Škoda 706 RO a Škoda 706 RTO LUX Ladislava Tetery doprovodila parní lokomotivu Rosnička na Olomoucku.

v rámci Autoshow 9.10. na výstavišti v Holešovicích. Poprvé v historii oceněn užitkový automobil - Škoda 706 RTO LUX z roku 1961 Ladislava Tetery z Bílan u Kroměříže v hlavní kategorii Dědeček automobil.

Je to i symbolické ocenění letos padesátiletého typu Škoda 706 RTO a všech dalších autobusů, kterým se po roce 2000 začalo věnovat stále více sběratelů a renovátorů. Historické autobusy získávají popularitu i u široké veřejnosti. K Ladislavu Teterovi a jeho veteránům se vrátíme v samostatném materiálu. Ve skupině domácích veteránů byl oceněn automobil Aero 50 Dynamic z Carosserie Sodomka a jako veteránská akce roku 2008 Sodomkovo Vysoké Mýto . Vítězem v zahraniční kategorii je automobil Porsche 912. Ocenění in memoriam pro Osobnost veteranismu 2008 přïpadlo Adolfu Branaldovi , autoru knihy Dědeček automobil. Čestné uznání převzali zástupci dopravní společnosti ČSAD Kyjov, která se věnuje renovaci historických vozidel. V kategorii Dědeček sympatie můžete hlasovat až do 1.6.2009 na www.dedecek-automobil.cz Dagmar Braunová

Midibus byl získán jako provozní s platnými doklady na autobus od hasičů Oprechtice (okr. Frýdek-Místek), kde sloužil pod přezdívkou „Čenda“.

O aktivitách nadšenců Výtopny Zdice jste se již na těchto stránkách několikrát mohli seznámit. I když jejich záběr je poněkud širší – železnice a ostatní užitková auta – nezůstávají pozadu ani autobusy a vše kolem přepravy osob veřejnou silniční dopravou. Posledním přírůstkem letošního roku o prázdninách byl autobus značky Robur LO 3000 z poloviny sedmdesátých let. Byl získán jako provozní s platnými doklady na autobus od hasičů Oprechtice (okr. Frýdek-Místek), kde sloužil pod přezdívkou „Čenda“. Poprvé byl „Čenda“ prezentován jako nový přírůstek při oslavách 80. let od položení základního kamene Výtopny Zdice. Bude ho možné spatřit i při okružní vyjížďce z VÝTOPNY ZDICE hlavně v okolí českého krasu (Berounsko – Křivoklátsko). I když zatím zůstává v hasičském zbarvení, časem se plánuje jeho oprava do podoby, v jaké sloužil pod vlajkou ČSAD. Jeho součastný interiér je dosti neoriginální, v minulých letech prošel generální opravou a původní lavicové sedačky byly zaměněny za sedačky z autobusu ŠD. Kromě ještě několika detailů byla změněna i vizáž kolem přední masky, kde byla zaměněna původní kulatá světla za oválná z Avie. Proto bude snahou opět tyto „drobnosti“ dát do původního stavu. "Výtopna Zdice se obrací na čtenáře BUSportálu s prosbou, zda byste nenašli nějaké věci na tento původem východoněmecký autobus Robur, aby se mohla plánovaná oprava co nejvíce přiblížit původnímu vzhledu. Hledáme nejen technické příručky či literaturu o voze, náhradní díly, ale i dobové fotografie z provozu autobusů u ČSAD či další relikvie z dob socialismu či první republiky pro rozšíření naší expozice. Kontaktní mail je: saxi-doprava@seznam.cz, nebo telefon: 777 209 817 či se můžete přímo podívat na stránky: www.saxi.cz ." Výtopna Zdice má již pro letošek zavřeno. Otevřeno až příští rok 2009 opět první víkend v dubnu od 10 – 17 hodin a pak každý první víkend v měsíci do konce sezóny (řijna). Robur LO 3000 Výrobce: WEB Robur Werke Zittau – NDR* *NDR (Německá demokratická republika, dnes severní část dnešního sjednoceného Německa) Rok výroby: 1975 Motor: čtyřtaktní, obsahu 3 345 cm3, Převodové ústrojí: Mechanická pětistupňová převodovka s řazením na podlaze Vlastní životopis: Tento autobus byl z tehdejšího NDR dovezen do bývalého Československa, kde zatím neznámo kde plnil své „autobusové“ poslání, posléze po rekonstrukci (dodány jiné světla, sedačky a pod) sloužil u hasičů Frýdek-Místek, potom u SDH Oprechtice. Stav a výhled: jedná se o provozní exponát, který časem přijde po důkladné rekonstrukci uvést do stavu tzv. po vyrobení. Záběry z oslav 80 let Výtopny Zdice. Našel se Karlštejnbus. (přestavba ROBUR)

se konal minulý víkend. Dostavník i autobusy z německy mluvících zemí připravilo město Mergentheim. Jan Marek pro BUSportál.

Minulý víkend se v německém lázeňském městečku Bad Mergentheim (nedaleko Würzburgu) konal mezinárodní sraz historických autobusů. Byl to sraz poměrně netypický, protože nebyl organizován dopravní firmou ani spolkem autobusových nadšenců, ale samotným městem. Od toho se odvíjel i program – byl koncipován tak, aby návštěvu srazu mohli majitelé historických autobusů nabídnout jako zájezd širokému spektru zájemců. Pro ně byl připraven bohatý kulturní program. Naopak program pro „nezúčastněné“ obyvatele a návštěvníky města se omezil na sobotní vyjížďku do nákupního centra Wertheim Village, vzdáleného cca 40 km, a nedělní výstavku autobusů na náměstí. Srazu se zúčastnily výhradně autobusy z německy mluvících zemí (Německo, Rakousko, Švýcarsko), čemuž odpovídalo i složení zúčastněných značek a typů vozidel. Patrně nejstarším vozidlem na srazu byl dostavník tažený koňmi, nejstarší zúčastněný autobus pak byl J.H.C Six Speed z roku 1923. Naopak nejnovější byl MAN SL200 z roku 1983. Na akci jsme se vypravili v sobotu brzy ráno, abychom měli příležitost se některým z veteránů svézt do Wertheimu. To se podařilo a ke svezení jsme si vybrali vůz vskutku unikátní – patrový kloubák Neoplan Jumbocruiser. Obří autobus bravurně ovládala paní řidička. Vzhledem k roku výroby 1976 byl překvapením velmi nadčasový interiér autobusu, za nějž by se nemusel stydět ani vůz o 20 let mladší. Cestou se uskutečnila zastávka u olympijského tréninkového centra šermířů v Tauberbischofsheimu, jehož prohlídka byla pro osádky autobusů zajištěna. My jsme přestávku využili samozřejmě k fotografování zaparkovaných autobusů. Na závěr bych dodal, že návštěva srazu byla i přes poměrně skromný program velkým zážitkem… Jan Marek: Další obrázky (podrobné popisky a interiéry)

Komentář BUSportálu a připomínky Jana Neumanna.

S malým zpožděním jsem se dostala ke shlédnutí pořad Retro věnovaný ČSAD. Pro redakci BUSportálu to především bylo setkání se známými - Jaroslavem Rybou, Jiřím Roubíčkem a Vladimírem Krotkým . Svými doporučeními a kontakty na požádání ČT BUSportál (J.Ryba určitě, Jihotrans snad, ....) pořad určitě ovlivnil. O to více zamrzí, že ani v jednoduché a minutové e-mailové komunikaci nedokážou z ČT napsat - děkujeme, použili jsme to a to a kdy se pořad bude vysílat. Na pořad jsem se totiž velice těšila. Na to, jak krátký pořad byl, byl poměrně řídký a místy i mne - milovníka tématu - nudil. Zbytečně velký prostor byl dán ÚAN Florenc, aniž by se to odrazilo na množství informací. Tvrzení redaktorů o naprosto novém vzhledu nádraží v budoucnu je hodně nadnesené. Prostor haly nahradí volnou plochu po vietnamské tržnici včetně zbytku soklu po budce - to zase není až tak odchod něčeho historického a po repasi lávek bude vlastně celé zbylé nádraží celkem stejné. ČT si docela pochopitelně usnadnila práci a část o renovovaných autobusech spolu se vzpomínkami dopraváků pořídila ve spolupráci s ČSAD Jihotrans. Při vší úctě ke stáří bych asi váhala při výběru u jednoho se vzpomínajících (autobus Praga). U tématu cest na západ mělo zaznít i to, jak museli být řidiči s možností dostat se za železnou oponu, s valutovým příjmem, mandarinkami a výprodejovými džínami, kovaní a prověření - to asi by sám řidič říkat nechtěl. Údiv nad funkcí mechanické směrovky mi přišel dost naivní. Rozvleklý byl rozhovor s Hanou Talpovou s otázkami mimo téma na to, jak se jí hrálo s legendami v naivní komedii Florenc 13:30, jejíž cena je vlastně hlavně v dokumentaci autobusu RTO. Ukázky z filmu jsou navíc na překážku uvedení na internetu na stranách ČT. Určitě by se dalo říci více k odbavování, zajímavý byl i první východoevropský online počítačový předprodej AMS, dalo se podívat i do jiných regionů. Zcela se opomněla role ČSAD v městské dopravě. Já ani čtenáři BUSportálu nejsme cílovou skupinou pořadu a většinoví diváci mohli být spokojeni - žádné zásadní dezinformace nezazněly, pouze zaznělo informací na dané ploše málo. Štáb se už jistě zajímá o něco jiného a měl by být u dalšího tématu zase tím zasvěceným - asi to opravdu do hloubky bez větší námahy nejde. Pro ty, co ještě neviděli: 4.10. 9:05 na ČT24 nebo nekorektně zde: http://ulozisko.sk/86565/Retro_-_Autobusy_CSAD.rar Jan Neumann , publicista, který se věnuje historickým vozidlům, BUSportálu napsal: "Nechci hodnotit pořad jako takový, neboť jeho obsah byl zjevně daný představou autorů, ale opět se i v tomto případě objevily nesprávné informace týkající se autobusu RTO LUX určený pro výstavu Expo 58 v Bruselu. Je sice známý, ale řada lidí si jej plete s jiným, byť podobným provedením. To potvrdil také televizní pořad Retro (ČT 1, 23.9.2008). Tam padla zmínka o tom, že charakteristickým znakem bruselského RTO byla prosklená přední a zadní část střechy, a že takové autobusy existovaly dva. To jsou ovšem nesprávné informace, bruselák (rok 1958) měl prosklenou pouze přední část střechy a nebyla to žádná novinka, neboť stejně řešení měl vůbec první RTO LUX, vystavený v Brně v roce 1956. Autobus pro Brusel se exteriérem od prvního LUXu nijak výrazně nelišil (posuvná větrací okna místo vyklápěcích, jiné blinkry atd.). Nejcharakterističtějším znakem (vyjma bočních nápisů) byla televizní anténa v přední části střechy. Ovšem ani původní RTO LUX neměl prosklenou zadní část střechy. Takové provedení patrně existovalo v jediném exempláři a oproti bruseláku mělo i ještě další odlišnosti: jiná je přední maska chladiče, původní vyklápěcí ventilace (bruselák měl posuvné), blinkry jsou sériové (bruselák má atypické) apod. U autobusu RTO LUX s prosklením zadní části střechy musí být vidět i sklo nad posledním bočním oknem, což bruselské RTO nemá. Co se počtu vozů týká, bruselák byl jediný, LUXy s prosklenou přední částí střechy dle fotodokumentace zjevně existovaly dva a jak již bylo zmíněno, LUX s prosklením i zadní části střechy byl patrně jediný (víc jich není doložitelných). Ve zmíněném televizním pořadu se také uvedlo, že bruselské RTO LUX "hrálo" ve známém filmu Florenc 13:30. Tam ovšem jezdilo původní (první) provedení LUXu (vystavené v Brně) a nikoliv bruselské. Jenom pro zajímavost, záběry interiéru se netýkaly žádného konkrétního autobusu, neboť ten byl postavený v ateliéru. " (BUSportál se domnívá, že to v pořadu zaznělo).

minulou sobotu odvezl svatebčany divadelní svatby z Plzně do Prahy a pak do romantického zákoutí na Plzeňsku.

Autobus je majetkem Václava Kordíka, Miloše Opiala a Václava Prokopce. Autobus byl renovován z pojízdné prodejny a dalšího vraku. Renovace začala v roce 2002 a v roce 2005 autobus získal potřebné doklady. Od té doby přináší radost nejen svatebčanům. Autobus jsme mohli vidět předloni i v Lešanech. Letos se ještě vydá na výlet za vínem a na jaře se může těšit na vlek Jelcz, na jehož renovaci jeho majitelé právě pracují. Záběry ze svatby přinášíme v opačném pořadí. Zátiší s autobusem v lese den po svatbě jsme přinesli už minulý týden, nyní můžete vidět záběry z Plzně, cesty a z pražských Řep. Lesní zátiší s autobusem Škoda 706 RTO CAR.

Oslavy 110. výročí Tepelské dráhy se uskutečnily v rámci Dne železnice v sobotu 27. září pod záštitou ministra dopravy ČR a hejtmana Karlovarského kraje za významné pomoci mnoha partnerů.

Slavnostní parní vlak s pozvanými hosty a s velkým množstvím ostatních cestujících se vydal ráno z Karlových Varů dolního nádraží do Mariánských Lázní a zpět po Tepelské dráze tak jako před stodeseti lety. Mezi čestnými hosty byl i "císař František Josef I. se svým doprovodem". Tepelská dráha se vine v úchvatných přírodních scenériích okolo říčky Teplé, projíždí po několika mostech a mnoha tunely. Na zastávkách v Karlových Varech, Tepličce, Bečově nad Teplou, Teplé a Mariánských Lázních čekal na účastníky akce připravený program. Výstava lokomotiv, vagonů, jízdy historickými drezinami, jízdy šlapadly loketské velodráhy, jízdy historickými autobusy, to je jen část programu, který na zájemce o historii dopravy čekal. Mezi nejvydařenější části programu patřila snídaně s císařem v zastávce Teplička a výstava Tepelská dráha 1898 – 2008 v klášteře Teplá. Klášter premonstrátů v Teplé, který se stal nedávno národní kulturní památkou, stál u zrodu této dráhy a zasloužil se o rozvoj celého regionu. Do celého programu dobře zapadaly i jízdy historickým autobusem Škoda 706 RTO lux společnosti Autobusy Karlovy Vary. Celý den pendloval spolehlivě mezi Bečovem nad Teplou a městem Krásno, kde mohli cestující navštívit také hornické muzeum. Historie přepravy osob na kolejích a na silnici se spojila pod hradem a zámkem v Bečově. „Naše společnost Autobusy Karlovy Vary, a.s. byla jedním z partnerů této vydařené akce. Bylo zážitkem sledovat zájem veřejnosti o tuto akci. Je nutné, aby k zachování historie veřejné dopravy přispěl cíleně i stát a kraje a aby vše nezůstávalo jen na nadšencích a soukromých subjektech. Veřejná doprava si to zaslouží“ , prohlásil ředitel společnosti Zdeněk Suchan. Celý den provázelo slunečné počasí a zajímavý program spojený s velkým množstvím účastníků. To vše potvrdilo nutnost potřeby nezapomínat na historii. „Pro mě osobně byl ale největším zážitkem dne rozhovor s administrátorem kláštera premonstrátů v Teplé Augustina Jána Kováčika, který ve svém projevu popřál Tepelské dráze mnoho dalších let provozu. Při rozhovoru s ním jsem si uvědomil, jak důležité je v dnešním neosobním světě pečovat o duchovní rozměr společnosti“ , doplnil Zdeněk Suchan.

Poslední ze série materiálů ze zajímavé dopravní akce: Našel se Karlštejnbus.

Mezi dokumentárními nástěnnými materiály zaujaly mnoho návštěvníků obrázky Karlštejnbusu. O přestavěném Roburu jsme si povídali s jedním z jeho řidičů, Jiřím Zýkou. Ten BUSportálu sdělil: "Karlštejnbusy - přestavěné benzinové Robury - byly tři - červený, modrý a zelený. V sedmdesátých létech jezdily v sezóně od parkoviště Karlštejn na hrad. Když jsem se po vojně vrátil do Králova Dvora jako řidič, měl jsem se na jaře ujmout Karlštejnbusu - bydlím nedaleko Karlštejna. Karlštejnbusy byly po generálce tehdejším satalickým opravárenským závodem ČSAD. Protože již tenkrát bylo třeba pro tyto jízdy zvláštní povolení a to se nepodařilo k obnovenému provozu získat, byla moje první jízda s Karlštejnbusem jeho poslední - odvezl jsem ho tehdy kamsi do stodoly. Novými majiteli se stali snad v roce 1979 hasiči." Na Dni otevřených dveří se objevily nejen obrázky červeného Karlštejnbusu (děkujeme za poskytnutí), ale i jeho noví majitelé z Nymburska. BUSportál bude ve spolupráci s nimi i s ProboTransem další osudy i historii autobusu sledovat. Jeden ze současných majitelů, Jaroslav Douša, nám sdělil: "Informace k minibusu teprve sbíráme zejména v Berouně, ale také v Satalicích (dnes TEZAS), kde provedli přestavbu i autobusům poskytovali servis." Den otevřených dveří dopravní společnosti PROBO TRANS BEROUN, spol. s r.o - Komentovaná fotoreportáž.

21. září 2008 - ekonomika.idnes.cz - "Já mám svou škodověnku rád!," notoval si Josef Bek coby řidič autobusu ve filmu Florenc 13:30. Láskyplná slova měl pro vozidlo Škoda 706 RTO z vysokomýtské Karosy, které tehdy bylo na silnicích novinkou. Sériově se začalo vyrábět přesně před padesáti lety, rok po natočení filmu. ... Přestože autobusů RTO vyjelo na české silnice i ve světě téměř patnáct tisíc, do současnosti jich existuje v pojízdném stavu jen pár desítek. Autobus sloužil nejen na linkových trasách, ve městech, populární byla i zájezdová verze, které se vyrobilo nejvíc. Když vozy dosluhovaly, využívala je ještě zemědělská družstva, na vesnicích jezdily jako pojízdné prodejny. Více na ekonomika.idnes.cz Nejen autobusy RTO naleznete na BUSportálu v populární rubrice Veteráni.

Zbyňka Hupáka - v současnosti zaměstnance ČSAD autobusy Plzeň po dlouholetém působení v servisní společnosti Bonavia. ( ... a ještě průvodčí se stroječkem)

Zbyněk Hupák je i webmasterem internetových stran ČSAD autobusy Plzeň a často pomáhá informací i fotografiemi redakci BUSportálu. BUSportál se připojuje ke gratulaci Pavle a Zbyňkovi Hupákovým. Autobus Škoda 706 RTO KAR byl renovován společností Bonavia v době působení Zbyňka Hupáka, velkého fanouška historických autobusů, v této společnosti.