Podle dosud platné legislativy nebylo prakticky možné získat v Německu licenci na vnitrostátní dálkovou linku, ty byly vyhrazeny jen pro železnici.

Stávající německý zákon o osobní přepravě, platný od roku 1964, vycházející z původního zákona ze 30.let, omezoval možnost zřízení dálkové autobusové linky pouze na případy, kdy ve stejné trase není zajištěno spojení dráhou nebo jinou autobusovou linkou, nová linka poskytuje časově výrazně kratší spojení nebo jezdí v časových polohách, které stávající spoje nepokrývají nebo je mnohem levnější než stávající spojení. Příklady těchto výjimek: těmi jsou např. linky z velkého města na letiště, nesoucí sice stejné jméno, ale vzdálené 100 km (typickým příkladem je „frankfurtské“ letiště Hahn). Historicky danou výjimku má i německá státní dráha DB AG pro autobusové spojení Hamburk - Západní Berlín, která vznikla z politických důvodů v době existence dvou německých států a dvou částí Berlína, oddělených zdí.

Snahy o narušení drážního monopolu na dálkovou dopravu trvají již delší dobu, ale ještě donedávna byly neúspěšné. Impulsem ke znovuotevření tématu se stala liberalizace trhu osobní přepravy, daná unijním nařízením č. 1370/2007. Jeho implementace do právního řádu Spolkové republiky nebyla jednoduchá. Dráha se otevření dálkového trhu bránila, ale nakonec Spolkový správní soud dospěl k závěru, že takový krok je ve prospěch cestující veřejnosti a není v rozporu s jinými zákony. Po loňském rozhodnutí Spolkového správního soudu tak mohl letos v létě spolkový ministr dopravy Ramsauer vládě konečně předložit ke schválení návrh změny zákona o osobní přepravě. Jak vyplývá z tiskové zprávy ministerstva dopravy, liberalizaci trhu prezentoval následujícími slovy: „Osvobodíme trh dálkové autobusové přepravy z jeho pout. Tím zlepšíme mobilitu. Spotřebitel by měl mít možnost cestovat na delší vzdálenosti s nízkými náklady a ekologicky autobusem. Autobus je skutečnou alternativou k autu. Již při průměrném vytížení klesá spotřeba paliva a emise CO2 na jednoho cestujícího ve srovnání s autem zřetelně. Můžete přepravit například 50 lidí dálkovým autobusem z Mnichova do Frankfurtu místo dvaceti pěti nebo spíše padesáti osobními auty. Chceme tak dát dohromady ty, kteří jezdí po silnici a ne krást zákazníky kolejím.“

Cílem opatření je rozšířit nabídku a volnou soutěž – linky budou zřizovány z iniciativy dopravců a na jejich podnikatelské riziko. Podnikatelé v dálkové autobusové přepravě nebudou chráněni proti konkurenci.

Na druhou stranu bude pomocí koncesí zajištěna ochrana těch linek, které jsou provozovány ve veřejném zájmu a dotovány z veřejných prostředků. Koncesováním linek se zabrání tomu, aby nové linky byly vydávány za dálkové, ale ve skutečnosti byly „vyzobáváním rozinek“ z místní dopravy *).
Noví dopravci tak nebudou oprávněni přepravovat cestující mezi zastávkami vzdálenými méně než 50 km; místní úřady však budou mít možnost povolit dálkovým spojům přepravu na kratší vzdálenosti v případě, že v daném místě nebo čase není vyhovující dopravní obsluha ve veřejném zájmu.

Novelizace zákona musí projít ještě parlamentním schválením, nová pravidla tak vstoupí v účinnost v roce 2012.

Navrhovaná novelizace již samozřejmě vyvolala zájem dopravců. Zatím bylo podáno asi 30 žádostí, z toho polovina na linky z Berlína. Největší zájem se však očekává od velkých dopravců, ať už jsou jimi německé dráhy DB AG (které už dávno jsou díky návazným spojům na vlaky i dalším linkám místní dopravy největším autobusovým dopravcem v Německu), tak od nadnárodních firem jako Veolia, First či Swebus.

*) Německý spolkový zákon o osobní přepravě definuje pojem „Nahverkehr“ (místní přeprava), kterým je přeprava na vzdálenost do 50 km nebo 1 hodiny jízdní doby. Definice regionální přepravy je v pravomoci zemských úřadů, ta však již nebude po novelizaci zákona chráněna.

Jan Spousta

---

V rámci propagace dálkových linek právě v německých podmínkách proběhla prezentace letos v České republice:

Nové Setry společnosti Touring Bohemia se představily zahraničním médiím spolu s projektem cestování Business Class