100 let od výroby první kovové židle, předchůdce autobusových sedaček
Firma C.I.E.B. Kahovec, spol. s.r.o., letos slaví 100 let od doby, kdy se začaly na stejném místě jako dnes vyrábět první židle a křesla, během let následovala sedadla pro cestující i řidiče do autobusů i dalších pojízdných strojů. Foto C.I.E.B.

Na sedadlech od společnosti C.I.E.B. Kahovec jezdíme v autobusech Iveco, SOR nebo Solaris. Továrna v Brandýse nad Orlicí začala vyrábět kovový nábytek před sto lety.
Na sedadlech od společnosti C.I.E.B. Kahovec jezdíme v autobusech Iveco, SOR nebo Solaris. Továrna v Brandýse nad Orlicí začala vyrábět kovový nábytek před sto lety.
Troufáme si tvrdit, že většina lidí využívajících veřejnou dopravu rozděluje autobusy na krátké a harmoniky, velká část cestujících pozná, zda se veze SORkou, autobusem značky IVECO, Solaris, MAN, SETRA nebo Scania. Málokdo už přemýšlí nad tím, kde a jak byla vyrobena sedačka, na které se mu podařilo usadit.

A právě výrobce u nás hojně používaných sedadel, firma C.I.E.B. Kahovec, spol. s r.o., letos slaví sto let od výroby prvních kovových židlí a dalšího nábytku. A jak sama o sobě říká, přežila už téměř vše.

V novodobé historii tisíciletou povodeň v roce 1997, která se firmou s velkou silou prohnala, hackerské útoky, a v současné době Covid-19, který se snad nijak zásadně na jejím provozu také nepodepíše.

Původně na místě dnešní továrny na levém břehu řeky Tichá Orlice v Brandýse nad Orlicí stával v 19.století mlýn, který v roce 1904 vyhořel. V následujícím roce ho odkoupil pražský architekt a stavitel Edvard Rechziegel, který v Brandýse spoluvlastnil Léčebný ústav, a vybudoval na místě dvoupatrovou tkalcovnu pro 200 stavů. Ta však fungovala jen do roku 1908, kdy v důsledku protržení jezu na řece Tichá Orlice zůstala bez pohonné síly. Po prodeji frývaldovské textilní firmě Rgenhart&Reymann v roce 1911 byl její provoz obnoven.

Rok 1920, nový majitel a první kovové židle


V roce 1920 zakoupila tkalcovnu pražská firma Hynek Gottwald (majitel Ignaz Gottwald aus Wien), zabývající se výrobou kovového nábytku, a ta zřídila v č.p. 53 dílny na výrobu kovového nábytku. S počátečními asi 30 pracovníky byl výrobní program zaměřen především na trubkový lakovaný nábytek. V té době vznikaly první židle, ale i další nábytek. Za dva roky se zvýšil počet zaměstnanců na 100.

Počínaje rokem 1928 se začalo s výrobou trubkového chromovaného nábytku, se školním nábytkem, a s kostrami autosedaček pro závody TATRA a JAWA a posléze i s čalouněným nábytkem.  Firma Hynek Gottwald získala velmi významnou zakázku dokládající tehdejší prestiž a um zdejších lidí a sice na dodávku zahradního kovového nábytku pro barrandovské terasy (založeny Václavem Maria Havlem, otcem spisovatele, dramatika, prezidenta a politika Václava Havla) v Praze. Šlo o dodávku 800 zahradních stolů a 2 800 židlí.

25. září 1931 vypukl ve skladu nábytku zničující požár, kterému podlehla část prostor. Do roku 1934 zde byl postaven nový tovární objekt o čtyřech podlažích, který slouží, prakticky beze změny svého vnějšího vzhledu, až do současné doby.

Světová hospodářská krize na konci 30. let 20. století těžce zasáhla i brandýský závod, která měla v té době přibližně 130 dělníků a 50 úředníků. Nastalo propouštění dělníků, chybějící peníze na obnovu strojů, propad výroby. Většina namáhavých prací byla prováděna ručně. Už v té době si firma vychovávala vlastní učně, kteří s pracemi vypomáhali.  Přes všechny potíže byla firma schopna dodávat kompletní zařízení. Zúčastňovala se svými expozicemi různých výstav, veletrhů a soutěží na dodávky kovového nábytku. V těžké konkurenci získala několik velkých zakázek, např. ve Východních Čechách šlo o vybavení nově postavené školy v Cerekvici nad Loučnou, dále kompletní vybavení nábytkem nově postavené nemocnice v Ústí nad Orlicí, ale i zařízení velké zotavovny Zemského vojenského velitelství ve Špindlerově Mlýně-Bedřichově, či sanatorium tuberkulózy ve Vyšných Hágách. Také vydala svůj první velký katalog kovového nábytku. V těchto letech začínal závod i s novými výrobky, kterými byly kostry sedaček do automobilů TATRA, JAWA a AERO.

Blížící se II. světová válka a její důsledky se projevily i v Brandýse. Fabrika byla v této době v tíživé ekonomické situaci a i další důvody vedly k navázání obchodních vazeb a získání významné zakázky na výrobu postelí a kavalců pro německou armádu, která představovala plné vytížení kapacit továrny a dala práci zaměstnancům na mnoho měsíců. V průběhu roku 1942 získal závod ve spolupráci s firmou Martin Schmittner v Augsburgu zakázku na výrobu leteckých sedadel. Začínalo se s výrobou jednoduchých sklopných sedadel, která se montovala do uliček v dálkových výsadkových letadlech pro zvýšení jejich kapacity. Dále se vyráběly sedačky pro letadla Siebel a ještě později, v roce 1944, sedadla pro letadla Focke-Wulf 190. Následně byla zavedena i náročnější výroba, a to tzv. „Randkappe“, tj. konce křídel letadel Me 109, držáky přídavných nádrží na pohonné hmoty pro některé typy letadel, ale i různé přípravky pro leteckou montáž pro další závody. V této době stále rostl počet pracovníků závodu, a to v důsledku tzv. „totálního nasazení“, překročil dokonce počet 500 osob. V roce 1945 byla továrna zkonfiskována ve prospěch Třetí říše, název firmy úředně změněn na “GOTTWALD AG.“

Na sklonku II. světové války, v posledních dubnových dnech roku 1945, němečtí správci závod opustili a ponechali jej svému osudu. Továrna naštěstí válečnými událostmi neutrpěla prakticky žádné škody. Dekretem prezidenta republiky z 19. 5. 1945 byla do vedení dosazena tzv. Národní správa, a to z důvodu vojenské výroby pro německou brannou moc a také proto, že továrna byla od roku 1943 v německých rukou. V továrně zůstalo po odchodu totálně nasazených pracovníků přes sto lidí. Národní správa rozhodla k návratu původní výrobě kovového nábytku, pro kterou v té době chyběly jakékoliv výrobní prostředky i materiál. V poměrně krátké době se ale podařilo výrobu postupně obnovovat. Díky obětavosti a nasazení zaměstnanců se již koncem roku 1945 objem výroby přiblížil předválečné úrovni z roku 1937.

14. dubna 1947 byl závod podle dekretu prezidenta republiky zkonfiskován a v květnu byl novým národním správcem určen Ferdinand Velinger, ředitel národního podniku Kovona v Praze. Následujícího roku byla firma Hynek Gottwald, a.s. v Praze i se závodem v Brandýse nad Orlicí začleněna do národního podniku Kovona s podnikovým ředitelstvím v Praze. V následujících letech proběhly další reorganizace, ale až ta od 1. ledna 1953 přinesla velkou změnu. Vznikl samostatný národní podnik Kovona Brandýs nad Orlicí, který organizačně spadal pod Ministerstvo automobilového průmyslu. V roce 1965 byla výroba nábytku zcela ukončena.

V souvislosti s rozvíjejícím se automobilovým průmyslem v poválečných letech se začala výroba předních sedadel pro osobní automobily vyráběné v AZNP (předchůdce Škoda Auto a.s. Mladá Boleslav). Souběžně s výrobou autosedaček byl výrobní program rozšířen i o konstrukce sedadel pro železniční osobní vagóny, autobusy a nábytek pro říční lodě. V roce 1954 přibyla nová výzva, výroba vystřelovacích pilotních sedaček pro proudová letadla L 29. V roce 1954 měl brandýský podnik Kovona přibližně 250 zaměstnanců.

Při další reorganizaci průmyslu se od 1. dubna 1958 začlenil závod v Brandýse nad Orlicí do poměrně blízkého a prosperujícího strojírenského podniku – Karosy Vysoké Mýto. Z dřívější výroby závodu zůstala v programu jen pilotní sedadla a konstrukce předních sedadel pro vozy Škoda, ale obojí také jen dočasně. Závod převzal nové výrobky z Vysokého Mýta, vyráběl sedadla řidiče pro autobusy, trolejbusy a nákladní automobily. Ty tvořily v následujících letech základní výrobní program závodu. Sedadla se v provozu osvědčovala a postupně je začaly odebírat velké automobilky jako TATRA a LIAZ, dále výrobce lokomotiv Škoda Plzeň, výrobce tramvají Tatra Smíchov a mnoho dalších.  V 70. letech se začaly vyrábět první odpružené sedačky.

V roce 1995 byl brandýský závod 02 státního podniku Karosa Vysoké Mýto (který byl před prodejem Karosy Vysoké Mýto vyčleněn z majetku) zprivatizován společností C.I.E.B. Kahovec, spol. s r.o. V roce 2006 se vlastníkem společnosti stala americká společnost Commercial Vehicle Group se sídlem v New Albany ve státě Ohio. Tato nadnárodní společnost s pobočkami po celém světě je významným dodavatelem integrovaných systémových řešení globálním zákazníkům v oblasti užitkových vozidel, především výrobcům těžkých nákladních automobilů, stavebních, zemědělských strojů a prostředků speciální a vojenské dopravy.

Dnes má C.I.E.B. Kahovec, spol. s.r.o. přibližně 200 stálých zaměstnanců a další desítky externích.

I nyní se pro výrobu využívají různé plechy, profily a trubky, které se ať už ručně nebo roboticky dále zpracovávají a montují do sedadel. Největšími domácími zákazníky firmy jsou Iveco, SOR Libchavy a TATRA, sedadly cestujících typu CITY jsou vybaveny například tramvaje Stadler a autobusy Solaris v Ostravě. Sedačky vyrobené v Brandýse nad Orlicí denně využívají cestující na všech kontinentech, ať už ve vozidlech Solaris, ruského LIAZ, běloruských BELAZ a MAZ a v řadě dalších.

Výrobků a služeb brandýské společnosti C.I.E.B. využívá celou svou závodní kariéru v legendárním závodě Paříž-Dakar i Karel Loprais, a pokračuje i jeho nástupce Aleš. Zaměstnanci firmy také vyrobili speciální sedadla pro Tatru 2, která letos vyjela kolem světa.

Dožije-li se člověk sta let, hovoříme o malém zázraku. Dožije-li se tohoto milníku ještě k tomu v dobré kondici, pak hovoříme o velkém zázraku. Použijeme-li paralelu s životem naší brandýské společnosti C.I.E.B., resp. přesněji její stěžejní výroby, pak 100 let kovo-výroby v Brandýse nad Orlicí lze přirovnat k témuž. Kde hledat příčiny této „dlouhověkosti“. Nemalou míru hraje určitě paní Štěstěna, tu musí mít nakloněnu každý podnikatel, z větší části ale přičítejme tento stav podnikavosti, chytrosti a šikovnosti 5 generací našich předků a samozřejmě také té současné. Děkujeme všem našim zaměstnancům,“ říká generální ředitel C.I.E.B. Jiří Mikala.


100 let od výroby první kovové židle, předchůdce autobusových sedaček
Firma Hynek Gottwald zakoupila původní tkalcovnu v Brandýse nad Orlicí v roce 1920 a vznikla továrna na výrobu kovového nábytku. Trubkové lakované židle, postele nebo skříně zpočátku vyrábělo 30 pracovníků. Foto C.I.E.B.
100 let od výroby první kovové židle, předchůdce autobusových sedaček
100 let od výroby první kovové židle, předchůdce autobusových sedaček
Ve třicátých letech se začalo s výrobou trubkového chromovaného nábytku, se školním nábytkem, s kostrami autosedaček pro závody Tatra a Jawa a posléze i s čalouněným nábytkem. Foto C.I.E.B
100 let od výroby první kovové židle, předchůdce autobusových sedaček
100 let od výroby první kovové židle, předchůdce autobusových sedaček
Při reorganizaci průmyslu od 1. dubna 1958 se Kovona v Brandýse nad Orlicí začlenila do Karosy Vysoké Mýto. Závod postupně převzal nové výrobky z Vysokého Mýta, sedadla řidiče pro autobusy, trolejbusy a nákladní automobily. Sedadla začaly odebírat Tatra a Liaz, Škoda Plzeň, výrobce tramvají Tatra Smíchov a další výrobci silničních a zemědělských strojů. Foto C.I.E.B.
100 let od výroby první kovové židle, předchůdce autobusových sedaček
100 let od výroby první kovové židle, předchůdce autobusových sedaček
100 let od výroby první kovové židle, předchůdce autobusových sedaček
100 let od výroby první kovové židle, předchůdce autobusových sedaček
100 let od výroby první kovové židle, předchůdce autobusových sedaček
Sedadla tak jak je dnes známe z MHD, typ CITY. Foto C.I.E.B.