Jezdily v Praze 36 let. Za tu dobu najezdily miliony kilometrů a přepravily více než miliardu cestujících. Tiše, spolehlivě a téměř bez jakéhokoli negativního vlivu na životní prostředí. Jezdily kopcovitým terénem a měly dobrou stabilitu i na kluzké vozovce. Byly rychlé ) a téměř bezporuchové, i když paradoxně již od konce 50. let byla víceméně cíleně zanedbávána údržba vozidel i infrastruktury a přestože jezdily na provozně náročných tratích a bývaly většinou stále přeplněné – jezdily totiž hlavně k velkým továrnám ve Vysočanech a v Jinonicích. Měly spolurozhodující podíl na ve své době největších dopravních akcích v Praze – na tehdy posledním všesokolském sletu v roce 1948 i na čtyřech následných spartakiádách. Umožňovaly rychlá, pohotová dopravní spojení, která po jejich zrušení byla obnovena teprve po letech – velmi nákladně, výstavbou tramvajových tratí nebo metra –, nebo která nebyla obnovena již nikdy ). Město s nimi mělo velké plány, plně odpovídající jejich přednostem i specifikům terénu Prahy i jejím dopravním potřebám ). A přece s sebou nesly jakési prokletí, které již v době největšího rozvoje sítě předznamenalo její zánik. Muselo k tomu dojít? A nepředstavuje současné pojetí pražské hromadné dopravy, v němž veškerá nekolejová doprava je orientována v podstatě stále ještě na „dieselovou“ trakci, obrovské riziko, které si zřejmě v plném rozsahu zřejmě neuvědomují dokonce ani dopravní specialisté?

Celá studie na www.spptd.cz/clanky

Několik záběrů z 'obnovení' trolejbusového provozu v Praze