Při pročítání informací o všech těch integrovaných systémech, kartách, bonusech a tarifech mi připadá, že se služba cestujícím v dopravě absurdizuje. V podstatě proto, aby nakonec dostal každý na konci snesitelnou částku za svoje služby, probíhá teror cestujících. Zatímco dříve si prostě koupili jízdenku a jeli, nyní takto jezdí jen ti, které nebaví přemítat, kde a jak ušetřit za nejrůznější kombinace všeho možného. Ti většinou akceptují se skřípěním zubů systém v okolí bydliště, ale při cestě mimo region mají předem kopřivku, co je kde za vymyšlenost čeká. A protože mají často oprávněný pocit, že jezdí zbytečně draho (např. taková jednosměrná jízdenka vlakem pro individuum bez zákaznické karty je zatraceně vysoký luxus) a nechtějí diktát systému akceptovat, udělají si řidičák, koupí ojeté auto, natankují u pumpy a dojedou, kam potřebují, pokud lze v cíli zaparkovat. Pokud jezdí ve dvou či více, dokonce i levně. Je to tak už po desítky let a je to jasné, průhledné a pochopí to každý. O tom, že je to operativní a svým způsobem pohodlné nemluvě. Jistotou dopravců pak zůstávají děti a mladí lidé bez řidičských průkazů a staří a nemohoucí - i když tady také jen do času, nová generace důchodců už autem jezdit bude také.

Dagmar Braunová