Benz, do konce dubna 2010 pak dorazí k zákazníkovi poslední z 460 vozidel. Společnost Autopax přepraví ročně v rámci Jihoafrické republiky téměř 4 miliony cestujících a je 100-procentní dceřinou firmou jihoafrických drah PRASA (Public Rail Agency of South Africa). Podvozky pro 460 autobusů typu O 500 RSD budou do Mercedes-Benz South Africa dodány v CKD-dílech (completely knocked down) z "Mercedes-Benz do Brasil" ... ("Mercedes-Benz do Brasil" je největší výrobce užitkových vozidel v Latinské Americe a zárověň největší výrobce nákladních vozidel Mercedes-Benz mimo Německo. Každý druhý truck v Brazílii je "s hvězdou". Vozidla z Brazílie jsou nyní vyvážena do 50 zemí světa.) ... a následně smontovány v závodě Mercedes-Benz v East London, Jihoafrická republika. Dodavatelem nástaveb je jejich výrobce z Johannesburgu Marcopolo, s nímž společnost Daimler Buses úzce spolupracuje. Tato velká zakázka je důležitým prvkem pro zajištění jihoafrické lokality. Díky aktuálnímu zvýšení kapacity ve výrobě autobusů investovala společnosti Daimler Buses do závodu East London asi 1 milion €, včetně personální oblasti v divizi autobusů. Pro Daimler Buses pracuje v závodě East London přibližně 50 zaměstnanců. 460 autobusů Mercedes-Benz bude financováno prostřednictvím společnosti Daimler Financial Services Jihoafrická republika. Holger Suffel, obchodní ředitel Daimler Buses informuje: „V Jihoafrické republice díky této zakázce nezvýšíme pouze objem expedovaných autobusů, ale kromě toho převezmeme i jejich údržbu. To dokládá naše kompetence jako poskytovatele profesionálních služeb.“ Mercedes-Benz O 500 RSD s plně elektronickým řízením motoru je vybaven motorem s výkonem 260 kW. Vozidla disponují plně automatickou převodovkou s integrovaným retardérem, která byla před nedávnem zahrnuta do produktového portfolia. Automatická převodovka je ideální pro městkou dopravu a nabízí řadu předností, pokud jde o komfort jízdy a bezpečnost. Protože se převodovka na přání přepíná automaticky, může se řidič zcela soustředit na dopravní situaci. Na prvním místě stojí bezpečnost a pohodlí pasažérů. Proto mají autobusy na všech 52 případně 61 sedadlech bezpečnostní pásy. Autobusy mají také například DVD a MP3 přehrávače, obrazovky a přípojku pro mikrofon. Z TZ Daimler Daimler Buses to deliver 460 coaches to South Africa for the 2010 World Cup • Major order for 460 Mercedes-Benz travel coaches • Investment of around €1 million in East London plant, South Africa Stuttgart/East London – Daimler Buses will deliver 460 Mercedes- Benz brand coaches to South Africa for the 2010 World Cup. The vehicles were ordered by Autopax Passenger Service Ltd. based in Pretoria, the company is South Africa’s largest operator of regularservice long-distance coaches. Delivery of the Mercedes-Benz travel coaches is set to commence already in December 2009, with the last of the 460 vehicles to be delivered to the customer in late April 2010. Autopax transports almost four million passengers in South Africa each year. The company is a wholly owned subsidiary of the Public Rail Agency of South Africa (PRASA). “We are delighted that we’ve landed such an important contract for the World Cup in South Africa,” says Hartmut Schick, Head of Daimler Buses. “It shows what a great reputation Mercedes-Benz buses have worldwide and how much confidence our customers have in them. At 460 vehicles, Daimler Buses is delivering by far the largest number of coaches for upcoming top-events in South Africa.” Mercedes-Benz do Brasil will ship the chassis of the 460 type O 500 RSD coaches to Mercedes-Benz South Africa as CKD parts that will be assembled at the Mercedes-Benz plant in East London, South Africa. The coach bodies will be manufactured in Johannesburg, South Africa, by Daimler Buses’ close partner Marcopolo. The major order will help considerably to safeguard the future of the production location in South Africa. Daimler Buses has invested around €1 million in the East London plant to increase its bus production capacity. Part of the investment was used to expand the workforce. Daimler Buses has around 50 employees in East London. The 460 Mercedes-Benz coaches will be financed by Daimler Financial Services South Africa. “With this order we are not only expanding the sales volume of buses in South Africa, but also handling vehicle maintenance,” says Holger Suffel, Head of Sales at Daimler Buses. “This underlines our competency as professional service provider.” The Mercedes-Benz O 500 RSD is equipped with a fully electronic management engine with 260 kW output of power. The vehicles will be fitted with a fully automatic transmission with integrated retarder, which has recently been introduced to the product range. The automatic transmission has a number of driving and safety benefits, as it allows the driver to concentrate on stress-free-driving, with the gearbox shifting automatically on demand, and is ideal for inter-city transportation. Passenger safety and comfort are prime considerations, so both the coaches with seating capacity for 52 and 61 persons are fitted with seat-belts all-round. The coaches are fully equipped with airconditioning, entertainment equipment including DVD and MP3 player Daimler Communications, 70546 Stuttgart/Germany and monitors, and microphone facilities. PR Daimler