Minulý týden došlo v pražských autobusech MHD k menší revoluci. Do provozu vyjely první vozy SOR NB12, které v dalších letech MHD nejspíše ovládnou. Na jejich téma bylo již napsáno mnoho recenzí, názorů a článků, z nichž některé zkreslovaly i jasná a nezpochybnitelná fakta, jako např. normovanou obsaditelnost vozu.

Vyrazil jsem proto do provozu, abych se přímo cestujících zeptal na jejich názory na interiér vozu, jeho praktičnost, klady a zápory.

Jak průzkum probíhal

Cestující byly oslovováni v sobotním odpoledni na lince 155, přímo během jízdy ve voze SOR NB12. Tato linka jezdí kolem domova důchodců poblíž zastávky Rektorská. Cílová věková skupina dotazovaných byla "40 a více let", přednostně byly dotazováni lidé v důchodovém věku, maminky s kočárky, a osoby se sníženou pohyblivostí. Protože předmětem výzkumu bylo dozvědět se názory cestujících, nebyl zvolen obvyklý postup typu "ohodnoťte od jedné do pěti jako ve škole", ale tématické otázky nad kterými se cestující mohli rozpovídat. A věřte, že někteří lidé (zvláště ti starší) se rádi rozpovídají, pokud je někdo ochoten je poslouchat.

Co předmětem výzkumu nebylo

Cílem průzkumu především nebylo cestujícím vyvracet jejich omyly, polemizovat s jejich názory, vysvětlovat, či je nějak školit z používání jednotlivých prvků interiéru. A jak se ostatně z jejich názorů přesvědčíte, bylo by toho dost. Jediné k čemu jsem se uvolil odpovědět, byla pouze poměrně často pokládaná otázka "Kdo a kde tyto autobusy vyrábí?"

Tématické otázky průzkumu

1. Všimli jste si, že jedete novým typem autobusu, které teď DP bude nakupovat?
2. Jak hodnotíte interiér vozu, co se vám na něm líbí/nelíbí?
3. Postrádáte v něm něco?
4. Připadá vám, že je lepší/horší než jiný typ autobusu? (Jaký?)
5. Používáte sklopná sedadla?
6. Ovlivní to nějak vaše používání MHD?

Zpravidla starší lidé se hned po první otázce tak rozpovídali, že se rovnou vyjádřili i k ostatním tématům.

Důchodce nepodceňovat

Je to totiž skupina lidí, pro které je MHD často jediným prostředkem, jak se dostat z bodu A do bodu B. A navíc dle demografické křivky jejich počet bude stále vzrůstat. Navíc dokážou aktivně rozeznávat jednotlivé autobusy a přemýšlet o jejich vlastnostech. Několikrát dokonce zaznělo "je lepší než ten... já mu říkám velbloud", nebo "samotnou by mne zajímalo, co je pod těmi sedadly, že jsou tak vysoko", holí ukazujíc na podélné dvojsedadlo mezi prostředními dveřmi, popř. "chápu, že kola to mít musí" vysvětlujíc si sám pro sebe proč je sedadlo nad zadní nápravou na stupínku. Zazněla i neúmyslná kritika jiných pražských dopravců, to když pán sedící na příčném sklopném sedadle nejdříve zkritizoval řidiče, že mu neotevřel dveře a musel jinými (pozn.: vůz má poptávkové otevírání dveří), nerad "leze" na podesty, a ani podélné sezení mu nevyhovuje, přesto na závěr pronesl větu: "Bydlím v Horních Počernicích. Byl bych rád, kdyby takový autobus jezdil i tam. Co tam u nás jezdí za vozy...." (Pozn. Většinu spojů v oblasti H.Počernic zajišťuje Veolia Transport, před tím Hotliner).

Téma první - rozpoznání nového vozu

Dvě třetiny cestujících nový typ vozů poznali ,aniž by uvedli nějaký charakteristický rozdíl oproti ostatním. Jen jednou bylo zmíněno, že má vůz poptávkové otevírání dveří, naproti tomu počet dveří neuvedl nikdo.

Téma druhé - interiér

Jednoznačný závěr je, že každému se zavděčit nelze. Výhrady k němu měli především mladší z oslovených (40+), a to zejména na místo mezi sedadly, zazněl názor "celková neuspořádanost" a pak neurčité odvolávání se na "invalidy a staré lidi, pro které je to jistě hrůza". To se ale paradoxně moc nepotvrdilo - mezi dotazovanými byla většina "invalidů a starých lidí". Od nich byla slyšet celá plejáda názorů - od "skvělé uspořádání, žádné schody, velký prostor", přes "stejný jako ostatní" až po "vysoká sedadla, úzké uličky, málo sedadel na zemi". Specialitou byla paní s francouzskou holí, která usedla na vysoké podélné dvojsedadlo mezi prostředními dveřmi a poté uvedla "Víte, já mám špatnou kyčel. A z takových sedadel se mi lépe vstává než z těch nízkých". Stesk by také po tom, že v nízkopodlažní části se není čeho chytit. Nicméně téměř dvě třetiny k interiéru neměli výhrady.

Téma třetí - srovnání s ostatními

I zde se objevují protichůdné názory. Jak už jsem napsal výše, zaznělo "lepší než ten velbloud", "je lepší a prostornější než ten, co jsem s ním jela před chvíli" (paní přestupovala z Citybusu na lince 195), ale i "ty jiné nízkopodlažní mi připadají uhlazenější", až po vyhraněný názor jedné čtyřicátnice sedící před motorem: "Děs a hrůza! Pro invalidy špatné, málo místa na nohy, vysoká sedadla. Podlaha bude v zimě klouzat! Dobrá je akorát ta nízkopodlažnost, ale i tak jsou lepší ty starý. A navíc je to ten typ, co hoři !!! To by jinde v Evropě neprošlo!" Zde došlo dokonce i k trochu komické situaci, neboť se do této paní pustili sami cestující s oponenturou (já jsem jen zaznamenával názory a nijak se samozřejmě nevměšoval). Bouřlivá debata byla utnuta až výstupem na konečné Želivského. Dále zazněl názor, že panel ukazuje málo nácestných zastávek, v tom byly prý byly nejlepší plechové panely v tramvajích, kde byly napsány zastávky všechny. Celkově ale opět cca dvoutřetinovou většinou hodnocen jako lepší než ostatní.

Téma čtvrté - sklopná sedadla

To je možná trochu slabina celého vozu. Sice šetří místo, ale od starších lidí jsem opakovaně slyšel: "Není u nich čeho se chytit", "Není to bezpečné", "Bojím se na ně sedat", jednou zaznělo "mají moc silné pružiny". Ta dvě příčná byla ještě staršími lidmi celkem používána, ale o těch podélných se to říci už moc nedá. A vzhledem k tomu, že sklopná jsou v podstatě jediná sedadla v nízkopodlažní části, je to asi problém.

K sedadlům obecně - několikrát byl kritizován textilní potah jako nepraktický a nehygienický, koženka by prý byla lepší. Dokonce jednou byly vzpomenuty i umělohmotné tramvajové sedačky jako vůbec nejlepší.

Téma poslední - jak NB12 ovlivní cestující v používání MHD

Zde může být dopravní podnik klidný - nijak. Zazněly jen tři kritičtější názory, z nichž jeden pronesla již vzpomínaná čtyřicátnice - když by přijel tento vůz plnější, radši si počká na další. Druhý byl obdobný a sice "když by náhodou přijely dva různé typy vozů a jely stejným směrem, pojedu tím druhým. A třetí z nelichotivých: "Nijak - nemám totiž auto".

Co říci závěrem. Snad jen obecné "nikdy se nezavděčíte všem". Doba, kdy by mohl existovat nějaký státní "výzkumný ústav potřeb a chování cestujících", asi již minula. Výrobci a dopravci si sami musí určit prioritu, jestli je počet dveří důležitější než sedadla nebo naopak. Já osobně bych po včerejšku výrobci právě doporučil, zdali by nešlo v nízkopodlažní části vymyslet ještě nějaké nesklopné sedadlo nebo přídržnou svislou tyč.

Tímto děkuji cestujícím za jejich názory a Romanu Vankovi za poskytnutí ilustračních foto.

Robert Bartyzal

První autobusy SOR NB 12 pro Prahu představil Dopravní podnik