Podle §8 je Zákona 379/2005 Sb zakázáno kouřit také v prostředcích veřejné dopravy - tam se snad kouřit nesmělo i donynějška - ve veřejně přístupných prostorách budov souvisejících s veřejnou dopravou, na nástupištích a přístřešcích čekáren. Podle §9 je provozovatel v těchto prostorách povinen vyvěsit text se zákazem kouření.

Dotaz na praktickou aplikaci zákona jsme vznesli na konkrétní dopravce i provozovatele autobusových nádraží Dohled na dodržováním zákona je plně v kompetenci státní i městské a obecní policie. První dny potvrdily, že se poněkud hlídá to, aby se nekouřilo na zastávce, ale nikdo neurguje vyvěšení zákazu dle zákona provozovatelem. Například v Japonsku jsou jasně označena místa, kde se nesmí kouřit a navíc i "smoke zones". U nás je vše jen napůl. BUSportál děkuje Janu Havířovi za dobrý podnět. Zákon 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů. Kde je podle §8 je zakázáno kouřit: uzavřené prostory přístupné veřejnosti prostředky veřejné dopravy veřejně přístupné prostory budov souvisejících s veřejnou dopravou nástupiště, přístřešky čekárny Podle §9 je provozovatel v těchto prostorách povinen vyvěsit text se zákazem kouření. Podle §12 se nesmí prodávat alkoholické nápoje (včetně desetistupňového piva) v prostředcích výlučně určených pro vnitrostátní hromadnou dopravu osob Podle §15 je zakázán vstup zjevně podnapilým osobám do: veškerých prostředků veřejné dopravy veřejně přístupných prostor budov souvisejících s dopravou přístřešků, zastávek a nástupišť

k situaci v udělování licencí na mezinárodní linky zejména se vztahem k trase Praha - Košice dne 14.12.2005.

O společnosti TURISMO jsme mj. psali na BUSportálu letos v lednu: Dopravní společnost František Hejnal-Turismo v Ouběnicích upřednostňuje NEOPLANY a také Havarovat na Slovensku není nic jednoduchého ani levného Letos už patnáctiletá dopravní společnost působí na lince do Košic už čtrnáct let - začínala s ní v době, kdy jedinou alternativou v pozemní hromadné osobní dopravě byl vlak. Hned od počátku se firma orientovala na vysokokapacitní patrové Neoplany. Před dvěma léty začala s obnovou vozového parku toutéž značkou. Na Slovensko postupně začaly jezdit další čeští, ale i slovenští dopravci. Zemětřesení v dopravě nejen na této lince znamenal vstup dopravce Student Agency v době stabilizovaného trhu a rozumně vytížených autobusů. Pro Turismo znamená současný stav statisícové měsíční ztráty, dopravci Bosák a Richard Bílý tuto destinaci už opustili. František Hejnal je přesvědčen, že ministerstvo dopravy neudělilo licenci jak zejména Student Agency, která místo deklarovaného 1 spoje v licenci údajně provozuje spoje 3, a konečně i Nobless Line (viz Usnesení Městského soudu ve věci TURISMO vs Ministerstvo dopravy. ) v souladu s nařízením Rady (EHS) 684/92 o společných pravidlech pro mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy ve znění nařízení Rady (ES) 1198, a to zejména podle článku 7 - Postup pro udělení, bodu 4. Povolení bude vydáno s vyjímkou případů, kdy b/ žadatel v minulosti porušil vnitrostátní nebo mezinárodní právní předpisy o silniční dopravě ..... (František Hejnal se zmínil o rozporné lince Brno - Košice) d/ je prokázáno, že by dotyčná doprava bezprostředně ohrozila existenci již povolené linkové dopravy s výjimkou případů, kdy dotyčnou linkovou dopravu provozuje pouze jediný dopravce nebo jediná skupina dopravců. e/ se zdá, že provozování dopravy uvedené v žádosti je zaměřeno pouze na nejvýnosnější přepravu na dotyčných spojích Na tiskové konferenci byli kromě zástupců médié přítomni i dopravci. Ministerstvo dopravy vyslalo pozorovatele z tiskového oddělení, který odkázal všechny dotazy na tiskovou mluvčí Ministerstva dopravy. Kompletní vyjádření Františka Hejnala jako jpg:

Středočeský i Liberecký kraj v posledních dvou letech již celkem šesti podnikům uložil, aby vrátily dotace v řádech desítek až stovek tisíc korun. Jinde o žádném případu zneužití nevědí. (Texty z HN jsou převzaty s písemným svolením redakce)

hn.ihned.cz 7. 12. 2005 - Vyhodil jsem ho. Ten podnikatel chtěl proplatit náklady na pneumatiky, které vyřazoval jako ojeté. Jenže ty pneumatiky měly za sebou jen pět tisíc kilometrů, zatímco běžně u autobusu vydrží až 150 tisíc kilometrů. Bylo jasné, že je chtěl pak dále používat v nákladní dopravě, kterou také měl," vypráví kontrolor odboru dopravy krajského úřadu, jenž nechtěl být jmenován. To je jeden z mnoha příkladů, jak regionální autobusoví dopravci zkoušejí zneužívat dotace, které jim krajské úřady dávají. Ty přitom loni vyplatily na krytí ztrát autobusových dopravců a na jejich přiměřený zisk tři miliardy korun, obce něco málo přes tři sta miliónů. Peníze od daňových poplatníků jim vyplácejí proto, aby jezdily linky v tak zvaném závazku veřejné služby, které by jinak dopravci pro jejich prodělečnost nejezdili. Středočeský i Liberecký kraj v posledních dvou letech již celkem šesti podnikům uložil, aby vrátily dotace v řádech desítek až stovek tisíc korun. "Neoprávněně účtované náklady se objevují například u pohonných hmot, u cestovného, u mezd či oprav," uvedl mluvčí Středočeského kraje Martin Kupka. Zrušili s firmou smlouvu Odbor dopravy Středočeského kraje také například kvůli zneužití dotace zrušil smlouvu o provozování dopravy v závazku veřejné služby s firmou Seco Group, která jezdila se 110 autobusy na Mladoboleslavsku pod názvem Seco Trans. "Odmítli nám vyplatit dotaci zhruba tří miliónů korun," řekla členka dozorčí rady Seco Group Iva Kožená. Podle ní však nebylo zavinění na jejich straně. Z ankety Hospodářských novin vyplynulo, že kromě dvou krajů už jinde o žádném případu zneužití nevědí. Kontroloři na některých úřadech náklady firem kontrolují od stolu a papíry jsou vždy v pořádku. "Je třeba ale kontrolovat na místě, zda vše fyzicky odpovídá. Zda třeba dopravce u své vlastní čerpačky skutečně zaměstnává šest lidí a ne jen dva, a tím nezvyšuje ekonomicky oprávněné náklady," říká vedoucí odboru dopravy Středočeského kraje Josef Zobal. Odbory dopravy nemají mnohdy vyškolené pracovníky. Někteří si dokonce myslí, že kontroly financování nemají provádět. "To má dělat Ministerstvo dopravy," míní vedoucí oddělení veřejné dopravy Vladimír Malý. "Ten, kdo dotace dává, má podle zákona i právo kontrolovat, jak jsou využity," oponuje ředitel Svazu dopravy Petr Kašík. Ministerstvo navíc poskytuje dotace pouze na nákup autobusů. Vydělává se i na naftě Kontroloři se ani některými praktikami nezabývají. Při kontrole hledají jen velké věci, třeba zda podnikatel skutečně koupil autobusy za dotaci, kterou dostal. U cen nafty tolerují rozpětí plus minus až pět procent. Přitom i na rozdílu cen nafty si podnikatelé přijdou na slušné peníze. Například obchodní firma ČSAD Diesel železářského podnikatele a miliardáře Zdeňka Zemka, prodává pěti dopravním firmám patřících do stejného impéria naftu dráž, než by ji mohli koupit od jiných distributorů pohonných hmot. ČSAD Semily, kde je Zemek předsedou představenstva, tak kupuje naftu o až korunu padesát dražší, než je k dostání například u Slovnaftu. "Jen tímto manévrem si tak Zemek přijde u 160 semilských autobusů odhadem na bezmála čtvrt miliónu korun navíc měsíčně," říká Jiří Vařil, nespokojený akcionář ČSAD Semily. A i tyto peníze proplácí kraj z peněz daňových poplatníků. Zemkovy firmy mají celkem na 1100 autobusů. "To je samozřejmě špatně. Tak by to být nemělo," komentuje Kašík, ředitel Svazu dopravy . Zemek však odmítá, že by se jednalo o zneužití dotací. Připustil ale, že není nejlevnějším dodavatelem pro své podniky. Sami dopravci říkají, že o ničem nevědí. Například Kateřina Kratochvílová, předsedkyně představenstva jednoho z největších dopravců ICOM transport říká, že konkrétní případy o zneužívání nezná, ale nevylučuje je. O příliš vysokých nákladech autobusových firem ale hovoří ředitel jednoho z největších dopravců, Student Agency, Radim Jančura. "My bychom byli schopni jezdit i o pětinu levněji než ostatní," říká. Brněnská firma zatím jezdí pouze nedotované komerční linky mezi Prahou a některými krajskými městy. Autor: Jan Činčura

Z programu: Podpora veřejné osobní dopravy v roce 2006 - MD ČR Vyhodnocení dopravní obslužnosti na území Středočeského kraje za rok 2005. Dopravní obslužnost a její zabezpečení v roce 2006 (KÚ Středočeského kraje). Pražská integrovaná doprava v roce 2005 a 2006 - (ROPID) ... a mnoho dalšího. Podrobný program a materiály ze setkání ADSSS se zástupci dopravních institucí jako obvykle pro oprávněné uživatele přes logo ADSSS na Homepage BUSportálu.

Štěpán Jůza pro BUSportál z odpovědi Ministerstva dopravy na jeho připomínky:

28.10.2005 zveřejnil BUSportál článek "Je třeba měnit označníky zastávek?" Dne 7.11.2005 mi Ministerstvo dopravy ČR (odbor personální a organizační) zaslalo e-mail s vyjádřením k některým z připomínek. Podle tohoto sdělení si ministerstvo uvědomilo, že instalování dopravních značek IJ 4a a IJ 4b v rozměrech podle VL 6.1 (tedy 50 cm) na stávající označníky by bylo spojeno se zvýšenými náklady na jejich rekonstrukci, a vydává v souvislosti s revizí ČSN 73 6425 alternativně další vzorový list s rozměry použitelnými v označnících. To zřejmě znamená připuštění původních rozměrů značek - čtverce o délce strany 41 cm nebo kruhu o průměru 40 cm. Nový vzorový list zatím ještě není zveřejněn na webu CDV , ale telefonicky mi potvrdili, že písemné schválení od MD ČR již obdrželi. Při umisťování nových značek na označníky nebo celých označníků mají být respektovány obecné požadavky ČSN EN 12899-1: 2003 , změna se týkala zejména rozšíření požadavků na retroreflexní provedení a na povinnou certifikaci značek. Výměna dosavadních značek na označníku se týká zejména těch dopravců, jejichž označníky nevyhovují ani dřívějším normám. Od ledna 2001 nevyhovují právním požadavkům ani ty značky, v nichž jsou uvedeny údaje, které vyhláška č. 30/2001 Sb. výslovně nepřipouští - problematické může být uvádění názvu zastávky, čísel linek apod. přímo ve značce namísto pod ní. Vyhláška neumožňuje ani symbol autobusu na kulaté značce IJ 4b tato varianta značky byla v souladu s předpisy jen v období 12/1995 - 1/2001. Srpnový výklad Ministerstva dopravy, podle nějž značky IJ 4a a IJ 4b od roku 2001 nejsou součástí označníku zastávky a má je zřizovat a udržovat vlastník pozemní komunikace, je právně velmi diskutabilní a není snadné si představit jeho realizaci. Případný spor by definitivně mohl rozhodnout jen soud - ministerstvo má předpisy kvalitně tvořit a informovat o jejich znění, jeho výklady právních mezer nejsou směrodatné ani závazné. V nové ČSN 73 6425 "Autobusové, tramvajové a trolejbusové zastávky", jejíž příprava se chýlí ke konci, mají být požadavky na označení zastávky uvedeny do souladu s vyhláškou 30/2001 Sb. (doufejme, že bude odstraněn i rozpor a duplicita této ČSN se vzorovými listy dopravního značení a že novelizace vyhlášky dořeší označování společných zastávek). Ostatní připomínky byly zodpovězeny nepříliš konkrétním způsobem, a tak nezbývá než vyčkat, zda v nových verzích technických a právních předpisů dojde k nějakému vývoji. Pro BUSportál Štěpán Jůza.

Z jednání ředitelů a vedoucích autobusových doprav s reprezentací Odboru dopravy KÚ SČ kraje, zástupci Hl.m.Prahy, Ministerstva dopravy ČD, ROPID a dalších zainteresovaných subjektů.

Dopravci, na které dopadá v letošním roce velký nárůst cen pohonných hmot, ocenili přístup Středočeského kraje, který jako jeden z mála v české republice přistoupil k finanční pomoci dopravcům. Jednání vyhodnotilo současný stav kartového clearingu mezi dopravci ve Středočeském kraji a jeho rozvoj. Dopravci byli informováni o tom, že České dráhy pověřili společnost OLTIS Group k řešení tzv. IN-KARTY a o postupu prací na tzy Národní dopravní kartě (NDK) - definován byl pilotní projekt NDK ve Středočeském kraji. Také proběhlo ověření možnosti vstupu EM-TESTU do středočeského kraje simulací pomocí "pseudokaret" společnosti. Proběhla i informace ukončení Dohody o poskytování jízdních výhod k 31.1.2006. V praxi to znamená, že jízdní výhody bude moci čerpat zaměstnanec a jeho rodinní příslušníci pouze u společnosti, ve které je zaměstnán. Otazníkem je čerpání výhod důchodcï a úřady. ROPID seznámil účastníky setkání s perspektivami dopravy PID v návaznosti na celý středočeský region. Podrobný zápis z jednání pro oprávněné uživatela bude uveřejněn standarně přes logo ADSSS na první straně BUSportálu.

Jaké změny jsou nutné a jaké požadavky má zastávkový sloupek nebo jiný druh označníku splňovat. Štěpán Jůza pro BUSportál.

Čtenářům doporučujeme Označníky zastávek... další informace , kde jsou některé další skutečnosti a změny informací. Článek upraven a doplněn autorem 31.10.2005 BUSportál vítá aktivity všech, které téma označníků zajímá - už proto, že odpověď Ministerstva dopravy podle dopravců problém v úplnosti zdaleka neřeší - viz na BUSportálu Označníky - pokračujeme. Těšíme se na vaše názory. Dne 21.8.2005 televize Nova odvysílala zpravodajskou reportáž (http://www.nova.cz/tvarchiv/video/?video=33955) , v níž hlasatelé dramaticky oznamovali, že podle nejmenovaného předpisu musí být do konce příštího roku vyměněny všechny označníky zastávek za nové, s reflexní značkou, která má mít o deset centimetrů větší velikost než dosud. Zástupci několika dopravců si postěžovali, že náklady na výměnu jsou příliš vysoké a budou na úkor kvality dopravy. Před tak rozsáhlou investicí by si měl každý dopravce pečlivě ověřit, jaké změny jsou nutné a jaké požadavky má zastávkový sloupek nebo jiný druh označníku splňovat. Počátky zastávkových sloupků V počátcích moderní hromadné veřejné dopravy na sklonku 19. a v první polovině 20. století byly zastávky označovány různými způsoby: tabulkami s reklamou, nápisem „stanice autobusu“, ozdobnou pouliční lucernou, jinde jen čekárnou a vydupaným místem v trávě. Vždyť i systematické dopravní značení na silnicích bylo na našem území zavedeno zákonem teprve v roce 1938. Jen pamětníci by věděli, kdo a kdy vynalezl kulatou značku ČSAD, „sluníčko“ na „mikulášské holi“, která se po zavedení jednotných národních podnků ČSAD v roce 1949 postupně stala v poválečných letech neodmyslitelným symbolem rozvíjející se autobusové dopravy. Kulatý a vypouklý tvar smaltovaného terčíku ladil k designu šedesátých let. V turistických mapách je tvar tohoto sloupku dodnes srozumitelnou kartografickou značkou zastávky. Souběžně se začínal ustalovat i způsob označování zastávek MHD. Vnitropodnikové předpisy a vládní vyhlášky z padesátých let jsou dnes těžko dohledatelné, oba přepravní řády z roku 1964 se však již zmiňují o tom, že každá zastávka musí být vybavena označníkem. V roce 1975 pronikl termín „označník zastávky“ i do pravidel silničního provozu, současně byla zavedena i dopravní značka označující konec zastávky. V letech 1976 a 1977 byly vydány oborové normy ON 73 6425 a ON 73 6426, které již velmi přesně a závazně určily podobu, tvary a rozměry zastávkových sloupků a jejich součástí. V roce 1995 byly jejich požadavky týkající se značek na označníku převzaty do ČSN 73 6425. Změna č. 1 z roku 1996 upřesnila, že požadavky na světelné a barevné vlastnosti značky jsou obdobné jako u dopravních značek. Novou verzi této normy již několik let připravuje pro MD ČR Pragoprojekt a očekává se, že koncem roku 2005 by mohla být schválena (viz http://www.pragoprojekt.cz/aktuality/index.php?aktualita=200501 ). Pracovní návrhy nepředpokládaly ve způsobu označování zastávek žádnou výraznou změnu. Část označníku je dopravní značkou Vyhláškou č. 30/2001 Sb. byly obě varianty označníkové značky od 31.1.2001 „povýšeny“ na dopravní značky. To byl logický krok, protože v místě upravují práva a povinnosti řidičů. Vzniklo však několik nových problémů. Zákon č. 13/1997 Sb. totiž v § 12 stanoví, že stálé svislé dopravní značky jsou součástí pozemní komunikace. § 14 téhož zákona však uvádí, že označníky zastávek naopak nejsou součástí pozemní komunikace. Ministerstvo dopravy zveřejnilo 22.8.2005 tiskovou zprávu (http://www.mdcr.cz/cs/Media/Tiskove_zpravy/vymena_znacek.htm ), v níž nepřímo vyjádřílo názor, že značky IJ 4a a IJ 4b přestaly být součástí označníku zastávky. Tvrdí totiž, že jejich výměna a údržba nyní přísluší správci komunikace, zatímco dopravci již patří pouze zbytek označníku (např. konstrukce zastávkového sloupku). Tento výklad je právně těžko obhajitelný. Tyto značky (nyní označované jako IJ 4a a IJ 4b) nikdy nebyly pouhým vnějším doplňkem označníku zastávky, ale naopak jsou jeho hlavní, určující součástí, která dělá označník označníkem. Povinnosti dopravců vůči celému označníku zastávky upravuje zákon č. 111/1994 Sb. zřetelně. Vyhláška č. 30/2001 Sb. tento fakt nezpochybňuje a nemá právní sílu měnit ustanovení ani jednoho z obou zákonů, s nimiž je výklad ministerstva v rozporu. Žádný zákon nezmocňuje vlastníka komunikace, aby značky patřící dopravcům vyvlastnil nebo převzal do své správy. Speciální ustanovení (o označníku) je podle uznávaných zásad výkladu práva nadřazeno obecnějšímu ustanovení (o všech dopravních značkách). Nejasnosti vznikají vinou nízké kvality právních předpisů v gesci MD. Zákon č. 13/1997 Sb. v § 9 odst. 4 zmocňuje k vydání prováděcího právního předpisu, který má stanovit podrobnosti k péči vlastníka pozemní komunikace o dálnici, silnici nebo místní komunikaci. Zákonodárce však zapomněl napsat přímo do zákona, že vlastník má o komunikaci a její součásti nebo příslušenství pečovat, čímž stanovení podrobností ve vyhlášce ztrácí jakoukoliv právní závaznost. Povinnosti vlastníků účelových komunikací (jak uzavřených, tak veřejně přístupných) nejsou ani naznačeny. Prováděcí vyhláška č. 104/1997 Sb. sice v § 9 a příloze č. 5 uvádí, že součástí běžné údržby komunikace je údržba dopravního značení, dopravních zařízení a dalšího příslušenství, avšak právo udržovat nebo odstraňovat cizí zařízení vyhláška neřeší a ani nesmí řešit. Rozpor se netýká jen značky označníku zastávky, ale například i dopravního značení umístěného žadatelem o uzavírku nebo zvláštní užívání komunikace v rámci přechodné úpravy provozu, dopravních zařízení nebo dopravních značek umístěných vlastníkem tramvajové nebo železniční dráhy, informativních dopravních značek umístěných jinými subjekty (jejich umístění není úpravou provozu a není zákonem regulováno) apod. Zákon sice konstatuje, co je součástí pozemní komunikace, ale nestanoví způsob, jak takového stavu dosáhnout z majetkoprávního hlediska. Tvůrci zákona č. 361/2000 Sb. zase "zapomněli" stanovit, kdo je povinen realizovat stanovenou místní úpravu provozu, tedy umístění dopravních značek a dopravních zařízení (ani ze zákona č. 13/1997 Sb. nikomu tato povinnost nevyplývá). Zákon ani neurčuje a neumožňuje určit, na čí náklady se tato činnost děje - zda ji hradí orgán, který o ní rozhodl, nebo ten, v čím zájmu se změna děje, anebo vlastník či správce komunikace. Ačkoliv stanovení úpravy provozu plně spadá pod Zákon o správním řízení, Ministerstvo dopravy i nižší správní orgány běžně uplatňují svérázný výklad, jímž se řádnému řízení s účastí vlastníka komunikace i veřejnosti vyhýbají. To, že není dořešena provázanost licenčního řízení podle zákona č. 111/1994 Sb. s řízením o místní nebo přechodné úpravě provozu podle zákona č. 361/2000 Sb., tento chaos jen završuje. Kterýkoliv krajský, ba i městský úřad může přes nesouhlas místního silničního správního orgánu rozhodnout o umístění označníku mimo své území, třeba na druhém konci republiky, a opět je "pro jistotu" vyloučena plná působnost Správního řádu, takže není možno se odvolávat ani na obecné zásady správního řízení, jimiž je do právního řádu implementována slušnost, odpovědnost a zdravý rozum. Ani v tom, jakým způsobem se rozhoduje o přechodných změnách ve vedení linek a umístění zastávek a kdo hradí související změny označníků, není znění zákonů natolik jednoznačné, aby různé útvary ministerstva nepodávaly jednou ten, podruhé zcela opačný výklad. Tiskové sdělení Ministerstva dopravy převzalo bez komentáře na svůj web také Centrum dopravního výzkumu (http://www.cdv.cz/text/oblasti/legislat/kz0508.htm) . Tato instituce je však také zpracovatelem tzv. vzorových listů ( http://www.cdv.cz/text/projekty/dopznac/ ), na které se odvolává národní dodatek ČSN EN 12 899-1 jako na závazné podrobné stanovení rozměrů, tvarů a symbolů dopravních značek. A právě v těchto vzorových listech namalovali projektanti z CDV obě značky s velikostí 50 cm, ačkoliv podle jiné, dosud platné ČSN 73 6425 mají mít hlavní rozměr 40 cm. (Dodatečně vydaný vzorový list z listopadu 2005 připustil i původní rozměry - viz Označníky zastávek... další informace ) Zákon o silničním provozu praví, že provedení značek má odpovídat technickým předpisům, ale nepočítá s případem, že by více technických předpisů bylo ve vzájemném rozporu. Nesporné však je, že požadavky na retroreflexní provedení značek se zpřísňují. Značky použité na označníku nyní musí procházet certifikačním řízením, při němž by měly být z mnoha hledisek přezkoušeny a má být posouzeno, zda odpovídají normám (oprávnění má například zkušebna Silničního vývoje Brno). Kam kterou značku a co na ni? Do roku 1995 oborové normy předepisovaly, že zastávky MHD musí být odděleny od zastávek ČSAD. Třebaže tento požadavek nebylo vždy možno dodržet, zastávkové sloupky pro oba druhy dopravy byly vždy samostatné. ČSN 73 6425 z roku 1995 však naopak doporučila, že se mají zřizovat zastávky společné, tzv. kombinované, a ty označovat jedním označníkem. Pro takovéto společné zastávky norma určila čtvercovou, t. j. městskou variantu značky. Pražský magistrát tehdy zřejmě předpokládal, že vývoj směřuje ke sjednocení značky, a proto nechal Technickou správu komunikací, aby po celém území města označníky ČSAD nahradila novými zastávkovými sloupky, které se od sloupků MHD liší pouze modrou barvou konstrukce. Městské provedení označníku se začalo používat i v příměstských oblastech pro integrované dopravní systémy vzniklé rozšířením MHD, kde i příměstské linky mnohdy formálně mají licenci pro „městskou autobusovou dopravu“. Pokud dopravní úřad nedokáže v licenčním řízení jasně stanovit, kdo má označník zřídit (často mu v tom brání nekvalitní zákon č. 111/1994 Sb.), pak dochází k tomu, co vidíme mnohde na Mělnicku, Plzeňsku i jinde: jedna zastávka je označena shlukem třeba i tří označníků či rádobyoznačníků na jednom místě. V tomto případě se proti technické normě prohřešuje dopravní úřad a dopravce s tím moc nenadělá. Jak tvůrci technických norem, tak tvůrci vyhlášky stanovující dopravní značky i vzorových listů do obrazových příloh zařadili jen „slepé“ značky bez vnitřku. Na městské, čtvercové značce mají být symboly dopravních prostředků, pro něž je zastávka určena. Nejvhodnější se zdá tyto symboly odvozovat z těch, které jsou předepsány pro „koncové“ dopravní značky – boční černá stylizovaná silueta autobusu, tramvaje nebo trolejbusu. Složitější je situace u „kulatých“ značek. Jejich podoba byla oborovou normou z roku 1977 pro zastávky ČSAD předepsána detailně. Tvůrce ČSN 73 6425 z roku 1995 si byl vědom, že jednotné logo ČSAD patří minulosti – nové firmy mají nová loga, nové názvy a mnoho zastávek je užíváno více dopravci současně. Situaci vyřešil cestou nejmenšího odporu. Horní část značky ponechal v zobrazení prázdnou a vůbec se nezabýval tím, co v ní má, smí nebo nesmí být uvedeno. Někteří dopravci zůstali u starého loga nebo umístili do značky své nové logo, jiní ponechávají horní část značky prázdnou přesně jako ve vzoru, další dopravci nahradili logo dopravce symbolem vozidla - autobusu obdobného, jaký je na označnících MHD. Tvůrce vyhlášky č. 30/2001 Sb. převzetí těchto značek nevěnoval příliš pozornosti a tvůrčí invence. Nerespektoval terminologii silniční dopravy a pro ne-městskou dopravu použil termín „linková osobní doprava“, do něhož ve skutečnosti spadá i městská linková doprava. Zcela opomenul, že společné zastávky mají být označovány jedním označníkem, takže ze znění vyhlášky nelze odvodit, která varianta značky by pro takovou zastávku měla být použita. V kulaté značce nad nápisem „zastávka“ připouští (nepovinně) opět pouze uvedení údaje o provozovateli dopravy. V době, kdy značná část zastávek je užívána více dopravci současně, je toto ustanovení těžko použitelným anachronismem. Kulaté značky s univerzálním symbolem autobusu se s touto vyhláškou dostaly do rozporu. Máte své sloupky v pořádku? Dokud na Ministerstvu dopravy levá ruka neví, co dělá pravá, a nedaří se jim způsob označování zastávek standardizovat jednotně, účelně, inteligentně a na úrovni doby, nelze jednotlivé nejnovější požadavky brát příliš vážně a doslovně. Rozvážnost se zdá v tuto chvíli lepším řešením než ukvapené investice – za dva či tři roky může být zase všechno jinak. Technická norma pro dopravní značení se vztahuje pouze na nově umisťované značky, výměnu stávajících značek neřeší. Vyhláška o dopravním značení je v této věci natolik chybně formulovaná a nedomyšlená, že je lépe nad ní shovívavě přimhouřit oko. Mnoho dopravců však dodnes neakceptovalo ještě ani základní technické požadavky, které platí již od sedmdesátých let. Každá zastávka má mít svůj označník – nestačí jeden sloupek v rohu křižovatky anebo na jedné straně silnice pro oba směry. Značka musí být umístěna v čele zastávkového prostoru, nikoliv někde po straně na čekárně. Má být, tak jako jiné dopravní značky, umístěna kolmo k ose jízdy, a to i tehdy, je-li dvojramenný sloupek pod ní umístěn podélně. Označník musí zachovat bezpečnou vzdálenost od okraje vozovky, ale také nesmí nadměrně zužovat chodník nebo přístupovou cestu. Oboustranná značka být zatím nemusí, ale je to tradiční standard, protože by měla být dobře viditelná i pro chodce přicházející z obou stran. Podoba značky je alespoň v základních rysech pevně předepsána – kupodivu stále desítkám dopravců prochází, když zastávky označují různými svéráznými výtvory a malůvkami, které se svou podobou, rozměry nebo barvami povinnému označení vůbec nepodobají. Někde se zase domnívají, že označník lze nahradit pouhým zaskleným přístřeškem bez řádné značky. Plný název zastávky musí být pod značkou vyznačen povinně, také kolmo k ose jízdy, a velikost písma by měla umožňovat dobrou čitelnost jak z vozidla, tak z prostoru zastávky. Vyznačení druhu či charakteru zastávky již není povinné, ale sluší se. V městské dopravě musí být vyznačena čísla linek – regionální integrované systémy zatím legislativa nevzala plně na vědomí. Autobusová nádraží, stanoviště a terminály solidní dopravci doplňují centrální informační tabulí s grafickým schématem, přehledy linek a odjezdů a uceleným přehledem jízdních řádů, na jednotlivých očíslovaných zastávkových sloupcích je vhodné umístit také výrazné nadpisy linek a směrů. Jednoduché výrazné vyznačení směru by bylo vhodné zavést i na nácestných zastávkách – tak jako je povinné na železnici. Jízdní řády nestačí jednou za rok vyvěsit, ale dopravce má povinnost celý označník pravidelně kontrolovat a udržovat. Opatřovat jízdní řády krycím plexisklem nebo fólií již zdaleka není výsadou městských dopravců. Mnozí dopravci srážejí náklady na minimum – jejich zastávkové sloupky se po desetiletí nezměnily, jízdní řády jsou nalepeny na rezavém plechu nebo na zdi poblíž, nevisí-li z nich jen cáry, údržba nulová. Možná ale na dopravním trhu bude brzy úspěšnější ten, kdo dokáže nabídnout kvalitní, reprezentativní služby, kdo působí dojmem solventní, úspěšné firmy, která si svých zákazníků váží a svou práci nešidí, kdo respektuje zákony a předpisy. Zastávkové sloupky dělají dopravci reklamu nebo ostudu v každé obci 24 hodin denně celý rok. Pro BUSportal Štěpán Jůza , 27.10.2005 Článek upraven a doplněn autorem 31.10.2005

s reprezentací Odboru dopravy Krajského úřadu Středočeského kraje 20.-21.10.2005 ve Šlovicích na Rakovnicku.

Dopravní obslužnost Středočeského kraje je jednou z hlavních činností, kterou dopravní úřad a příslušný dopravce společně řeší. Na společné zasedání jsou také pozvání zástupci Ministerstva dopravy ČR, Odboru financí a ekonomiky a Odboru veřejné dopravy, Magistrátu hl.m Prahy, ROPIDu, ČD a Policie ČR. Podrobný program jednání naleznou oprávněné osoby na pozvánce pod logem ADSSS na HOMEPAGE BUSportálu.

Uveřejňujeme odpověď Ministerstva dopravy čtenáři, který byl úspěšnějším tazatelem než BUSportál. Děkujeme.

"Přepravu osob včetně dětí v autobusech (ale i v osobních automobilech) upravuje směrnice Evropských společenství č. 2003/20/ES, o povinném užívání bezpečnostních pásů ve vozidlech, která má být převzata do právních předpisů všech států společenství. Stanoví následující: Při přepravě v autobusech třídy 3 (dálkové autobusy) musí osoba, kterou je i dítě nad tři roky věku, používat bezpečnostní systém. Technické předpisy, kterými jsou směrnice 77/541/EHK ve znění směrnice 2000/3/ES nebo předpis EHK OSN č. 16 definují co to je bezpečnostním systémem. Bezpečnostním systémem jsou: A) dětské zádržné systémy, vyrábí se a jsou určeny pro děti do hmotnosti 36 kg a menší než 150 cm; požadavky na dětské zádržné systémy stanoví předpis EHK OSN č. 44; dětský zádržný systém se připevňuje v autobusech bezpečnostním pásem pro dospělé, B) zádržné systémy; jsou určeny pro dospělé osoby a je to - sedadlo s bezpečnostním pásem pro dospělé a alespoň s jedním kotevním úchytem umístěným na zádržném systému a to vše je schváleno a testováno jako celek; požadavky na zádržný systém stanovují předpisy 77/541/EHK ve znění směrnice 2000/3/ES a předpis EHK OSN č. 16, C) bezpečnostní pás pro dospělé, který je instalovaný u určitého sedadla, spolu s kotevními úchyty a sedadlem; požadavky na bezpečnostní pás stanovují předpisy 77/541/EHK ve znění směrnice 2000/3/ES a předpis EHK OSN č. 16 a požadavky na kotevní úchyty bezpečnostních pásů stanovuje směrnice 76/756/EHS resp. předpis EHK OSN č. 14; bezpečnostní pás a kotevní úchyty se zkouší samostatně nezávisle na sobě. Jiné bezpečnostní systémy nemohou být ve vozidlech (autobusech) použity. Podle směrnice 2003/20/ES nemusí být sedadla v autobusech městských (třída 1 nebo A) a meziměstských (třída 2 nebo B) vybavena bezpečnostními pásy pro dospělé. Podle výše uvedené směrnice 2003/20/ES musí dítě nad tři roky věku v autobusech třídy 3 používat bezpečnostní pás pro dospělé nebo dětský zádržný systém pokud je dětský zádržný systém k dispozici. Nové je to, že dítě nad tři roky věku může používat v autobusech pás pro dospělé a nemusí sedět v dětském zádržném systému. Odpovědnost za to, že jsou v autobuse třídy 3 instalovány bezpečnostní pásy pro dospělé má držitel autobusu. Dopravce nemá za povinnost vybavovat autobus dětskými zádržnými systémy. Požadavky na přepravu dětí do tří let v autobusech směrnice 2003/20/ES nestanovuje. Stanovit požadavky na přepravu dětí v autobusech mají právo jednotlivé státy EU individuálně právním předpisem. Požadavky na přepravu osob a dětí nad 3 roky věku v dálkových autobusech by měly být stanoveny ve všech státech EU shodně, tj. ve všech státech EU za nedodržení těchto požadavků mohou být stanoveny sankce, pokuty. " Pro Josefa Jůzu (a BUSportál) Darina Sedlářová, Ministerstvo dopravy odbor personální a organizační Pozn. BUSportálu: Třídy a kategorie autobusů najdete v článku Co je to vlastně autobus ?

Kompletní pozvánku naleznou oprávněné osoby pod logem ADSSF.

Z programu: Problematika dopravní obslužnosti a přípravy státního rozpočtu na rok 2006 Sociální legislativa a zásadní jednání s vládou Problematika nákladní dopravy Informace z Bruselu a mezinárodních sdruženích dopravců -