Děkujeme čtenáři BUSportálu za kousek exotiky.

Pokusili jsme identifikovat, co šlo. Pokud pozorný čtenář nalezne chybu či má nějakou doplňující informaci, prosíme o pomoc.

Jak se cestuje dálkovými autobusy. Jan Havíř zpracoval pro BUSportál autentické cestovatelské zážitky Stanislava Pospíšila a přidal užitečné odkazy.

Je zajímavé porovnávat dopravní systémy v různých zemích a na různých kontinentech, takže se snažím využít každé příležitosti k získání nových informací. Když jsem se dozvěděl, že se jeden můj kolega vrátil z Argentiny, kde si prohlédnul kulturní památky i přírodní zajímavosti a na vlastní kůži vyzkoušel nejen jihoamerickou kuchyni, ale i služby místních dopravců, poprosil jsem ho, zda by se o svoje zážitky nepodělil i se čtenáři BUSportálu. Souhlasil, a tak jsem si mohl vyslechnout velmi poutavé vyprávění, ze kterého jsem se pro Vás snažil vybrat důležité informace týkající se autobusové dopravy. Stanislav Pospíšil pobyl na území Jižní Ameriky tři týdny a většinu z tohoto v Argentině. Navštívil města jako Buenos Aires, Bariloche nebo Mendoza. Vzdálenost mezi nimi je obrovská a vysvětluje ty desítky hodin strávených na palubách argentinských autobusů. Proč autobusy dostaly přednost třeba před železnicí, vysvětluje následovně: "Železnice v Argentině byla nejvíce rozvinutá z celé Jižní Ameriky, ale některá z předchozích vlád ji nechala cíleně zkrachovat. Současná vláda železnici podporuje, je to ale spíše boj o přežití (Jen pro příklad – krajinou vedou koleje ale při křížení se silnicí jsou přetaženy asfaltem)." Další vyprávění poukazuje na to, že autobusová doprava v Argentině je na daleko vyšší úrovni než vlaková. Nebál bych se říci, že v mnoha ohledech předčí naše dopravce. "První cesta autobusem nás čekala 12. září z Buenos Aires do Bariloche," pokračuje ve svém vyprávění Stanislav Pospíšil. "Jízdenky jsme měli koupené už předem, ale na poslední chvíli jsme potřebovali změnit místo odjezdu. Nastupovali jsme až na trase v městečku Lujan. Autobus nejel z autobusového nádraží, ale ze zastávky na okraji města. Když nás jeden domorodec vysadil na hliněném plácku naproti benzinky, kde chybělo jakékoliv označení, byli jsme docela zděšeni. Jediné, co nás trošku utěšovalo, byl rukou nápis Esso (název benzinky) na jedné jizdence. Odjezd autobusu byl v 18:15. Když jsme tam ještě v sedm hodin stáli a autobus pořád nikde, trochu jsme znervózněli. Zbytečně. V Argentině se na čas moc nehledí a pokud něco začíná o hodinu a půl později, bere se to jako normální. Za malou chvíli přijel docela nový patrový autobus - velká pohodlná sedadla, dost místa na nohy, klimatizace, záchody. Po cestě nám pouštěli jakési americké filmy. Byly sice dabované španělsky, ale děj byl ve všech stejný a tak jednoduchý, že se dal dost dobře odhadnout. V ceně jízdenky v Argentině bylo i občerstvení. Dostali jsme balenou bagetu a vodu. V deset večer, po krátké zastávce, roznášeli večeři. Ohřáté jídlo na plastovém tácku a něco k pití. Bylo to hodně podobné jako v letadle. A ráno jsme dostali snídani. V noci se dají sedadla sklopit téměř do vodorovné polohy, a tak se člověk může docela dobře vyspat." Po výčtu všech kladů a výhod cestování autobusem jsem se nemohl nezeptat na negativní zážitky. "Jeden jsme si zavinili sami. Na závěr jsme plánovali cestu do Brazílie do Rio de Jainero. Předem jsme si koupili jízdenku z Iguazu do Ria. Když jsme pak dojeli z Mendozy na argentinsko-brazilskou hranici, k vodopádům Iguazu, zjistili jsme, že se nacházíme v Puerto Iguazu, ale náš autobus odjíždí z Foz Iguazu, což je město na brazilské straně asi patnáct kilometrů vzdálené. Vzdálenost jsme překonali místním autobusem, ale bohužel se nám nějak podařilo minout na hranici brazilské celníky. Paní na autobusovém nádraží nám odmítla vydat palubní lístek bez brazilského razítka. Naštěstí celý den hustě pršelo, takže jsme na nádraží byli hodně dopředu a bylo dost času vydat se zpět na hranici legalizovat vstup do země. Navíc jsme si na cestu po Brazílii díky neznalosti koupili jízdenku do nejnižší třídy – žádná polstrovaná sedadla, žádné občerstvení a řidič byl od cestujících oddělen přepážkou. Na rozdíl od Argentiny ale dělají více delších přestávek na motorestech. V Brazílii jel v autobuse jen jeden řidič a po příjezdu do určitého místa jej vystřídá jiný řidič, který tady na něj čekal. Hodně nás zaskočilo, když se za jízdy zvedl jeden z cestujících a od některých spolucestujících vybral nějakou drobnou částku, kterou pak vydal řidiči. Nebylo to jízdné, protože jízdenku všichni měli. A to celé se odehrálo třikrát, jelikož se dvakrát střídali řidiči. Dalším zážitkem bylo, když nás 2x po cestě stavěla policie a kontrolovala obsah zavazadel." Aby nebylo celé vyprávění zakončeno nepříjemnými zážitky, poprosil jsem na závěr i o něco veselého. "Na spoji z Bariloche do St. Rafael v jednom okamžiku rozdal druhý řidič takové lístečky podobné tiketům na bingo. Když pak začal diktovat čísla, všichni kolem se zájmem zaškrtávali na svých tiketech. Nevím, odkud ta čísla bral nebo jak je losoval, ale za chvíli se mezi cestujícími objevil výherce, který dostal láhev vína," končí svoje vyprávění Stanislav Pospíšil. Rád bych tento příspěvek doplnil o další informace z internetu. Na dálkové, často noční linky jsou v Argentině i v Brazílii nasazována pro tento účel vhodně vybavená a většinou nová nebo zánovní vozidla. Vozidla obvykle vyrábí místní výrobce v licenci evropských značek, jako jsou Volvo, Scania, Volkswagen nebo Mercedes-Benz. Přidávám odkazy na internetové stránky alespoň několika z nich: www.busscar.com.br www.caio.com.br www.comilonibus.com.br/ www.irizar.com.br www.marcopolo.com.br/ mascarello.com.br/ www.spectrumroad.com www.metalsur.com.ar www.josetroyano.com.ar U dálkových linek jsou stanoveny kategorie (jakési třídy podobně jako u nás ve vlacích), od kterých se odvíjí úroveň služeb a cena. V Brazílii je zavedené označení "convencional" pro základní (ekonomickou) třídu, "executivo" pro vyšší třídu a luxusní třída bývá označována jako "leito". V Argentině jsou kategorie označeny názvy "coache cama" (česky spací vůz) označujícími autobus, který je celý vybaven pohodlnými, sklopnými sedadly, ze kterých je možné společně s výklopnou podložkou pod nohy vytvořit celkem pohodlné lůžko, nebo "Semi cama" (česky něco jako "polopostel") označující o něco nižší kategorii, kde lze sedadla sklopit jen částečně. V některých vozech jsou typy sedadel kombinovány. Pro zájemce uvedu ještě odkazy na stránky vybraných dopravců. Standardně jsou stránky ve španělštině a angličtině: www.pluma.com.br www.viacargo.com.ar www.viabariloche.com.ar Informace a fotografie ze svého soukromého archivu poskytnul pan Stanislav Pospíšil z Újezdu u Brna.

v novém formátu od roku 2005 a pětiletého působení v redakci BUSportálu.

"Po škole (plzeňská technika) jsem nastoupila do ČSAD Plzeň do výpočetního střediska a pracovala na agendě nákladní doprava, kde nešlo neslyšet o osobní dopravě od kolegů - turnus alias vzorovka, zetpvéčko alias stazka (též v nákladní dopravě), příplatky za brašnu, osobokilometry :-) atd... Léta jsem jezdila autobusem na režijní průkazku, což bylo sympatické. Na autobusy a BUSportál jsem byla před 5 lety tak trochu připravena. Nejvíce jsem se s autobusem sžila při absolvování autoškoly na "D" a otevřením možnosti občas autobusy jezdit. Na rozdíl od kamiónů v těchto velkých vozech shledávám i jistý ženský princip - slouží lidem - cestujícím." Otázky jste položili Vy, čtenáři, a také jsem si je položila sama. Koneckonců na vlastní otázky se odpovídá nejlépe. Jak se z programátora může stát redaktor ? Vyjadřovat se písemně bylo moje hobby. Psala jsem do krajské MFD zpravodajsky o kultuře - folkloru a vážné hudbě, glosy a fejetony do celostátní MFD i a do Neviditelného psa. Vedení společnosti to vlastně jen využilo při obsazování příslušné pozice. Jaké byly začátky ? Naštěstí jsem netušila, co mne vlastně čeká. I v původním formátu jsem se rozvoji intenzivně věnovala i proto, abych se vymanila z původní profese programátora, a také i mne to bavilo. Našli se i partneři, kteří projekt od začátku podporovali. V novém formátu, který se díky vedení provozovatele a kolegům spustil od roku 2005, už je všechno lepší a perspektivní. Má nějaký vliv na práci v redakci dopravního média, že jste žena ? Určitě. Žen v dopravních médiích je velmi málo. Osobně znám pouze Jarmilu Chromou, která úspěšně vede redakci Dopraváku, novin ADSSF. Pozice ženy v dopravě je příjemná. Pokud svoji práci beru vážně a snažím se být uctivým odborníkem, nalézám vstřícnost u výrobců autobusů a dopravců, trošku horší je skóre mezi kolegy dopravními novináři. Tam při desítce novinářů v oboru jsou i ti 2 "chytří" povážlivý počet. O to více si vážím spolupráce a respektu těch ostatních. Pociťujete vliv nějaké konkurence ? Až na jedinou vyjímku s podobným obsahem jako BUSportál pociťuji ostatní média jako doplňující a inspirativní. S mnoha těsně spolupracuji v rámci jak mediálního partnerství, tak i jako přispěvatel. Konkurence je hnací silou a motivací. Můj opatrný pocit je, že proti BUSportálu to v současnosti nemá vzhledem k jeho rychlosti a záběru vůbec snadné. Trh s reklamou, a o tu tady jde jako o ekonomický základ fungování jakéhokoli internetového média, je svým způsobem daný a Česká republika je malá. Infobus v Polsku to má obchodně určitě snazší a naopak slovenský BUSportál zase daleko těžší. Co považujete za hlavní přednosti BUSportálu ? Hlavním bohatstvím BUSportálu jsou jeho čtenáři a inzerenti (většina z oboru silniční dopravy), léta budované kontakty a prameny a jejich důvěra a konec konců i analytické myšlení z doby programování, které je neocenitelné při hledání souvislostí. I u převzatých materiálů se redakce snaží získávat doplňující informace a upozorňovat na ně. BUSportál má i kvalitní tým spolupracovníků - profesionálů i fandů, kteří pomáhají vytvářet výkonnou redakci. Velkou výhodou je i všeobecný respekt u celostátních médií. Pozici českého BUSportálu posiluje i slovenská mutace. A možná někdy boduje i čeština, která se nebojí souvětí, neotřelých slov i špetky ironického nadhledu. Trápí něco BUSportál ? Redakce se potýká neustále s nedostatečnou kapacitou a zahlcením prací na jiných projektech na straně programátorské podpory, takže jakékoli změny a novinky ve formátu jsou velmi obtížně realizovatelné. Co plánujete do budoucna ? BUSportál se rozhodl zúročit bohatství informací i kontaktů při pořádání seminářů o nových technologiích v autobusové dopravě. Prvním takovým projektem je seminář "Metrobus - šance pro Střední Evropu" 1.11. v Letňanech. Pokud bude vstřícně přijat, bude redakce v pořádání seminářů pokračovat. Také se snažím BUSportál více internacionalizovat. Co prozradíte ze svého soukromí ? Dvě hodné dospělé děti, tolerantní manžel umělec - motorista. Závislost na internetu kompenzuji vytvářením nekooordinovaného lesa, do kterého chodím na vycházky se psíkem. Kvůli zdravotním komplikacím omezuji činnosti, které mne netěší. Držím se rady lékařů omezit stres a mít dobrou náladu. :-) "... co mne obzvlášť těší, je označení jako "autobusová guru" (už před nějakou dobou) v diskusi na K-reportu a čerstvá klasifikace jako "autobusová lady Thatcherová" od významné osobnosti české i mezinárodní silniční dopravy při setkání na veletrhu BUSWORLD ...."

Jen v roce 2007 zajistila společnost GTS international program Work and Travel více než sedmi stovkám českých studentů.

Prostřednictvím programu Work and Travel navštíví v létě USA stovky studentů, kteří využijí možnosti legálně zde pracovat a za vydělané peníze pak Ameriku procestovat. „V příštím roce očekáváme vyšší počet účastníků, možnost letního pobytu v USA totiž bude pro studenty díky novým úpravám programu dostupnější,“ upozorňuje na změny programu Toni Brandi, ředitel GTS international. Nově mohou studenti vycestovat i na pouhé tři, místo původních 4 – 5 měsíců, při zachování 30 dní vymezených pro cestování. „Z praxe minulých let víme, že někteří studenti si zaplatili 4 měsíce, z časových důvodů nakonec využili jen kratší dobu pobytu. Naším novým tříměsíčním programem bychom jim rádi vyšli vstříc,“ dodává Toni Brandi. „Letos poprvé mohou studenti také odjet do USA bez předem zajištěné práce a zaměstnání si najít až po příjezdu do Spojených států,“ představuje druhou novinku Brandi. Studenti si tak mohou vybrat práci až poté, co se osobně seznámí se svým potenciálním zaměstnavatelem a pracovištěm. Tato varianta je určena hlavně studentům, kteří již mají předchozí zkušenost s programem. Na program Work and Travel dohlíží kromě GTS international i Council of International Education Exchanges, který je garantem odpovídajících pracovních podmínek a zárukou bezpečí a pomoci studentům v USA, program je garantován také vládou Spojených států amerických. Program Work and Travel vznikl už v roce 1961 za prezidenta Johna F. Kennedyho. Studentům nabízí možnost rozšířit si obzory a získat zahraniční zkušenost pro budoucí kariéru. Další motivací je zdokonalení angličtiny a významnou roli hraje i příležitost vydělat si na následné cestování po Spojených státech. GTS international studentům nabízí kompletní servis zahrnující vyřízení víz, pojištění, konzultace nebo pomoc při kontaktu s americkým zaměstnavatelem. Další podmínky pro účast v programu Work and Travel zůstávají stejné jako doposud. Studenti, kteří mají zájem odjet do USA, musí studovat vysokou, případně vyšší odbornou školu nebo denní postgraduální studium. Program je omezen také věkem účastníků, a to od 18 do 30 let. Mezi další podmínky patří základní znalost angličtiny. Pracovní sezóna v USA začíná 1. května a uchazeči o práci si mohou vybírat z oborů zaměřených na cestovní a zábavní průmysl. Nabízí se zejména práce v hotelích, přímořských rekreačních střediscích, restauracích a zábavních nebo národních parcích. Počet míst je omezený, proto je dobré plánovat s předstihem a včas myslet na hledání práce, rezervaci letenky nebo pořízení mezinárodního studentského průkazu ISIC, který pomůže studentům ušetřit náklady spojené s cestou i pobytem v USA. Další informace najdete na www.gtsint.cz Na kolik vyjde program Work and Travel? Na vložené prostředky si studenti vydělají prací v USA a navíc si ušetří i na měsíc cestování. Standardní cena tříměsíčního pobytu vyjde u GTS international na 639 USD. Cena pro studenty, kteří se programu již v minulosti účastnili a znovu se přihlásí do 30. listopadu 2007, je zvýhodněná a vyjde na 449 USD. V případě, že by jel student poprvé a přihlásí se do 30. listopadu, konečná cena je 499 USD. Užitečné rady Vypracujte si rozpočet a nezapomeňte na žádnou z důležitých položek, např. do nákladů na ubytování započítejte i kauci, obvykle jeden měsíční nájem Průměrná měsíční mzda účastníka programu WAT v USA se pohybuje od 2000 USD do 3500 USD Je třeba počítat s prostředky na útratu do první výplaty Nezapomeňte si před odjezdem vyřídit mezinárodní studentský průkaz ISIC, v USA nabízí studentům mnoho slev a výhod Vaše jazykové znalosti budou před odjezdem prověřeny u pohovoru Kompletní vyřízení celého programu trvá přibližně 2 měsíce Vyplatí se rezervovat si letenku s předstihem, vyjde tak levněji (výhodné studentské ceny poskytuje GTS international) Zkontrolujte si platnost vašeho pasu GTS international, spol. s r. o. , je cestovní kancelář specializující se na poskytování cestovatelských služeb studentům, mladým lidem a nezávislým cestovatelům. Mezi produkty, které GTS nabízí, patří letenky, autobusové a vlakové jízdenky, jazykové pobyty a pracovní programy v zahraničí, lyžařské pobyty a další.

- úvaha Jana Havíře.

Jsem nekuřák. Mám ale (jako asi každý člověk) jiné nešvary, takže se snažím být k ostatním tolerantní. Vadí mi bezohlednost. Někteří kuřáci si bez ohledu na okolí zapálí svoji oblíbenou cigaretu kdekoliv a kdykoliv. Někteří nekuřáci zase prosazují až moc jednostranná řešení. Domnívám se, že každý by měl mít právo volby. Nemyslím si, že by měly existovat jen nekuřácké restaurace, nekuřácké vlaky, nekuřácké ulice, nekuřácké všechno. Jsem ale přesvědčený, že zatoužím-li po restauraci bez cigaretového kouře, nebo budu-li chtít vyčkat svého spoje bez nedobrovolné inhalace nikotinu, mám na to plné právo. Dívám se kolem sebe a vidím různá řešení tohoto problému. Německé a rakouské dráhy přicházejí od 1. září 2007 se zákazem kouření ve všech svých vlacích a ve vlacích jiných drah projíždějících po území Rakouska nebo Německa. U nás na ochranu nekuřáků vyšel dlouho diskutovaný zákon. Na mnoha místech je ale ponechán prostor pro jeho snadné obcházení a zákon tak ztrácí na praktickém významu. Nic to ale nemění na tom, že nad všechny zákony, přepravní řády, zákazy a příkazy je lidská slušnost, ohleduplnost a tolerance. Slušnému kuřákovi je jedno, zda na označníku zastávky visí nebo nevisí cedulka upozorňující na vyhlášený zákaz kouření. Slušný kuřák sám od sebe poodstoupí o pár kroků dál, protože neví, zda mají kolem stojící cestující chuť vychutnat si jeho cigaretu spolu s ním. Tolerantní nekuřák zase nebude striktně vyžadovat zákaz kouření ve všech prostorách nádraží, když je pro jeho provozovatele technicky možné zřídit krytý či nekrytý prostor vyhrazený kuřákům. Mohl bych tady jmenovat další příklady a situace, kdy by trocha ohleduplnosti vyřešila velké množství sporů a problémů. Stačí se ale na chvíli zastavit, rozhlédnout se kolem sebe a tyto příklady uvidíte sami. Přikládám tedy jen fotografii z nádraží v Českých Budějovicích, které je moderní nejen svým technickém provedením, ale i myšlenkami, a zároveň bych chtěl na tomto místě poděkovat všem ohleduplným lidem – kuřákům i nekuřákům.

Vlastimila Svobodu na zasloužený odpočinek 9. října 2007.

Filmový, ale i skutečný dlouholetý autobusový řidič Vlastimil Svoboda si s filmaři popovídal, proběhlo i fotografování a samozřejmě také projížďka na několika spojích linky 790690 s kamerou na palubě. Za volant autobusu usedl Vlastimil Svoboda v roce 1989 po delší době práce řidiče nákladního vozu. Nejen na Jaroměřicku vozil cestující Karosami C 734, C 744, Ikarusem a v poslední době autobusem Mercedes-Benz Conecto. Veselý FILM předal Vlastimilu Svobodovi i malý dárek - speciálně potištěné tričko s důležitými údaji jeho autobusové kariéry. Za volantem autobusu strávil Vlastimil Svoboda celkem 18 let, najel více jak 626 tisíc kilometrů a účinkoval ve třech filmech Veselý FILM: Linka, Linka Třebíčska, Dopravní podnik. "Kamera na palubě autobusu mi nikdy nevadila, ani mne nerušila, " řekl Vlastimil Svoboda a dodal, že se těší na volné dny, které bude věnovat své manželce a zálibám. Jestli se objeví v nějakém z další filmů Veselý FILM, je podle Jana Veselého zatím tajemstvím.

Pro rezervaci prosincových termínů je v tuto chvíli ta nejvhodnější doba.

Po loňském úspěchu, který zaznamenal prodej tzv. „ski packages“ neboli lyžařských balíčků, letos GTS international o třetinu rozšířila nabídku. GTS international právě dnes spouští prodej zimních zájezdů. V rámci balíčku lyžaři pořídí ubytování, permanentku a pokud mají zájem, i dopravu. Konečná cena je tak díky množstevním slevám, které získávají cestovní agentury, stlačena na minimum. Milovníci zimních radovánek, kteří si u GTS international zájezd koupí do 30. listopadu, budou na cestu do hor navíc vybaveni značkovými lyžařskými rukavicemi. „Ski packages“ znamenají pro lyžaře významnou úsporu. Například balíček obsahující ubytování na 7 nocí a skipas na 6 dnů v italském středisku Foppolo je u GTS International k dostání už od 1990 Kč. Pokud by se lyžaři rozhodli vyjet do Alp na vlastní pěst, cena se zvýší zhruba o třetinu. Kromě toho je v tuto chvíli již velice složité najít pro nadcházející sezónu volné ubytování. GTS international přináší ve své lyžařské nabídce také nové destinace. „Italskou“ novinkou je Badonecchia, Mekka vyznavačů snowboardingu, která hostila i soutěž v tomto populárním sportu při Olympijských hrách Torino 2006. Další zajímavé lokality je možné vybírat z nabídky francouzských, rakouských a švýcarských středisek. I když se může zdát, že na plánování lyžařských zájezdů je stále ještě brzy, mnoho nedočkavých lyžařů s oblibou využívá předvánoční lyžování, které skýtá mnoho výhod. Za zmínku stojí volnější sjezdovky, příznivější ceny a také fakt, že se elegantně vyhnou předvánočnímu shonu. A právě pro rezervaci prosincových termínů je v tuto chvíli ta nejvhodnější doba. Další informace můžete najít na www.jedemelyzovat.cz GTS international, spol. s r. o. , je cestovní kancelář specializující se na poskytování cestovatelských služeb studentům, mladým lidem a nezávislým cestovatelům. Mezi produkty, které GTS nabízí, patří letenky, autobusové a vlakové jízdenky, jazykové pobyty a pracovní programy v zahraničí, lyžařské pobyty a další.

za chvíli je tu 10 000 000 . Zároveň si připomeneme 5 let současné redakce a 2 roky slovenské redakce. Vše, co chcete vědět o BUSportálu a nestihli jste se zeptat.

Redakce symbolicky oslaví jubilea prací - pokud nezabrání zdraví, navštíví nejprve veletrh BUSWORLD a pak si jako dárek uspořádala první seminář o vysokokapacitních autobusových systémech (BRT) Metrobus - šance pro Střední Evropu. Seminář je volně přístupný, ráda uvidím jak profesionály, tak i dopravní fandy. Pro čtenáře BUSportálu je už v pracovní verzi připraven podrobný rozhovor s redaktorkou, složený s dotazů čtenářů i vlastních :-) Otázky uvádíme v předstihu. Chcete-li vědět ještě něco, ptejte se . Kdy a jak jste poprvé zjistila, že autobus pro Vás znamená něco víc, než dopravní prostředek ? Jak se z programátora může stát redaktor ? Jaké byly začátky ? Má nějaký vliv na práci ve redakci dopravního média, že jste žena ? Pociťujete vliv nějaké konkurence ? Co považujete za hlavní přednosti BUSportálu ? Co plánujete do budoucna ? Trápí něco BUSportál ? Co prozradíte ze svého soukromí ?

Británia chce učiť zahraničných študentov, ako stáť v rade pri čakaní na autobus.

Miestni obyvatelia sa na nich totiž sťažovali, že nedodržiavajú zaužívané konvencie. Spoločnosť Southern Vectis, ktorá prevádzkuje autobusy na ostrove Wight na juhu anglického pobrežia, uviedla, že kontaktovali miestne jazykové školy po viacerých sťažnostiach na správanie sa mladých študentov počas letných mesiacov. "Na ostrove Wight máme veľa cudzokrajných študentov s rodinami. V ich kultúrach nestoja v rade na autobusy a vždy, keď príde autobus, vytvorí sa tlačenica. V britskej kultúre máme presný rad," uviedol operačný manažér autobusovej spoločnosti Marc Morgan Huws. "Budeme pracovať s jazykovými školami, aby zabezpečili inštrukcie o pravidlách státia v radoch. Nechceme preháňať študentov hore a dolu a ukazovať im, ako sa zaradiť. Necháme to na skupinu profesionálov, ktorí im poskytnú informácie," informoval Huws. SITA/AFP

Víkendová úvaha.

Pokud čekáte, že je to majitel nějaké obrovské společnosti s mnoha moderními vozy, mýlíte se. Vlastní jednu sedmičkovou Karosu, o kterou se pečlivě stará a provozuje vnitrostátní dopravu - školy, sportovce, důchodce vozí tam, kam potřebují, za příjemnou cenu. To, že jsou s ním zákazníci spokojeni, vyplývá z toho, že má stále dost práce a stálé zákazníky. Nemá ani internetové strany, pouze e-mailovou adresu, samozřejmě telefon a fax a na finance si najímá externí profesionální účetní. Proč o tom vůbec píšu ? Protože je to jedna z možností na trhu a pokud je o tuto službu zájem a autobus a řidič splňují všechno, co po nich tento stát požaduje, není opravdu co řešit. Dělat si legraci z dopravců je snadné, daleko těžší je upozorňovat na jejich případné nedostatky jak přímo je, tak i příslušné instituce civilizovanou formou, trvat na odpovědích a případně se obracet na média s takto ucelenými materiály. Hezký víkend a příjemné a bezpečné cestování.