Elektrický autobus RVK Van Hool A330 s palivovými články Ballard FCvelocity®-HD85 ©RVK
Zkušenosti provozovatele největší flotily autobusů s palivovými články v Evropě. Regionální dopravce RVK v Kolíně nad Rýnem má 37 autobusů Van Hool a přijede dalších 15 Solaris Urbino hydrogen.
Zkušenosti provozovatele největší flotily autobusů s palivovými články v Evropě. Regionální dopravce RVK v Kolíně nad Rýnem má 37 autobusů Van Hool a přijede dalších 15 Solaris Urbino hydrogen.
RVK má v současnosti největší flotilu elektrických autobusů s palivovými články (FCEB) v Evropě, 37 autobusů Van Hool je v Kolíně nad Rýnem v každodenním provozu a dalších 15 Solaris Urbino hydrogen by měl mít do konce roku 2021. Všechny autobusy jsou poháněny palivovými články Ballard. Právě pro společnost Ballard poskytl rozhovor Jens Conrad, vedoucí týmu projektu Zero-Emissions v Regionalverkehr Köln GmbH (RVK) na téma strategie RVK s řešením bezemisní dopravy prostřednictvím vozidel s palivovými články.
Jens Conrad, RVK, který je několik let projektovým manažerem pro tento projekt, je zodpovědný za autobusy i za vodíkovou infrastrukturu:
Jsme regionální provozovatel dopravy v oblasti Kolína nad Rýnem v Německu, máme tedy určité specifikace a požadavky, které nemusí mít provozovatelé městské hromadné dopravy. Obsluhujeme větší oblast Kolína, to znamená, že máme na starosti vše od městské dopravy přes příměstskou dopravu až po obsluhu méně osídlených venkovských oblastí, je to tedy široká oblast působení. Jde o více více než 2 800 čtverečních kilometrů, které pokrýváme přibližně 300 autobusy denně.
RVK zahájila projekt nulových emisí v letech 2009/2010 a jeho cílem je převést celou flotilu na řešení s nulovými emisemi nejpozději do roku 2030.
Máme technologicky otevřený přístup, který je pro nás velmi důležitý. Není to tedy tak, že říkáme, že palivové články jsou lepší než baterie nebo naopak. V zásadě jsme zkoumali všechny možnosti a porovnali jsme výhody a nevýhody různých technologií.
Pro nás jako provozovatele regionální veřejné dopravy je zvláště důležitý dojezd a flexibilita, stejně tak doba tankování. Proto jsme skončili docela brzy u palivových článků.
V roce 2010 jsme začali hledat různé možnosti. Baterie nebyly tak vyspělé jako dnes, navíc jsme potřebovali řešení s dojezdem nejméně 250 až 300 kilometrů, protože to je průměr, kterým naše autobusy denně ujedou. Vzhledem k našemu provoznímu schématu a protože v regionu není vždy spolehlivá elektrická síť, nemáme možnost nabíjet na trase a nemáme příležitost se vrátit do depa a dobít nebo natankovat během dne. Naším cílem také bylo najít technické řešení, které nám umožní vyměnit dieselové autobusy za podobné, aniž by se cokoli změnilo v našich provozních schématech. Jediným řešením, které pro nás tehdy bylo a i dnes je proveditelné, jsou palivové články.
Navíc v oblasti máme hodně vodíku jako vedlejší produkt. Jednou z prvních otázek vždy je, odkud váš vodík bude pocházet a jak ho zajistíte dostatek. V našem případě není odpověď složitá, v oblasti Kolína nad Rýnem se vyrábí chlór a vedlejším produktem výroby je vodík, je zde velká chemická výroba. Mluvíme o obrovských množstvích, až 20 tun vedlejšího vodíku denně. A to by zhruba stačilo natankovat tisíc autobusů denně. To bylo dalším důvodem, proč jsme se rozhodli pro palivové články. Je to pro nás obrovský potenciál - lokálně vyrábělný vodík, který pak můžeme použít v našich autobusech, což vytváří nulové emise, které jsou pozitivní z hlediska kvality ovzduší i snižování CO2.
Co se týká infrastruktury, máme decentralizovanou strukturu, protože jak již bylo zmíněno, máme velkou oblast působnosti. V regionu máme několik autobusových garáží a naším cílem je mít na každém autobusovém nádraží jednu čerpací stanici vodíku.
V současné době máme dvě vlastní stanice s kapacitou 20 autobusů, které jsme sami vybudovali. I to byl docela zajímavý projekt. Nejsem si jistý, jestli budeme v tomto způsobu pokračovat. Bylo to pro nás docela náročné, jsme autobusová společnost, takže naším hlavním předmětem podnikání je provoz autobusů, ne budování infrastruktury.
Když jsme začínali, neměli jsme zdroje ani znalosti, bylo toho hodně, co jsme se museli naučit. Nyní jsme v tom dobří. Ale trh se opět mění. Tehdy bylo naší jedinou možností postavit vlastní stanici. V současnosti na trhu roste počet společností, které nabízejí řešení, kdy provozovatel poskytne prostor a ony se postarají o zbytek včetně dodávek vodíku atd. A na konci dostanete cenu. Tuto cestu bych upřednostňoval, protože jsou to odborníci.
Tři hlavní rady dopravcům z hlediska nasazení autobusů s palivovými články:
Zaprvé, ujistěte se, že víte, co chcete. Než zvážíte technologii, ujistěte se, že přesně víte, kam chcete své autobusy nasadit. Jaké jsou vaše požadavky na technologii. Zda máte dlouhé nebo spíše krátké trasy. Je k dispozici stabilní elektrická síť. Máte ve své blízkosti vodík. Jak náročnou topografii máte.
Poté vypočítejte náklady a rozhodněte, která technologie z ekonomického hlediska je pro vás nejlepší, ale také z praktického hlediska. Nemá smysl, pokud musíte nasadit tři bateriové elektrické autobusy na trasu, kde jste předtím měli jen jeden dieselový autobus, protože nemají potřebné dojezdy. Tím by se zvýšily vaše náklady. V takovém případě má smysl dát přednost palivovým článkům. Ale na druhou stranu, pokud máte krátké trasy a máte stabilní elektrickou síť, proč nevyužít bateriové autobusy.
Další rada určitě je nedělat věci příliš komplikované. Na začátku jsme přemýšleli o spoustě věcí. Když jsme například připravovali zadávací řízení na autobusy, měli jsme příliš dlouhou a podrobnou specifikaci. A to rozhodně není dobré. Nemusíte popisovat poslední šroub nebo přesný zdroj napájení, protože na druhé straně stolu budete mít odborníka, který potřebné znalosti má.
Je tedy nejlepší říci „Mám spoustu autobusů. Chci natankovat toto množství autobusů zádí k sobě. A za tuto dobu.“ Pak nechte rozhodnout zkušené odborníky, která technologie je pro vás nejlepší.
Totéž s autobusy: Nemá smysl přesně definovat, jaký výkon má mít palivový článek a kapacitu baterie. Místo toho řekněte: „Mám tuto maximální rychlost, tuto poptávku po dojezdu a toto je moje topografie“ a nechte je rozhodnout, co doporučí. Jsou to odborníci, je to jejich práce.
Poslední rada je: nevzdávat se. Na začátku to bylo docela těžké, mít před sebou všechny otázky a bylo nutné se toho hodně naučit. Dnes již existuje mnoho možností a informací i z projektů CHIC a JIVE, takže není potřeba začínat od nuly.
Jens Conrad, RVK, který je několik let projektovým manažerem pro tento projekt, je zodpovědný za autobusy i za vodíkovou infrastrukturu:
Jsme regionální provozovatel dopravy v oblasti Kolína nad Rýnem v Německu, máme tedy určité specifikace a požadavky, které nemusí mít provozovatelé městské hromadné dopravy. Obsluhujeme větší oblast Kolína, to znamená, že máme na starosti vše od městské dopravy přes příměstskou dopravu až po obsluhu méně osídlených venkovských oblastí, je to tedy široká oblast působení. Jde o více více než 2 800 čtverečních kilometrů, které pokrýváme přibližně 300 autobusy denně.
RVK zahájila projekt nulových emisí v letech 2009/2010 a jeho cílem je převést celou flotilu na řešení s nulovými emisemi nejpozději do roku 2030.
Máme technologicky otevřený přístup, který je pro nás velmi důležitý. Není to tedy tak, že říkáme, že palivové články jsou lepší než baterie nebo naopak. V zásadě jsme zkoumali všechny možnosti a porovnali jsme výhody a nevýhody různých technologií.
Pro nás jako provozovatele regionální veřejné dopravy je zvláště důležitý dojezd a flexibilita, stejně tak doba tankování. Proto jsme skončili docela brzy u palivových článků.
V roce 2010 jsme začali hledat různé možnosti. Baterie nebyly tak vyspělé jako dnes, navíc jsme potřebovali řešení s dojezdem nejméně 250 až 300 kilometrů, protože to je průměr, kterým naše autobusy denně ujedou. Vzhledem k našemu provoznímu schématu a protože v regionu není vždy spolehlivá elektrická síť, nemáme možnost nabíjet na trase a nemáme příležitost se vrátit do depa a dobít nebo natankovat během dne. Naším cílem také bylo najít technické řešení, které nám umožní vyměnit dieselové autobusy za podobné, aniž by se cokoli změnilo v našich provozních schématech. Jediným řešením, které pro nás tehdy bylo a i dnes je proveditelné, jsou palivové články.
Navíc v oblasti máme hodně vodíku jako vedlejší produkt. Jednou z prvních otázek vždy je, odkud váš vodík bude pocházet a jak ho zajistíte dostatek. V našem případě není odpověď složitá, v oblasti Kolína nad Rýnem se vyrábí chlór a vedlejším produktem výroby je vodík, je zde velká chemická výroba. Mluvíme o obrovských množstvích, až 20 tun vedlejšího vodíku denně. A to by zhruba stačilo natankovat tisíc autobusů denně. To bylo dalším důvodem, proč jsme se rozhodli pro palivové články. Je to pro nás obrovský potenciál - lokálně vyrábělný vodík, který pak můžeme použít v našich autobusech, což vytváří nulové emise, které jsou pozitivní z hlediska kvality ovzduší i snižování CO2.
Video: elektrické autobusy RVK s palivovými články v akci:
V současné době máme dvě vlastní stanice s kapacitou 20 autobusů, které jsme sami vybudovali. I to byl docela zajímavý projekt. Nejsem si jistý, jestli budeme v tomto způsobu pokračovat. Bylo to pro nás docela náročné, jsme autobusová společnost, takže naším hlavním předmětem podnikání je provoz autobusů, ne budování infrastruktury.
Když jsme začínali, neměli jsme zdroje ani znalosti, bylo toho hodně, co jsme se museli naučit. Nyní jsme v tom dobří. Ale trh se opět mění. Tehdy bylo naší jedinou možností postavit vlastní stanici. V současnosti na trhu roste počet společností, které nabízejí řešení, kdy provozovatel poskytne prostor a ony se postarají o zbytek včetně dodávek vodíku atd. A na konci dostanete cenu. Tuto cestu bych upřednostňoval, protože jsou to odborníci.
Tři hlavní rady dopravcům z hlediska nasazení autobusů s palivovými články:
Zaprvé, ujistěte se, že víte, co chcete. Než zvážíte technologii, ujistěte se, že přesně víte, kam chcete své autobusy nasadit. Jaké jsou vaše požadavky na technologii. Zda máte dlouhé nebo spíše krátké trasy. Je k dispozici stabilní elektrická síť. Máte ve své blízkosti vodík. Jak náročnou topografii máte.
Poté vypočítejte náklady a rozhodněte, která technologie z ekonomického hlediska je pro vás nejlepší, ale také z praktického hlediska. Nemá smysl, pokud musíte nasadit tři bateriové elektrické autobusy na trasu, kde jste předtím měli jen jeden dieselový autobus, protože nemají potřebné dojezdy. Tím by se zvýšily vaše náklady. V takovém případě má smysl dát přednost palivovým článkům. Ale na druhou stranu, pokud máte krátké trasy a máte stabilní elektrickou síť, proč nevyužít bateriové autobusy.
Další rada určitě je nedělat věci příliš komplikované. Na začátku jsme přemýšleli o spoustě věcí. Když jsme například připravovali zadávací řízení na autobusy, měli jsme příliš dlouhou a podrobnou specifikaci. A to rozhodně není dobré. Nemusíte popisovat poslední šroub nebo přesný zdroj napájení, protože na druhé straně stolu budete mít odborníka, který potřebné znalosti má.
Je tedy nejlepší říci „Mám spoustu autobusů. Chci natankovat toto množství autobusů zádí k sobě. A za tuto dobu.“ Pak nechte rozhodnout zkušené odborníky, která technologie je pro vás nejlepší.
Totéž s autobusy: Nemá smysl přesně definovat, jaký výkon má mít palivový článek a kapacitu baterie. Místo toho řekněte: „Mám tuto maximální rychlost, tuto poptávku po dojezdu a toto je moje topografie“ a nechte je rozhodnout, co doporučí. Jsou to odborníci, je to jejich práce.
Poslední rada je: nevzdávat se. Na začátku to bylo docela těžké, mít před sebou všechny otázky a bylo nutné se toho hodně naučit. Dnes již existuje mnoho možností a informací i z projektů CHIC a JIVE, takže není potřeba začínat od nuly.
Tankování autobusu s palivovými články v autobusovém depu RVK v Meckenheimu ©Aschoffotografie
MOBILBOARD roste - má obchodního a provozního ředitele
Průmyslové motory FPT pohánějí stavbu nejdelšího ponořeného…
Tramvaj, která se tváří jako metro
