Další jihomoravská řidička autobusu. Převzato z novin ADSSF Dopravák. Další řidičky autobusu naleznete v této rubrice.

I v dnešní emancipované době je stále raritou, aby ženy vykonávaly „mužské“ profese. Přesto se najdou i výjimky, a naše společnost to potvrzuje. První, kdo asi každého napadne, je paní Marcela Kalužová, která pracuje po boku mužů v autodílně na opravářském středisku v Břeclavi již více než 20 let. Podíváme-li se do historie našich dopravních divizí, zjistíme, že zde pracovaly v "mužské" profesi pouze dvě ženy, a to jako řidičky na nákladní dopravě na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Divize osobní dopravy se svou první řidičkou může pochlubit až nyní. Dne 7. 8. 2006 totiž do společnosti nastoupila paní Zdeňka Zálešáková, která od prvních dnů upoutává pozornost nejen kolegů, ale hlavně cestující veřejnosti. Nutno podotknout, že převážně v pozitivním slova smyslu. Paní Zálešáková je původním povoláním učitelka, 13 let byla ředitelkou soukromé mateřské školky. Kromě dětí patří k jejím největším zálibám hlavně řízení motorového vozidla. To, že se stala řidičkou autobusu, považuje za další splněné přání. Věříme, že ji tato práce bude naplňovat a svým příjemným vystupováním přispěje ke spokojenosti našich cestujících. Zdroj: Dopravák a BORS Břeclav

Určitě je to neutuchající zájem autobusových příznivců z České republiky. Ovšem přístupy z ciziny jsou zase velmi zajímavé.

Není většího zadostiučinění pro aktuálnost BUSportálu, když odkazy na autobusy z Irisbusu nachází na francouzských a italských diskuzních serverech, když se o trolejbusy z Plzně zajímají v Kanadě a když Google nabídne Brazilci na dotaz Volvo 9700 BUSportál. Stálí jsou čtenáři z Polska, kde panuje neustálý zájem jak o vlastní nové Solarisy, tak zejména o veterány Škoda 706 RTO a Jelcz. Nejčerstvější radostí je odkaz a přístupy z tureckého diskuzního webu na nové Conecto , které Mercedes-Benz vyrábí nedaleko Istanbulu. I to přímělo redakci neotálet a přidat hned nové Intouro , které se vyrábí tamtéž. V současnosti přibyl i odkaz od německých autobusových nadšenců.

Další volné pokračování seriálu o řidičkách autobusu. Tentokrát z jihu Moravy. „Práce řidiče se mi líbí, jelikož ráda pracuji s lidmi“, říká Vladimíra Kudláčová.

Vladimíra Kudláčová se s povoláním řidiče setkala ve Švýcarsku, kde působila 6 let jako ošetřovatelka koní. Jako řidička zajišťovala přepravu koní při cestách na zahraniční závody. Od března 2006 pracuje jako řidička autobusové dopravy u ČSAD Uherské Hradiště a.s. Zkušenosti a zájem o autobusy má v rodině, tatínek pracuje dlouhá léta jako řidič autobusu u ČSAD Veselí n. Moravou. Řidičku cestující potkávají jak v režimu MHD, tak i na příměstských linkách směrujících do Uherského Hradiště autobusy značky Karosa C 954.1360. "Je to milá, pracovitá, svědomitá a velmi příjemná mladá žena s citlivým přístupem k vozidlu a řízení, kde mnohdy překonává své mužské kolegy. Profesionálně vystupuje a komunikuje nejen s cestujícími, " říká Vladimír Oswald, vedoucí divize autobusové dopravy ČSAD Uherské Hradiště a.s a dodává: ""Vždyť i v historii  naší dopravní firmy profese řidič není jednoznačně mužskou záležitostí. Řidička Marie Zelenková působila v nákladní dopravě v letech 1968 až 1984." Informace a fotografie ČSAD Uherské Hradiště a.s.

od spolupracovníka BUSportálu Jan Havíře. Před premiérou nejen seriálu Dopravní podnik a dokumentu Coach Progress 2006 třebíčsko-jaroměřických filmových nadšenců.

Premiéru "Filmy roku 2006" chystá "Veselý film" na 17. listopadu. Zájemci mohou vidět filmy rozmanitých žánrů: * Narkosvět * Vánoční koleda * Desatero příběhů kauboje *Dopravní podnik * Coach Progress 2006 * Pokud čtenáře BUSportálu tyto projekce zaujaly, obraťte se na vesely@tipmail.cz ... a teď už avizovaný rozhovor: Jan Havíř říká: "Rozhodl jsem se zúčastnit jednoho z natáčení společnosti "Veselý film", abych blíže poznal hlavního protagonisti Honzu Veselého – i jeho práci. Setkali jsme se v prostorách autobusové vozovny v Jaroměřicích nad Rokytnou, odkud pochází. Byl na místě jako první, a tak jsem využil půlhodinku volného času, než se sešli ostatní herci, abych mu položil pár otázek. Usadili jsme se stylově v jednom z odstavených autobusů Mercedes Benz, profesionálně mi nabídnul doma připravený čaj a sedl si připraven na moje otázky:" Jak jsi se k amatérskému filmu dostal? První myšlenka natočit amatérský film přišla někdy v deseti letech. Vybavení bylo ale drahé, takže první kameru (tehdy ještě analogovou) naši koupili až v roce 2001. Tenkrát jsem s partou kamarádů natočil krátkou detektivku. Jak se k tvému koníčku staví rodina? Občas brblou, ale podporují mě a fandí mi. Kolik z tvého volného času zabere natáčení a příprava filmů? Všechen. (smích) Práce s kamerou i zpracování záběrů je už docela náročná práce. Máš nějaký kurz nebo jsi se učil sám? Jsem samouk. Ale hodně cenných rad mi poskytli známí, kteří se také zabývají amatérským filmem a také lidé z televize. A co scénáře? S těmi ti někdo pomáhá? Scénáře si píšu sám. Mám jich celkem hodně, ale některé byly vysloveně „do šuplíku“. Ty ostatní jsem zrealizoval nebo se chystám zrealizovat. Jak se ti daří sehnat a udržet herce? Jsou to většinou kamarádi nebo spolužáci. Hodně se jich nadchne, že by si chtěli zahrát, ale jen málokdo vydrží, když zjistí kolik času a práce takové natáčení znamená. Někdo natočí jeden film a přestane ho to bavit. Ale jsou i tací, kteří se mnou spolupracují už víc jak pět let. Respektují tě herci jako režiséra? Poslouchají tě? Vše je založeno na dobrovolnosti. Kdo nechce hrát, nemusí. Ale ti, co hrají, poslouchají, jinak by to ani nešlo. Tenhle rozhovor je pro BUSportál, takže čtenáře asi bude zajímat, kdy došlo ke spojení tvé filmové tvorby s autobusy. Kdy tě poprvé autobusy oslovily? Pamatuji se, že ve druhé třídě jsem se chtěl stát řidičem MHD. Ten zlom ale nastal až v okamžiku, kdy jsem začal dojíždět na střední školu. Autobusem jezdím denně, znám se s řidiči, povídám si s nimi. A tak mě napadlo, že bych mohl svoje záliby spojit a natočit film s autobusovou tematikou. Tuším, že to bylo v roce 2004, kdy jsi natočil Linku, že? Ano. Zkusil jsem tenkrát oslovit ředitele společnosti TRADO-BUS s prosbou o povolení natáčení v autobusech i provozovnách jeho společnosti. Překvapilo mě, že odpověděl kladně a já mohl své přání uskutečnit. Natáčet v provozovně a na zastávkách je jedna věc, ale pořizovat záběry na palubě autobusu na lince je věc druhá. Jak se k přítomnosti kamery stavěli řidiči? Žádný z nich mě nevyhodil. Někteří říkali, abych si točil autobus a cestu, ale je ne. Jinak jsem se setkal s pochopením. Na mnoha záběrech ale řidiči vystupují – při řízení i při údržbě autobusu. Byli třeba nervózní? Ne, jsou to profesionálové. Přítomnost kamery prakticky nevnímali. Teď zrovna dokončuješ seriál Dopravní podnik. Můžeš o něm něco prozradit? Bude to pětidílný hraný seriál doplněný jedním dokumentárním dílem. Všechno z autobusového prostředí. Bude se jednat o každodenní zážitky z práce řidičů. Jsou to smyšlené události, nebo se zakládají na skutečnosti? Většina událostí se už někde někdy stala nebo se lehce mohou stát. Kolik ve filmu uvidíme herců? V hlavních rolích vystupují čtyři kluci a jedna holka – všichni jako řidiči. Pak je tam několik vedlejších rolí a zejména v dokumentu uvidí diváci také skutečné řidiče autobusů. A co „nějaká veselá příhoda z natáčení“ ? Určitě jich bylo víc. Jednou jsme třeba na autobusovém nádraží natáčeli scénu s takovým opilým pobudou. Sehnali jsme pár prázdných lahví od piva. Kolega, který opilce hrál, si obléknul příhodné oblečení, posadil se na nástupiště, obložil se lahvemi a zcela věrohodně předstíral podnapilého. Jako naschvál jeli zrovna v ten okamžik kolem policajti. Samozřejmě zastavili a hned chtěli vidět občanky. Docela dlouho jsme jim vysvětlovali skutečnou příčinu této situace. Nakonec alespoň zkontrolovali všechny láhve, zda jsou skutečně prázdné a pak teprve odjeli. Venku se začali scházet herci, takže bych tě nerad zdržoval od práce. Dovolím si tedy poslední otázku. Chtěl bys někomu prostřednictvím BUSportálu poděkovat? Nerad bych na někoho zapomněl, ale určitě panu řediteli Ing. Miroslavovi Petrů, dispečerovi Romanovi Kudláčkovi, řidičům (zejména panu Svobodovi) a všem, co mi pomáhají a podporují mě, hlavně rodině a kamarádům. A taky paní Braunové z BUSportálu za mediální podporu. (Děkujeme:-) Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů. Jan Havíř ( janhavir@seznam.cz ) / Foto Barbora Šťastná a BUSportál

Co všechno se dá vozit na motorce !!!

Děkuji svému kamarádovi Martinovi za opravdu inspirativní materiál.

"Lidé manažerovi lhostejné jednání vrátí." Alena Kozáková získala jako vůbec první personalistka v Česku titul HR manager roku.

Odborná porota ocenila zejména její aktivitu při reorganizaci výroby po změně vlastníka společnosti Karosa. HN: Vystudovala jste práva. Jak jste se dostala k personalistice? Do firmy Vagónka Studénka na Ostravsku jsem nastoupila jako podniková právnička. Tehdejší generální ředitel za mnou přišel po nějaké době s návrhem, jestli bych nechtěla spojit znalost pracovního práva s činností personalisty. Vzpomínám si, že má první reakce byla: To dělat nechci, nikdy. HN: Co změnilo váš názor? Nakonec jsem se do toho, obrazně řečeno, zakousla a začalo mě to moc bavit. Práce s lidmi je někdy velmi obtížná, vyčerpávající. A v rozvíjejících se firmách také hektická. Na druhou stranu je nesmírně zajímavá a vzrušující. Navíc teď, když jsem získala tohle významné ocenění - mám obrovskou radost. Ta práce stojí za to. HN: Co obnášela reorganizace výroby v Karose? Především sestavení úplně nových týmů, na kterých změněná výroba měla stát. Společnost totiž získali noví vlastníci, italská firma Iveco, která je součástí skupiny Fiat. Společným úkolem vedoucích ve výrobě a personalistů bylo mimo jiné vysvětlit lidem důležitost a nutnost chystaných změn. Ne tak, že to nařídil někdo shora. Ale aby je vzali za své a chtěli se na nich podílet. Poté jsme je těmi změnami museli provést a realizovat je. HN: Lidé nemají změny moc rádi. Šlo to bez problémů? Samozřejmě jsme naráželi i na odpor, nepochopení, nechuť. Ale v takových případech je na místě ochota a trpělivost personalistů i jednotlivých mistrů věnovat lidem potřebný čas. Naslouchat jim a vyjádřit se k jejich připomínkám a obavám. Proto chodíme do provozu, mluvíme s jeho manažery, s mistry i s dělníky. Společně se snažíme řešit problémy. HN: Nedělala zaměstnancům problém změna vlastníka? Tohle je vždy problém. Nastoupila jsem do Karosy v době, kdy se majoritním vlastníkem firmy stalo Iveco. Francouzský styl práce byl nahrazen stylem italským. Někteří ze zaměstnanců, kteří pamatují jako vlastníka francouzský Renault, tvrdí, že dříve se tu věci řešily pomaleji. Precizněji a ve větším klidu. Majitelé a vrcholoví manažeři Iveca kladou větší důraz na zavádění změn do výroby, rozvoj, vysoké tempo i pracovní výkony. Někteří lidé se cítí být pod tlakem. Jsou mnohdy vyčerpaní, unavení. HN: Jak může v takovém případě pomoct personální oddělení? Manažer příslušného útvaru by o tom měl s personalisty mluvit. Tedy pokud si se situací neví rady. HN: Co když si jen myslí, že si ví rady. Nebo situaci přehlíží? Dělat, že se nic neděje, je to nejhorší. Nebo když vyhrožuje, že za branou čeká dalších deset lidí. Ono to o těch zástupech za branami firmy většinou není, a to ani v případě Karosy, pravda. Zaměstnáváme lidi v profesích, kterých je spíše nedostatek. A kousek od nás jsou další automobilky, TPCA Kolín a Škoda v Kvasinách. Nabízejí pracovní příležitosti v podobných profesích. Takže jsem přesvědčena, že je v zájmu manažera či mistra, aby se pokusil problémy vyřešit k oboustranné spokojenosti. Ale chápu, že vedoucí jsou sami velmi vytížení. Může se stát, že tu nespokojenost, únavu zaměstnanců nevnímají, a tudíž neřeší. Jestli se ale lidé ozývají, že už opravdu nemohou, jejich výkony se horší, někteří odcházejí, je třeba to řešit. Chovají-li se manažeři lhostejně, sobecky, lidé jim to začnou vracet. Slušné, čestné a přímé jednání se vyplatí, jakkoli to může znít fádně. HN: Kromě prosazování komunikace existuje ještě jiná pomoc? Ano. Pravidelně monitorujeme stavy lidí na klíčových pracovištích. V případě kapacitních výkyvů zasahujeme ve spolupráci s příslušnými vedoucími. Někdy dočasně převádíme lidi z jednoho úseku na druhý, využíváme jejich další kvalifikace. Nebo si vypomůžeme agenturními zaměstnanci. HN: Mluvila jste o sestavení nových týmů. Vybírali jste lidi zvenku, nebo jste čerpali z vlastních zdrojů? Ze svých vnitřních zdrojů. Reorganizace s sebou přinesla mimo jiné snížení počtu mistrů. Z těch bývalých a z dalších personálních rezerv jsme vybrali mistry nové. Ti úspěšně prošli, abych tak řekla, prozkoumáním ze všech stran v rámci assessment centra, diagnostických testů, pohovorů a podobně. Vybrali jsme lidi kvalifikované, schopné vést tým a provést žádané změny. Společně s nimi jsme vybrali jejich pomocníky, "týmové experty" z řad dělníků. Ti věnují 20 procent pracovní doby administrativě a řízení lidí na příslušném pracovišti. Vybrali jsme i interní školitele, kteří pomáhají zaměstnancům s jejich problémy, a tím uvolňují ruce mistrům. HN: Co se stalo s mistry, kteří neuspěli? Někteří z nich jsou týmovými experty, jiní se vrátili mezi dělníky. Někteří firmu opustili. HN: Daří se vám udržet si lidi? Nemůžeme říct, že by nikdo neodcházel. Zaměstnanci, kteří jsou z nějakých důvodů unaveni, rozčarováni, odejdou. Je ale důležité se zeptat proč - tehdy se dá ještě jejich rozhodnutí zvrátit. Preventivně si hýčkáme zaměstnance výhodami. Vynakládáme finanční prostředky mimo jiné na doplňkovou zdravotní péči, rehabilitaci, masáže a podobně. Mnozí zaměstnanci totiž dělají fyzicky velmi namáhavou práci. Pak jsou tu obvyklé stravenky, týden dovolené navíc, podpora dětské rekreace, příspěvek na dopravu, půjčky na byt a tak dál. Skupinu mistrů mimo jiné čeká zpočátku příštího roku dvoudenní trénink v přírodě zaměřený na teambuilding. Slibujeme si, že se také ukáže, kdo a jak se v týmu či ve firmě cítí. Jak se změnila jeho role a co lze udělat s případnými negativními výsledky. HN: Jak přesvědčíte vedení firmy, aby věnovalo pozornost vašim programům pro zaměstnance? Manažer pro lidské zdroje musí mít důvěru a podporu generálního ředitele či předsedy představenstva, nejlépe i vlastníků. Právě oni by měli být na lidské zdroje orientováni. Jako velmi důležité vidím i "spojení" personalistiky s výrobou. Pokud je to firma, která má hmatatelný produkt, neměl by být problém ukázat, jak se na kvalitě výrobku odráží motivace zaměstnanců, dobré sestavení týmů, změna organizace práce. Personalisté by se měli pravidelně setkávat na pracovních poradách s vedoucími výrobních provozů či závodu. Pokud budou umět pomoci, bude jejich aktivita napříště určitě vyžadována. Mně osobně se také osvědčil, řekla bych, pokorně agresívní přístup. To jest trpělivé a vytrvalé nabízení nových způsobů zlepšování práce a postupů. A současně názorné prezentování výsledků, jakých lze zmíněnými cestami dosáhnout. Alena Kozáková (43 let) je ředitelkou pro lidské zdroje ve společnosti Karosa se sídlem ve Vysokém Mýtě. Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity J.E.Purkyně v Brně. Osmnáct let pracovala ve Vagónce Studénka na Ostravsku. V Karose je od roku 2003. Před týdnem byla v prvním ročníku soutěže HR manager roku 2006 zvolena nejlepší personalistkou. Hospodářské noviny 6.11.2006 Kariéra Autor Karolina Švidrnochová. (BUSportál přebírá materiály HN s jejich souhlasem)

Současnost a perspektiva výstavy očima BUSportálu. Autobusy, příslušenství, ekologie, dopravci, samosprávy a to všechno na podzim v Praze - to určitě smysl dává.

BUSportál zaznamenal podněty a připomínky a zaujímá k nim svoje subjektivní stanoviska. Honba za premiérami U každé výstavy a veletrhu trpí mediální sféra úporným zájmem o nejlépe světové premiéry. Pokud u autobusu jde o premiéru určenou i pro Česko a okolí, pak ji lze jen přivítat. Jinak je pro odbornou veřejnost cenná zejména možnost porovnání produkce i prostor k jednání, který v době výstavy má jak prodávající, tak zákazník. Proudící davy Symptomem úspěšné výstavy opravdu nejsou. Laická veřejnost a dětský zájem o autíčka sice průběh oživí, ale obchodně pouze odvádějí koncentraci. Opravdoví zájemci o autobusy z řad opravdu zanícených a vzdělaných laiků si cestu na výstavu najdou. Partneři naopak klid na jednání vítají a není jednoduché ani pro redakci BUSportálu nacházet momenty, kdy má vystavovatel čas na neformální diskusi. Plochy, vystavovatelé, exponáty - větší a více Bude bezesporu příjemné, pokud se Coach Progressu podaří naplnit třeba i celé Letňany a jinam než k expanzi nemůže koncepce výstavy směřovat. Výhodou soustředění expozic v jedné, byt rozlehlé hale, je sevřenost a kontakt lidí okolo autobusů. Redakce byla na výstavě 3 dny a pokud chtěla zachytit pokud možno poctivě vše včetně průběhu doprovodných programů a nezanedbat jednání s partnery BUSportálu, opravdu bylo co dělat. Tiskové konference Ty by se měly vrátit do prvního dne, jak je zvykem jinde. Méně je více a proto by konference měli pořádat jen ti, kdo opravdu vědí, o co jde, i za cenu, že si za pořádání TK připlatí. Rozmazlený novinář už čeká kromě tiskových materiálů také CD s podklady pro výstupy. Aby byl přibalen blok, tužka a další reklamní předmět, není pro profesionála vůbec nutné. Proč jenom autobusy Protože výstava, kde jsou autobusy vedle trucků, už tu je. Autobus je navíc jiné téma než kamión. Autobus je více individuální produkt a jeho zákazníky jsou jak dopravci, tak i cestující spolu se svými samosprávami. Navíc jsou autobusy narozdíl od nákladních vozidel opravdu úspěšným českým výrobkem. Tradiční vysokomýtská Karosa jako součást Irisbusu, dynamický SOR Libchavy a jeho partner pro CNG EKOBUS, nový výrobce TEDOM v Třebíči dokonce s českými motory i část výroby EvoBus v Holýšově - Česká republika se opravdu stává významným prvkem autobusového byznysu v Evropě. Minimálně Evropa si uvědomuje neúnosnost narůstající automobilové dopravy zejména v městských aglomeracích a hledá řešení i v hromadné silniční dopravě - samozřejmě na úrovni. Autobus si svoji výstavu určitě zaslouží. Coach Progress 2007 Určitě bude. Je to rok bez AUTOTECu, IAA a rok s BUSWORLDem. Proč by se novinky z Belgie nemohly přestěhovat po výstavě více na východ ... Důležité jsou zejména odezvy stávajících vystavovatelů a vůle těch ostatních, kteří stále mapují a osahávají terén a odhadují perspektivu projektu. Dlužno poznamenat, že pokud by všichni čekali a pozorovali, výstava se nebude konat nikdy. Přítomnost i těch, kteří nevystavují jako návštěvníků, byla ovšem velice milá. Velice se osvědčila spolupráce Coach Progress s dopravci a jejich asociací ADSSS, která by se mohla rozšířit nejen o další dopravce, ale i o kraje a obce. Pořadatelé navíc chtějí posílit tým o další profesionály. Coach Progress a lidé - KaLeIdOsKoP. * Na shledanou za rok *

na BUSportálu stále nenaleznete. Styl BUSportálu se profiluje jinak - pokud máte k problematice co sdělit, pošlete svoje připomínky e-mailem.

Ti, co to udělali, potvrdí, že k uveřejnění takových příspěvků dochází obratem (pokud není přispěvatel hyperaktivní a monotematický) a navíc jsou podněty vyřizovány buď redakcí samotnou nebo za přispění konzultantů nebo je problém zadán tam, kde se lze nadít nějaké rozumné informace. Samotnou diskusi vidíme jako náplň jiných serverů - určitě je možno si autobusově poklábosit například na K-reportu, kde s potěšením zaznamenáváme mnoho odkazů právě na BUSportál. Nikdy neříkáme nikdy, zatím však považujeme stávající formát zpracování čtenářských podnětů za efektivní. Máte podnět, zkušenost, dotaz ? Napište....

postřehy z natáčení "Dopravního podniku" skupinou amatérských filmařů "Veselý film" pro BUSportál od Jana Havíře.

Neznám nikoho, kdo by alespoň jednou v životě nezatoužil být televizní nebo filmovou hvězdou – ať už před kamerou jako herec nebo moderátor, či za kamerou, jako kameraman nebo režisér. Málokomu se ale podaří tyhle sny vyplnit. O to víc fandím lidem, kteří se, byť na amatérské úrovni, nebojí taková přání realizovat. Jedním z nich je i Jan Veselý, osmnáctiletý mladík z Jaroměřic nad Rokytnou, který navíc svoji amatérskou filmovou tvorbu spojil s autobusy. O to víc mě lákalo zúčastnit se alespoň jednoho natáčení a nahlédnout pod pokličku tvrdé filmařské práce. A rád se s vámi o svoje zážitky podělím. Je krásné sobotní odpoledne a spolu se svojí kolegyní fotografkou zastavujeme před objektem vozovny v Jaroměřicích nad Rokytnou. Před bránou stojí sympatický mladík obtěžkán několika taškami s potřebným vybavením. Zároveň s námi přijíždí i jeden z řidičů autobusu, pan Svoboda, který nám bránu odemyká a pouští nás dovnitř. O areál se autobusy musí podělit s autobazarem a prodejnou stavebnin, takže se původně docela rozsáhlá provozovna se zázemím pro řidiče zmenšila na malé parkovací místo pro několik autobusů. Svoje věci jsme složili na sedadlech jednoho z autobusů, který se bude účastnit dnešního natáčení. Během následujících dvaceti minut se sešli i herci a začali se připravovat podmínky pro natáčení prvních dnešních záběrů. Kluci se převlékli z civilního oblečení do stejnokrojů dopravní společnosti ICOM a jsou téměř k nerozeznání od skutečných řidičů. První záběry vyžadují o něco více technické přípravy. Bude se natáčet situace, kdy se v autobuse na lince vznítil motor. Zahoření motoru bude imitováno mlhou, která bude přivedena do prostoru motoru od zapůjčeného mlhostroje. Zprovoznění mlhostroje byl náročný, ale velmi veselý úkol. Nakonec se povedlo a přistupuje se k natáčení. Petr, který hraje právě řidiče porouchaného autobusu, několikrát po sobě podle pokynů režiséra vybíhá z autobusu k motoru a běží zase zpátky pro hasící přístroj. Po natočení těchto záběrů jsme uvedli do původního stavu mlhostroj i autobus a přistoupili k natáčení fyzicky méně náročných záběrů. Kluci se před každým záběrem poctivě učí dialogy ze scénáře. Sice občas s Honzou, jako autorem, režisérem i kameramanem diskutují a vnášejí do dialogů i scén svoje vlastní nápady, ale respektují jej a poslední slovo má vždycky on. Dobrým nápadům se však nebrání a tak namístě propiskou vylepšuje ve scénáři některé pasáže. Nějakou dobu jsem celé natáčení pozoroval pouze jako pasivní divák. Je až neskutečné, jak hladce probíhalo natáčení některých záběrů. Herci prakticky neměli čas na oddech, protože každou volnou chvilku vyplňovali čtením scénáře. Následuje jeden záběr za druhým, některé záběry se i několikrát opakují. Buď není režisér stoprocentně spokojený nebo prostě jen někdo zapomněl nebo zkomolil text. I tak ale vládne mezi kluky naprosto skvělá atmosféra prošpikovaná humornými nebo trapnými situacemi z jednotlivých záběrů. Je důležité umět se zasmát sám sobě. Nádherným zážitkem pro mě ale bylo, když jsem si i já mohl na chvíli obléknout dopraváckou uniformu a zahrát si vedlejší roli jednoho řidiče. Až v takové situaci si člověk uvědomí, že plynulý sled jednotlivých záběrů je opravdu výsledek tvrdé práce celého týmu. I já jsem několikrát zapomněl text nebo říkal dialog někoho jiného, ale přátelská atmosféra a podpora ostatních herců dělá divy. Když jsme po čtyřech hodinách s kolegyní, která zaplnila náš fotoaparát nádhernými snímky, opouštěli jaroměřickou vozovnu a loučili se s herci i s Honzou, uvědomil jsem si, že jsem možná byli svědky malého zázraku. Nevím, jak dnešní studenti tráví svůj volný čas, ale asi není zase tolik těch, kteří se dokáží s takovým nadšením cílevědomě věnovat takové činnosti, jako je natáčení seriálu. Ale zkuste se zamyslet i vy. Nepřipadá vám jako malý zázrak to, že se parta mladých kluků setkala až s neskutečnou podporou nejen ze strany rodičů, ale i prakticky úplně cizích lidí. Co získal ředitel TRADO-BUSu tím, že povolil natáčení ve svých provozovnách? Proč jsou řidiči na linkách shovívaví k přítomnosti kamery v jejich autobuse? Proč pan Svoboda ve svém volném čase, kdy by mohl doma v klidu odpočívat, sedne do auta a jede do vozovny, aby k zaparkovaným autobusům pustil partu nadšenců? Odpověď je jednoduchá. Protože sami chtějí. A proto moc rád vyhovím žádosti Honzy Veselého, který by chtěl prostřednictvím BUSportálu poděkovat těm, kteří mu pomáhají. Jsou to: Ing. Miroslav Petrů – ředitel TRADO-BUS, s.r.o., který umožnil natáčení tohoto i předchozích snímků, Roman Kudláček a Pavel Řezáč - dispečeři, kteří natáčení zařizovali, vždy připraveni vyhovět potřebám týmu, jak po stránce potřebných autobusů, tak i rekvizit, Marie Tomanová, která poskytla plno informací z dopravní praxe, Lenka Kopečná, Blanka Klepáčková, Mgr. Jaroslava Pospíšilová a Martin Hladík, kteří zapůjčili některé rekvizity, Lenka Kočí, Petr Cejpek, Jakub Sláma, Lubomír Bača a Petr Konečný - představitelé hlavních seriálových rolí řidiči, kteří se na filmu podíleli aktivní účastí nebo poskytli podporu a informace pro vznik filmu: Jan Binder, Vítězslav Bezchleba, Michal Leitkep, Jan Šlápota, Jan Procházka, František Bártík, Mojmír Bouda, František Bartoš, Stanislav Benda, Zdeněk Habrdla, Josef Machálek, Roman Bártík, Josef Hlouch, Stanislav Válal, Miroslav Krejčí a Josef Karásek, Roman Sapík, který účinkuje jak v dokumentu, tak v hrané části a pomáhal i v zákulisí, a hlavně Vlastimil Svoboda - řidič, který s námi skoro dýchal, pouštěl nás k autobusům, účinkoval, pomáhal v zákulisí, zapůjčil stejnokroj, bez jehož pomoci by jsme ani tento projekt nemohli natočit. Svůj dík by chtěl Honza Veselý vzkázat také BUSportálu za mediální podporu. (Děkujeme). A na vás, čtenáře BUSportálu, s obracím z otázkou. Není ve vašem okolí také někdo, koho byste mohli svoji jednoduchou pomocí podpořit? Jan Havíř ( janhavir@seznam.cz ) / Foto Barbora Šťastná

(New Magiq for PSV Eindhoven football team). Další fotografie.

"Coach" fotbalový tým PSV Eindhoven převzal 30. září 2006. Magiq HD 131-430XE byl postaven VDL BOVA s exkluzivní VIP specifikací a provozován společností Oad Groep. Ta bude tento autobus využívat v době, kdy ho PSV Eindhoven nebude potřebovat. Fotbalový autobus je luxusní 13.1 metrový "coach" vybavený 33 maximálně pohodlnými sedadly - vrcholový evropský klub přirozeně pro své hráče i funkcionáře vyžaduje vysoce kvalitní dopravu. V zadní části vozu je kompletně vybavená kuchyňka, autobus je osazen audio a videotechnikou, připojením 220 a bezdrátovým internetem u každého sedadla, satelitní a digitální televizí se čtyřmi velkými LCD obrazovkami, na kterých může být prezentována i herní strategie pro zápas z počítače. Autobus má design ve stylu PSV Eindhoven. Oad Groep je druhá největší dopravní společnst v Nizozemí se 180 autobusy - 75% jsou VDL BOVA. TZ VDL Bus & Coach, překlad a krácení BUSportál. Kompletné v angličtině. Fotografie na konci článku jsme s laskavým svolením převzali z http://www.bertie.willemsen.fotopic.net/c1094268.html , kde najdete ještě mnoho dalších. Děkujeme Marleen van Zeeland z VDL Bus & Coach za informace. New Magiq for PSV The PSV Eindhoven football team coach was handed over on Saturday 30 September 2006. This Magiq HD 131-430XE was built by VDL BOVA to an exclusive VIP specification and will be operated by the Oad Groep. If the coach is not required for use by PSV then this unique Magiq can be hired for other purposes. Fitted with every comfort The new players’ coach is a luxury coach of 13.1 metres long and is fitted with 33 extremely comfortable seats. As a top European club, the players and their staff naturally demand high-quality transport. And this is provided by the Magiq from VDL BOVA. At the rear of the coach there is a complete kitchen with an oven, refrigerators and an espresso machine. The coach is, of course, also fitted with an extensive audio and visual installation. There are 220 volt sockets in each seat and there is wireless Internet on board. The players can also watch satellite or even digital television on one of the four large LCD screens. Laptop connections make it possible to give presentations so that Ronald Koeman can go through the strategy once again with the players just before the game. The coach is, of course, designed to reflect the style of PSV Eindhoven. Subtle PSV logo’s have also been put in the interior in various places such as the headrests. Oad Groep The Oad Groep is second-largest travel company in the Netherlands. The group consists of three divisions: Oad Reizen, an all-round travel organiser of flight, coach, car, boat and train travel to more than 60 countries worldwide. The Globe Reisburogroep, one of the largest travel agency chains in the Netherlands with more than 220 tourist and 8 business travel offices throughout the Netherlands The Oad Touringcarbedrijf which operates and maintains the largest coach fleet in the Netherlands. This coach fleet consists of 180 coaches of which about 75% were supplied by VDL BOVA. PR VDL Bus & Coach