Reklama
Reklama
Reklama
Veteráni

Mimořádnou historickou linku vypraví v sobotu 11. září v centru města Dopravní společnost Zlín – Otrokovice. Projet se mohou Zlíňané i návštěvníci filmového festivalu.

Cestující se budou moci za běžných tarifních podmínek v sobotu povozit historickým trolejbusem Škoda 9 Tr. „ Chceme přispět ke sváteční atmosféře ve městě v době festivalových akcí a ukázat lidem po čase náš historický trolejbus Škoda 9 Tr z roku 1979 ,“ řekl ředitel DSZO Josef Kocháň. (Ve Zlíně právě probíhá 2. část Zlín Film Festivalu). Červený historický trolejbus bude jezdit na zvláštní lince z obratiště Antonínova přes zastávky Poliklinika (první nástupní zastávka pro cestující), Náměstí Práce, Školní, kolem kostela na Náměstí Míru, Náměstí Práce a na konečnou Antonínova. Linka bude provozována v čase od 10 do 17 hodin, mezi jednotlivými spoji bude asi půlhodinový interval. Pro jízdu budou platit běžné tarifní podmínky. Jízdní řády vytištěné na barevném papíře budou vyvěšeny na zastávkách. Jízdy historických vozidel včetně trolejbusu Škoda 9 Tr pořádala DSZO v tomto roce pro širokou veřejnost pouze ve dnech státních svátků 1. a 8. května. DSZO má ve svém depu 5 historických vozidel MHD – trolejbus, dva autobusy a dvě vlečky. Všechna vozidla rekonstruovali vlastní pracovníci údržby DSZO. Firma umožňuje rovněž krátkodobé pronájmy historických vozidel pro slavnostní příležitosti a akce cizím subjektům.

person rebus  date_range 10.09.2021

Spolek majitelů historických autobusů Ústí nad Labem pořádal 4. září už potřetí sraz autobusů KAROSA řady 700.

Na letiště Ralsko - Hradčany přijelo podle Spolku historických autobusů Ústí nad Labem v sobotu 4. září celkem 51 autobusů a nákladních vozů. Podívejte se na videa: Zdroj: Spolek majitelů historických autobusů Ústí nad Labem

person rebus  date_range 08.09.2021

Čtvrtý ročník oblíbené akce, na které se prezentují různé historické autobusy, automobily, ale i motocykly, se uskutečnil 21. srpna v Telnici.

Akce byla zahájena úderem desáté hodiny, kdy proběhlo zahájení rodinou Křížových, poděkováním všem účastníkům a následovala prohlídka každého vystaveného exponátu. Kromě řady autobusů RTO byly k k vidění také tři autobusy Karosa ŠL11 a jedno RO (od pana Trlici). Každoročními stálicemi jsou autobusy pana Jana Trlici, který přivezl všechny své exponáty. Dále se na akci ukázaly i RTO od společnosti Arriva Morava, "Bobík" Jiřího Kaduly a dalších soukromých osob. Mimo autobusy mohli návštěvníci vidět i nákladní automobily, jako byla například armádní Praga V3S, nákladní Škoda na přepravu lahví a sudů s pivem, nákladní LIAZka, zametací vůz Praga nebo hasičský automobil Škoda. Motocykly zastupovala značka ČZ a Jawa, venku před místem konání byly k vidění i zahraniční. Z osobních vozů si návštěvníci mohli prohlédnout vozidla česká (Tatra, Škoda), ale i zahraniční výroby (GAZ, Volkswagen nebo Fiat). Ve 14 hodin vyrazil průvod autobusů do Slavkova u Brna na zámek. Pro cestu Bobíkem (ŠL11) se bylo nutno nahlásit. Zpátky do Telnice autobusy odjely v 16 hodin. V 18 hodin byl zajištěn program pro děti a ve 20 hodin večerní zábava. Celkově akce byla naprosto výborná a profesionálně zorganizovaná. Za rok na viděnou.

person ertl  date_range 23.08.2021

V neděli 18. července na linku 16 z Hlavního nádraží do Němčic nebo do Dřítče vyrazí autobus z roku 1965 s průvodčím a samoodbavovací kasou.

Dopravní podnik města Pardubic v rámci svých nostalgických jízd vypraví v neděli 18. července na linku 16 autobus Škoda 706 RTO. Pojedou celkem čtyři spoje, dva do Němčic a dva až do Dřítče. Ve vozidle bude přítomen průvodčí, u kterého si můžete zakoupit jízdenku. Vyzkoušet si můžete také samoobslužné odbavení vhozením mincí do pokladny umístěné v přední části, přispějete tím na provoz historických vozidel. Z historie odbavování v MHD v Pardubicích Průvodčí byl přítomen v každém autobusu v Pardubicích od zahájení městské hromadné dopravy v roce 1950. Sedadlo pro něj určené bylo umístěno hned vedle zadních dveří vozidla nad pravým zadním kolem a bylo otočeno kolmo ke směru jízdy. U místa pro průvodčího se nacházel pultík, přihrádka na peníze a také ovládací panel dveří a signalizace k řidiči. Průvodčí kromě odbavování cestujících zajišťoval ovládání prostředních a zadních dveří vozidla, prostřednictvím několika dalších tlačítek si s řidičem vzájemně předávali informace nutné k obsluze zastávek a jízdě vozidla, k tomu jim sloužily předem definované signály. Průvodčí mohl rozsvítit řidiči signál STŮJ (který je kromě světelné signalizace rozšířen také o zvukovou výstrahu) nebo ZASTAVÍME. Při příjezdu do zastávky dal řidič zvukovou signalizací průvodčímu souhlas s otevřením dveří. Pro nástup cestujících sloužily zadní dveře, pro výstup prostřední a přední dveře. Po nástupu všech cestujících průvodčí zavřel dveře a dal řidiči signál ODJEZD. U trolejbusů měl průvodčí na starosti také manipulaci se sběrači. Od roku 1962 se začaly ve vozidlech MHD postupně objevovat samoobslužné pokladny, během následujícího roku byl definitivně ukončen provoz s průvodčími na trolejbusových linkách. V autobusech průvodčí dojezdili ve druhé polovině roku 1968, poslední linkou, na níž bylo možné se s průvodčími setkat, byla autobusová linka 4. Průvodčí sloužili kromě autobusů a trolejbusů také v přípojných vozech. Zde zajišťovali nejen prodej jízdenek, ale odpovídali také za bezpečnost cestujících – ovládali bouchací dveře přípojných vozů a dávali řidiči signál k odjezdu, podobně jako v trolejbusech. Důležitým úkolem průvodčího vlečného vozu bylo také zajistit spojování a rozpojování soupravy. V přípojných vozech průvodčí sloužili i po zavedení samoobslužného odbavování cestujících. Trochu neobvyklým případem byla přítomnost průvodčího v kloubovém autobusu Karosa ŠM 16,5. Prototyp tohoto autobusu jezdil v Pardubicích v letech 1968 až 1984. Do vozidla se až do roku 1977, kdy bylo zavedeno mechanické odbavování cestujících, nastupovalo kromě předních dveří, u nichž byla umístěna samoobslužná pokladna, také dveřmi zadními. U nich seděla průvodčí, která kontrolovala legitimace a prodávala jízdenky. Pokud by tento autobus musel být nahrazen kvůli závadě soupravou autobusu Škoda 706 RTO s vlečným vozem, nešlo by tuto soupravu bez průvodčího provozovat, i z tohoto důvodu tedy musela být posádka prvního kloubového autobusu dvoučlenná. Provoz vozidel s průvodčími skončil definitivně v roce 1977 se zavedením mechanického odbavování cestujících a zároveň s vyřazením vlečných vozů z provozu. Se samoobslužným odbavováním se změnil také režim nástupu cestujících do vozidel. Proti nástupu zadními dveřmi při provozu s průvodčími se do vozidel nastupovalo předními dveřmi, pro výstup z vozidel sloužily dveře prostřední a zadní (případně pouze zadní u dvoudveřových autobusů), dveře navíc proti dřívějšímu stavu ovládal řidič. Pro odlišení vozidel s průvodčím a se samoobslužným odbavováním cestujících byly nově vozy druhé uvedené skupiny označeny na předním čele výrazným písmenem „S“, tento způsob odbavování se občas stručně nazývá „S-provozem“. Samoobslužné pokladny se nacházely vždy v dosahu a dohledu řidiče. U autobusů Škoda 706 RTO byla pokladna umístěna nedaleko předních dveří (které byly proti ostatním typům až za přední nápravou vozidla) na krytu motoru. Řidiči těchto autobusů se tak neustále museli otáčet, aby ze svého místa za volantem na pokladnu viděli. Samotné odbavení probíhalo tak, že cestující vždy vhodili příslušný finanční obnos do pokladny, řidič zkontroloval částku a poté tlačítkem přímo na pokladně, nebo později prostřednictvím elektromagnetického ovládání, shodil mince do útrob kasy. Některé pokladny umožňovaly i přijímání bankovek, na jejich boku byl zvláštní otvor určený na vsunutí bankovky. V případě, že cestující požadoval přestupní lístek, řidič mu jej vydal (pokud se jednalo o spoj, do kterého cestující přestupoval, tak řidič jízdenku naopak odebral), případně cestujícímu kleštičkami označil jízdenku na 10 jízd nebo týdenní jízdenku. Kasa s tržbou, připomínající spíše trezor, byla po skončení služby vyjmuta pracovníkem vozovny a nahrazena prázdnou kasou, tržba byla následně přepočítána a evidována podle jednotlivých linek a vozidel. Podle toho byly následně upravovány jízdní řády a trasy jednotlivých linek. Posledním dnem, kdy cestující hradili jízdné vhozením mincí do pokladny, byl 31. srpen 1977. Od 1. září se cestující odbavovali prostřednictvím strojků mechanického odbavování cestujících (MOC). Zdroj: Dopravní podnik města Pardubic

person rebus  date_range 16.07.2021

Mercédès-Électrique Stoll - letní verze - bude k vidění na festivalu Přechody 2021 v Českých Velenicích a Gmündu, který proběhne od 22. do 25. července.

V Českých Velenicích vozily cestující i poštu od roku 1907 dva trolejbusy. Byly prvními v rakouské části tehdejší monarchie. Jezdily z náměstí v Gmündu na nádraží v Českých Velenicích. Za první světové války začal být provoz ztrátový a v roce 1916 byl ukončen. 100 let poté, v roce 2016 byla díky nadšencům pod vedením Jiřího Koláře, ředitele Galerie a muzea v Českých Velenicích, zprovozněna první replika zdejšího trolejbusu Mercédès-Électrique Stoll . O tři roky později předali v Českých Velenicích další krásně vyvedený kus modelu Cedes 1911 s karosérií Bayley, tentokrát Trolejbusovému muzeu do Anglie. Jiří Kovář společně s Richardem Polákem stojí i za dalším podobným počinem. Hotová je třetí replika historického trolejbusu. Jde o Mercédès-Électrique Stoll z roku 1909 - bratislavskou letní otevřenou verzi. Jezdil z Bratislavy do Lázní Železná Studnička na trase dlouhé necelých 6 kilometrů maximální rychlostí 15 km v hodině. K dispozici nebyly žádné plány, základem pro zhotovení repliky byly dobové fotografie. Velkou zásluhu na vytvoření provozuschopného vozu má konstruktér z tehdejších Škodových závodů v Plzni. Ten na základě fotografií připravil projekt a spočítal technické parametry. Původní technikálie bylo také potřeba přizpůsobit současným předpisům. Těchto trolejbusů bylo vyrobeno 27 kusů. Na tehdejší dobu to byla technická špička. Autorem motoru byl Ferdinand Porsche, který za nápad motoru v náboji kola získal první cenu v roce 1900 v Paříži. A kde se můžete na zřejmě nejkrásnější ze tří vozů podívat? Na festivalu Přechody-Übergänge, který pořádají města České Velenice a Gmünd od 22. do 25. července (program bude upřesňován). Kromě úplně nového bratislavského vozu si můžete prohlédnout i ten velenicko-gmündský. V neděli 11. července se už objevil v pořadu ČT24 Zajímavosti z regionů , kde v čase 15:35 - 21:10 o výrobě replik trolejbusů ve Velenicích povídají ti nejpovolanější. Autorem článku je Jan Spousta, fotografií Jiří Kovář

person rebus  date_range 16.07.2021

Kloubová tramvaj vyrobená v roce 1977 byla do Bratislavy dodána jako poslední pod číslem 394. 32 let sloužila jen pro výcvik řidičů a je zachována v původním stavu.

Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) dnes od Dopravního podniku Bratislava (DPB) za 1 000 eur zakoupil vyřazenou kloubovou tramvaj Tatra K2 ev. č. 8133, která je od roku 2009 odstavena ve vozovně Krasňany. V této souvislosti DPP připravuje poptávkové řízení její opravu, které plánuje vyhlásit v nejbližších dnech. Předpokládaná hodnota opravy je 9 mil. Kč. Jakmile bude znám vítěz tendru, dopravní podnik nechá vůz přepravit z Krasňan do místa opravy. DPP předpokládá dokončení opravy tramvaje do konce roku 2022 a následně ji plánuje nasadit v rámci retroprovozu na linku č. 23. „Bude to první tramvaj typu K2, která bu de v Praze jezdit na pravidelné lince. Chceme takto v rámci retroprovozu prezentovat nejvýznamnější zástupce tramvají Tatra z nejúspěšnějšího historického období 50. – 60. let, které pro veřejnost charakterizuje zejména výjimečný design výtvarníka Františka Kardause. K Praze mají tyto tramvaje velmi úzký vztah – všechny zde byly navrženy, zkonstruovány i vyrobeny ,“ říká Jan Šurovský, člen představenstva a technický ředitel DPP – Povrch. Dvoučlánkové tramvaje K1 a K2 v Praze jezdily jen v rámci zkoušek výrobce v letech 1965–1966 v režimu bez cestujících. Do pražského členitého terénu se tyto článkové tramvaje nehodily a DPP zůstal u nákupu tramvají T3 s lepšími adhezními i dynamickými vlastnostmi. Zatímco technicky složitější typ K1 s elektropneumatickou výzbrojí se sériově nevyráběl, vozy K2 s celoelektrickou výzbrojí se vyráběly v letech 1967–1983 a prosadily se v řadě měst – v Československu v Brně, Bratislavě a Ostravě, exportovaly se zejména do Jugoslávie a v počátcích i do Sovětského svazu. Nejvýznamnějším exportním uplatněním byly vedle Sarajeva i dodávky pro Káhiru, pro kterou byla vyráběna speciální obousměrná modifikace K5 v kompenzaci za dodávky egyptské bavlny. Vůz zakoupený DPP byl vyroben v roce 1977 a dodán jako poslední K2 do Bratislavy pod číslem 394. Zajímavostí je, že tramvaj od počátku sloužila jako cvičné vozidlo a nikdy nebyla nasazena do běžného provozu s cestujícími. Díky 32leté službě ve výcviku řidičů tramvaj neprošla zásadními konstrukčními úpravami a je zachována ve výjimečně původním stavu.

person rebus  date_range 02.06.2021

V sobotu 19. června 2021 se do areálu Muzea Českých drah v Lužné u Rakovníka sjedou autobusy Škoda 706 RTO, Š11 a Karosa.

Prezentace autobusů členů klubu a pravděpodobně i návštěvy za zahraničí se uskuteční v sobotu 19. června v době do 9 do 17 hodin. K vidění budou autobusy Škoda 706 RTO všech modifikací, autobusy řady Š11 a značky Karosa. Poslední jmenované budou k vidění v nedalekém muzeu JK Classics amerických vozů. Mezi oběma areály muzeí bude i pro veřejnost každou hodinu pendlovat linkový autobus RTO. Na rozdíl od minulého srazu klubu , který byl poznamenán pandemií a byl prakticky jen pro členy, si tentokrát může historické autobusy v Lužné v plné parádě užít i veřejnost. Za RTO Klub Michal Zubr

person rebus  date_range 27.05.2021

Červeno-béžový fešák se mezi ostatních 14 retro vozů dopravního podniku zařadí po několikaletém úsilí. Vůz pochází ze Slovenska a zrekonstruoval ho ZLINER.

Dopravní podnik města Brna rozšířil svou sbírku retro vozidel o autobus Karosa ŠM11. V Brně autobusy tohoto typu vozily cestující v 60. – 80. letech a šlo o první, které byly v místní MHD vybaveny automatickou převodovkou. Zájemci budou nový přírůstek vídat na dnech otevřených dveří DPMB, v rámci Dnů dopravní nostalgie nebo si jej mohou k jízdám pronajmout. „ Velmi si cením, že i přes nepříznivou situaci Dopravní podnik města Brna neustupuje od svých dlouhodobých cílů a daří se mu sbírku retro vozidel rozšiřovat. V Česku se jedná o ojedinělý přístup, díky kterému necháváme odkaz na historii MHD dalším generacím. Jedná se o smysluplnou investici i z hlediska ekonomického, hodnota těchto vozů už jen poroste ,“ řekla primátorka města Brna Markéta Vaňková. „ Autobus jsme měli v plánu pořídit k loňskému 90. výročí autobusové dopravy v Brně, bohužel se celý nákup a opravy kvůli koronavirové pandemii zpozdil. Mezi roky 1965 a 1988 v Brně jezdilo téměř 500 autobusů tohoto typu, takže je mezi námi řada lidí, kteří je pamatují. Vůz je v perfektní kondici a těšíme se, až ho při letošní Dopravní nostalgii představíme veřejnosti ,“ sdělil generální ředitel Dopravního podniku města Brna Miloš Havránek. Plně zrenovovaný vůz DPMB pořídil za 5 miliónů korun. První dva autobusy z ověřovací série se v Brně objevily v roce 1965, vozy ze sériové výroby sem pak mířily od roku 1967. V Karose Vysoké Mýto vyrobili necelých 10 tisíc vozů tohoto typu, v Brně jich postupně jezdilo 464. Přestože se jednalo o první autobusy v Brně, které se mohly pyšnit automatickou převodovkou a řidičům tak nabízely komfortnější řízení, neměly tyto vozy dlouhou životnost. Po pěti až šesti letech provozu bylo nutné je vyměnit za nové nebo provádět generální opravy. ŠM11 pořídila a zrekonstruovala pro DPMB, stejně jako poslední autobus Škoda 706 RTO, společnost ZLINER . V Brně vůz sice nejezdil, ale získal evidenční číslo 2740, které měl první autobus tohoto typu dodaný právě sem. Nyní se zařadí mezi sbírku 14 retrovozidel DPMB a bude k vidění v rámci dnů Dopravní nostalgie, dnů otevřených dveří v areálech DPMB a jiných historických nebo propagačních akcích. Autobus bude rovněž k dispozici v letních měsících k pronájmu, např. k firemním prezentacím, odvozům svatebních hostů nebo k projížďkám pro fanoušky dopravy. Dopravní podnik města Brna chce v rozšiřování své sbírky nejvýznamnějších zástupců brněnské historie pokračovat. „ Dalším naším cílem bude získat autobus Ikarus, který je významným dopravním prostředkem brněnské minulosti, cestující zde vozil v letech 1980 až 2001 ,“ dodal Havránek.

person rebus  date_range 27.05.2021

V lese v Prešovském kraji objevil náš čtenář karosérii autobusu Tatra HB. Má někdo zájem?

S největší pravděpodobností v lese na Slovensku leží vrak Tatry 500 HB, kterou objevil jeden z našich čtenářů. Pokud má někdo zájem napište nám do redakce , zprostředkujeme kontakt na nálezce.

person rebus  date_range 08.04.2021

Sbírku historických autobusů Martina Uhra na podzim 2020 rozšířil poštovní autobus z dvacátých let minulého století. Možná kdysi jezdil na lince Dobříš-Příbram.

O autobusech Martina Uhra, majitele dopravní společnosti a také mnoha pěkných veteránů, jsme už napsali hodně. Ze svého posledního "úlovku" má zaslouženě velkou radost. Jde o poštovní autobus Laurin & Klement vyrobený před 100 lety. Většinu autobusů, které vozily generace cestujících před námi, objevili hledači vraků nebo zapálení fanoušci v lese nebo na zahradách, kde sloužily jako včelíny a různé přístřešky a kůlny. Podobně je to i tímto vozem, jeho historii však známe. Dědeček majitele vlastnil někdy ve 30. letech dopravní firmu, vůz si po dosloužení odstavil na svém pozemku kousek za Prahou a rodina ho léta využívala jako altán. Paradoxní je, že Martin si své jiné vozy přivezl desítky a stovky kilometrů z místa nálezu a Laurinka stála zarostlá břečťanem a tújemi téměř na dohled od jeho domu. Tip na ní získal od Jana Arazima, který má zásluhu na záchraně mnoha autobusových vraků. Majitele autobusu přesvědčoval Martin Uher rok a půl. Není divu, že se mu nechtělo se svého altánku zbavovat. Na karosérii byla udělána střecha, díky které do vozu nepršelo a skelet i interiér jsou ve velmi dobrém stavu. Dřevěné obložení, kožené čalounění sedaček, madla, dokonce fungují i vyklápěcí a stahovací okna a původní zámky. V salonu pro cestující se vrátíte do minulého století, navíc byl vnitřek autobusu i pěkně vyzdoben. Až když se ujistil o dobrých úmyslech Martina a dostal náhradou maringotku, byl ochoten mu Laurinku darovat. Vozu chybí podvozek, loukoťová kola a motorová část. Snad se majitelům podaří potřebné díly sehnat nebo nechat podle archivních snímků, technických plánů a konzultací s odborníky vyrobit. Jak to bylo s autobusy Laurin & Klement MS Československé pošty jsme se zeptali Petra Hoffmana, který zmapoval historii autobusové dopravy v bývalém Československu a napsal i několik knih: Autobusová karoserie, kterou v loňském roce zachránil Martin Uher, pochází z autobusu typu Laurin & Klement MS, provozovaného v období první republiky Československou poštou (ČSP), resp. její organizační složkou Správa poštovní automobilní dopravy (SPAD). Vyroben byl v roce 1922 nebo 1923. Od starších autobusů stejného typu se liší širší přední částí karoserie. Jaká byla historie autobusů Laurin & Klement u ČSP a díky jakým okolnostem se některé jejich dřevěné karoserie zachovaly dodnes? Československá poštovní správa, reprezentovaná ministerstvem pošt a telegrafů, obnovovala od roku 1919 předválečné autobusové linky a zaváděla linky nové. Rychlý rozvoj autobusové dopravy byl podmíněn nákupem většího počtu autobusů. Ministerstvo pošt a telegrafů prvních 5 let kupovalo pro ČSP autobusy pouze dvou typů. Větší, méně početné, byly značně vysokopodlažní vozy Praga N (výška podlahy 1200 mm), postavené na pětitunových šasi nákladních automobilů z První českomoravské továrny na stroje, později Českomoravské-Kolben v Praze. Byly určeny pro 20 sedících a 15 stojících cestujících a poštovní správa jich v letech 1919 a 1921 – 1923 koupila přibližně 70. Menší byly „třítuny“ typu Laurin & Klement MS pro 16 sedících a 9 stojících cestujících, stavěné rovněž na nákladních automobilových šasi, vyráběných v Mladé Boleslavi už od roku 1914. Zakoupeny byly v letech 1919 –1920 a 1922 – 1923 v celkovém počtu 142 kusů. K nim v roce 1924 ještě přibyly tři téměř identické vozy, označené výrobcem již jako typ Laurin & Klement 540. Další autobusy typů Praga N a Laurin & Klement MS (540) si pořizovali soukromí autodopravci. Oba základní typy ČSP měly benzínové motory; na kolech nebyly pneumatiky, ale jen oráfování z plné tvrdé pryže. Jejich karoserie, tvořené dřevěnou kostrou připevněnou na ocelovém rámu, s dřevěným bedněním a vnitřním obložením, vně oplechované, stavěly firmy Petera ve Vrchlabí, Brožík v Plzni a Klubal v Praze. Zejména v interieru nezapřely inspiraci tehdy vyráběnými tramvajemi; ty ostatně firma Brožík stavěla již od konce 19. století. Typické pro ně byly laťové, podélně umístěné lavice, vnitřní posuvné dveře, oddělující nástupní prostor s místem řidiče od oddílu pro cestující, spouštěcí okna v dřevěných rámech, laťový strop a mosazné kování. Více si o těchto autobusech a jejich provozu můžete přečíst v knize Poštovní autobusy 1919 – 1932 (viz www.autobusyhoffman.cz ). Oba typy autobusů umožňovaly kromě přepravy cestujících také přepravu poštovních zásilek, ale je nutné zdůraznit, že nesloužily jako speciální pojízdné autopošty, známé z pozdější doby. Na tu dobu nebývale vysoký počet poštovních autobusů byl dán velkým množstvím autobusových linek, které ČSP provozovala po celém Československu, s výjimkou Podkarpatské Rusi. Vzhledem ke své konstrukci odvozené od nákladních automobilů však autobusy první poválečné generace velice rychle zastaraly. V polovině dvacátých let šel vývoj automobilové a autobusové techniky rychle kupředu a v roce 1926 i českoslovenští výrobci již nabízeli nové typy autobusů, stavěné na speciálních tzv. nízkorámových autobusových šasi s koly na pneumatikách, stále ještě jen s benzínovými motory. Nové autobusy umožňovaly snazší nástup cestujících a vzhledem k nízko umístěnému těžišti byly méně náchylné na převrácení. Obvyklá výška jejich podlahy byla pouze 600 – 700 mm, tedy podstatně méně, než u nyní stále provozovaných „Karos“ řady 900 (890 mm), o starších Ikarusech 280 (920 mm), které dosud jezdí v Maďarsku, ani nemluvě. Nové nízkorámové autobusy začala v roce 1927 provozovat i Správa poštovní automobilní dopravy ČSP a do roku 1932 jich nakoupila celkem 325 několika různých továrních značek a typů. Mezi nimi byly nejpočetnější vozy Walter PN, Praga NO, Škoda 505 NR, Škoda 304 N, Škoda 306 N a Škoda 506 N. Většina autobusů Praga N a Laurin & Klement MS proto byla vyřazena již v druhé polovině dvacátých let, tedy jen po několika letech provozu. Část se jich ale dočkala rekonstrukce na nákladní automobily, používané poštou pro přepravu poštovních balíků, stavebnin, režijního materiálu a jako speciální vozidla (autocisterny, kropicí vozy, a pod.). Některé autobusy Laurin & Klement se rekonstruovaly na otevřené vyhlídkové autokary s příčně umístěnými sedadly. Ty se v osobní dopravě udržely o něco déle, stejně jako nepočetné vozy, které při generálce dostaly nové motory a kola s pneumatikami a nadále sloužily jako linkové autobusy. K 1. lednu 1933 převzaly Československé státní dráhy od ČSP kromě všech nových autobusů a nákladních automobilů také jednotlivé rekonstruované nákladní automobily Praga N a autokary, autobusy a nákladní automobily Laurin & Klement MS. Provozovaly je pak ještě několik let. Hromadné vyřazování poštovních autobusů na konci dvacátých let neznamenalo, že by nepřestavěné vozy skončily ve šrotu. Část jich byla rozprodána různým soukromým zájemcům – buď kompletních, nebo jen jejich šasi s motory pro přestavbu na nákladní automobily. Zachovalé dřevěné oplechované karoserie byly prodávány například jako útulny či zahradní chatky nebo altánky a díky tomu některé existují dodnes. Nejvíce se jich dochovalo v bizarní chatové kolonii Kazín u břehu Berounky na katastru pražské obce Lipence; zpočátku zde údajně sloužily jako kabiny říčních lázní. Tamní chatová kolonie, složená z několika desítek karoserií autobusů Laurin & Klement MS, posloužila v roce 1959 režiserovi Zbyňkovi Brynychovi pro natáčení celovečerního povídkového filmu Deset z milionu, konkrétně povídky Pavučina. O této kolonii někdy v osmdesátých letech vyšel obsáhlý článek v časopisu Mladý svět. Další jednotlivé karoserie autobusů tohoto typu se nacházely na různých místech a jednu z nich zachránil autobusový dopravce a sběratel veteránů pan Martin Uher. Doufejme, že se mu k ní podaří sehnat nebo vyrobit odpovídající šasi s motorem a znovu tak oživit významný typ linkového autobusu, tak typického pro československé silnice dvacátých let. Petr Hoffman a redakce, foto redakce

person rebus  date_range 08.01.2021
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací