Šestá brněnská muzejní noc je za námi. Přibližně 130 tisíc návštěvníků zdarma navštívilo dvě desítky muzeí a památek v Brně a okolí, které jim výjimečně otevřely své brány ve večerních a nočních hodinách. O tom, co mohli návštěvníci shlédnout a jak bohatý doprovodný program byl připraven, informovala v hojné míře ostatní média. My bychom se rádi k celé akci vrátili z trochu jiného pohledu – z pohledu organizace dopravy.

Aby se návštěvníci pohodlně a rychle dostali do všech památek, kdy některé z nich jsou vzdáleny i několik kilometrů od centra města, bylo v sobotu večer mimořádně vypraveno 20 kloubových, 13 sólo a 5 historických autobusů, které na osmi zvláštních linkách, označených písmeny A až H, od 18. hodiny večerní až do jedné hodiny po půlnoci zajišťovaly přepravu návštěvníků z Komenského náměstí k jednotlivým návštěvním místům. Devíti dalšími kurzy byly navíc operativně posíleny linky A, F, G a 99. Pojďme se tedy podívat, jak muzejní noc prožívali ti, kteří k jednotlivým muzeím sice zavítali, ale z výstav a doprovodného programu nezahlédli prakticky nic.

Je sobota 15. května krátce po sedmnácté hodině. Na výpravně garáže ve Slatině se scházejí řidiči, které čeká mimořádná služba. Postupně přebíráme desky se služebními jízdními řády a zjišťujeme, kterou linku jsme „vyfasovali“. Nad mapou se s kolegy radíme, kudy která linka vede. Díky opravám na Moravském náměstí se letos nástupní zastávky přesunuly na náměstí Komenského, takže vedení linek je novinkou i pro řidiče, kteří se muzejní noci neúčastní poprvé. Postupně odcházíme ke svým vozům připravit je a zkontrolovat před jízdou.

17:40 – S připraveným kloubovým autobusem opouštím garáž a režijně mířím na Komenského náměstí, kde se vozy podle pokynů mobilních dispečerů řadí. Prakticky ihned po příjezdu najíždím k označníku zastávky linek D a F, kde už čeká dav nedočkavých návštěvníků, který se po otevření dveří doslova hrne dovnitř. Jsou dvě minuty po šesté hodině, když se plně naložený autobus vydává od zastávky na Komenského náměstí do Rajhradu. O návštěvu kláštera je takový zájem, že většina cestujících musí stát. A autobusy ostatních směrů jsou na tom podobně.

Několik lidí přistoupilo na Úzké. V Komárově a na Chrlickém náměstí nikdo. Projíždím okolo smyčky v Chrlicích a opouštím Brno. Cesta ke klášteru není složitá, takže za několik minut míjím ceduli s nápisem Rajhrad a za zatáčkou se objevuje dispečerské vozidlo a označník výstupní zastávky. Cestující vystoupili a já se jedu podle pokynů otočit na nedaleké náměstíčko. Díky dodávce odstavené v nejnevhodnějším místě vyžaduje otáčení jistou dávku zručnosti. Ihned po otočení najíždím zpátky ke klášteru, kde na nástupní zastávce čekají cestující, kteří se chtějí naopak dostat do Brna a prohlédnout si památky v centru.

Služba rychle utíká. Než jsem se nadál, je čtvrt na dvanáct a já počtvrté a naposledy odjíždím od rajhradského kláštera do Brna. I přes tak pokročilou hodinu je v autobusu stále dost lidí. Patnáct minut před půlnocí vystupuje poslední cestující na Komenského náměstí. Pro návštěvníky muzejní noc za malou chvíli končí, pro dopraváky ještě zdaleka ne. S autobusem se přesouvám k hlavnímu nádraží. Dispečer vydává pokyn a já najíždím na čtvrtou kolej, nyní již jako posilový spoj noční linky 96 do Slatiny. Autobus se bleskurychle plní novou várkou cestujících. Dispečer ukončuje mimořádné spojení, aby mohly k nástupištím najet další autobusy, a my odjíždíme stále ještě rušným centrem Brna směrem na Křenovou ulici. Ve vzduchu je cítit alkohol a ze zadní části se ozývá hlasitý smích cestujících, kteří doplnili kulturní zážitky kapkou něčeho ostřejšího.

„Slatina sídliště – konečná zastávka,“ ozvalo se z reproduktoru a několik cestujících se přišlo zeptat, proč nejedu až do Šlapanic. Vysvětlil jsem jim, že tento spoj byl posilový a že za pět minut přijede pravidelný autobus, který je tam jistě odveze. Odstavuji se ve smyčce a o něco později se vracím k hlavnímu nádraží, aby se to celé (včetně dotazů na Šlapanice) mohlo opakovat.

Blíží se půl druhá. Ulice pomalu utichají a mimořádně vypravené autobusy se vrací do garáže. I já jsem po nezbytné prohlídce vozidla a úklidu několika nedojedených baget a potrhaných letáčků s logem muzejní noci odevzdal vozidlo, které bude po umytí a doplnění pohonných hmot nachystáno, aby mohlo hned ráno vyjet na některou z pravidelných linek.

Brněnská muzejní noc 2010 se stala minulostí. Návštěvníci jsou bohatší o nové zážitky a dopraváci bohatší o zkušenosti, které mohou využít příště. Třeba na ohňostrojích, které začínají už týden po muzejní noci.

Jan Havíř