Pár postřehů o cestování polskými regionálními autobusy očima spolupracovníka BUSportálu.
(–name- ) Po celém Polsku je provozována poměrně hustá síť regionálních (linkových) autobusových spojů, které provozují buď zprivatizované podniky PKS (obdoba našich ČSAD) či soukromé subjekty. Úroveň vozidlového parku je velmi proměnlivá, často se lze setkat s „ojetinami“ z celé Evropy, ale hlavně s „deviontkami“, což jsou tradiční polské malé autobusy Autosan H9, které se vyrábí v inovované verzi dodnes. Jde o velmi nemoderní vozidlo s takzvanými bouchacími dveřmi a poněkud kuriozními jízdními vlastnostmi... Je až neuvěřitelné, kolik autobusů této řady je ještě po celém Polsku v provozu.
Mimoto některé progresivní podniky PKS či jejich nástupci obnovují vozidlový park novými autobusy, hlavně z polské produkce, jako je Solbus či Autosan. K vidění je ale také pár českých autobusů SOR či Karosa řady 900. Všechna nová vozidla mívají zpravidla klimatizaci. Na dálkových spojích jsou pak zařazovány modernější či luxusnější autobusy snad všech evropských značek. Zde je nutná jedna poznámka – jízdní řády u dálkových linek ne úplně vždy platí a občas se stane, že prostě spoj nejede. A to i přesto, že je uveden v jízdním řádu, například na autobusovém nádraží či na internetu.
Opak je u linkových spojů, kde všechny uvedené spoje zpravidla jedou, i když třeba s drobným zpožděním nebo i POZOR! menším urychlením. Na zastávce je nutné být včas, i když ještě ani to není 100% zárukou, že spoj opravdu pojede. S nadsázkou lze říci, že se Polsko dá takřka celé projet navazujícími linkovými autobusy. O dálkových ani nemluvě. Pokud se někomu zajídá systém veřejné linkové dopravy v ČR a má nějaké výhrady, lze mu doporučit návštěvu Polska s občasnými rozvázanými přípoji, nevypravenými spoji či také někdy nevytopenými a pomalými autobusy, a patrně svůj názor poopraví.
V regionálních spojích chodí velmi často revizoři, dá se říci, že na každém spoji se vždy v některém úseku linky zjeví revizor či revizorka. V každém autobusu je upozornění, že jízdenku si musí každý opatřit sám a že bude při její absenci sankcionován. Je totiž běžné, že například školní mládež nastupuje bez ptaní druhými dveřmi, hlavně u starších vozidel s bouchacími – mechanickými dveřmi. Asi z těchto důvodů jezdí tolik kontrol. Jízdné není zvlášť dramatické, ale například oproti loňskému roku se zvýšilo zhruba o 20-30%. Řidiči jsou zpravidla nemluvní a s ochotou to také nijak nepřehánějí. Existují pochopitelně i výjimky. Člověk musí být dost soběstačný a také umět trochu riskovat, aby uměl včas a dobře přestoupit či nastoupit do správného spoje. V nejhorším pomohou obyčejní cestující. Nicméně se vyplatí základy polštiny, starší lidé neumí zpravidla žádný jiný jazyk, vzdělanější mládež pochopitelně zvládá angličtinu. U řidičů tyto vymoženosti nečekejte. I přes různá negativa jde o vcelku fungující systém, který navíc funguje přes celý den, včetně víkendů, kdy je ale doprava poněkud omezena. Největší omezení provozu je na Vánoce a Silvestra. To je ale běžné i u nás.
