Reklama
Reklama
Veteráni

1920 - 1945. Kniha vyšla v němčině a lze ji zakoupit na internetu nebo prostřednictvím Davida Griffithse.

Duncan Payne nám napsal "Hello Dagmar, I have written another book. This one is about the buses of Deutsche Reichspost. I have had it translated in German. Below is a link to the website where it can be previewed and purchased. Alternatively it can be purchased from David Grffiths at Boreč. All the photo's in the book are originals owned by myself. The price is £10.00 or 300 Kč plus postage." www.lulu.com/product/paperback/deutsche-reichspost-omnibus .... Stručně česky - knihu autobusech Deutsche Reichspost 1920 - 1945 je možno zakoupit na internetu viz odkaz. Jsou zde i informace a náhled několika fotografií. Alternativně je možno knihu zakoupit v ČR prostřednictvím Davida Griffithse (Boreč). Cena knihy je 10 liber nebo 300 Kč (+ příslušné poštovné). Objednávky lze poslat na na e-mail info@britishbuses-etc.com Knihu fotografií 'Buses in German Military Service 1935 - 1945'

person dabra  date_range 15.01.2011

S Otakarem Diblíkem, designérem Škody 706 RTO a "laminátky" rozmlouvala 3.února 1999 Jana Pauly.

Z rozsáhlého rozhovoru doplněného mnoha fotografiemi jako upoutávku vybíráme téma Karosa: ... Nejdříve jsem to zkusil ve vysokomýtské Karose. Tam byli samí staří sodomkovci a říkali: "My žádného výtvarníka nepotřebujeme, my si to děláme sami". Tak já jim povídám, no tak dobře, já mám dopis i pro Liaz. A oni hned na to: "Ne, ne, ne člověče to tu zůstaňte." Pro Karosu byl tehdy Liaz velká konkurence. A tak jsem tam zůstal a měl jsem možnost pracovat se starými machry na tvarech karosérií nových autobusů řady RTO i na horském autobusu. Před Světovou výstavou EXPO 58 v Bruselu jsem dostal za úkol vytvořit naprosto luxusní verzi autobusu. Na tom jsem se skutečně vyřádil, navrhl jsem celý interiér , včetně nových sklápěcích sedadel, dezénu jejich potahových látek a všech doplňků. Umístil jsem tam dokonce i malou televizi z Tesly. Stálo to všechno tehdy strašlivé peníze, ale úspěch to mělo. ... Mnoho dalšího se o životních osudech Otakara Diblíka dozvíte viz: www.czechdesign.cz Za upozornění děkujeme spolupracovníkovi "hacislav"

person dabra  date_range 11.01.2011

včetně designéra Otakara Diblíka, vývojová dílna s vláčkem pro Brno a Karosa SB, 20000. autobus řady Š a Karosa na zájezdě k Balatonu s RTO.

Za unikátní záběry děkujeme "čtenáři z Vysokého Mýta". Do titulku jsme vybrali výřez záběru zaměstnanců Karosy před Škoda 706 RTO "Brusel" (viz televizní anténa), následuje celá fotografie a záběr pravděpodobně z vývojových dílen. Kromě "vláčku" pro Veletrhy Brno je v pozadí vidět jeden z prototypů Karosa SB. Další fotografie zachycuje jubilejní vyrobený autobus řady Š. Poslední tři fotografie jsou ze zájezdu Karosy do Maďarska.

person dabra  date_range 09.01.2011

materiálů na téma Volvo F89 a Volvo F12 u ČSAD a také materiály o návěsech Trailor a Trenders.

L. Karpíšek BUSportálu napsal: Řidiči, mechanici, pamětníci – prosím o zapůjčení: fotografií, návodů k obsluze, prospektů a dalších dokumentů (ke zkopírování nebo popřípadě koupím). Dále mám zájem o veškeré informace k plachtovým a chladírenským návěsům na podvozcích Trailor a Trenders. Uvítám i popisy zbarvení a zvláštností jednotlivých valníků, tahačů a návěsů. Informace chci využít na doplnění mého archívu a popřípadě jako podklady pro stavbu modelů. Kontakt: L. Karpíšek mob. 606 732 213, e-mail: karpisekl@quick.cz Výzvu uveřejňujeme výjimečně i jako poděkování za dlouholetou komunikační asistenci při zasílání materiálů V. Tělupila.

person dabra  date_range 07.01.2011

na ni nedá dopustit ani po letech. Rozhovor s Vladimírem Jandusem v souvislosti s renovací historického autobusu Škoda 706 RTO CAR z firemního magazínu Veolie Transport Vétéčko č. 4/2010

Rozhovor velmi těsně souvisí s nedávno uveřejněným materiálem Autobusová doprava Petr Stibor - StiBus a jeho Karosa GT 11 , neboť právě Vladimír Jandus je ten, který ve Vršovicích s GT 11 jezdil. Ve firemním magazínu Veolie Transport Vétéčko č.4/2010 s ním vyšel rozhovor, který se sice především věnuje renovaci historického autobusu Škoda RTO 706 CAR, ale zmínku o GT 11 tam naleznete také. Věříme, že se Petr Stibor a Vladimír Jandus brzy i osobně setkají a o "svém" autobuse si popovídají. Milovník autobusů tělem i duší Povídání s Vladimírem Jandusem, řidičem a zároveň milovníkem autobusů, se točilo výhradně kolem práce i zábavy. K té patří nejen řízení autobusu, ale i renovace historického autobusu Škoda RTO 706 CAR, která se po letech dřiny blíží pomalu ke svému závěru. Jak jste se k povolání řidiče autobusu dostal a jak dlouho jej vykonáváte? Za volantem autobusu sedím již dvacet let, začínal jsem v Praze – Vršovicích, kde jezdím doposud. V roce 1990 to bylo ČSAD Praha Vršovice, které dnes všichni znají pod značkou Veolia Transport Praha. Od mládí jsem se zajímal o motory a stroje, pracoval jsem několik let na Státním statku Říčany, kde jsem poznal různá vozidla včetně nákladních automobilů a traktorů. Na jaké lince dnes jezdíte a s jakým vozidlem? V současnosti jezdím hlavně mezinárodní linky a nepravidelnou dopravu, ale když je potřeba vypomoci, odjedu i příměstkou linku. Záleží na tom, co je potřeba, ale nejvíce mě můžete potkat na pravidelné mezinárodní lince Praha – Bardějov a zpět. Mám již sedmým rokem přidělený autobus Irisbus Axer, který jsem dostal jako nový, a jsem s ním velmi spokojený. Když se člověk o vozidlo náležitě stará a pečuje o něj, autobus vydrží. Jak říkáme mezi řidiči, toto vozidlo je držák. Odjezdil jsem s ním ledacos, autobus mě nikdy nenechal v nesnázích. Jezdil jste i s dalšími typy autobusů, na které vozidlo rád vzpomínáte? Seděl jsem za volatem různých typů autobusů. Rád vzpomínám na Karosu 736, nejlepším autobusem, na který nedám dopustit, byl typ Karosa GT 11 (oficiální název Karosa LC 937). Tento zájezdový autokar byl autobus, na který se nedá zapomenout kvůli pohodlí a pérování. Jak jste se dostal k myšlence pořídit si autobus – veterána, proč padla volba právě na Škodu 706 RTO? Kolem motorů a strojů se pohybuji od svého mládí. Jednou mě kamarádi vzali mezi milovníky starých autobusů. Chytlo mě to, stal jsem se členem Klubu českých historických autobusů nesoucí pracovní název RTO Klub. Jde o zájmové sdružení milovníků historických autobusů české výroby, kteří se zabývají sběratelskou, restaurátorskou a muzejní činností. Organizujeme srazy a vyjížďky, vzájemně si předáváme zkušenosti a informace. Postupem času jsem si řekl, že bych chtěl mít vlastní historický autobus, a když se naskytla před šesti lety příležitost, pořídil jsem si Škodu RTO 706 CAR (meziměstské linkové provedení). Jako malý kluk jsem tímto autobusem jezdil do školy, sedět vpředu u okna byl zážitek, který si pamatuji do dnešní doby. V jakém stavu byl autobus a jak probíhala jeho renovace? Velké štěstí bylo, že rám autobusu byl v relativně dobrém stavu a nebyl výrazně poškozený. Všechno ostatní se muselo renovovat, opravovat, dodělávat, bylo toho mnoho včetně kompletní rekonstrukce interiéru, který byl zničený. Nejde to popsat jednou větou, byly a jsou to stovky a stovky hodin práce. Co jsem uměl, dělal jsem sám, ale na některé odborné věci jako klempířinu jsem si musel najít mistry. S řadou věcí mi pomohli kamarádi a kolegové. Člověk to nemůže dělat sám, je potřeba pomoc kamarádů, bez nich bych autobus dohromady nedal. Co bylo na restaurování vozu nejtěžší? Z hlediska možnosti pořízení a renovace vozidla to byly peníze. Padly na to veškeré úspory, rodina se musela též uskromnit, jsem moc rád, že jsem našel podporu rodiny. S drobnými věcmi mi pomáhá i můj syn. Obnova samotného autobusu není ještě u konce. Vozidlo dostane nový lak, barevné provedení bude modrobílé, přesně tak, jak jej lidé znají z historie nebo filmů. Následně mě budou čekat další práce na interiéru, dopracování detailů. Chci, aby byl autobus co nejvěrnější kopií originálu, to znamená vozidla, které běžně jezdilo na našich silnicích. Nejtěžší byla speciální klempířina, problém byl i se sháněním sedaček. Samotným oříškem bylo najít pro autobus stání pod střechou, dlouhou dobu byl autobus parkován na zemědělské farmě Voděrádky u Říčan, kde mohla probíhat i jeho rekonstrukce. Pomohl při rekonstrukci veterána i váš zaměstnavatel Veolia Transport? S potěšením mohu odpovědět kladně. Veolia Transport mi poskytla na rekonstrukci sponzorský dar, který významně přispěje k tomu, jak bude autobus vypadat z venku, jak ho budou lidé vnímat. Touto cestou bych chtěl Veolii i všem ostatním včetně rodiny a kamarádů moc poděkovat. Vítě něco podrobnějšího o historii svého veterána? Mé „vajíčko“ (autobusy RTO měly přezdívku „vajíčko“ nebo „okurka, a to kvůli svému tvaru) bylo vyrobeno v roce 1971 v Holýšově, kde se tato vozidla vyráběla mezi roky 1967 až 1972. Hlavní výroba totiž probíhala od roku 1958 ve Vysokém Mýtě. Zatím jsem neměl mnoho času zjišťovat bližší informace. Počítám, že se k tomu časem dostanu, vím jen, že autobus dříve používala T.J. Sokol Krnsko. Máte u svého veterána ještě nějaké přání? Prvním je dokončení rekonstukce a křest autobusu, který by měl proběhnout v květnu 2011 u příležitosti 12. srazu RTO Klubu v Lešanech. Pokud to bude možné a budou finance, chtěl bych k RTO pořídit i autobusový vlek, se kterým tento typ autobusu jezdil. Moc se teším, až poprvé vyrazím svým vlastním veteránem a budu moci svézt rodinu a přátele, budu moci takto nejlépe poděkovat všem, kteří mi pomohli. Vždyť zachránit takového krasavce pro další generace a mít možnost řídit vlastní historický stroj, je nejen radost, ale i snem každého milovníka autobusů. BUSportál děkuje Veolii Transport za poskytnutí materiálu i dalších fotografií.

person dabra  date_range 03.01.2011

Kromě tramvajových vozů v muzeu najdeme také autobusy a trolejbusy.

Národní dánské tramvajové muzeum najdeme 65 km západně od Kodaně, nedaleko bezvýznamné vesničky Skjoldenæsholm. Poté, co byl na počátku sedmdesátých let ukončen provoz tramvají v Kodani a Arhusu, příznivci této dopravy našli pro své milované exponáty místo až zde, uprostřed mírně zvlněné příjemné krajiny dánského venkova. Muzeum zahájilo provoz v roce 1978 a od té doby se rozrostlo do úctyhodných rozměrů. Většina ze sta exponátů je uschována ve dvou historických dopravních halách, přemístěných sem z Kodaně. Návštěvníky od vchodu do muzea na trati dlouhé cca. 300 m přepraví tramvaj na kolejové síti o rozchodu 1000 mm, většina zdejšího kolejiště je však o standardním rozchodu 1435 mm. Včetně předváděcí dvoukilometrové trati do místa zvaného Eg, kde se nachází lesní konečná se smyčkou. Na trati jsou v době otevírací doby pořádání časté jízdy tramvajových souprav, na lesní konečné s oblibou návštěvníci piknikují. Značná část trati vede lesem a nebo je stromy obrostlá, jen malá část vede otevřeným terénem. Za plného slunce je tedy poměrně obtížné vozy fotografovat. Dodejme, že tramvajová trať vede po tělese již dávno zrušené železnice. Ve vlastním muzeu se nachází velmi rozsáhlá sbírka tramvajových vozidel ze zrušených provozů v Kodani, Odensee a Arhusu, nechybí i další exponáty z Německa, Švédska či Norska. Nejvzdálenější exponát pochází až z Austrálie a muzeu jej věnovala nová dánská princezna Mary Donaldson, která z Austrálie pochází. Kromě tramvajových vozů v muzeu najdeme také autobusy, trolejbusy a samozřejmě sbírku dalších artefaktů vztahujících se k dopravě. Veřejnou dopravou je muzeum dostupné poměrně obtížně. Je nutné jet příměstským vlakem z Kodaně do Roskilde a pak autobusem páteřní linky č.234 do vesnice Jystrup. Nakonec ještě asi 3 km pěšky po silnici. Do vlastního Skjoldenæsholmu totiž jezdí pouze několik školních spojů. Procházka nevadí, krajina je zde velmi půvabná. Webové stránky muzea: www.sporvejsmuseet.dk Miroslav Klas

person dabra  date_range 01.01.2011

objektivem Duncana Paynea

V čase zklidnění aktivit saháme do pošty se záběry z říjnovových srazů majitelů a příznvců historických užitkových automobilů - tentokrát těch nákladních. Více vozů bylo zachyceno v Coal Museu ve Wakefieldu, některé v Yorkshire Mining Museu. Za zaslání a opatření popisky poděkování Davidu Griffithsovi.

person dabra  date_range 30.12.2010

Záběry z Bdeněvse. Aktualizováno 27.12.2010 Přidaná fotografie autobusu před rokem.

Jak BUSportálu sdělil Václav Prokopec v rozšířené informaci, kterou jsme v závěru mírně upravili: "12.11. po 10 měsících jsme dopravili po ose z Olomouce do Bdeněvse bus RTO po celkové klempířské opravě. Vrak autobusu byl více jak deset měsíců v klempírně v Olomouci. Toto zdržení zapříčinila tragická smrt Pavla Berči, v jehož dílně nám dělali klempířské práce. Směrem do Olomouce jsme autobus poslali na vagonu, nazpět jsme s ním jeli po ose Olomouc - Prostějov-Boskovice - Havlíčkův Brod - Příbram - Plzeň. Bez oken a podlahy se sice moc dobře nejede, ale hřála nás představa, jak začneme na jaře bus kompletovat. Víc údajů zatím nezveřejníme, to proto, aby ti šťouralové, kteří komentují fakt, že má náš bus prosklenou střechu z pojízdné prodejny a my si dovolili to tak nechat, měli o čem diskutovat. Autobus upravíme podle svých představ, protože je NÁŠ. " Uveřejňujeme téměř "letní" listopadové záběry a těšíme se na další informace z postupu prací i z historie vozu.

person dabra  date_range 27.12.2010

Bratislava, Leningrad a Volgograd v barvě a čenobíle lanovka v Drážďanech

person dabra  date_range 27.12.2010

Také doubledecker v Berlíně na pohlednici poslané v roce 1939 a tramvaje v Jablonci a Českých Budějovicích už hodně hodně dávno ...

Kromě aktuálně vhodných pokladů Veselé Vánoce" a "Šťastný Nový Rok" byly v balíčku z půdy přineseny i tradiční místopisné pohlednice, kde na některých bylo možno zaznamenat dopravní techniku příslušné doby. Pět mladších zahraničních pohlednic uveřejníme v týdnu. Bohužel čím jsou historické pohlednice mladší, tím jsou horší a barva znamená téměř vždy ztrátu detailu.

person dabra  date_range 26.12.2010
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací