Země, kde v běžném provozu jezdí moderní vozidla stejně jako veteráni .
Postřehy a záběry BUSportálu poskytl pravidelný přispěvatel "hacislav". V prvním materiálu uveřejníme autorův text a záběry autobusu LAZ s jeho řidičem, autorovým strýčkem. Další fotografie budou následovat v intervalu několika dnů. Ukrajina je zajimavá svou pestrosti, můžete zde vidět nejnovější vozy (zejmena osobní, mezi oblíbené paříi značky Mercedes-Benz a BMW), přes vozy staršího data výroby až po vozy, které kdekoli jinde by byly označovány za veterány a zde slouží každodennímu provozu. A hned vedle si jede pán na vozíku taženém koníkem. Podél silnic se všude popásají kravičky. Třeba i na trávníku před sídlištěm vedle mezinárodní autobusové stanice ve městě Lvív (a to Lvív není žádné malinkaté městečko). Co se týče kvality silnic, stav je tu různý - místy až hrůzný, ale na řadě míst se budují zcela nové komunikace, po kterých je radost jet. Velmi mnoho nákladních vozů a autobusů je přestavěno na zemní plyn, bomby na plyn umisťují za kabiny, do konstrukce podvozku, případně na střechu. Jsou červené a každý je může přímo vidět. V autobusové dopravě Ukrajina sází na malokapacitní autobusy(Maršrutne taxi): ať už více či méně historické PAZiky nebo Mercedesy (těch tu jezdí strašně moc, novější i starší). Navštívil jsem dvě města - Dubno (spíše menší město) a Rivne (větší město, řekněme krajské). Ve městě Dubno jezdí jako hromadná doprava městské PAZiky nebo soukromé malokapacitní Mercedesy. Důchodci od určitého věku mají dopravdu zdarma, ale soukromí řidiči mají smlouvu pro bezplatnou přepravu starších osob v počtu 2 až 4 v rámci kapacity vozu. To v praxi znamená, že soukromý řidič vezme bezplatně nějakého důchodce, pokud se mu zrovna chce. Na svých cestách s babičkou jsem zaznamenal, že bezplatně nevzali důchodce jen výjimečně. V Rivně jezdí trolejbusy, minimálně polovinu jejich počtu tvoří historické trolejbusy Škoda, které u nás jsou k vidění jen někde v muzeu. Jezdí tu i zcela moderní trolejbusy, ale je jich velmi málo. V trolejbusu obchází (spíše se prodírá davem) za jízdy průvodčí a prodává lístky. Obecně nelze usuzovat podle mých fotografii na poměrné rozložení starých a nových vozů na ukrajinských silnicích, jelikož mě spíše lákají k fotografování vozy historické. Můj strýc je celý život řidičem autobusu, obvykle řídil PAZika v městské dopravě. Nyní jezdí starým turistickým autobusem LAZ a vozí děti a učitele z okolních vesnic do škol a odpoledne potom zase domů. Na jednu tuto ranní rozvážku dětí do škol jsem vyrazil se strýcem, udělal kromě pár rozmázlých fotek ranního oparu přes sklo autobusu při vhodné příležitosti záběry strejdova autobusu ze všech stran. Řízení je v rodině mého strýce prostě v krvi, už jeho otec byl řidič, mám přefocenou fotografii někdy z padesátých let, kdy můj „prastrýc“ stojí před Tatrou 141 kdesi v Kazachstánu. Podobně tak všichni tři mí bratranci se motají nějakým způsobem kolem aut.
