Na Busportalu jsem si přečetl článek o sourozencích valníku Praga A150 a autobusu Praga A150. Po přečtení jsem si okamžitě vzpomněl na zelený valník Praga A150, se kterým otec ze sodovkárny ve Slavičíně rozvážel sodovky po tehdejším okresu Valašské Klobouky, později Gottwaldov. Ještě dnes si pamatuji, že ve Slavičíně jezdily dva valníky Praga A150. Ten druhý, hnědý, jezdil v JZD Slavičín - tam s ním jezdil, pokud si dobře vzpomínám, pan Tomaštík. V té době mi bylo asi tak 4-5 roků a bratr se sestrou mě učili podle namalované SPZ na "sajtnách" zeleného valníku mého otce poznávat čísla a písmena. Ještě dnes si to pamatuji: NO-82-66. Někdy nás otec brával s sebou. K Pragovce A150 mám proto tak trochu i citový vztah, byla to taková moje školka....

Za nějakých 38-39 roků jsem jel s kamarádem do Břeclavi pro Pragu A150, kterou tam koupil. Když jsem si sedl za volant, okamžitě se mi vybavil vnitřek kabiny a např. automaticky jsem sáhl na přepínač blinkrů a jiné ovládací prvky.

Vlastimil Tělupil

---

Za redakci BUSportálu chci poděkovat nejen Vlastimilu Tělupilovi, ale i všem ostatním, kteří nám ve vzpomínkách nebo zážitcích pootevírají svá srdce. Neklademe si za cíl postihnout detailně technickou stránku věci, ale povzbudit ducha veteránství pro radost z vlastní minulosti, bez které by nebyla ani naše přítomnost a budoucnost. Moc si toho vážíme. Dagmar Braunová.