londýnské trolejbusy, které naposledy vyjely 8. května 1962. Od Dave Chicka.

Muzeum se nachází v Carlton Colville poblíž Lowestoftu, okolo 200 km severovýchodně od Londýna. Osm z devíti zachovaných londýnských trolejbusů bylo v rámci čtyřdenní akce v provozu. Poslední záběr je z 12.května, kdy se uskutečnil DOD v depu Fulwell v jihozápadním Londýně , kde je uchována originální trolejbusová flotila z roku 1932. Děkujeme Dave Chickovi. Dvě vzpomínky na britské trolejbusy od Jana Spousty

Plzeňské městské dopravní podniky tak rozšiřují sbírku historických vozidel.

V dílnách PMDP dokončili renovaci autobusu Karosa B 731.04 z roku 1986. Tento vůz tak doplní rozšiřující se sbírku historických vozidel PMDP, a.s. Jedná se vůz z poslední dodávky těchto autobusů do Plzně, které byly poháněny atmosférickým motorem Liaz ML 635. Tento motor spolu s hlučnou zadní nápravou Rába dodávají autobusu charakteristický zvuk. I přesto, že nejen po Plzni se sedmičkové Karosy pohybují nadále v poměrně hojném množství, patří tento autobus právem již mezi historické, a to díky spoustě větších či menších odlišností oproti později vyrobeným podtypům řady 730. Autobus bude k pronajmutí zájemcům o svezení od července tohoto roku, bližší informace budou uveřejněny na stránkách PMDP v sekci Pronájem historických vozidel . Za informace a záběry děkujeme Ondřeji Liškovi.

Zakladatel muzea Emil Příhoda slaví významné narozeniny a 105 let závod Praga.

Značku PRAGA vlastní momentálně burzovní makléř z USA Petr Ptáček. Značka opustila veškeré předešlé aktivity a vyrábí v Česku a na Slovensku motokáry a okruhová auta. 2010: Praga NDO - unikát Emila Příhody (Museum Praga Zbuzany) se přijel po vlastní ose i s Emilem Příhodou za volantem podívat do Kolína Jubilantovi 3. 5. 2012 gratulovali kromě primátora Ivo Svobody přátelé i kolegové z oboru a také Valentin Zbyňovský, jehož článek ze 4.čísla časopisu VETERÁN.SK si dovolujeme ocitovat: Emil Příhoda Česká televízia v roku 1989 natočila krátky dokument o zbierke Pragoviek Emila Příhodu, kde sa okrem iného hovorí, že v jeho zbierke chýba už len Praga AV. V tom čase ma veterány ešte vôbec nezaujímali. Až o dvadsať rokov neskôr som náhodou objavil automobil Praga AV a práve tá má priviedla k pánovi Emilovi Příhodovi a k jeho ojedinelej zbierke. Mám pocit, že za krátke, ale intenzívne obdobie, ktoré sa poznáme, sa medzi nami vytvoril priam nadštandardný vzťah. A akoby som chcel dohnať zameškané, využívam každú cestu do Prahy na návštevu Múzea Praga v Zbuzanoch. Múzeum, ktoré vzniklo ako únik pred väzením Tí, čo ho poznajú vedia, že celý život zasvätil značke Praga. Už ako 5-6 ročný sledoval vozidlá Sentinel, ktoré parkovali na Žižkove neďaleko ich bydliska. Možno práve to ovplyvnilo jeho neskoršie rozhodnutie vyučiť sa za automechanika. V čase keď začal zbierať autá, veteránizmus bol u nás ešte neznámy pojem. Situácia na trhu s autami v povojnovom Československu bola zlá a on ju využil vo svoj prospech. Kto mal staré auto snažil sa buď ho prerobiť a zmodernizovať, alebo sa ho zbaviť. Tak prišiel k prvému, druhému, tretiemu... „Keď som mal asi 4 staré autá, hovorí mi nebohý Alojs Samohýl: Ty máš niekoľko starých áut. Mal by si s tým niečo urobiť, lebo oni ťa zavrú“ rozpráva mi Emil Příhoda ako prišiel na myšlienku založenia Automobilového múzea. „Tak som aj urobil a v roku 1957 vzniklo Automobilové múzeum“. Myšlienka múzea sa mu zapáčila, chcel vytvoriť zbierku českých automobilových značiek. Avšak táto téma je tak široká, že sa nakoniec rozhodol pre jednu značku. Tou značkou sa stala Praga. Voľba tejto automobilky nebola náhodná. Pokrokovosť, modernosť a zároveň jednoduchosť Pragoviek boli silné argumenty, ktoré presvedčili Emila Příhodu. Odvtedy začal systematicky zbierať a triediť všetko, čo sa týkalo značky Praga. Cieľom jeho zbierky nebolo zreštaurovať každé vozidlo do nablýskanej dokonalosti. Cieľom bolo vytvoriť ucelenú zbierku prevádzky-schopných vozidiel vrátane autobusov a nákladných vozidiel. Unikátnosť zbierky tvorí jej komplexnosť. Okrem kolekcie vozidiel, obsahuje zbierka Emila Příhodu stovky dokumentov, výkresov, článkov z časopisov, plagátov a propagačných predmetov zachytávajúcich vývoj značky Praga v jej historických a kultúrnych súvislostiach. Prvým vozidlom Praga v jeho zbierke bol model Alfa z roku 1924. Dnes zbierka obsahuje viac ako sto vozidiel osobných a úžitkových automobilov vrátane autobusov. „Ak by som tu chcel skutočne mať všetko, čo Praga vyrobila vrátane špeciálov, tak by som tu mal mať minimálne 100 rôznych nadstavieb, aké sa na podvozkoch V3S dodávali. Ja tu mám sotva 4 a ukazujem len jednu“. dodáva Emil Příhoda. Po roku 2000, keď sa v Zbuzanoch pri Prahe vytvorili podmienky na sprístupnenie expozície, má odborná a laická verejnosti možnosť oboznámiť sa s jednotlivými exponátmi značky Praga. Pre majiteľov vozidiel Praga by to mala byť akási pútnická cesta a povinná jazda za informáciami. Na internete sa okrem chvály na adresu múzea objavujú i kritické hlasy. Emil Příhoda sám priznáva, že priestory neumožňujú rozmiestnenie exponátov tak, aby boli prístupné zo všetkých strán, že prehliadka je možná len so sprievodcom, že nemôžu z kapacitných a časových dôvodov ukázať všetko. Napriek tomu sa on a jeho rodina snaží každému návštevníkovi vyjsť v ústrety. „Titul Druhá najväčšia zbierka jednej značky zapísanej v zozname UNESCO je síce honor, ale okrem časopisov, ktoré mi zasielali do začiatku 90. rokov a niekoľko potrasení rukou, múzeu žiadne benefity nepriniesol.“ hovorí Emil Příhoda na margo finančnej situácie múzea a dodáva „Jediným príjmom múzeu je vstupné, predaj kníh a občas nejaké filmovanie. Celá prevádzka múzea leží na pleciach našej rodiny“. V televíznom dokumente, ktorý som spomínal na začiatku článku, hovoril Emil Příhoda, že tu má práce na ďalších desať rokov. Odvtedy prešlo dvadsať rokov a práce okolo múzea neubudlo. Je to človek, pre ktorého je práca koníčekom a koníček prácou. Známy český spisovateľ Karel Čapek povedal, že existujú ľudia, ktorí nemajú žiadnu záľubu. To sú ale ľudia, ktorí sa stali hračkou prírody, podobne ako ľaváci, albíni, alebo vegetariáni. Normálni ľudia sa vyznačujú tichým šialenstvom, ktorému hovoríme koníček. V tomto mesiaci oslávil pán Emil Příhoda okrúhle jubileum, 80 rokov. Kiežby mu toto šialenstvo vydržalo ešte zopár rokov.

HISTÓRIA AUTOBUSOV V POVOJNOVOM OBDOBÍ. 5. část: květen

Každý měsíc přinášíme záběry z příslušného měsíce. 4. část: duben 3. část: březen 2. část: únor 1. část: leden

Historická vozidla v ulicích Ostravy objektivem Stanislava Trunečky.

V další části přineseme informace autora o průběhu DOD a fotografie současné techniky.

Britští trolejbusoví fandové si v těchto týdnech připomínají dvě smutná výročí

26. března uplynulo 40 let od ukončení provozu na trolejbusové síti v Bradfordu, který byl posledním městem na Britských ostrovech, kde trolejbusy jezdily. Zajímavým faktem je, že Bradford byl i prvním britským městem s trolejbusovou dopravou. Provoz v Bradfordu byl zahájen 24. června 1911, trolejbusy tedy tvořily páteř tamní MHD přes šest desetiletí. Ve stejný den vyjely trolejbusy i v nedalekém Leedsu, jejich sítě však nikdy nebyly propojeny, a Leeds trolejbusy zrušil již v roce 1928. 8. května si v Londýně připomenou 50. výročí ukončení trolejbusového provozu. Přestože londýnské trolejbusy vydržely bez týdne jen 31 roků (první trolejbusy zde vyjely do pravidelného provozu 16.5.1931), byla trolejbusová doprava nejen významnou součástí dopravního systému metropole, ale měla i světový triumf - v době svého největšího rozmachu na přelomu čtyřicátých a padesátých let byl londýnský provoz největším na světě. Na síti o délce 410 km se 60 linkami jezdilo 1811 trolejbusů – tento vozový park byl překonán až v sedmdesátých letech trolejbusovým provozem v Moskvě. Od jara roku 1972 se tak mohou Britové s trolejbusy setkat jen v zahraničí nebo doma v několika muzeích. Historické trolejbusy, většinou z padesátých let, patří mezi vystavené exponáty London Transport Museum v Londýně , Riverside Museum Glasgow a Ulster Folk and Transport Museum nedaleko Belfastu. V Británii je však i řada „živých muzeí“ a trolejbusová trať je součástí několika z nich. Největším trolejbusovým muzeum na světě je bývalé válečné letiště Trolleybus Museum Sandtoft poblíž Doncasteru. V tomto muzeu je umístěn i prototyp trolejbusu Electroline, který byl v polovině osmdesátých let minulého století pokusem o obnovu britských trolejbusů a byl testován na krátké zkušební trati právě v Doncasteru. Dalším živým dopravním muzeem je East Anglia Transport Museum v Carlton Colville, ve kterém v neděli 6. května 2012 proběhnou akce k 50. výročí konce londýnských trolejbusů a 60. výročí ukončení provozu tramvají v Londýně. Jan Spousta BUSportál: O tom, že trolejbusy přicházejí opět na pořad dne svědčí to, že i v Británii se uvažuje o znovuzavedení trolejbusové dopravy. Trolejbusový projekt by mohl oživnout podle informace Dave Chicka v Leedsu. (Historické fotografie jsou převzaty z velmi staré publikace, kde patrně už ani neeexistuje vydavatel, proto předpokládáme, že zveřejnění nevadí, další záběry jsou od Dave Chicka a Jana Spousty.)

připravena pro sobotní DOD.

Snímky Tomáše Dvořáka jsou ze zkušební jízdy 25.4.2012. Jedná sr o prvního vyjetí pod pořádné dráty po skoro 40 letech, kdy dosloužila v Praze (mezitím se prý svezla po dvoře střešovické vozovny, kde je kousíček trolejbusové tratě). Fotografie z průběhu DOD máme slíbené z Dopravního podniku města Pardubic. Z návštěvy v Muzeu MHD ve Střešovicích: Trolejbus Tatra 400

Ze Dne otevřených dveří v depozitáři TMB v Řečkovicích.

O slunečném víkendu 28. a 29.4.2012 se již po osmé v areálu bývalých kasáren v Brně – Řečkovicích uskutečnil den otevřených dveří v depozitáři nekolejových vozidel MHD. Návštěvníci mohli kromě všech 11 trolejbusů, 12 autobusů a dvou autobusových přívěsů vidět také osobní vozidla z období RVHP a historickou hasičskou i vojenskou techniku. Vybranými z historickými autobusy se mohli zájemci svézt v rámci předváděcích jízd. Mezi vystavenými exponáty se vyjímal nový a veřejnosti poprvé představený horský autobus Tatra 500 HB , který čeká na poslední fázi své renovace. Na osud nejen tohoto vozidla jsme se zeptali člověka nejpovolanějšího – Tomáše Kocmana z Technického muzea v Brně. Na vystaveném vozidle je vidět veliký kus odvedené práce. Předpokládám však, že na začátku na tom byl autobus o poznání hůře. Kde a v jakém stavu jste jej objevili? Podobně, jako u jiných vozidel, i tento autobus byl objeven zcela náhodou. Když se kolegové z technického muzea vrátili v roce 1997 z dovolené v Jižních Čechách, řekli mi, že poblíž Temelína stojí v poli starý autobus upravený na včelín. Vypravil jsem se tedy do Jižních Čech a zmiňovaný autobus tam skutečně našel. Byl v opravdu hrozném stavu a navíc zadní náprava byla předělána z vlečky. Věděl jsem ale, že tento vůz chci v naší sbírce mít. Nakonec jsme v té oblasti získali jiný vůz stejného typu, který se v té době nacházel v jedné zahradě v obci Lčovice, kde sloužil jako přístřešek, a to výměnou za vůz Tatra 111. Autobus jsme do našeho areálu v Líšni dovezli v lednu roku 1999. Renovace autobusu je jistě náročná práce, ale přece jen od roku 1999 uplynulo až příliš moc času. Je to tak. V Líšni autobus dva roky stál, než se rozhodlo o jeho rekonstrukci. Následně byl opískován v Uherském Hradišti a na základě sepsané dohody se renovace ujali pracovníci Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice. Podařilo se udělat celý skelet, když společnost musela práce z kapacitních důvodů ukončit. Vzhledem k tomu, že část nákladů byla hrazena z dotací, bylo nutné tyto prostředky vyčerpat. Sehnali jsme proto společnost OLPAS Moravia Krnov, která v pracích pokračovala. V září roku 2011 byl vůz převezen do našeho depozitáře, kde poslední fáze rekonstrukce pokračuje již vlastními silami. Co ještě zbývá? Na vozidle je ještě potřeba zrenovovat nápravy a provést montáž motoru. A nakonec samozřejmě vybavit interiér. Přál bych si, abychom jej na příštím dni otevřených dveří v roce 2013 mohli již prezentovat jako pojízdný. Přijde mi, že renovace každého autobusu je takovým malým dobrodružstvím. Přesto se ale zeptám, zda máte k některému z autobusů zajímavou historku o jeho původu nebo renovaci. Máte pravdu, získání každého vozu je zajímavé. Je to těžké vybrat jeden z nich. Ale třeba „eróčko“, náš nejstarší autobus. To je vůz, který byl do Technického muzea přivezen sice pojízdný ale ve velmi špatném stavu v roce 1974 z Jihlavy, kde po vyřazení sloužil jako služební vůz. Když o něm o deset let později bylo jako o vraku rozhodnuto, že bude sešrotován, našlo se několik brigádníků, kteří jej vlastními silami a ve svém volném čase sami za čtyři roky zrenovovali. Vzhledem k tomu, že mezi těmi brigádníky jsem byl tenkrát i já sám, mám k tomu vozu i jakýsi osobní vztah. Na závěr se zeptám, jaká jsou Vaše přání a očekávání do budoucna. Naše sbírka je velmi rozsáhlá, obsahuje vozy z celé České republiky a mapuje tak vývoj osobní dopravy v naší zemi. Moc bych si přál, aby se v příštích letech našly finance, které by nám umožnily vybudovat nový depozitář a pokračovat v renovaci vozidel, která na ni teprve čekají. Děkuji Tomáši Kocmanovi za rozhovor a pro zájemce o historické vozy ještě doplním, že další možnost svézt se některým z exponátů budou mít zájemci 19. května v rámci brněnské muzejní noci a 9. června v rámci dnů dopravní nostalgie v Brně. Jan Havíř Autobus Tatra 500 HB Hmotnost 7080 kg Celková délka 9420 mm Šířka vozu 2350 mm Výška vozu 3100 mm Rozvor 3570/1180 mm Rozchod 1880 mm Tento typ autobusu byl vybaven vzduchem chlazeným osmiválcovým motorem Tatra (s válci do V) o výkonu 91,9 kW a čtyřstupňovou mechanickou převodovkou Tatra. Vůz se vyráběl v letech 1948 až 1957 (od roku 1954 sériově) v Karose Vysoké Mýto. Byl to poslední třínápravový autobus vyráběný u nás určený pro provoz na méně vytížených linkách zejména v horských oblastech. Bohužel tytu vozy nesplnily očekávání a zejména díky vyšší poruchovosti byly po deseti letech provozu vyřazovány a odprodávány. Vyrobeno bylo celkem přibližně 500 kusů, které byly většinou dodány do tehdejších závodů ČSAD. V hlavní roli horský autobus Tatra 500HB - zajímavá fotografie, umělecká inspirace a tři opravdové autobusy v různém stádiu renovace Horský autobus Tatra 500 HB ve stavu před dokončením renovace - další záběry z avíza na DOD

Fotoreportáž ze setkání partnerů značky Setra v Mostě 26. dubna. Aktualizováno odkazem na policejní éru v Německu .

Linková Setra je v ČR raritou, a to nejen tato ze začátku osmdesátých let z řady 200. Konkrétní vozidlo patřilo policii a najezdilo pouhých 260000 km. Ještě s majáčkem (díky za připomenutí) viz Objektivem spolupracovníků BUSportálu: Policejní Setra 213 RL Nebývale zachovalý je interiér, potahy sedadel jsou jako nové.Styl kazí nová sedačka řidiče. Autobus nemá samozřejmě omezovač a není pro něj problém se pěkně rozjet. Dopravce si vozidlo pořídil především jako exponát do sbírky, ale kondice vozu umožňuje ho nasazovat jako záložní i do běžného provozu. Po chvli rozmýšlení umisťujeme do rubriky Veteráni. Prezentace bezpečnostních systémů v autokarech Setra ...

Už tradičně se představily na náměstí i historické autobusy.

První máj se v Českém Brodě nesl ve znamení veteránů. Jel se tam již šestnáctý ročník Okruhu Českobrodského . Od roku 2004 se tato akce koná 1. května. Veteráni - autobusy a nákladní automobily z ČSAP Nymburk otevírají už poněkolikáté na českobrodském náměstí novou sezónu.