Na BUSportálu vyšlo:

Výchova řidičů v základní vojenské službě. Na vlastní zkušenosti vzpomíná ....

Studenti za volanty autobusů MHD - je to opravdu taková katastrofa ?

---

(DPMP - Dopravní podnik města Pardubic, PMDP - Plzeňský městský dopravní podnik, DPP -Dopravní podnik hlavního města Prahy.)

Jsem jedním ze studentů pardubické dopravní fakulty, kteří pracují jako řidiči u pardubického dopravního podniku.

Moje cesta do Pardubic byla tak trošku klikatá – maturita v roce 1999, tři roky na plzeňské elektrotechnické fakultě, (bylo to „doma“), kde mne to nebavilo a výsledky vypadaly podle toho. Následoval rok strávený na jazykové škole, během kterého jsem si udělal řidičák C + D. K. Inspiroval mě k tomu známý, který tehdy studoval práva v Brně a pracoval jako řidič doma v Hradci Králové u dopravního podniku. Přestože jsem měl slíbenou předběžně práci na vedlejší pracovní poměr u PMDP, dámy na personálním oddělení neustále nalézaly důvody, proč to nakonec nešlo. Také u ČSAD autobusy Plzeň měli zájem pouze o zaměstnance na plný úvazek.

Podle rady jsem zkusil napsat do DPMP a už za 14 dní jsem se vydal na cestu do Pardubic. V půl deváté jsem vystoupil na nádraží z vlaku a už v deset jsem seděl za volantem trolejbusu 21 Tr s nápisem „Cvičná jízda“ na displeji. Cestou jsem se ještě stavil u dopravní fakulty, byl totiž předposlední den, kdy se na tuhle školu daly podávat přihlášky. Tím jsem se stal jediným studentem v historii školy, který si přijel podat přihlášku vlastnoručně řízeným trolejbusem.

Nebýt vstřícného přístupu DPMP, ani ve snu by mě nenapadlo přihlásit se na pardubickou "dopravku". Plzeňským personalistkám za jejich odmítnutí dlužím přinejmenším poděkování.

Během následujících měsíců jsem si postupně udělal řidičák na trolejbus, zácvik na všechny trolejbusové a autobusové linky a koncem července 2003 jsem podepsal pracovní smlouvu na vedlejší pracovní poměr. Nebyl jsem první vysokoškolák, který v DPMP pracoval, snad už v 80. letech tam byli zaměstnáni dva (z toho jeden tam po škole nastoupil do kanceláře a pracuje tam dosud). Dalším mým předchůdcem byl jakýsi Jirka ze Zlína, který končil školu asi v roce 2002. Krátce po mě pak nastoupil Martin, student práv na univerzitě v Brně, který bydlel ve vesnici v sousedství Pardubic; ten sice školu již dokončil a pracuje v advokátní kanceláři, ale do DPMP si přijde tu a tam zajezdit i dnes. Následovali Martin z Prahy, Tomáš ze severních Čech a Petr odněkud z jihu Moravy, všichni studenti pardubické dopravní fakulty, oboru Technologie a řízení dopravy. Pro mnohé jsem byl inspirací. Martin a Petr jsou už dnes inženýři, ale na ježdění s autobusem nezanevřeli, Martina dnes potkáte u DPP a Petra u ČSAD Kyjov či u místního soukromníka. Pracovalo tu i několik dalších studentů a nechybělo mnoho, aby naše řady rozšířila i jedna slečna. Zaměstnávání studentů v městské dopravě není nic nového, v minulosti například bylo běžné, že studenti pracovali v městské dopravě jako průvodčí.

Městská doprava má pro řidiče začátečníka mnoho výhod ve srovnání s linkovou či zájezdovou dopravou. Jezdí se pomalu, maximálně 50 km/h a jezdí se po širokých osvětlených ulicích, kde je na autobus či trolejbus dost místa. Řidič však i přesto musí být opatrný, hrozí větší riziko nehody než při cestě po prázdné silnici. Na druhou stranu však většina nehod končí škrábanci nebo zničenými plechy, zranění jsou jen výjimečná a úmrtí prakticky nehrozí. Člověk se tu naučí rychle rozhodovat, během jediné směny totiž zažije víc krizových momentů než řidič linkového autobusu na krátkých trasách. Řidič brzy pochopí, k čemu je dobré být trpělivý a nespěchat. Náš instruktor z „trolejbusoškoly“ říkal: "Město je nejlepší autoškola, to vás kluci naučí nejvíce!" Protože pracuje u dopravního podniku jako řidič už od roku 1957 (nastoupil ve věku pouhých 21 let !), ví, o čem mluví.

Momentálně pracujeme kvůli legislativě a někteří i kvůli věku na hlavní pracovní poměr, ale na zkrácený úvazek. Běžní zaměstnanci dostávají čtvrtletní a měsíční rozpisy služeb, kde se jim služby pravidelně po cca. 40-60 dnech opakují. To se pro nás nehodí, protože máme ve škole rozvrh, který je nutné nějak respektovat. Proto s námi řeší dispečeři požadavky operativně. Jsme spokojeni my i zaměstnavatel.

Nástupní plat pro běžného řidiče a zároveň běžný plat pro řidiče brigádníka (bez ohledu na délku trvání pracovního poměru) byl v roce 2003 52,50 Kč/hod. Upřímně řečeno, trošku mě to zklamalo, v té době se padesátikoruna na hodinu dávala v Plzni studentům za běžné brigády někde ve skladu nebo v hypermarketu, tedy za neodbornou práci, kde hrozí jen minimální rizika. Po čase jsem ale zjistil, že ve srovnání se studentskými brigádami v Pardubicích to zas tak špatné není a v současnosti si nemám důvod stěžovat. Díky téhle práci jsem finančně zcela nezávislý na rodičích.

Student vysoké školy, byť jde o školu dopravní, který pracuje jako řidič MHD, je něco značně neobvyklého. Přesvědčil jsem se o tom už mnohokrát – a nejen já. Mě a mé kolegy zná celý dopravní podnik jako „ty z univerzity“, „inženýry“ apod. Naopak, celá univerzita si nás pamatuje jako „ty z dopravního podniku“. Dokonce i personál kolejí si nás pamatuje a uklízečky a vrátné nás zdraví, když nás někde ve městě potkají.

A jak to všechno zvládáme, školu a práci ? Člověk si prostě musí čas umět nějak rozvrhnout. Navíc je důležité, jakou vysokou školu člověk studuje, jestli ho baví a jak se mu studium daří.

V článku na Aktuálně se objevil názor, že mladí lidé nemají za volantem autobusu co dělat. Každý člověk dozrává psychicky v jiném věku, někdo má dost rozumu už v osmnácti a jiný nedostane rozum ani do třiceti let. Od toho by tu pak měly být psychotesty, aby se dalo posoudit, kdo je pro tu práci vhodný a kdo ne. Jen pro zajímavost, k DPMP jsem přišel ve 22 letech a byl jsem mezi řidiči desátý nejmladší z cca. 250 lidí. Dnes je mezi námi mladších lidí ještě mnohem víc, včetně jedné 24-leté řidičky - vyučené servírky.

Názor dopravního psychologa, že „studenti nemohou být vyježděni“, je pravdivý. Jak má tedy člověk jakéhokoliv věku získat praxi v řízení, když ne tím, že ho coby nezkušeného řidiče přijme nějaký dopravce? Nikde v článku odpověď na tuto otázku nevidím. Snad jen v závěru uvádí onen psycholog jako pozitivní příklad vojenské řidiče. V 80. letech mezi Mýtem a Rokycany zavinil střet linkového autobusu ŠL 11 a vojenské cisterny s vlekem vojenský řidič. Při nehodě zahynulo asi sedm cestujících. Ani ta armáda dnes není to, co bývala. Jak uvádí kolega Petr, jeho kamarád má sice za sebou vojenskou službu, sice má z vojny řidičský průkaz C+E, ale za volantem prakticky neseděl a místo toho stále jen leštil přidělené auto. Třeba to byla výjimka ...

Občas opravdu získá řidičský průkaz i někdo, komu to za volantem moc nejde. Ale to může být naprosto kdokoliv, student vysoké školy, prodavačka z hypermarketu nebo dlouhodobě nezaměstnaný, který si řidičák udělal díky úřadu práce.

V DPMP najdete i řidičky. Je jich tu 25, to je více než 10 % a značná část z nich jsou blondýny :-). Také jsou tu tři řidiči jsou tmavší pleti a všichni jsou s nimi spokojeni.

Závěrem bych tedy jménem nás všech – studentů Univerzity Pardubice a zároveň řidičů DP Pardubice - chtěl vzkázat:

• Studentům:

  Pokud chcete řídit autobus, neboje se do toho jít. Počáteční investice v podobě řidičáku se vám několikanásobně vrátí, získáte stabilní zaměstnání, pravidelný přísun peněz, praxi v jednání s lidmi, poznáte mezilidské vztahy na pracovišti a nahlédnete do „života dospělých“, který vás čeká po dokončení školy. Naberete zkušenosti do života, které budou ukončení studia a nástupu do skutečného zaměstnání k nezaplacení.

• Dopravcům:

  Nebojte se přijímat studenty. Získáte loajální zaměstnance, kteří budou svoji práci konat svědomitě a s nadšením.

• Dopravnímu expertovi z Aktuálně.cz:

  Potkal jste během své kariéry alespoň jednoho studenta, který by se chtěl živit jako řidič, abyste nás mohl hodnotit ?

Bc. Martin Janda.

---

Porušili jsme zcela záměrně zásadu neuveřejňovat akademické tituly - v kontextu sem titul tentokrát patří.