Technická kontrola proběhla hladce a autobus ŠKODA 706 RTO-LUX může vyjet i s cestujícími do provozu. Majitel Libor Had (vlevo) a Martin Šmíd. Foto Michal Kouba 6. srpna 2019
O víkendu si příznivci muzea a historických vozidel připomněli desetileté výročí od představení první malé expozice veřejnosti. Bylo to právě na strašickém posvícení.
O víkendu si příznivci muzea a historických vozidel připomněli desetileté výročí od představení první malé expozice veřejnosti. Bylo to právě na strašickém posvícení.
O víkendu 10. a 11. srpna proběhlo tradiční strašické posvícení. Řada návštěvníků však nepřišla na houpačky a kolotoče, ale podívat se a projet se historickými autobusy z Muzea dopravy ve Strašicích, které oslavilo deset let od svého otevření. Ještě delší dobu, 15 let, již funguje ŠKODA BUS klub, jehož nový přírůstek autokar ŠKODA 706 RTO-LUX byl hlavním lákadlem akce. Po úspěšném složení závěrečné zkoušky začátkem srpna - získání technické kontroly - mohl vyrazit s cestujícími na silnice.
O historii Muzea a náročné renovaci autobusu, kterému je více let než mnohým z nás, nám vyprávěl člověk nejpovolanější, ředitel Muzea dopravy ve Strašicích a jeden ze tří hlavních renovátorů RTOčka Michal Kouba.
Začnu vyprávění od začátku. To bylo tak. V roce 1994 odkoupil náš nynější člen od Plzeňských dopravních podniků vyřazený trolejbus 9Tr. On Míra s trolejbusy jezdí dodnes, je to fanda starých strojů, a tak si trolejbus odvezl (nechal odvézt, ale sám za tahačem odřídil) na zahradu v Plzni - Lobzích. Ten trolejbus tam odstavený, při výjimečných večerech dokonce rozsvícený, začal lákat podobně smýšlející lidi. A tak se utvořila parta, která se po odprodeji trolejbusu do Dopravního podniku v Českých Budějovicích, kde je dnes historickým vozidlem, jela podívat v roce 1999 na 1. sraz historických autobusů do vojenského muzea v Lešanech.
Tam se našemu dnešnímu předsedovi Liborovi (předseda ŠKODA-BUS klub Libor Had), zalíbil autobus Š 706 RTO, protože by nemusel jen stát nehybně na zahradě a mohlo by se s ním na rozdíl od trolejbusu kamkoliv vyjet. A tak z něho byl za necelý rok novopečený majitel autobusu ŠKODA 706 RTO-LUX. Nutno říci, že autobus byl v takovém stavu, že hned při převozu byl hrdému majiteli silniční kontrolou zadržen malý technický průkaz. Nicméně se rozběhly opravy, aby autobus vrácení "techničáku" obhájil. Trvalo to rok, ve stodole, v podmínkách "na koleně", ale autobus vyjel v novém červeno-krémovém kabátu na STK. A obhájil. Začal jezdit pod občanským sdružením, spadajícím pod Český svaz ochránců památek - RTO Club Plzeň. Po několika letech však přišly neshody o dalším směru, jakým se ubírat. A tak se autobus i s většinou zakládajících členů s RTO Clubem rozloučil.
Novou kapitolou byl vznik nového sdružení ŠKODA-BUS klub, v červnu 2004, který začal nejprve fungovat pod křídly Muzea ŠKODA. V Plzni se chystalo otevření Technického muzea ŠKODA v nové velké hale a tento spolek měl být po boku Muzea ŠKODA významným partnerem poskytujícím exponáty silniční dopravy. Sbírka členů klubu se totiž rozrostla o autobus ŠD11, ŠL11, a opět o trolejbus 9Tr, později i 7Tr. Členové klubu dále napomohli Muzeu ŠKODA získat trolejbusy 3Tr3, 3. prototyp 15Tr a také vůz 14Tr. Bohužel tomuto projektu nebylo dopřáno oživení, a ještě ve vývoji byl nahrazen projektem interaktivního centra, který z části původní expozici výrobků ŠKODA nahradil. Některá vozidla muzea a také ta ŠKODA-BUS klubu ale to štěstí neměla a začalo pro ně hledání nového přístřeší.
To bylo nalezeno severovýchodně od Plzně, na úpatí Brd ve Strašicích, kde do roku 2004 fungovala vojenská posádka a po jejím zrušení připadla kasárna obci. Zastupitelstvu obce se zalíbila myšlenka o vybudování muzea autobusů, a tak se od roku 2007 ve spolupráci obce Strašice a ŠKODA-BUS klubu začíná jedna z tankových hal měnit na autobusové a trolejbusové depo. Svůj domov tu nalezly i některé z vozidel původně vlastněných Muzeem ŠKODA. V roce 2009, na strašické posvícení, byla první poměrně malá expozice vozidel představena veřejnosti, za velkého zájmu médií. Už tehdy naši akci sledoval Busportál.
Od roku 2010 se expozice otevírá pravidelně, každý měsíc od května do října na jeden víkend. Každou novou sezónou přibývala nějaká nová, či nově renovovaná vozidla, nejen ta velká, ale i osobní automobily.
A tady se vrátím opět na začátek k prvnímu autobusu ŠKODA 706 RTO-LUX. Ten se do Muzea dopravy dostal až nyní, po renovaci, která započala již v roce 2007, ještě v zázemí škodovky. Tehdy byl záměr nechat přes zimní přestávku očalounit sedadla. Ale jak byl autobus rozebírán a zjišťován skutečný stav pod podlahou, bylo přistoupeno k celkové opravě. Ta s přestávkami nutnými věnování se ostatním vozidlům a také muzeu, trvala 12 let. Odpracováno bylo odhadem přes 6 000 hodin ve 3-5ti lidech, pracujících povětšinou v zimním období. Autobus byl z 1/3 postaven nový. Ale ta námaha za to stála a po deseti letech fungování Muzea dopravy ve Strašicích se můžeme pochlubit renovovaným zájezdovým autokarem ŠKODA 706 RTO-LUX z roku 1961.
Co bylo na celé renovaci vozidla nejobtížnější?
Pokud pominu počáteční potíže se sháněním zručného klempíře, který by vyspravil okenní profily hlavně střešních oken, myslím ty ve střešní oblině, které má jen LUX, tak nejobtížnější asi bylo vydržet a nevzdát se. Protože doba, po kterou byl autobus mimo provoz, byla opravdu dlouhá, navíc několikrát se rozpracovaný bus, včetně všech dílů stěhovaly z místa na místo. Dát vše dohromady, dohledat všechny díly, nebo dokonce některé shánět opakovaně, to je náročné. Zdá se, že když je karoserie autobusu opravená a nalakovaná, je téměř hotovo. Že už zbývá "jen" ho nastrojit. Ale není to pravda. Do této fáze jde vše poměrně rychle, ale pomalá fáze teprve nastává. Každou součástku, agregát, je potřeba opravit. Takže zkoušení, opětné demontování, upravování a opět zkoušení, dokud vše nefunguje tak jak má. A to mám trvalo hodně času.
Máte pravdu, dáme si přestávku. Ne, že bychom sedli na zadek a nic nedělali. Máme hodně jiných restů, kterým je třeba se věnovat. V poslední době, kdy se finišovalo s "Erťákem" se na ně času nedostávalo. Například brigády v muzeu ve Strašicích jsme letos minimalizovali, ale rádi bychom vylepšili a rozšířili vjezdovou bránu, či se pověnovali ostatním provozním exponátům. Ale až si odpočineme, tak určitě budeme chtít vdechnout nový život ještě nějakému vozidlu.
Co vás inspirovalo k nezvyklému nátěru autobusu?
Chtěli jsme, aby to nebyl klasický unifikovaný LUX, kterých se z Karosy vyprodukovalo několik tisíc, ale aby byl výjimečný. A přitom, aby se jeho podoba zakládala na skutečném vozidle, které existovalo. Karosa vyrobila pro různé exporty a veletrhy i netradiční barevná schémata. Přes jednoho spřízněného sběratele se podařilo sehnat dobové snímky z nichž některé jako předlohy renovovaných autobusů posloužily a opět existují. Vybírali jsme z několika dosud neopakovaných variant a tato byla nejhezčí. Bohužel také dražší, protože tento veletržní vůz měl i odlišný interiér. A ten má náš autobus podle snímků také.
Bude v letošním roce ještě nějaká další šance si RTO-LUX prohlédnout či se s ním případně svézt?
Zatím sami nevíme. I když je autobus relativně hotový, má najeto pár prvních kilometrů a všechno je třeba řádně vyzkoušet. Již nyní máme na seznamu ještě několik nedodělků, či "dětských nemocí", které je třeba odstranit. Takže jistě bude možné si autobus prohlédnout na dalších letošních víkendech otevřených vrat ve Strašicích, v září a říjnu. Pak zcela určitě pojedeme v květnu příštího roku na celostátní sraz Československých historických autobusů do Lešan. Původně jsme na srazu chtěli autobus představit již letos na jubilejním 20. ročníku a mrzelo nás, že to nepodařilo. Dokončovacích prací bylo opravdu mnoho. Souhrnně jsme strávili od letošního ledna na autobusu 1 186 hodin většinou ve 3 lidech.
V Muzeu dopravy nyní máte už řadu exponátů, který Vám nejvíce přirostl k srdci nebo jste na jeho získání nejvíce pyšný?
O historii Muzea a náročné renovaci autobusu, kterému je více let než mnohým z nás, nám vyprávěl člověk nejpovolanější, ředitel Muzea dopravy ve Strašicích a jeden ze tří hlavních renovátorů RTOčka Michal Kouba.
Začnu vyprávění od začátku. To bylo tak. V roce 1994 odkoupil náš nynější člen od Plzeňských dopravních podniků vyřazený trolejbus 9Tr. On Míra s trolejbusy jezdí dodnes, je to fanda starých strojů, a tak si trolejbus odvezl (nechal odvézt, ale sám za tahačem odřídil) na zahradu v Plzni - Lobzích. Ten trolejbus tam odstavený, při výjimečných večerech dokonce rozsvícený, začal lákat podobně smýšlející lidi. A tak se utvořila parta, která se po odprodeji trolejbusu do Dopravního podniku v Českých Budějovicích, kde je dnes historickým vozidlem, jela podívat v roce 1999 na 1. sraz historických autobusů do vojenského muzea v Lešanech.
Tam se našemu dnešnímu předsedovi Liborovi (předseda ŠKODA-BUS klub Libor Had), zalíbil autobus Š 706 RTO, protože by nemusel jen stát nehybně na zahradě a mohlo by se s ním na rozdíl od trolejbusu kamkoliv vyjet. A tak z něho byl za necelý rok novopečený majitel autobusu ŠKODA 706 RTO-LUX. Nutno říci, že autobus byl v takovém stavu, že hned při převozu byl hrdému majiteli silniční kontrolou zadržen malý technický průkaz. Nicméně se rozběhly opravy, aby autobus vrácení "techničáku" obhájil. Trvalo to rok, ve stodole, v podmínkách "na koleně", ale autobus vyjel v novém červeno-krémovém kabátu na STK. A obhájil. Začal jezdit pod občanským sdružením, spadajícím pod Český svaz ochránců památek - RTO Club Plzeň. Po několika letech však přišly neshody o dalším směru, jakým se ubírat. A tak se autobus i s většinou zakládajících členů s RTO Clubem rozloučil.
Novou kapitolou byl vznik nového sdružení ŠKODA-BUS klub, v červnu 2004, který začal nejprve fungovat pod křídly Muzea ŠKODA. V Plzni se chystalo otevření Technického muzea ŠKODA v nové velké hale a tento spolek měl být po boku Muzea ŠKODA významným partnerem poskytujícím exponáty silniční dopravy. Sbírka členů klubu se totiž rozrostla o autobus ŠD11, ŠL11, a opět o trolejbus 9Tr, později i 7Tr. Členové klubu dále napomohli Muzeu ŠKODA získat trolejbusy 3Tr3, 3. prototyp 15Tr a také vůz 14Tr. Bohužel tomuto projektu nebylo dopřáno oživení, a ještě ve vývoji byl nahrazen projektem interaktivního centra, který z části původní expozici výrobků ŠKODA nahradil. Některá vozidla muzea a také ta ŠKODA-BUS klubu ale to štěstí neměla a začalo pro ně hledání nového přístřeší.
To bylo nalezeno severovýchodně od Plzně, na úpatí Brd ve Strašicích, kde do roku 2004 fungovala vojenská posádka a po jejím zrušení připadla kasárna obci. Zastupitelstvu obce se zalíbila myšlenka o vybudování muzea autobusů, a tak se od roku 2007 ve spolupráci obce Strašice a ŠKODA-BUS klubu začíná jedna z tankových hal měnit na autobusové a trolejbusové depo. Svůj domov tu nalezly i některé z vozidel původně vlastněných Muzeem ŠKODA. V roce 2009, na strašické posvícení, byla první poměrně malá expozice vozidel představena veřejnosti, za velkého zájmu médií. Už tehdy naši akci sledoval Busportál.
Od roku 2010 se expozice otevírá pravidelně, každý měsíc od května do října na jeden víkend. Každou novou sezónou přibývala nějaká nová, či nově renovovaná vozidla, nejen ta velká, ale i osobní automobily.
A tady se vrátím opět na začátek k prvnímu autobusu ŠKODA 706 RTO-LUX. Ten se do Muzea dopravy dostal až nyní, po renovaci, která započala již v roce 2007, ještě v zázemí škodovky. Tehdy byl záměr nechat přes zimní přestávku očalounit sedadla. Ale jak byl autobus rozebírán a zjišťován skutečný stav pod podlahou, bylo přistoupeno k celkové opravě. Ta s přestávkami nutnými věnování se ostatním vozidlům a také muzeu, trvala 12 let. Odpracováno bylo odhadem přes 6 000 hodin ve 3-5ti lidech, pracujících povětšinou v zimním období. Autobus byl z 1/3 postaven nový. Ale ta námaha za to stála a po deseti letech fungování Muzea dopravy ve Strašicích se můžeme pochlubit renovovaným zájezdovým autokarem ŠKODA 706 RTO-LUX z roku 1961.
Co bylo na celé renovaci vozidla nejobtížnější?
Pokud pominu počáteční potíže se sháněním zručného klempíře, který by vyspravil okenní profily hlavně střešních oken, myslím ty ve střešní oblině, které má jen LUX, tak nejobtížnější asi bylo vydržet a nevzdát se. Protože doba, po kterou byl autobus mimo provoz, byla opravdu dlouhá, navíc několikrát se rozpracovaný bus, včetně všech dílů stěhovaly z místa na místo. Dát vše dohromady, dohledat všechny díly, nebo dokonce některé shánět opakovaně, to je náročné. Zdá se, že když je karoserie autobusu opravená a nalakovaná, je téměř hotovo. Že už zbývá "jen" ho nastrojit. Ale není to pravda. Do této fáze jde vše poměrně rychle, ale pomalá fáze teprve nastává. Každou součástku, agregát, je potřeba opravit. Takže zkoušení, opětné demontování, upravování a opět zkoušení, dokud vše nefunguje tak jak má. A to mám trvalo hodně času.
Předpokládáme, že si nyní dáte s renovacemi na nějaký čas přestávku. Nebo plánujete vrátit "život" nějakému dalšímu vozidlu?
Co vás inspirovalo k nezvyklému nátěru autobusu?
Chtěli jsme, aby to nebyl klasický unifikovaný LUX, kterých se z Karosy vyprodukovalo několik tisíc, ale aby byl výjimečný. A přitom, aby se jeho podoba zakládala na skutečném vozidle, které existovalo. Karosa vyrobila pro různé exporty a veletrhy i netradiční barevná schémata. Přes jednoho spřízněného sběratele se podařilo sehnat dobové snímky z nichž některé jako předlohy renovovaných autobusů posloužily a opět existují. Vybírali jsme z několika dosud neopakovaných variant a tato byla nejhezčí. Bohužel také dražší, protože tento veletržní vůz měl i odlišný interiér. A ten má náš autobus podle snímků také.
Bude v letošním roce ještě nějaká další šance si RTO-LUX prohlédnout či se s ním případně svézt?
Zatím sami nevíme. I když je autobus relativně hotový, má najeto pár prvních kilometrů a všechno je třeba řádně vyzkoušet. Již nyní máme na seznamu ještě několik nedodělků, či "dětských nemocí", které je třeba odstranit. Takže jistě bude možné si autobus prohlédnout na dalších letošních víkendech otevřených vrat ve Strašicích, v září a říjnu. Pak zcela určitě pojedeme v květnu příštího roku na celostátní sraz Československých historických autobusů do Lešan. Původně jsme na srazu chtěli autobus představit již letos na jubilejním 20. ročníku a mrzelo nás, že to nepodařilo. Dokončovacích prací bylo opravdu mnoho. Souhrnně jsme strávili od letošního ledna na autobusu 1 186 hodin většinou ve 3 lidech.
V Muzeu dopravy nyní máte už řadu exponátů, který Vám nejvíce přirostl k srdci nebo jste na jeho získání nejvíce pyšný?
Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Jsem pyšný na to, že se povedlo něco takového, čím tato strašická expozice je. Nemůžeme se sice rovnat se státními, či podnikovými muzei, ale máme expozici, za kterou je vidět mnohaletá práce nadšených lidí, kteří jí kromě prostředků věnují i hodně práce a času ze svého osobního života.
Děkujeme za rozhovor. Za redakci Jana Hakrová, Zdeněk Kresa
Ředitel Muzea dopravy ve Strašicích a jeden ze tří nejdůležitějších renovátorů autobusu Michal Kouba. O víkendu 10. a 11. srpna bylo RTO představeno veřejnosti.