V metropoli bude příští rok potřeba více než 440 veřejných dobíjecích bodů, připravují se i projekty elektrifikace městských autobusů.

V roce 2019 bylo v hlavním městě registrováno 2 347 elektromobilů. Došlo tak k téměř 50% růstu registrací automobilů poháněných právě elektrickou energií oproti roku 2018. Na tisíc obyvatel nyní připadají v průměru již téměř dva elektromobily. Podle Michala Fišera, generálního ředitele městské společnosti Operátor ICT, a.s. (OICT) Michala Fišera, na tento vývoj musí reagovat i hlavní město Praha, s masivním rozvojem elektromobility se musí adekvátně rozvíjet i infrastruktura. Rada hlavního města proto rozhodla na konci roku 2019 pověřit společnost OICT přípravou Generelu rozvoje dobíjecí infrastruktury do roku 2030 v české metropoli a koordinací budování dobíjecích stanic. Michal Fišer to uvedl na konferenci Elektromobilita 2020, která proběhla ve čtvrtek 24. září v pražském hotelu Olympic. „Z našeho pohledu je důležité přijít s co nejdetailnější strategií, která dokáže vystihnout komplexitu dobíjecí infrastruktury v Praze, a zapojit do přípravy strategie všechny klíčové aktéry, kteří se mobilitě v hlavním městě věnují. Součástí strategie je samozřejmě i otázka veřejných dobíjecích bodů, již v příštím roce očekáváme poptávku po více než 440 veřejných dobíjecích bodech,“ řekl Michal Fišer. OICT podle jeho slov vlastní jedinečné know how pro elektromobilitu, díky kterému připravovat a realizovat projekty elektromobility malého i velkého rozsahu. Vychází přitom ze zkušeností z vlastních projektů, které společnost v uplynulých měsících a letech realizovala nebo realizuje. „Úkolem OICT je připravit pro Prahu řešení, které nejen navazuje na snahu města podpořit rozvoj elektromobility, ale zároveň i naplánovat kroky do roku 2030, které by měly pomoci zabránit možným negativním dopadům, které jsou s rozvojem elektromobility spojeny,“ doplnil Michal Fišer. OICT je také pověřen Radou hlavního města připravit projekt elektrifikace autobusové linky 134 mezi Podolskou vodárnou a Dvorci formou takzvaného čtyřpólového nabíjení. Pokud projekt ukáže, že má tento systém pro hlavní město význam, měla aby se linka 134 stát vůbec první linkou, na které hlavní město nasadí do provozu průběžné dobíjení. Zavedení elektrobusů se standardizovanou technologií OppCharge do provozu systému Pražské integrované dopravy (PID) je součástí Koncepce Smart Prague do roku 2030, jejíž naplňování má v Praze OICT také na starosti. „Hlavní výhodou této technologie je snížení škodlivých emisí z provozu dieselových vozidel v městské dopravě a také snížení hlučnosti v ulicích a na trasách linek. Jde o moderní, ekologickou a komfortní formu cestování,“ uvedl pražský primátor Zdeněk Hřib s tím, že sběr dat z pilotního provozu bude využit pro další optimalizaci a plánovaní dopravy v metropoli. Autobusy v Praze spotřebují během jednoho roku přibližně třicet milionů litrů nafty. "I díky čtyřpólovému nabíjení elektrobusů budeme moci toto číslo nadále aktivně snižovat. Slíbili jsme to Pražanům v Klimatickém závazku. Technologie čtyřpólového dobíjení umožní autobusy nabíjet i na zastávkách a zvýší jejich celkovou flexibilitu v provozu. Další výhodou je, že je ekonomicky prospěšná také moznost využívat jako zdroj energie už existující vlastní trakční síť,“ vysvětlil Scheinherr. Na projektu se budou po zpracování předprojektové přípravy společně s OICT podílet Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) a Regionální organizátor pražské integrované dopravy (ROPID). OICT zajistí předprojektovou přípravu k elektrifikaci linky - předpokládané náklady činí necelých 2,5 milionu korun. Pokud výsledkem projektu bude doporučení zavedení této pro Prahu nové technologie, bude realizační fází zřejmě pověřen DPP. Ten v současné době ještě neuzavřel výběrové řízení na 14 vozidel s dvoupólovým nabíjením z troleje pomocí pantografového sběrače. V následujících letech plánuje, podle svého vyjádření z jara 2020, tendry na nákup dalších až 115 bateriových trolejbusů a elektrobusů včetně těch se čtyřpólovou technologií nabíjení.

Současné zdroje 1,2 GW ročně by stačily k pohonu více než půl milionu osobních aut s palivovými články. Největší flotilu autobusů na vodík má RVK v Německu.

Světovým lídrem ve výrobě a energetickém využití vodíku je v současnosti Evropa. Celková evropská výrobní kapacita ve výši 1,2 GW ročně, představuje množství, které by teoreticky stačilo k napájení více než půl milionu osobních automobilů s palivovými články. V Evropě se ale rozvíjíi řada dalších zajímavých forem energetického využití vodíku. Na některých z nich se podílí také český ČEZ. Evropská komise letos v létě představila plán rozšíření zeleného vodíku vyráběného z větru a slunce do odvětví, která nejvíc znečišťují životní prostředí, tedy především do chemického a ocelářského průmyslu. Analytici odhadují potřebné investice na přibližně 1,2 bilionu dolarů a přechod na zelený vodík označují za v současnosti nejtěžší výzvu, která před Evropskou unií stojí. Komise ve své vodíkové strategii uvádí, že v letech 2020 až 2024 bude podporovat instalaci nejméně 6 GW obnovitelných vodíkových elektrolyzérů a výrobu až 1 milionu tun vodíku. V letech 2025 až 2030 to má být minimálně 40 GW a až 10 milionů tun vodíku a od roku 2030 do roku 2050 by pak technologie zeleného vodíku měly být nasazeny ve velkém měřítku ve všech průmyslových odvětvích v Evropě. Evropská komise založila také Evropskou alianci pro čistý vodík, jejímž členem se nedávno stala jedna z největších inovativních společností zaměřená na obnovitelné zdroje energie, německá Sunfire, jejímž akcionářem je prostřednictvím fondu Inven Capital i česká Skupina ČEZ. Sunfire se podílí na realizaci několika významných projektů spojených právě s vodíkem: v Norsku staví první evropský závod na obnovitelné letecké palivo založené na vodíku, v Rotterdamu zase největší světový vysokoteplotní elektrolyzér. Spolupracuje rovněž s francouzskou rafinérskou společností Total na výstavbě pilotního vysokoteplotního elektrolyzéru pro výrobu metanolu ze zeleného vodíku. V rámci Aliance pro čistý vodík je Sunfire zodpovědný za vytvoření cestovní mapy do roku 2030 pro využívání vodíku v průmyslu. Jedním z největších závodů na výrobu zeleného vodíku pro průmyslové použití na světě se má stát projekt ve španělském Puertollanu, dříve přezdívaném jako město uhlí. Plánované zařízení budou tvořit fotovoltaická elektrárna o výkonu 100 MW spojená s úložištěm z lithium-iontových baterií se skladovací kapacitou 20 MWh a 20 MW jednotka na výrobu elektrolytického vodíku. Takto vyrobený zelený vodík využije petrochemická společnost Fertoberia v továrně na amoniak k výrobě hnojiv. Projekt by měl každý rok ušetřit na emisích přibližně 40 000 tun oxidu uhličitého a do provozu bude uveden v roce 2021. Ve výstavbě je už i obří jednotka britské společnosti ITM Power, která očekává výkon až 1 GW. Také norská společnost NEL Hydrogen oznámila plán na vybudování závodu s výrobní kapacitou 360 MW ročně. Celkově evropské společnosti aktuálně připravují do roku 2030 zelené vodíkové projekty o celkové kapacitě 9,4 GW. Nejznámější současné využití vodíku je v dopravě. Německá dopravní společnost Regionalverkehr Köln GmbH koncem letošního srpna představila v Meckenheimu v regionu Rhein-Sieg-Kreis první vodíkovou infrastrukturu pro veřejnou dopravu a největší evropskou flotilu autobusů s hybridními palivovými články. V Meckenheimu jezdí autobusy na vodík od roku 2011, kdy byly uvedeny první dva prototypy. Dnes je v provozu 35 hybridních autobusů s palivovými články a dvě vodíkové čerpací stanice. V Česku se výzkumu využití vodíku věnuje společnost ÚJV Řež. Několik let provozovala první vodíkový autobus TriHyBus na pravidelné lince ve středočeských Neratovicích, nyní chystá zprovoznit vodíkovou stanici přímo v Řeži. Dlouhodobě se věnuje také potenciálu ukládání energie do vodíku. Provozuje například systém propojení fotovoltaických panelů s elektrolyzérem. O vodíku jako pohonu pro autobusy uvažuje také město Ústí nad Labem, Moravskoslezský kraj a nově i kraj Středočeský. Vodík má využití i v dalších oblastech. Velkou pozornost vzbudil například plán přední britské elektrárenské společnosti National Grid, která chce využívat zelený vodík při vytápění domácností a průmyslových areálů. Ve Velké Británii je 85 % domácností a 40 % energetického sektoru závislých na plynu. National Grid hodlá do projektu investovat 10,5 milionu liber. Výstavba testovacího zařízení ve Spadeadamu v Cumbrii má být zahájena příští rok a samotné testování o rok později. Vodík má výhodu také v tom, že po určitých technických zásazích může využívat stávající plynovou infrastrukturu. Jedenáct evropských plynárenských společností včetně španělského Enagás, nizozemského Gasunie a italského Snam představilo plán na výstavbu 6 800 kilometrů vodíkového potrubní do roku 2030 a celkem 23 tisíc kilometrů do roku 2040. Tři čtvrtiny z toho budou tvořit přestavěná plynovodní vedení. Společnost Snam začne směs zemního plynu s 10 % vodíku testovat ve své zkušební síti v jižní Itálii. Přední světový výrobce větrných turbín, společnost Siemens Gamesa, zveřejnil začátkem září další zajímavý plán. Ve spolupráci s dánskou společnostní Green Hydrogen Systems chce vybudovat jednotku složenou ze třímegawattové větrné turbíny a kompletního zařízení pro elektrolýzu včetně skladovacího systému a výdejní stanice pro vodíkové automobily. Závod v Dánsku by měl zelený vodík začít produkovat už v lednu 2021. Rozvoj vodíkových technologií je podle Mezinárodní energetické agentury jednou ze základních podmínek dekarbonizace světové ekonomiky. Elektrolyzéry vyrábějící vodík ve spojení s bateriemi mají obrovský přínos především v tom, že umožňují přeměňovat elektřinu na chemickou energii a naopak. Počet elektrolyzérů ve světě se v posledních letech zvyšuje. V roce 2010 byla většina projektů menší než 0,2 MW, před třemi roky se výkon pohyboval v rozmezí od 1 MW do 6 MW, dnes jsou ve výstavbě projekty s výkonem až 20 MW. Po jejich dokončení by se globální kapacita elektrolyzérů měla ze 1,7 GW v roce 2019 zvýšit na 7,3 GW v roce 2021.

9. a 10. září proběhlo v Olomouci rozšířené jednání Správní rady SDP ČR. Jedním z témat byly dekarbonizace veřejné dopravy a dotační podpora pro nákup trolejbusů.

Správní rada Sdružení dopravních podniků se zabývala řadou legislativních otázek, například přepravní kontrolou mladistvých, problematikou poplatku z obnovitelných zdrojů, zařazením trolejbusů do dotační podpory bezemisních vozidel a jejich započítání do kvót silničních vozidel, návrhem zákona o drahách, o soudních poplatcích a novelou exekučního zákona. Jedním témat byly také odpisy pro dotace z EU. Správní rada rovněž projednala návrh na obsazení pozice předsedy odborné skupiny Pevná trakční zařízení. Předsedou se stal Bc. Daniel Dunovský, místopředseda představenstva DOPRAVNÍHO PODNIKU měst Mostu a Litvínova, a.s. Správní rada schválila záštitu SDP ČR nad veletrhem CZECHBUS a návrh na navýšení maximální výše přirážky k jízdnému, který je třeba navrhnout do příslušných zákonů. Během svého rozšířeného jednání Správní rada zhlédla 21 prezentací odborných firem a institucí na provozní a technická témata, týkající se údržby vozidel a infrastruktury a seznámila se s novinkami na trhu dopravních prostředků. Důležitým tématem byla dekarbonizace veřejné dopravy, na toto téma se vedla odborá diskuse. Zdroj: SDP

Hlavní hráči představili nové technologie a strategie pro rozvoj CNG, LNG a biometanu v ČR. Zemní plyn je nejdostupnějším řešením, jak splnit klimatické cíle.

Rozšiřování sítě plnicích stanic CNG a LNG, zvýšení počtu plynových vozidel v osobní, nákladní i městské hromadné dopravě a investice do nových technologií. To jsou pro nejbližší roky plány plynárenských společností, významných hráčů v oboru automotive a technologických a investičních firem v České republice. Konkrétní inovace a připravované projekty byly představeny odborné veřejnosti na Dnu plynové mobility. Akci uspořádal Český plynárenský svaz ve spolupráci se svými partnery V České republice je aktuálně v provozu více než 26 000 vozidel na stlačený zemní plyn (CNG). Ta se vyznačují téměř polovičními provozními náklady oproti benzinovým či naftovým motorizacím a výrazně nižšími emisemi. Na české silnice vyjely v loňském roce také první nákladní vozy poháněné zkapalněným zemním plynem (LNG), přičemž v oblasti nákladní dopravy dnes neexistuje žádné jiné dostupné palivo, jež by dosahovalo požadované kombinace vysokého výkonu a ekologického provozu. Vozy s pohonem na LNG mají dojezd až 1 200 km a oproti běžným naftovým motorizacím neprodukují v podstatě žádné škodlivé emise oxidu síry, dusíku ani pevných částic. Do roku 2030 by mělo být u nás na CNG až 53 000 osobních automobilů, 2 650 autobusů a až 400 ks plniček. Na LNG bude jezdit 6 900 kamionů a bude 30 plniček. Technologie pro plynovou mobilitu představili výrobci vozidel i infrastruktury Celou výrobní řadu vozidel v provedení na zemní plyn nabízí v Česku společnost IVECO. „ Vyvíjíme a prodáváme vozy se všemi alternativními pohony včetně CNG a LNG,“ řekl Vladimír Penxa, Sales Manager společnosti IVECO pro Českou republiku a Slovensko, a dodal: „Na Dnu plynové mobility jsme konkrétně představili náš autobus Crossway Low Entry Line 12,05 CNG, kontejnerový vůz EuroCargo 120El CNG a dodávku Daily CNG Himatic. S pohonem na LNG pak byl k vidění tahač S-WAY AS440S46T/P 2LNG, který dodáváme ve třech specifických provedeních: pro dálkovou i vnitrostátní dopravu a pro přepravu velkoobjemového zboží .“ Tahač na LNG a CNG autobus byly rovněž součástí expozice společnosti Scania. „ Technologie související s čistou mobilitou uplatňujeme ve všech segmentech našeho vývoje od dálkové přepravy přes distribuci, komunální techniky až po přepravu osob. Jak CNG, tak LNG motory navíc nabízíme vždy hned v několika výkonových variantách, “ informoval Ondřej Koubek, manažer marketingu a komunikace pro region střední Evropy společnosti Scania, jež na akci konkrétně prezentovala modely Scania R410 LNG a Scania Citywide LF CNG v barvách dopravce ČSAD Kladno. Společnost Mercedes Benz Trucks upozornila na Dnu plynové mobility na problematiku emisí v městských aglomeracích. „ Na akci jsme představili naše řešení v době, kdy se stále více hovoří o možném omezení vjezdu nebo úplném zákazů vozidel s vyššími emisemi oxidu uhličitého a oxidů dusíku do měst. Pro využití v oblasti komunálních služeb nabízíme známý Econic NGT a od loňska i Actros NGT s pohonem na CNG, “ řekl David Chleboun, vedoucí produktového marketinku a komunikace společnosti Mercedes Benz Trucks ČR. K rozvoji plynové mobility s využitím LNG chce přispět společnost Bioway, jež plánuje do konce roku pořídit zhruba třicet nových nákladních vozů právě na zkapalněný zemní plyn. Zároveň se chce podílet na rozšiřování sítě plnicích stanic LNG v České republice i na Slovensku. „ Ještě letos otevřeme v Česku první dvě plnicí stanice zkapalněného i stlačeného zemního plynu. V příštím roce pak plánujeme zprovoznění dalších dvou jak v ČR, tak na Slovensku,“ uvedl David Halász, projektový manažer společnosti Bioway, která na Dnu plynové mobility prezentovala kryogenický návěs na přepravu LNG. „Pracujeme také na dokončení našeho projektu pro rozvoj BioLNG, financovaného Evropskou komisí. Ten povede k výstavbě celkem čtyř BioLNG zkapalňovacích závodů na území Česka a Slovenska .“ Rostoucí význam zkapalněného zemního plynu v nákladní dopravě předpovídá i společnost Volvo Trucks. Ta představila unikátní Volvo FH LNG 460 kombinující dieselovou technologii s LNG pohonem. „ Odhadujeme, že než bude na trhu dostupná jiná ekologičtější alternativa k dieselu, budou vozidla na LNG představovat zhruba třetinu prodejů Volvo Trucks. Naší poslední inovací je tahač vybavený malou naftovou nádrží určenou pro zážeh motoru. Během jízdy jej pak už pohání LNG. Díky tomu dosahuje motor stejného výkonu jako naftová verze při současně nižších provozních nákladech až o 20 %, “ řekl Michal Zikán, obchodní zástupce společnosti Volvo Trucks s tím, že se firma v dalších letech chce zaměřit také na budování plnicích stanic na LNG. První z nich již přitom provozuje ve spolupráci se společností GasNet ve svém Truck Centru v Klecanech u Prahy. V roce 2017 byla v tuzemsku otevřena první veřejná plnicí stanice na LNG. Od letošního července jsou v ČR v provozu již stanice dvě a do roku 2022 by se měl jejich počet rozrůst o dalších 18, které jsou již ve fázi reálných projektů. Národní akční plán čisté mobility přitom počítá do roku 2030 se sítí až 30 plnicích stanic na LNG. V oblasti CNG drží Česká republika s počtem 211 plnicími stanicemi třetí příčku co do velikosti infrastruktury v Evropě. Společnost innogy je největším hráčem na trhu CNG v ČR. „ Aktuálně provozujeme 63 plnicích stanic a jejich počet budeme nadále zvyšovat. Zájemcům o vlastní infrastrukturu nabízíme pronájem mobilních stanic nebo služby spojené s výstavbou stacionárních stanic včetně financování,“ uvedl Zdeněk Kaplan, předseda jednatelů společnosti innogy Energo, a dodal: „V letošním roce jsme rovněž zahájili testování stoprocentně ekologického BioCNG. Cílem bylo vyzkoušet všechny procesy, které s využíváním BioCNG souvisí. Na dalším rozvoji tohoto produktu aktivně pracujeme .“ S distribucí BioCNG počítá také Pražská plynárenská. Využít přitom plánuje i biometan získaný zpracováním odpadu v Ústřední čistírně odpadních vod Praha. „ Chceme také dále rozšiřovat síť plnicích stanic na CNG v Praze a v okolí. Počítáme přitom s výstavbou dvou až čtyř nových stanic ročně. Naším cílem je podpora rozvoje CNG vozidel zejména v sektoru služeb městských podniků a komerčních subjektů ,“ informoval Pavel Janeček, předseda představenstva Pražské plynárenské, jež na Dnu plynové mobility kromě vozidel CNG autopůjčovny a zprostředkování ukázky komunálních vozidel na zemní plyn nabídla rovněž komentované prohlídky CNG plnicí stanice. S rozšiřováním infrastruktury CNG počítá také společnost E.ON Energie, která v současnosti v Česku provozuje 27 plnicích stanic. „ Letos hodláme do nových stanic investovat zhruba 23 milionů korun. Otevřít bychom chtěli tři stanice, konkrétně ve Strakonicích, v Plzni a Lovosicích. Navíc od tohoto roku mohou zákazníci na šesti našich plnicích stanicích odebírat také biometan. Konkrétně jde o stanice v Brně, v Humpolci, v Českých Budějovicích, ve Zlíně, v Nýřanech a v Břeclavi ,“ uvedl Martin Klíma, vedoucí oddělení Mobility Services společnosti E.ON Energie, jež sama provozuje přibližně sto dvacet vozidel na CNG. Celkem 42 plnicích stanic v ČR provozuje společnost Bonett. Ta se v posledních letech zaměřila zejména na oblast autobusové dopravy s cílem podpořit snižování emisí v hustě obydlených lokalitách. „ V Ostravě provozujeme například nejsilnější plnicí stanici ve střední Evropě. Obří stanice máme rovněž v areálech dopravních podniků v Kladně nebo v Brně, které se může pochlubit aktuálně největší flotilou CNG autobusů u nás ,“ popsal Milan Fořt, obchodní ředitel společnosti Bonett, a dodal: „ Přepravu obyvatel zajišťuje aktuálně v ČR téměř tisíc pět set autobusů na CNG a skoro polovina z nich využívá k plnění naše technologie .“ Společností GAZPROM NGV Europe byla prezentována například mobilní záložní CNG stanice určená pro nákladní vozy, která jim v případě neočekávané spotřeby celé nádrže CNG umožní dojet k nejbližší plnicí stanici. Společnost se aktuálně soustředí nejen na zvyšování počtu plnicích stanic, ale také na optimalizaci jejich sítě, tedy přesun málo využívaných stanic do lokalit s vyšší poptávkou. „ Investujeme rovněž do navýšení kapacit našich CNG stanic tak, aby byly využitelné i pro plnění nákladních vozů či autobusů. V následujících letech chceme utvářet partnerství za účelem rozvoje infrastruktury LNG stanic v České republice a přiblížit zejména logistickým společnostem ekonomické a environmentální přínosy plynové mobility ,“ řekl Tobias Jacobs, Branch Manager GAZPROM NGV Europe. Zkušenosti z praktického provozu první mobilní samoobslužné LNG stanice v ČR představila na Dnu plynové mobility společnost GasNet. Ta plánuje na přelomu roku otevřít v tuzemsku i druhou mobilní stanici a v dalších letech se pak zaměřit na výstavbu tradičních stacionárních LNG stanic. „ Reagujeme na potenciál LNG v Česku, který Národní akční plán čisté mobility vyčíslil na minimálně pět tisíc vozů do roku 2030. Soustředíme se proto nejen na budování infrastruktury, ale rovněž na podporu zavádění LNG jako takového včetně poskytování poradenství a školení v oblasti bezpečnosti a provozu pro provozovatele LNG vozidel ,“ informoval Filip Dostál, Head of Business Development společnosti GasNet. K rychlejšímu rozvoji plynové mobility v ČR pomohou nové technologie Budoucnost plynové mobility je často skloňována v souvislosti se zpracováním biometanu a jeho následným využitím v podobě BioCNG. Ten se vyznačuje nejnižšími emisemi skleníkových plynů a v porovnání s ostatními konvenčními biopalivy i nejnižší spotřebu energie v celém životním cyklu. Spalováním BioCNG se do ovzduší konkrétně uvolňuje až o 80 % méně emisí oxidu uhličitého oproti benzinu či naftě a zhruba o 60 % méně ve srovnání s tradičním CNG. Složení biometanu je zároveň identické se zemním plynem. Motory spalující BioCNG proto nevyžadují žádné technické úpravy. Analogicky lze přitom popsat výhody využití biometanu ve formě BioLNG. Prozatím jedinou bioplynovou stanici, EFG Rapotín BPS, jež vyrábí biometan z biologicky rozložitelných odpadů, provozuje v ČR investiční skupina Energy financial group (EFG). Ta zahájila letos jeho vtláčení do distribuční sítě a ve spolupráci s innogy i testování ve formě bioCNG. „ Ročně můžeme zpracovat až třicet tisíc tun odpadu a vyrobit palivo až pro tři tisíce automobilů s průměrným nájezdem osm tisíc kilometrů. Tato čísla pro nás však rozhodně nejsou konečná. Před měsícem jsme dokončili akvizici bioplynové stanice EFG Vyškov BPS, kde do dvou let spustíme výrobu biometanu. Instalaci technologie upgradingu bioplynu na biometan připravujeme také pro naše zákazníky na několika zemědělských bioplynových stanicích,“ řekl obchodní ředitel skupiny EFG Martin Vrtiška, a dodal: „Předpokládáme, že využitím maximálního potenciálu biometanu bychom v ČR mohli ušetřit přes dvě stě tisíc tun emisí oxidu uhličitého ročně.“ Nové technologie z oblasti LNG na Dnu plynové mobility představila společnost Chart Ferox, přední světový výrobce kryogenních zařízení na skladování, dopravu a distribuci LNG. „ Zaměřujeme se na vývoj technologií plnicích stanic na LNG určených pro nákladní dopravu. Naší poslední inovací je kompaktní plnicí stanice. Unikátní řešení systému se všemi komponenty namontovanými do jediné sestavy minimalizuje tepelné ztráty produktu, optimalizuje požadavky na stavební plochu, zkracuje dobu instalace a umožňuje rychlé plnění LNG o volitelné teplotě i plnění CNG ,“ popsal Ing. Miloš Schmied, Produktový manažer společnosti Chart Ferox a.s. Naopak řešení pro snadné plnění stlačeného zemního plynu i v domácím prostředí prezentovala česká společnost MOTOR JIKOV. Ta představila plničku CNG MJ Compact 05 vhodnou jak pro potřeby jednotlivců, tak menších firem s až pěti vozy na CNG. „Nabízíme ale plnicí stanice všech kategorií. Naší poslední novinkou je MJ Compact Plus 60, kterou je možné využít pro velké firemní flotily, stejně jako pro veřejnou plnicí stanici, “ informoval Jan Kocourek, manažer prodeje technologií plnění CNG společnosti MOTOR JIKOV, a dodal: „ V České republice existuje již nyní poměrně široká síť velkých plnicích stanic na CNG. Potenciál proto vidíme spíše v rozvoji stanic s menším výkonem a nižšími investičními náklady, které by doplňovaly stávající infrastrukturu na méně frekventovaných tazích .“ Pro splnění ekologických cílů v dopravě je podle ČPS zemní plyn nejvhodnějším řešením. Pro rozvoj plynové mobility je vše připraveno, plánované podpůrné aktivity musí nyní zrealizovat stát. V současné době se vyjednávají podmínky pro nové programovací období od roku 2021 a je proto potřeba prosadit u EK co nejlepší podmínky. Důležitá jsou také legislativní opatření, jako je zachování snížené sazby spotřební daně i po roce 2025, osvobození vozidel na plyn od mýta a investiční podpory na pořízení vozidel ze strany státu. Český plynárenský svaz také vyzval komerční a veřejný sektor k intenzivnějšímu využívání plynových vozidel. Firmám, městům a obcím, které se k rozvoji plynové mobility zavážou, nabízí své služby spojené například se školením řidičů nebo s prosazováním legislativních změn. Výzvu podpořil také Svaz měst a obcí ČR, Svaz dovozců automobilů nebo sdružení autodopravců Česmad Bohemia. Zemní plyn je podle nich dnes nejdostupnějším a často i jediným řešením, jak snížit emise škodlivin v dopravě a splnit klimatické cíle Evropské unie.

Trolejbusovou komisi -Trolleybus Committee - nově vede Jiří Kohout z Plzeňských městských dopravních podniků: "MHD umíme na vysoké úrovni, ale máme se pořád co učit".

Ing. Jiří Kohout, Ph.D., MBA, jako vedoucí oddělení plánování dopravy v Plzeňských městských dopravních podnicích, zodpovídá za organizaci a strategický rozvoj městské dopravy v Plzni. Podílí se na zpracování strategických dokumentů k rozvoji a udržitelné mobilitě MHD ve městě, v rámci České republiky a nyní hraje i důležitou roli v projektech mezinárodních. Stal se předsedou odborné komise UITP. Členem Trolleybus Commmittee je Jiří Kohout už několik let. Nedávno byl zvolen jejím místopředsedou a záhy přešel do role předsedy. Do čela trolejbusové komise může být z důvodu nestrannosti zvolen pouze zástupce provozovatelů veřejné dopravy. Smyslem je sdílet zkušenosti a propagovat veřejnou dopravu jako veřejnou službu a udržitelný rozvoj městských aglomerací. Nemůže proto podporovat jednu technologii nebo výrobce. Plzeňské městské dopravní podniky, a.s. (PMDP) jsou členem UITP od roku 2014. Úzká spolupráce začala při organizaci mezinárodní konference Chytrá a zdravá doprava ve městech , kdy se PMDP zapojily do práce několika skupin, například marketingové a trolejbusové. Jiří Kohout se veřejné dopravě věnuje nejen po pracovní stránce, ale je jeho celoživotním zájmem, blízký je mu hlavně obor inteligentních dopravních systémů a elektromobilita. Nový předseda pro naše čtenáře přiblížil, jak "jeho" trolejbusová komise funguje, co je aktuálně v řešení a také co pro něho spolupráce s dalšími lidmi v oboru znamená. " Společně s autobusovou komisí patří naše trolejbusová do stejné Bus divize a výměna informací díky tomu trvá a překračuje všechny kontinenty. Odštěpení od Bus Committee bylo dvousečné – na jednu stranu zviditelnění této trakce, ale jak se ukazuje, na druhou stranu nepřirozené z hlediska budoucnosti elektrické MHD, kde se stírají rozdíly v nabíjecích technologiích. Trolejbus je jen jednou částí celého spektra elektrických busů a tomu klasickému autobusovému světu se pořád poněkud příčí bavit se o dynamickém nabíjení věcně jako o jedné z možností, která má sice jako každá jiná své nevýhody, ale ovšem také svou účinnost a systémovou eleganci, pro některé typy provozů ideální. Trolleybus Committee se zaměřuje právě na mezinárodní setkávání a sdílení zkušeností s technikou a provozem trolejbusové dopravy a v popředí zájmu je technologie in-motion charging (dynamické nabíjení, v Česku též označované jako parciální trolejbusy) a další technologické novinky. Dvoupólové nabíjení elektrobusů a pokroky v unifikaci trolejbusů s elektrobusy jsou velmi aktuální především ve střední Evropě a německy mluvících zemích, zcela přirozeně se tak zabýváme i elektrobusy. Navíc oproti obvyklým autobusovým provozovatelům máme letité zkušenosti s elektřinou v dopravě a věřím, že přibližování trolejbusové a autobusové komise bude přínosem pro všechny zúčastněné. Spolupracujeme také se skupinou trolley:motion , což je skvělá nekomerční inciativa. Mnoho lidí zná jejich stránky s přehledem všech světových provozů. Aktuálně se v komisi a ve spolupráci s autobusovými kolegy zabýváme řešením dopadů koronakrize. V loňském roce se podařilo vydat jeden společný materiál „Knowledge Brief: In-motion Charging“, což je shrnutí základních znalostí a zkušeností z dynamického nabíjení. Pracujeme na vydání dalších odborných článků, které by se měly stát inspirací a návodem pro města, která o dynamicky nabíjených trolejbusech teprve uvažují. Za úspěch naší práce v UITP považuji prosazení tématu trolejbusů do evropských strategií a poukázání na specifika trolejbusu, jenž je v některých členských státech plně nebo částečně drážní vozidlo, jinde silniční. To souvisí i s aktualizací evropské směrnice o podpoře čistých vozidlech (Clean Vehicle Directive 2009/33/EC), která se nyní transponuje do české legislativy. Směrnice vyžaduje, aby již v příštích pěti letech bylo 41 % nově pořizovaných autobusů čistých a po roce 2025 dokonce 60 %, z toho polovina v obou termínech musí být bezemisní. Dobrou zprávou pro Českou republiku je, že trolejbus, ať už bateriový nebo klasický, patří do nejpřísnější, bezemisní kategorie a městům pomůže splnit tyto náročné kvóty. To je velmi důležitý signál pro města, že dosud vynaložené investice byly účelné a pokud je budou dále rozvíjet, potvrdí svůj náskok na poli dekarbonizace veřejné dopravy a její přívětivosti pro život ve městech. Potěšilo mě, že se v posledních dvou letech zlepšuje spolupráce zástupců provozovatelů MHD s ministerstvy, které se zabývají čistou mobilitou. Nejedná se jen o Ministerstvo dopravy, ale v Česku se to týká i dalších tří ministerstev MPO, MŽP a MMR. V dubnu letošního roku vláda schválila aktualizaci Národního akčního plánu Čistá mobilita, který definuje strategické cíle a budoucí podporu bezemisní a nízkoemisní dopravy. Jsem rád, že aktuální verze národního plánu je vyváženější. Elektrická MHD dosud nevysvětlitelně stála na periferii zájmu některých institucí, přestože právě ona je hlavním pilířem bezemisní mobility v celonárodním měřítku. Klíčoví lidé si to postupně začínají uvědomovat. Je to důležité, protože města a dopravní podniky nesou velkou zátěž, finanční i organizační. Také proto vítáme, že se ve spolupráci s Ministerstvem dopravy pomalu začíná dařit prosazovat kroky ke zjednodušení provozování trolejbusů. Je neudržitelné, aby měl trolejbus právně blíže k železnici než k autobusům, když se dnešní trolejbus z hlediska konstrukce, provozu i ovládání liší od elektrobusu jen v několika málo prvcích. Kromě nás, stávajících provozovatelů, všechny tyto posuny uvítá i například Praha, která již druhé volební období kontinuálně pracuje na promyšleném plánu snížení emisí a hlukové zátěže z MHD. Mají obdivuhodnou strategii, která rozumně kombinuje více technologií, protože nejde vsadit na jednu kartu, zvlášť v tak velké síti. Každé řešení je vhodnější do určitého typu provozu, doménou pro bateriový trolejbus je kopcovitý terén a vysoce zatížené linky, což je přesně případ hlavního města. Práci v Trolleybus Committee beru jako čest a reprezentaci České republiky, našeho národního know-how a tradice, a to nejen v trolejbusovém oboru. Ukazujeme světu, že MHD umíme na vysoké úrovni. Na druhou stranu se máme pořád co učit, zejména v dopravní politice, orientaci na cestujícího, flexibilitě a provázanosti na ostatní módy mobility, přičemž zdaleka nejde jen o systémy Park and Ride. Je to práce, za níž je jediná, ale o to sladší odměna – být blíže k expertům a entuziastům, kteří ve světě platí za špičku. Mám zkušenost, že právě lidé od trolejbusů, nehledě na hranice a kontinenty, jsou zapálení, lidsky příjemní a skromní a mají hluboké znalosti. Asi je to dáno tím, že jsme vždy byli oborem na pomezí, okrajovou nikou, kam netekly velké peníze, ale o to zajímavější je to práce. Rád bych také posílil spolupráci mezi odborníky ze Sdružení dopravních podniků ČR a UITP ." UITP (Mezinárodní asociace veřejné dopravy) je propagátorem udržitelné městské mobility a je jedinou celosvětovou sítí, která sdružuje všechny zúčastněné strany veřejné dopravy a všechny udržitelné druhy dopravy. Má více než 1 700 členských společností ze 100 zemí. Jejími členy jsou objednatelé a provozovatelé veřejné dopravy, političtí činitelé, výzkumné organizace, dodavatelé průmyslových technologií, software a služeb pro veřejnou dopravy. Jiří Kohout a za redakci Jana Hakrová

Druhé letošní setkání členů Asociace dopravních firem Čech, Moravy a Slezska proběhlo ve dnech 16. – 17. června v Beskydském hotelu RELAX v Rožnově pod Radhoštěm.

Valné hromady ADSSF se zúčastnili náměstek MPSV Petr Hůrka, Jan Medveď za Sdružení ČESMAD BOHEMIA, František Neterda za ADSSS a za sponzorskou firmu SOR Libchavy Filip Murgaš a Jiří Daňsa. Na programu jednání byly informace a zkušenosti z proběhlé koronavirové pandemie, například o zajištění ochranných prostředků dopravcům, zavedení a přínosech programů podpory podnikatelů v koronavirové krizi – Antivirus, o spolupráci Sdružení ČESMAD BOHEMIA s Ministerstvem dopravy a vládou, o podpoře a úlevách podnikatelů v dopravě, o dopadech krize na dopravu. Diskutovalo se o výstavbě dopravní infrastruktury, o Silničním balíčku EU - je schválen - ČESMAD bude pořádat školení pro dopravce, vývoji nové legislativy. Prezident ADSSF Jaroslav Hanák informoval o vývoji politické a ekonomické situace v ekonomice ČR a v dopravě po poklesu ekonomiky, přípravě státního rozpočtu, o závěrech z jednání s prezidentem republiky, premiérem, ministry a reprezentací Parlamentu. Svaz průmyslu vedl dlouhá jednání o podobě všech podpůrných programů pro podnikatele (Antivirus i Covid). Program Antivirus ke kompenzaci části mzdových nákladů je třeba prodloužit a spustit další, jinak dramaticky vzroste nezaměstnanost. Řada firem teprve začne omezovat výrobu kvůli nedostatku vstupních komponentů, materiálů nebo poklesu poptávky po jejich výrobcích a službách. K dopravní obslužnosti - ke strategii, rozsahu, podpoře vozového parku, výběrovým řízením a financování veřejné dopravy v jednotlivých krajích - proběhla diskuze všech přítomných členů ADSSF. Protokol z jednání je pro oprávněné uživatele k dispozici ZDE

Tradičního dvoudenního jednání Asociace Středočeských dopravců se zástupci Ministerstva dopravy, Středočeského kraje, IDSK, ROPID a Magistrátu hl.m. Prahy se zúčastnili výrobci IVECO BUS, Dekstra Bus a Bustec.

IVECO BUS přivezlo představit nové IVECO URBANWAY Hybrid High Value. Jeho provozovatel ušetří 25 – 30% nákladů na palivo a přibližně stejné procento CO2 a škodlivých částic v ovzduší. Aktuální produktová řada zahrnuje kromě ve Vysokém Mýtě vyráběné Iveco Crossway Line NP (nově i s mechanickou převodovkou), také elektrickou řadu E-WAY (standardní 12 a 18 metrové vozy doplňují varianty 9,5 a 10,7 metrů s užším rozměrem, které jsou vhodné do center měst) s nabíjením OPP Charge pantografem i pomalým v depu. Všechny nové autobusy splňují novou emisní normu Euro VI Step D. Iveco uvažuje o několika nových úpravách snižujících riziko nakažení Covid-19. Například uzavření kabiny řidiče – úplné – částečné. Instalaci držáků na dezinfekci, antibakteriální úpravu povrchů a materiálů, bezdotyková tlačítka pro cestující nebo detekci lidí bez roušky. Bude se řídit požadavky zákazníků. Po úspěšném roce 2019, ve kterém vyrobilo v Čechách historicky nejvíce autobusů (4 612 kusů), byla firma nucena koncem března přerušit výrobu, zahájena byla opět 4. května. V současné době je ve Vysokém Mýtě denní produkce 21 – 22 autobusů. Dekstra Bus prezentovala nízkopodlažní minibus ve standardech PID pro společnost Martin Uher. Jedná se o jubilejní 100. vyrobený minibus Dekstry. Firma staví karosérie na podvozcích Iveco. Vyrábí linkové F30, low entry FE37 a nízkopodlažní městské minibusy LF38 na dieselový pohon a CNG. Klimatizace jsou integrovány do střechy vozidla. Mezi novinky patří variabilní řešení nádrže na Ad blue. Výrobce informačních systémů - společnost Bustec prezentovala novinky v oblasti informačních technologií a probíhající projekty nejen v ČR, ale i ve světě. Pracovní jednání se soustředilo na veřejnou dopravu v PID a Středočeském kraji v letošním roce a plány na rok 2021. V době koronavirové krize se dopravci snažili zajistit fungující dopravu a zabezpečit ochranu proti nákaze jak svých řidičů, tak i cestujících. Přibližně měsíc nedocházelo k odbavování cestujících, což znamenalo velký propad tržeb, a počet cestujících se na úroveň před pandemií dosud nevrátil. V Praze i Středočeském kraji začaly přípravy na výběrová řízení na dopravce. Je schválený materiál Zasmluvnění výkonů veřejných služeb v přepravě cestujících v segmentu autobusové dopravy objednávané Středočeským krajem od roku 2024 – strategie postupu. Výběrové řízení na zajištění dopravní obslužnosti na 10 let bude společně zadáno Středočeským krajem a Prahou. Pokračování integrace do PID : od 8. srpna oblast Kokořínska, od 15. srpna bude následovat Rakovnicko II., od 22. srpna Voticko a od 29. srpna Dobrovicko. Zápis z jednání je pro oprávněné uživatele k dispozici ZDE

Třicet šest autobusů SOR NB 18 v Bratislavě má nově klimatizaci, obyvatelům se v těchto horkých dnech zvýšil komfort cestování. Montáž provádí česká společnost ZLINER.

V průběhu prvního pololetí letošního roku proběhla montáž klimatizačních jednotek do starších kloubových autobusů SOR NB 18 City. V rámci první etapy bylo klimatizací interiéru pro cestující dovybavených 36 vozidel. Do každého kloubového autobusy ZLINER namontoval dvě klimatizační jednotky Eberspächer AC 515 G2, každá s chladícím výkonem 22 kW. Komfort cestování se tak zvýšil v přibližně polovině z celkových 68 autobusů SOR NB 18 City, pro které DPB zamýšlí klimatizaci dokoupit. Na zbývající část zatím dopravní podnik nemá schválené financování od města. Po dodání 70 nových klimatizovaných kloubových autobusů a 8 minibusů , vyřazení starých autobusů Karosa a po zrealizování druhé etapy montáže klimatizací, která by měla zahrnovat dalších 32 kloubových autobusů SOR NB 18 City, se počet ještě zvýší. Závisí to však na schválení příslušných finančních prostředků městských zastupitelstvem. Zatím je jistý jen přijezd nových autobusů Solaris Urbino 18 pro linky na letiště. Pokud jde o dodatečné vybavení klimatizací starších vozidel, ZLINER v minulosti vybavoval také autobusy Iveco v Dopravním podniku města Brna.

Státní Koncepce veřejné dopravy 2020-2025 je základem pro dopravní plány krajů a obcí, ty musí být v souladu do roka od jejího schválení. Před předložením vlády je v připomínkovém řízení.

Ministerstvo dopravy navazuje na Bílou knihu – Koncepci veřejné dopravy pro období 2015 – 2020 s výhledem do roku 2030 a podle usnesení vlády připravilo koncepci novou. Rámec pro spolupráci státu a krajů vymezuje ustanovení Zákona o veřejných službách, kdy objednatelé veřejné dopravy provádí dopravní plánování prostřednictvím této Koncepce. Podle Zákona má také objednatel povinnost předložit plán dopravní obslužnosti k vyjádření sousedním krajům a Ministerstvu dopravy. Plány musí zahrnovat i vznik terminálů veřejné dopravy s provázaností drážní a autobusové dopravy. "V posledních letech poptávka ve veřejné hromadné dopravě roste, zejména v oblasti drážní dopravy. Statistické ukazatele jasně prokazují, že uvedená skutečnost zdaleka není spojena jen se zavedením tzv. „státních slev“ pro studenty a seniory v roce 2018, i když státní slevy přeplňování některých linek vlaků spoluzapříčinily. Vlivů, které měly podíl na tomto úspěchu, je celá řada. Některé tendence jsou dlouhodobé: například přesun pracovních míst do velkých měst a s tím související potřeba cestovat za prací do městské aglomerace, často s využitím veřejné dopravy. Veřejná doprava je úspěšná tam, kde bylo investováno do železnční infrastruktury a vozidel. Důležité je, že veřejnou dopravu začala více využívat mladá generace, cestují také více ženy, děti a senioři," uvádí ministerstvo dopravy v dokumentu. Výrazný nárůst dopravních služeb nabídly kraje. Největší nárůsty jsou zaznamenány například v pražské a brněnské aglomeraci, iniciované zdejšími regionálními objednateli. Pokrok je za posledních deset let obrovský jak co do rozsahu nabídky, tak pokud se týká kvality, jakkoliv s ní stále nemusíme být spokojeni. Pokud se týká autobusů, výkony klesají hlavně v příměstské dopravě v okolí velkých měst, naopak kapacitně již nezvládá železnice. Z hlediska městské mobility jde o zcela zásadní problém, protože dojížďku ze suburbánní oblasti nelze zajistit individuální automobilovou dopravou. Kapacitu dálnic a silnic zejména na vjezdu do Prahy sice lze navyšovat, to ale problém nevyřeší, protože kapacita uličního prostoru se nezvětšuje, naopak se bude postupně snižovat, takže nelze vyřešit uspokojivě parkování vozidel individuální automobilové dopravy. Rovněž oblíbený a úspěšný systém označovaný jako „Park and Ride“ naráží na problémy – na předměstí na vyčerpanou kapacitu příměstské železniční dopravy a u městské hromadné dopravy pak na nedostatečné plochy (poptávka mnohonásobně převyšuje možnosti). Systémovým řešením je tak posílení kapacity souprav příměstských železničních jednotek a výjezdů z dopravních uzlů. Z hlediska infrastrukturního se jedná o často potřebnější projekty než dostavba třetího pruhu na dálničních příjezdech. Klíčové oblasti, které je potřeba řešit (v autobusové dopravě). Dálkové autobusy (nadregionální a mezinárodní dopravu) jsou provozovány pouze komerčně. Tento systém však není účelný tam, kde u nejvýznamnějších páteřních radiálních vztahů do krajských center není konkurenceschopná relevantní železniční alternativa není (např. Praha – Liberec, Praha – Karlovy Vary a Brno – Zlín). Tyto typy spojení zůstávají závislé na komerční aktivitě dopravců bez jakékoliv ingerence veřejné správy. Návazně na tuto koncepci je proto třeba posoudit, zda není potřebné, aby tyto typy spojení byly zahrnuty do státní objednávky (jedná se o případy do doby případné dostavby železniční infrastruktury odpovídající kvality a tyto případy by bylo potřebné právním předpisem vymezit). Regionální autobusová doprava je objednávána a financována převážně kraji v samostatné působnosti a podle MD není na místě, aby tato oblast byla redefinována. Zásadní je, že v rámci IDS došlo k propojení drážní a linkové dopravy a toto propojení je třeba zachovat . V několika zbývajících systémech IDS, které dosud propojení mezi drážní a silniční dopravou neprovedly, je vhodné tento proces dokončit. Regionální objednávka ze strany obcí přetrvává, zejména pokud obec požadují krajský nadstandard, ale při nabídkových řízeních je vhodné jí řešit centrálním zadavatelem. Objednávání městské hromadné dopravy zajišťují obce a tento systém není potřeba měnit. Problémem může být rozhraní ve vztahu k dopravní obslužnosti kraje, který se například projevuje u menších měst kolem 20 tis. obyvatel, která jsou již příliš velká pro pěší dostupnost, ale zároveň příliš malá pro intenzivní městskou dopravu mající jiný než sociální rozměr. Tento problém v současnosti nemá jiné řešení než koordinaci dopravních plánů na regionální a obecní úrovni regionálním organizátorem, který již dnes v řadě regionů existuje. Páteří veřejné dopravy bude i nadále drážní doprava, vhodně doplněná páteřními spoji veřejné linkové dopravy tam, kde je to důvodné. Naopak zásadní službu v plošné obsluze území představuje veřejná silniční linková doprava. Integrovaný taktový jízdní řád se ukázal jako vhodný nástroj na provazování jednotlivých dopravních služeb veřejné dopravy a je důležité v jeho rozvoji pokračovat s cílem zlepšení přestupních vazeb, zejména s využitím principu skupinových příjezdů a odjezdů, zvýšení stability a minimalizace přestupních časů v uzlech. Ministerstvo dopravy také uvádí, že ze strany některých koordinátorů dopravy byla otevírána otázka, jaký je reálný rozdíl je mezi městskou autobusovou dopravou a zbývající částí veřejné linkové dopravy. Je nepochybné, že mezi těmito dřívějšími tzv. „červenými autobusy“ a „modrými autobusy“ jsou dnes rozdíly malé, ale i v současné době přetrvává rozdíl ve způsobu financování a většinou i co do typické četnosti obsluhy. Například v městské autobusové dopravě neplatí státní slevy, zatímco v regionální dopravě ano. Obrovský rozsah městských autobusů u velkých měst odůvodňuje částečně jejich vnímání přece jen jako samostatnou kategorii veřejné dopravy, i když samozřejmě v rámci IDS se většina rozdílů oprávněně stírá. Obecně je správný směr, když veřejná doprava tvoří jeden celek, je ovšem relevantní otázkou, zda to má znamenat úplné prorůstání městské hromadné dopravy, jakkoliv se velmi obtížně vymezuje , s regionální a nadregionální dopravou. Období po roce 2000 bylo v Česku jednoznačně obdobím, kdy veškeré koncepce včetně těch ministerských oprávněně kritizovaly nesoulad mezi jednotlivými obory veřejné dopravy – zcela samostatně fungovala železnice, „modré“ autobusy, „červené“ autobusy a městské dráhy. Tento nesoulad dnes už přetrvává ale jen v málo regionech. Většina již přistoupila k veřejné dopravě velmi ambiciózně. Dnes je namístě si pokládat otázku, zda již integrace nedosáhla svého optima a není naopak již trendem zachovat to dobré z hlediska systému, ale přece jen odlišit dopravní službu v rámci nejužšího urbánního prostoru od rychlé regionální dopravy směřující 100 km daleko od jádrového města, neboť tyto dva typy dopravních služeb by měly zajišťovat rozdílné standardy mj. s ohledem na dobu jízdy a podobně. V této věci je spíše nutné zohledňovat specifika jednotlivých velikostních kategorií měst a aglomerací. Dalšími otázkami v rámci schvalování nové Koncepce je vznik Národního koordinátora veřejné dopravy. Ministerstvo dopravy v rámci současné situace zatím není plně připraveno tuto funkci přijmout, nebrání se však diskutovat způsob zajištění dopravní obslužnosti do budoucna i s ohledem na řešení otázky existence či neexistence tohoto národního/centrálního koordinátora. Předkládá varianty možností rozdělení kompetencí ve veřejné dopravě formou jednoho velkého dopravce, dopravní autority veřejné správy nebo zachování současného modelu se silným postavením krajů. Materiál se zabývá také budoucností státem nařízených slev. Přes trvající dopravně-politický význam nařízených slev, kdy stát má nadále zájem na snadném cestování dětí, žáků, studentů, seniorů či dalších zvláštních skupin cestujících veřejnou dopravu za zvýhodněné jízdné, z pohledu věcného jsou uplatňované slevy spojeny s nemalými kompenzacemi. V roce 2019 bylo na úhradu slev ve veřejné dopravě vynaloženo státem celkem 5,76 mld. Kč. Rozhodnutí vlády České republiky poskytovat slevy trvá, je však namístě posoudit možnost sjednocení slev napříč všemi obory dopravy, s výjimkou MHD, kde je s ohledem na rozsah i specifickou povahu těchto služeb i nadále vhodné slevy poskytovat jen v souladu s rozhodnutím místních orgánů. Sleva ve výši 75 % by měla zůstat, upřesňuje se výjimka pro MHD, kdy se slevy nevztahují na územní obvod "jádrového města" (které vydává příslušné povolení), lze ale učinit výjimku. Dokument Koncepce veřejné dopravy 2020 – 2025, s výhledem do 2030 k připomínkám .

Dopravní podniky napříč republikou v důsledku koronavirové pandemie přišly o cestující, a tak i o výnosy z tržeb. Všech 21 podniků začleněných do SDP eviduje ztrátu 1,1 miliardy korun.

U příležitosti zasedání správní rady Sdružení dopravních podniků ČR v Brně 9. června proběhla tisková konference k aktuální situaci v městské hromadné dopravě a dopadům, se kterými se vlivem pandemie koronaviru musí dopravní podniky vyrovnávat. Ztráty se ve větších dopravních podnicích pohybují v desítkách miliónů korun. Celkově 21 podniků začleněných do Sdružení dopravních podniků eviduje ztrátu 1,1 miliardy korun. Jejich hlavním cílem tak bude obnovit důvěru lidí ve veřejnou dopravu. „Dopravní podniky v celé republice čelí vážné situaci, kdy v důsledku prudkého snížení počtu cestujících došlo ke ztrátám na jízdném až o 80 procent. Výnosy z jízdného jsou vedle kompenzací od vedení měst podstatnou částí jejich rozpočtů. Dopravní podniky se tak se situací musí nějakým způsobem vyrovnat, ať už omezováním přepravních výkonů, prodlužováním intervalů mezi spoji či omezováním plánovaných investic,“ vysvětlil předseda Sdružení dopravních podniků a generální ředitel Dopravního podniku města Pardubice Tomáš Pelikán. „Přístup vedení měst je velmi různý, některým podnikům hrozí, že jim zřizovatel kompenzaci na provoz městské hromadné dopravy zkrátí. Do karet nám nehrají ani uzavřené kolektivní smlouvy, které nás zavazují k navyšování mezd, což je v této chvíli velmi problematické. Vedení všech podniků však zastává jednotný názor, že uděláme maximum, abychom nemuseli přikročit k propouštění zaměstnanců,“ uvedl 1. místopředseda Sdružení dopravních podniků a generální ředitel Dopravního podniku města Brna Miloš Havránek. Dopravní podniky v republice na šíření koronaviru okamžitě zareagovaly a ve snaze zajistit bezpečnost cestujících a svých zaměstnanců přijaly příslušná opatření – omezení přístupu k řidičům, zrušení poptávkového otevírání dveří, zvýšenou dezinfekci vozidel a další. Některé podniky investovaly do speciálních nanoskopických postřiků či nákupu ozonérů pro efektivnější dezinfekci vozů. „Zatímco tržby se dramaticky snižovaly, náklady se kvůli nákupu dezinfekcí, ochranných pomůcek pro zaměstnance a další nezbytných výdajů navýšily. Celkově podniky ve Sdružení dopravních podniků investovaly do preventivních opatření téměř 67 miliónů korun,“ objasnil 2. místopředseda Sdružení dopravních podniků a místopředseda představenstva Dopravního podniku města Prahy Ladislav Urbánek. Sdružení dopravních podniků se proto zařadilo mezi 80 evropských představitelů dopravních podniků a měst a oslovilo evropské instituce, aby zahrnuly sektor městské veřejné dopravy mezi ty, na něž se vztahuje plán obnovy Evropské unie pro řešení dopadů způsobené pandemií Covid-19. „Jakýkoli finanční příspěvek by pomohl zmírnit následky, se kterými se musíme potýkat,“ řekl Pelikán. Dopravní podniky mají nyní před sebou kromě řešení finančního výpadku další úkol – vrátit důvěru cestujících ve využívání městské hromadné dopravy. „Plánujeme společnou marketingovou kampaň, kterou bychom chtěli cestující přilákat zpět do našich prostředků. Všichni napříč republikou budeme nadále dělat maximum pro to, aby MHD byla bezpečná,“ uzavřel Pelikán. SDP