Praha byla prvním městem, kde se tento typ vozidla vyzkoušel v městském provozu. Existoval i bez zadních dveří? Josef Víšo z Archívu Iveco CR pro BUSportál.

První prototyp autobusu ŠM 16,5 byl vyroben koncem roku 1966 ve vysokomýtské Karose a v následujících dvou letech prošel prototypovými zkouškami. Dlouhodobé zkoušky prototypu probíhaly v ulicích Prahy a Pardubic, kde vozidlo najezdilo 70 179 km. První článková Karosa ŠM 16,5 byla předána do pravidelného zkušebního provozu s cestujícími 10. prosince 1967. Praha byla prvním městem, kde se tento typ vozidla vyzkoušel v městském provozu. Autobus byl přidělen na linku 134, která tehdy spojovala krčské sídliště Antala Staška se vzdálenými Petřinami. Určitě není bez zajímavosti, že v autobuse držela službu dvojčlenná posádka. Byl to samozřejmě řidič a u čtvrtých dveří pak byl jakýsi dozorce, který dohlížel na odbavování cestujících a dával zvukové znamení řidiči při ukončení nástupu a výstupu. U prvních a čtvrtých dveří byly umístěny samoobslužné pokladny, ale jak již byli cestující zvyklí (a zvyk je jak známo železná košile), nastupovali zpravidla jen prvními dveřmi, čímž trochu pozbývalo smysl dvojité odbavování u tohoto dlouhého vozidla. Od září 1968 byl předán pardubickému dopravnímu podniku, kde vydržel v pravidelném provozu ještě neuvěřitelných 16 le t, než byl vyřazen pro neopravitelnou technickou závadu. Po zkouškách prototypu byla vyrobena ještě patnáctikusová ověřovací série, u které měly být v provozu sledovány provedené změny a nové úpravy. Autobusy této série byly vyrobeny v letech 1968 až 69 a byly předány do pravidelného provozu na městskou dopravu do Brna, Nitry, Tábora a Ústí nad Labem a na linkovou dopravu do ČSAD Brno a Bratislava. Autobusy byly průběžně sledovány a provoz vyhodnocován z ekonomického hlediska. K sériové výrobě tohoto autobusu vsak již nikdy nedošlo, a to hlavně z kapacitních důvodů závodu Karosa a také z nezájmu hlavního potencionálního odběratele – pražského dopravního podniku. "K těmto autobusům máme kopie prospektů a fotografie. O zachování některého z kloubáku ŠM 16,5 do dnešní doby nemáme v současné době přesné informace, " uzavírá Josef Víšo z Archivu Iveco CR a na dotaz na výskyt vozu bez zadních dveří dodává: "Oficiálně byla vyrobena ověřovací série 15 kusů v městském provedení. K linkové verzi kloubáku nemáme žádný podklad, ani foto, ani výkres. Avšak podle vyjádření dvou našich významných pamětníků byl poslední vůz z patnáctikusové série snad vyroben bez zadních dveří (poslední vůz byl dodán do ČSAD Bratislava – později asi předán do ČSAD Nitra). Sice jsem někde viděl obrázek ŠM 16,5 bez zadních dveří, ale mohlo jít o dodatečnou úpravu, provedenou třeba zákazníkem. Informace se pokouším zjistit." Základní technické údaje článkového autobusu Karosa ŠM 16,5: Čtyřdveřový autobus byl dlouhý 16 600 mm, široký 2 500 a vysoký 3 120 mm. Do vozidla byl pod podlahou montován vznětový šestiválcový motor s přímým vstřikem od výrobce LIAZ o výkonu 132 kW při 2 150 ot./min. Automatická hydrodynamická převodovka Praga měla nepřímou volbu 2+1 stupeň pomocí tlačítek. Celková hmotnost autobusu činila 21 060 kg a obsaditelnost byla udávána pro 50 sedících a 80 stojících cestujících. Nejvyšší rychlost byla 65 km/h. Karoserie autobusu byla samonosná, progresivní panelové koncepce. Za informace a fotografie děkujeme Josefu Víšovi z Archivu Iveco CR. Takže příště se vracíme k tématu Ikarus v Praze a zároveň se otevírá otázka, zda z dlouholetého provozu v Pardubicích během 16 let nezůstaly nějaké dokumenty. Dagmar Braunová Kloubové autobusy v Praze: V roce 1960 absolvoval v Praze jízdy Škoda 706 RTO-K K historii kloubových autobusů v Praze: Polský Jelcz se objevil na Bohdalci v roce 1968 První kloubové autobusy DPP byly sice Ikarusy, ale se ŠM 16,5 se Pražané svezli 16. ledna před 35 lety vyjely do pražských ulic kloubové autobusy

Zajímavé informace a unikátní snímky snad už opravdu prvního výskytu kloubového autobusu v Praze z archívu Iveco CR.

Z roku 1977 jsme se postupně dostali až do roku 1960. Prvenství Ikarusů z roku 1977 je v tom, že patřily DPP, ostatní vozy byly v Praze jako prezentační či testovací a DPP nepatřily. Vzhledem k nádherným snímkům, které BUSportál získal z archívu Iveco CR ve Vysokém Mýtě, odkládáme zatím další informaci na téma Ikarus a začneme tím nejstarším. Na neděli připravíme ještě něco na téma ŠM 16,5 a Praha opět včetně úžasných fotografií. Josef Víšo z muzea a archívu Iveco CR k RTO-K sdělil: "První náš kloubák Škoda 706 RTO – K jezdil v Praze již v roce 1960, kde absolvoval celkem úspěšně předváděcí jízdy. Do zkušebního provozu byl však nasazen v jiných městech, např. v Olomouci, protože vedení pražských dopravních podniků o něj nemělo zájem." Velice děkujeme všem za materiály a informace a také za důvěru. Dagmar Braunová K historii kloubových autobusů v Praze: Polský Jelcz se objevil na Bohdalci v roce 1968 První kloubové autobusy DPP byly sice Ikarusy, ale se ŠM 16,5 se Pražané svezli 16. ledna před 35 lety vyjely do pražských ulic kloubové autobusy

Unikátní snímky v kronice Milana Ošmery.

Jak je uvedeno na webu, prvopočátky hromadné dopravy v Třebíči souvisí s vybudováním císařské železnice z Berlína do Vídně v roce 1871. Třebíčské (dnešní Stařečské) nádraží se nacházelo 7 km od města. Cestující a náklad byli převáženi omnibusy. Po postavení nové trati, vedoucí v blízkosti města, byla tato přeprava zrušena. Linkové autobusy na dvou linkách, které vedly přes Třebíč, fungovaly jako městská doprava od 50. let 20. století. Skutečná městská doprava začíná fungovat v roce 1977. Některé ze sedmi linek dále zajížděly i do okolních obcí. Jednou z největších změn prošla třebíčská MHD v roce 1986, kdy po optimalizaci začalo na šesti linkách jezdit více autobusů. V roce 1992 vznikla z původního ČSAD Třebíč, s. p. společnost TRADO, s. r. o. Provoz autobusů dodnes zajišťuje dceřiná firma TRADO-MAD, s. r. o. Od roku 2004 vlastní 100% společnosti ICOM transport a. s. Na www.doprava-trebic.cz/historie-mhd.html naleznete také jízdní řád městské hromadné dopravy z roku 1988 a především naskenovanou část kroniky o dopravě v Třebíči. Nacházejí se v ní unikátní historické fotografie vozidel a řidičů ČSAD Třebíč.

Tramvaj nové koncepce vycházela z amerických vozů PCC.

Praha, 23. ledna 2013 – Před třiceti lety, tedy 25. 1. 1983, naposledy do pravidelného provozu vyjela tramvaj T1. První tramvaj typu T1 (tehdy se označovala římským číslem T I) projela pražskými ulicemi při předváděcí jízdě 22. listopadu 1951. Jednalo se o elegantní vůz zcela nové koncepce, která vycházela z amerických vozů PCC, vybavený dvěma dvounápravovými podvozky. Na počátku padesátých let tak byla zahájena zásadní obměna vozového parku spočívající v postupném nahrazování dosavadních dvounápravových tramvají. Proti původním předpokladům tato proměna trvala o více jak deset roků déle a skončila až v roce 1974. „První vozy T1 byly nasazovány od roku 1952 zpočátku především na linku číslo 4 (první od 17. března 1952) a od 1. prosince 1955 na sedmnáctku. Během let se pochopitelně vystřídaly na mnoha dalších linkách,“ uvedl Pavel Fojtík, vedoucí archivu DPP. Celkem pražský Dopravní podnik obdržel 133 tramvají T1. Jejich počet začal klesat především od druhé poloviny sedmdesátých let. Linky číslo 23 a 26 byly poslední, na nichž tento typ tramvají, které se nespřahovaly do dvojic, jezdil. Úplně poslední tramvají T1 v pravidelném provozu byl vůz č. 5103 vozovny Střešovice, který naposledy vyjel 25. ledna 1983. Symbolická rozlučková jízda uspořádaná pro uzavřený okruh členů Kroužku přátel městské dopravy se pak uskutečnila 25. března 1983. Pro budoucí generace je v Muzeu městské hromadné dopravy v Praze zachován vůz č. 5001, tedy první svého typu. Ve Střešovicích se dochoval i vůz č. 5002 určený k příležitostnému provozu a různí zájemci si ho mohou pronajmout. TZ DPP Další snímky T1 ( a také T2) jsme použili z archivu BUSportálu. Plzeňskou renovovanou T1 jsme fotografovali v roce 2011.

v roce 1968 - v témže roce, kdy už Dopravní podnik testoval Karosu ŠM 16,5. Unikátní záběr Jaroslava Kováře.

Jelcz na fotografii je podle nápisu vozidlo přímo z továrny "Jelczanskie zaklady samochodowe". ( Polské kloubové autobusy postavené na bázi RTO ). Je velmi potěšitelné, jak se rozvíjí téma začátku provozu kloubových autobusů v Praze, ještě připravujeme na příští víkend zajímavé informace a záběry předváděcího Ikarusu 280 z archivu od Pavla Fojtíka z DP. Modrošedý vůz se na ukázku objevil v Praze už na podzim roku 1973. Přidáme autentické vzpomínky. 16. ledna před 35 lety vyjely do pražských ulic kloubové autobusy První kloubové autobusy DPP byly sice Ikarusy, ale se ŠM 16,5 se Pražané svezli

K lokalizaci je nápovědou SPZ. (hačislav)

Pražané se ale svezli i se ŠM 16,5, dokonce už v roce 1968.

Čtenář BUSportálu Jan Novotný reagoval na nedávno uveřejněný článek 16. ledna před 35 lety vyjely do pražských ulic kloubové autobusy ... myslím si, že v článku o kloubových Ikarusech nemáte pravdu! Že před 35 lety se poprvé Pražané svezli kloubovým busem... Byl jsem tenkrát, v roce 1967 anebo 68 (to nevím přesně), studentem Fakulty žurnalistiky a externím redaktorem Večerní Prahy. Ráno jsem Na Františku viděl kloubový autobus ŠM, jel po běžné lince. Hned jsem zavolal fotografa z redakce a odpoledne vyšel ve VP článek o nových kloubových busech v Praze - byl to sice zkušební provoz, ale jezdily na běžných linkách, a to dost dlouho. Pavel Fojtík, vedoucí archivu vedoucí archivu Dopravního podniku hl. m. Prahy, obratem odpověděl: Autobus typu ŠM 16,5 se na počátku roku 1968 v Praze opravdu objevil. Zpravidla byl nasazován na linku č. 134, proto si čtenář správně pamatuje jeho zahlédnutí Na Františku, kudy tato linka jezdila. Jednalo se jen o zkušební provoz, nikoliv o pravidelné systematické nasazování na linku. Vůz nikdy nepatřil Dopravnímu podniku, tomu z kloubových vozů tehdy patřily až zmíněné Ikarusy. Shodou okolností – pokud chceme být opravdu důslední – první autobus Ikarus 280.80 se v Praze objevil už asi o dva roky dříve, cca 1976, a také byl několik dní nasazován z propagačních důvodů na pravidelné linky, a přesto to nepovažujeme za jeho pravidelné nasazování v pražské MHD. Jezdil tu s maďarskou poznávací značkou (nějaká fotografie existuje). Podobně se v Praze objevily různé značky i nedávno, obdobně se v devadesátých letech vyskytly v Praze na několik dní z propagačních důvodů i netradiční tuzemské i zahraniční tramvajové vozy. Uznávám ovšem, že čtenář má do jisté míry pravdu. Poprvé se „kloubákem“ Pražané opravdu svezli při uvedených zkušebních jízdách. Systémově ale byly opravdu první ty Ikarusy v lednu 1978, které je možné označit – na rozdíl od předchozích – za vozidlo pražské MHD. Bohužel se v našem archivu o autobusu ŠM 16,5 nenacházejí žádné informace. Pátral jsem po nich už dříve. Podívám se během dne ještě do fondu novinových výstřižků z počátku roku 1968, zda tam něco nebude. Tam jsem se zatím nedíval. Také jsme oslovili Jana Spoustu, který slíbil probrat svůj domácí archiv a pokusit se najít fotku z posledního dne provozu Ikarusů v Praze. Ten doplnil: První pokus o kloubový autobus v Československu byla Karosa ŠM 16,5. Základní informace jsou na Wikipedii - vycházejí z Harákovy Encyklopedie čs.autobusů a trolejbusů. Termín uvedení do zkušebního provozu v Praze (jezdil hlavně na lince 134 = Petřiny-Letná-Letenský tunel-Švermův most- Národní divadlo-Výtoň-Pankrác-Krč) 1968-69 se mi ovšem moc nezdá, mám pocit, že to bylo dříve (asi byl v Praze nasazen ten první prototyp z r. 1966). Co se týká "pražských" Ikarusů, poprvé se tu objevil vůz z Budapešti (v modré barvě BKV) asi na 2-3 týdny někdy 1975-76. Byl zkoušen na různých linkách, ale hlavně na 135 (tehdy Veleslavín-Kulaťák-Letná-DP-Florenc a dále po stále stejné trase přes Žižkov-Vinohrady-Vršovice na Spořilov) ... trochu paradoxem je, že na 135 pak nikdy kloubáky nejezdily a až nyní se o tom opět uvažuje. Těšíme se, že se někde objeví nějaké další archivní podklady.

Zajímavá exkurze do nově upravovaných prostor Techmanie i planetária.

BUSportál už od počátku projektu Techmania Science Center v Plzni pozorně sleduje vývoj této velmi pozoruhodné instituce v zajímavé "brownfieldové" lokalitě. Dnes byla příležitost v rámci skutečnosti, že Techmania se stala novým plnoprávným členem Asociace hvězdáren a planetárii, se zúčastnit zasedání této asociace a podívat se na staveniště budoucího supermoderního 3D planetária, které Techmania otevře už v listopadu. Historická stavba, která je kulturní památkou, prochází již přesně rok totální rekonstrukcí. Spojili jsme tak trolejbusové s planetárním a vyfotografovali dva pohledům zpřístupněné historické zrekonstruované motory, které nepoháněly jednotlivé nápravy, ale vždy jednu stranu vozu Škoda 3 Tr3. Techmania zve ''Do historie s Emilem Škodou" Dovolíme si opět rekapitulovat, co chybí 3 Tr3 k tomu, aby se mohl projet Plzní a případně se podívat "po svých" do rodných Doudlevec. Je to elektrovýzbroj, tedy vše kromě motorů a sběračů, které trolejbus má. Věřme, že Škoda Transportation, jejíž hlavní budova je od trolejbusu vzdálená, co by kamenem dohodil, přemýšlí, jak pomoci k oživení své historie. K planetáriu jen tolik, že se bude jednat o nejmodernější digitální zařízení široko daleko. Bohužel se zatím nepodařilo najít řešení pro využití původního technického vybavení planetária, tak, jak ho známe z "Hamburku" my, co si více pamatujeme. Z nějakých důvodů zůstane patrně jako majetek města deponováno někde v krabicích. Zdá se, že Techmania zájem má. Na snímcích vidíte malou a velkou kopuli a ostatní prostory rekonstruované budovy bývalé škodovácké kantýny. Budova byla zcela rozebrána a stavěna znovu. Velmi potěšující je fakt, že se kompletní prostor Techmanie, parkovišť a planetária otevře a stane součástí města a hradby hradu Škoda se posunou i s hlídacími fúriemi v bráně za areál. Potěšitelný fakt rozšíření Techmanie do celého objektu trošku kalí skutečnost, že se Techmanii zmenší na minimum depozitáře, což může být ohrožující pro nevystavené exponáty ze zrušeného původního Muzea Škoda. Dagmar Braunová

Třetí část fotografií.

Příště autobusy. Autobusové a trolejbusové putování po Ukrajině IV. Rivne a Škoda 14 Tr Autobusové a trolejbusové putování po Ukrajině III. Rivne a Škoda 9 Tr (hačislav) Autobusové a trolejbusové putování po Ukrajině II. Lviv Autobusové putování po Ukrajině I. Odkazy k materiálům z minulé cesty

se vydal Milan Jiroš a Martin Pavlíček se skupinou nadšenců.

BUSportálu napsal Martin Pavlíček: V polovině září jsme 2012 se zúčastnili srazu autobusů Ikarus a nákladních automobilů Cszepel v Madarsku v městečku Polgár. Vyrazili jsme v menší skupině, kde byl také Milan Jiroš, Honza Hanuš s přítelkyní Míšou a Tomáš Martínek. Jeli jsme zájezdovým autobusem Ikarus 256, který pochází z Polska, kde jezdil v cestovní kanceláři Orbis a odtud ho získal do své sbírky autobusů Milan Jiroš. Autobus je v dobré kondici a jelo se s ním velmi krásně. Několik fotografií je z cesty a pár ze srazu.