Busportal

Systémy veřejné dopravy v Evropě: Cesta do Skandinávie XII. Norsko: Fjordy

Oblast fjordů: Takovéto neobvyklé autobuso-náklaďáky se v Norsku používají pro obsluhu odlehlých obcí, kam zajišťují zároveň zásobování i přepravu cestujících © Jan Marek

a ledovec. Jan Marek a Daniel Ditrych na cestách po Evropě. Poslední severská reportáž. Souhrn odkazů a pozoruhodné nejen autobusové záběry. Kam příště.

Uzavíráme další z pozoruhodných sérií reportáží dopravních cestovatelů Jana Marka a Daniela Ditrycha. Se sympatickými dokumentaristy jsme se už mohli podívat například do Švýcarska, Francie a Rakouska a do Maďarska. Příštím cílem cestovatelů bude Ukrajina. Podrobnosti o cestě jako obvykle v předstihu uveřejníme i pro další zájemce.

Před postřehy o fjordech uveřejňujeme odkazy na všechny severské materiály. Při prohlížení fotografií z oblasti fjordů a ledovce nevynechte i dvě závěrečné neautobusové kompozice.

Autorům za redakci BUSportálu a určitě i za jeho čtenáře velice děkujeme a těšíme se na další spolupráci.

Cesta do Skandinávie XI. Norsko: Trondheim

Cesta do Skandinávie X. Norsko: Bergen

Cesta do Skandinávie IX. Norsko: Oslo

Cesta do Skandinávie VIII. Švédsko: Norrköping

Cesta do Skandinávie VII. Švédsko: Stockholm

Cesta do Skandinávie VI. Švédsko: Göteborg

Cesta do Skandinávie V. Švédsko: Malmö

Cesta do Skandinávie IV. Švédsko: Landskrona

Cesta do Skandinávie III. Dánsko: Kodaň

Cesta do Skandinávie II. Německo: Eberswalde

Cesta do Skandinávie I. Německo: Hamburk

Protože je v Norsku víkendová doprava značně omezená, a abychom si od tramvají, trolejbusů, autobusů a metra mohli odpočinout, věnovali jsme sobotu s nedělí norské přírodě. V pátek odpoledne jsme vyrazili z Bergenu, s plavbou trajektem přes největší norský fjord Sognefjord, k ledovci Jostedalbreen, u kterého jsme se v kempu Gjerde, Luster ubytovali. Odtud to byl v sobotu už jenom kousek ke splazu Nigardsbreen. K ledovcovému jezeru těsně před splazem lze dojet autem (za poplatek), nebo autobusovou linkou. My jsme však auto nechali u ledovcového infocentra a vyrazili pěšky na desetikilometrovou túru, což nám zabralo 4 hodiny. U splazů je nutné mít na paměti, že ač je na parkovišti vedro, u ledovce fouká studený vítr z hor, s čímž musí každý počítat a vzít si s sebou svetr a bundu. Ledovcový splaz je samozřejmě nádherný, barvu má namodralou, odstín se mění podle oblačnosti. I když je ledovec v dostatečné vzdálenosti obehnán špagátem zakazujícím vstup, pohybují se u ledovce, ba dokonce i na něm, mraky turistů. My jsme samozřejmě nebyli vyjímkou :-). Po návštěvě ledovce jsme pokračovali přes hory ke Geirangerfjordu, údajně nejhezčímu fjordu v Norsku. Nejhezčí výhledy na fjord jsou ze serpentin příjezdových komunikací, na kterých Norové vystavěli četná odpočívadla. Naše další cesta vedla přes hory a fjordy ke kempu Trollstigen. Trollí stezku jsme projeli v mlze směrem dolů, takže jsme ji viděli pouze na pohledech, ale i tak se podle nás nejedná o nic zvláštního, podobných „krpálů se serpentinami“ je v Norsku nepočítaně.