6.1.2012, den po orkánu Andrea jsem jela autem do Liberce k lékaři, jela jsem se svým synem, který byl objednán na prohlídku na klinice ve Vysokém nad Jizerou. Bylo jasné, že je to mimo hlavní tah, že je to vysoko, ale nějak mi nedošlo, do čeho se pouštím. Počasí bylo už klidné, ale hory byly zasypané sněhem, v příkopu občas nějaké auto a ve Vysokém nad Jizerou a okolí souvislá ujetá sněhová vrstva na silnicích a v ulicích a odházené bariéry. Absolvovat totéž v podvečer na cestě zpět se mi nechtělo. Sestřička na místní klinice nás s pousmáním ujistila, že je zde normální autobusové spojení se světem. Na cestě z Liberce jsem tak mohla v klidu nabrat syna v Turnově. Samozřejmě jsem byla zvědavá, jak se mu cestovalo horami autobusem. Postřehů bylo několik. Protože jel spojem ve 12:45 (670037 3 BusLine přes Semily a Turnov do Prahy), bylo v autobuse mnoho školní mládeže, která se jak na zastávce, tak v autobuse projevovala naprosto "normálně" - rozuměj slušně. Ostatně v autobuse se skoro všichni znali. Bylo tam teplo a jízda - prý ještě ve složitějších podmínkách než ta naše - byla klidná a bezpečná. Příjemný řidič koordinoval další přestupy s jiným spojem - nebyl zřejmě problém vědět, kdo kam přestupuje a na koho případně počkat.

Hory, sníh a silnice tomu odpovídající jsou pro řidiče autobusů po velkou část roku denní záležitostí. Je třeba před nimi hluboce smeknout.

O fotografie vozidel v zimním provozu jsem požádala společnost BusLine, operující v této oblasti. V době cestování jsem sama na jakékoli fotografování neměla sebemenší pomyšlení.

Dagmar Braunová