Trolejbus v letech 1907 až 1916 vozil cestující na dva a půl kilometrů dlouhé trase mezi centrem dolnorakouského města Gmünd a jeho nádražím v místní části Cmunt III. Nádraží se po I. světové válce ocitlo za hranicí, na území nově pojmenovaného města České Velenice v nově vzniklém Československu – tolik jen pro vysvětlení různých názvů.

Myšlenka stavby vozidla, které by tuto část historie obou měst připomněla, vznikla před pár lety v hlavě pana Jiřího Kováře, provozovatele velenického muzea a galerie GaMu. Před dvěma roky  se začala konkrétně naplňovat a zapojili se do ní lidé doslova z celé republiky – od Plzně až po Vsetínsko, podklady se čerpaly v technických muzeích v Brně, Vídni i přímo od Mercedesů. 

Současný „trolejbus“ se od svého originálu liší. Největším rozdílem je asi to, že se nejedná o vozidlo s napájením z trakčního vedení – systém Cedes-Stoll (i pro něj platné normy), který kromě Velenic používalo ještě několik dalších měst, zanikl v roce 1938 společně s trolejbusovým provozem ve Vídni a dnes by byl těžko schválen jakýmkoliv dopravním, drážním či elektrotechnickým zkušebním úřadem. Z hlediska schválení do provozu tak bylo schůdnější postavit elektrobus s bateriovým  napájením, který byl zařazen do kategorie „R - ostatní silniční vozidla“. Dnešnímu cestujícímu nepřijdou divné ani novodobé doplňky jako blikače či zpětné zrcátko, které vyžadují dnešní předpisy. Bez upozornění si ovšem nevšimne, že byla zvýšena i kabina pro cestující, neboť dnešní generace proti svým pra-pradědům narostla. Idea trolejbusu ovšem nezapadla, v budoucnu se počítá s natažením krátkého úseku troleje (byť „bez šťávy“) v parku před velenickým nádražím.

Článek i foto: Jan Spousta