Poté, co jsem dostala na starost redakci BUSportálu snad i kvůli své příchylnosti k drobným literárním útvarům, jsou mým hlavním tématem autobusy & spol. a není mi to nijak proti mysli. Občas si dovoluji vybočit z autobusového tématu a ve volném čase dopustit přetlak něčeho soukromého. Věřím, že nějakého čtenáře najde.

S osobním pohnutím sleduji osud Kalikovského mlýna v Plzni. Provoz rodinného mlýna na na Hané režim ukončil v roce 1951 a mlynář se přes lásku dostal do Plzně jako "vedoucí provozu" alias pan stárek. 10 let jsem v něm s rodiči bydlela, na ostrovní zahrádce jsem pěstovala leccos a zasadila smrk. Můj spánek provázel hukot turbíny, v náhonu jsem hledala škeble, pozorovala rybičky a pořádala spanilé jízdy na matraci až na "špic" do řeky Mže. V domečku na ostrově bydlel pan Červencl, brusič nožů se svou jedovatou bábou. Před domkem se k mariáši pravidelně scházel se strejci, kteří mne fascinovali svými hláškami a odplivováním. K samotnému mlýnu jsem měla velkou úctu, měla jsem do něj přes dveře ve druhém patře vlastně zákaz, ale občas jsem to nevydržela a do prostoru s velkým hlukem a moučnou atmosférou jsem vlezla. Přátelila jsem se s vrátnými - pamatuji jasně pana Baštu i pana Vlacha, bývalého cukráře. Pozorovala jsem nákladní auta ze zrním, které vyklápěla do násypky, vypouštění pytlů s moukou na nákladní vozy a napouštění cisteren s moukou. Řídičem cisterny byl pan Lowy, tatínek Jiřího z plzeňské židovské obce, jehož maminka mi šila občas šaty. Jako velký fešák mi přišel elektrikář Karel. Jako jedináček, kterého maminka učitelka odvlékla do bolevecké základní školy, jsem v okolí neměla žádné kamarády a tak mi společnost dělal mlýn a zahrádkářské společenství na ostrově. V patnácti jsem se s rodiči přestěhovala do rodinného domku po dědečkovi na Slovanech, takže se kapitola mého dětství ve mlýně uzavřela. Pokračovat v rodinné mlynářské tradici mne vůbec nenapadlo. Věřím, že pokud by se poměry v této republice změnily dříve, neodolal by můj otec a nějakým způsobem by se s Kalikovákem pokusil o opravdové soukromé podnikání. Jestli by se mu dařilo, těžko říci. Kalikovský mlýn jako mlýn už domlel, ale přežil a zůstalo v něm zachováno i objeveno mnohé. V současnosti je už většina opravena a historie je citlivě začleněná do moderních úprav restauračně sportovního centra.

Viz www.kalikovskymlyn.cz

Děkuji za možnost mlýn v současnosti navštívit a vyfotografovat záběry, které si můžete prohlédnout i vy, i když na nich nebude opravdu ani jediný autobus .... A můžete přijít na oběd k turbíně, zahrát si squash a brzy i bowling v úžasném prostředí a nevím co ještě se v Kalikováku chystá.