Z Nabburgu, střediska Hornofalckého lesa (tak se nazývá část německé strany Českého lesa), byla v letech 1904 až 1913 postupně vybudována 45 kilometrů dlouhá lokální železnice do městečka Schönsee, které leží pod hraničním hřebenem, jen několik kilometrů od české Bělé nad Radbuzou. Bohužel provoz trati, která procházela relativně málo osídlenou horskou krajinou nebyl moc rentabilní a tak v roce 1976 došlo k zastavení osobní dopravy a o 19 let později i nákladní.

Cyklobus Český les vyjíždí od 1.5. do oblasti Bělé nad Radbuzou.

V osobní dopravě dnes nahrazuje železniční trať souběžně jedoucí autobusová linka, která celou trasu projede za hodinu. I přes skutečnost, že linka obsluhuje oblast s cca. 10 000 obyvateli a navíc turisty poměrně frekventovanou, nabídka spojů je překvapivě nedostatečná. Téměř všechny spoje jsou totiž vedeny pouze ve školní dny. Na druhou stranu, městečko Schönsee s cca. 2000 obyvateli provozuje vlastní systém „MHD“ na pěti okružních linkách, jenž především zajišťují svoz starších občanů a školáků z horských samot do města za nákupy, školou či do kostela. Linky jsou údajně obsluhovány mikrobusem a počet spojů na nich provozovaných se nechá většinou spočítat na prstech jedné ruky.

Ale vraťme se nazpět k železniční trati. Po roce 1995 přišel podnět ke konverzi nevyužité trati na turisticky atraktivní cyklostezku. Německé dráhy se s radostí tratě zbavily, předaly těleso trati i se stavbami příslušným obcím a dokonce záměr cyklostezky finančně podpořily. Kolejový rošt byl snesen a nahrazen šotolinovým či asfaltovým povrchem. Mosty byly částečně sneseny a na hlavní ocelová nosníky uloženy dřevěné lávky. Některé však bylo nutné rozebrat, protože jejich renovace byla nad finanční možnosti příslušné obce. Cyklostezka je pak zde vedena „výlukovou“ trasou okolo. Na turisticky atraktivních místech jsou samozřejmě vybudována na stezce odpočívadla a informační panely s německo-českým textem.

V místech bývalých vlakových zastávek jsou vybudováno několik cyklonádraží, kde kromě informačních tabulí čeká návštěvníky nezbytné hygienické zázemí, volný (!!) přístup k potřebnému nářadí ke spravení svého velocipedu a samozřejmě nějaký ten stánek s Würst und Bier. Cyklonádraží se také stávají přirozeným centrem obce, kde se pořádají kulturní akce. Takové akce se často konají v nenápadné velké stodole, kde však překvapený Čech najde kompletní vybavení pro letní obecní raut s bavorskou dechovkou, pivem a občerstvením.

Železniční cyklostezka je dnes součástí mezinárodní Bavorsko-české stezky přátelství, která spojuje Nabburg s Horšovským Týnem. Pozvolna a bezpečně vede cykloturisty z nížin do hor romantickou krajinou kolem řek Murach a Ascha. Proto ji hojně využívají i rodiče s dětmi. Cestou jsou k vidění jak zříceniny hradu Murach na vrcholu kopce, za peníze z evropských fondů (!!) nově vybudovaná obecní pec na chleba ve Schneebergu či bývalý důl na kazivec ve Wölsendorfu a mnoho dalšího. A pokud vám před vaše kolo padne náhle strom, nejsou za tím místní indiáni, ale bobři. Těch je zde opravdu hodně, výsledky jejich snažení jsou dobře k prohlédnutí na mnoha místech kolem stezky.

Novou cyklostezku také hojně využívají místní obyvatelé při přesunech mezi obcemi. V porovnání s českou realitou je používání jízdních kol pro cesty za všedními povinnostmi mnohem rozšířenější. U nás je společnost zatím rozdělena na dva velké ostrovy – buď totální odpůrci pohybu a nebo pestrobarevní sportovci. V Bavorsku je naopak zcela běžné vidět seniory v civilním oblečení, jak si šlapou na klasickém kole s košíkem do vedlejší obce na oběd k příbuzným. Bavoři jsou sympatičtí i v tom, jak přistupují k frekventované cyklostezce za jejich domovy. U nás by odděloval cyklostezku od soukromých pozemků dvoumetrová neprůhledná hradba, v Bavorsku se ploty řeší minimálně, klidně si cestou prohlédnete upravené zahrádky a rodinku při nedělním obědě.

Zejména pro turisty je pořádána na počátku sezóny tradiční cykloneděle. Ta se koná poslední neděli v dubnu, letos se jí zúčastnilo na 2000 návštěvníků, z toho několik desítek Čechů. Ti si zde pochvalovali přátelskou atmosféru, perfektní servis a na české poměry nebývalou ohleduplnost německých řidičů automobilů vůči cyklistům. V dopoledních hodinách bylo možné se zúčastnit slavnostní vysvěcení nového cyklonádraží Gaisthal, ale pak již čeští beznabozi mohli do sytosti (i když silně limitované peněženkami) ochutnávat klobásky, pečené ryby, speciality s medvědím česnekem, čerstvý chleba z obecní pekárny tak podobně.

Pro dopraváky byl ovšem zajímavý provoz místního cyklobusu, který podél cyklostezky zajišťoval převoz slabších či jinak unavených účastníků. Cyklobus je vypravován pořadateli zatím pouze během cykloneděle, i když by jeho služeb návštěvníci zřejmě uvítali i v ostatní dny. Spoj zajišťoval autobus Setra, cyklovlek pro 24 kol byl ovšem netradičně tažen dodávkou Wolkswagen.

Miroslav Klas