Do roku 2025 by u nás mělo vzniknout až dvanáct vodíkových plnících stanic, na jejich podporu půjde 150 milionů korun. Nové vozidlo na vodík brzy představí Mercedes-Benz.
Do roku 2025 by u nás mělo vzniknout až dvanáct vodíkových plnících stanic, na jejich podporu půjde 150 milionů korun. Nové vozidlo na vodík brzy představí Mercedes-Benz.
V polovině června proběhla v Praze mezinárodní vědecké konference Hydrogen Days 2018, pořádaná Českou vodíkovou technologickou platformou - HYTEP. 9. ročník představil aktuality ze zavádění vodíkových technologií do praxe. Nedostatek plnících stanic je údajně největší brzda, která brání v rozšiřování vozidel na vodíkový pohon. První konkrétní lokality, kde by měly plnící stanice vzniknout, představil na konferenci Jiří Hájek ze společnosti Unipetrol. Unipetrol plánuje doplnit o vodíkovou plničku své klasické čerpací stanice Benzina v Praze na Barrandově a v Litvínově.
„V letošním roce můžeme ohlásit velký posun v budování infrastruktury pro vodíková vozidla. Ministerstvo dopravy letos schválilo nové cíle Akčního plánu pro čistou mobilitu, které počítají s navýšením počtu vodíkových plnících stanic. Do roku 2025 by mělo vzniknout šest až dvanáct těchto zařízení,“ řekla Karin Stehlík, výkonná pracovnice Centra výzkumu Řež a ředitelka České vodíkové technologické platformy (HYTEP).
Ministerstvo dopravy současně plánuje poskytnout na podporu výstavby plnících stanic na vodík 150 milionů korun v rámci Operačního programu Doprava. Zavedení vodíku jako ekologického pohonu vozidel, se přitom zdá pro Českou republiku nevyhnutelné. Díky závazkům v rámci EU a Pařížské klimatické dohodě, kterou se zavázala plnit, musí do roku 2030 snížit emise o dvacet procent.
„Vodíková mobilita přináší výrazné snížení emisí oxidu uhličitého. Zároveň při provozu vodíkových vozidel nevznikají škodlivé látky, jako jsou například: oxidy dusíku, síry a prachové částice,“ uvedl k výhodám nasazení vodíkového pohonu Aleš Doucek, vedoucí oddělení vodíkové technologie ÚJV Řež a.s. a místopředseda HYTEP.
Vodíková mobilita však nemá budoucnost pouze v osobní automobilové dopravě. V Evropě je v současnosti provozováno více než 500 vodíkových vozidel. Vodíkové autobusy jsou nasazeny v hromadné dopravě v Londýně, Hamburku, Milanu, Oslu a dalších městech. Kromě aut a autobusů se pohon na vodík testuje nebo vyvíjí i u tramvají, vlaků, malých lodí nebo trajektů.
„V tuzemsku začala diskuze o možnosti zapojení vodíkových autobusů ve veřejné hromadné dopravě v Ústí nad Labem a v Ostravě, tedy regionech, které jsou nejvíce postiženy znečištěným ovzduším,“ řekla Karin Stehlík.
Společnost ÚJV Řež ve spolupráci s dopravcem Arriva Praha v posledních pěti letech úspěšně testovala v Neratovicích prototyp městského autobusu s trojitě hybridním elektrickým pohonem a vodíkovými palivovými články TriHyBus, pro který také vznikla v Neratovicích první vodíková plnící stanice v České republice.
Vodíkové autobusy se nicméně nemusí omezovat pouze na města a příměstské linky. „Dalším příkladem rozvoje vodíkové technologie v České republice je spolupráce s Energetickým klastrem v německém Sasku, kde spolupracujeme na možném zavedení autobusové linky Praha – Drážďany – Berlín. Zde by měl jezdit vodíkový dálkový autobus,“ dodala Stehlík.
Vodíkový přívoz přes Vltavu nebo elektrokolo
Vodík se současně prosazuje i u menších vozidel s nízkou spotřebou, jako jsou například letištní vozíky pro dopravu zavazadel nebo vysokozdvižné vozíky ve skladech. Těch je po celém světě v provozu více než 5000 a používají je například společnosti jako francouzská La Poste nebo Wal-Mark a Coca-Cola ve Spojených státech.
Vývoj malé vodíkové plničky pro dopravní prostředky s nízkou spotřebou letos na jaře odstartovali také vědci z ÚJV Řež, kteří tak navázali na dlouhodobý projekt výroby vodíku z obnovitelných zdrojů, konkrétně pomocí fotovoltaických panelů, který v Řeži probíhá.
Malou plnící, jejíž vývoj finančně podpořila Technologická agentura České republiky (TAČR), chtějí mít vědci hotovou do konce příštího roku, a její testovací provoz by měl být spuštěn v létě 2020. Její fungování chtějí odborníci prověřit pomocí speciálně vyvinutého dopravního prostředku. Zda se bude jednat o říční přívoz, lehký městský automobil nebo třeba elektrokolo, bude rozhodnuto do konce tohoto roku.
„Pro začátek chceme adaptovat na vodíkový pohon vozidlo s nízkou spotřebou, pro které není potřeba plnohodnotná plnící stanice. Vybavíme jej palivovým článkem, který vyrábí elektřinu pro elektromotor, řekl Aleš Doucek. Při využití vodíku v palivovém článku vzniká jako odpadní produkt čistá vodní pára.
První úvahy nad vhodným prototypem směřovaly k pražským přívozům. Těch v současnosti funguje sedm a lodě na nich používají dieselové motory s maximálním výkonem 22 – 36 kW. Náhrada neekologických dieselových motorů elektromotory napájenými palivovými články by tak by tak byla prvním krokem k ekologičtější říční dopravě. Kromě toho však vědci zvažují i použití elektrokola.
„Vážně uvažujeme i nad elektrokoly. První vodíková kola již existují, byť jsou zatím velmi drahá. Zajímavý by rovněž byl i malý elektromobil do města, takový ten pro řidiče od 15 let,“ nastiňuje Aleš Doucek směr úvah. „Naším dlouhodobým cílem je ale v každém případě realizace demonstračního přívozu v Praze na Vltavě,“ zdůrazňuje.
„V letošním roce můžeme ohlásit velký posun v budování infrastruktury pro vodíková vozidla. Ministerstvo dopravy letos schválilo nové cíle Akčního plánu pro čistou mobilitu, které počítají s navýšením počtu vodíkových plnících stanic. Do roku 2025 by mělo vzniknout šest až dvanáct těchto zařízení,“ řekla Karin Stehlík, výkonná pracovnice Centra výzkumu Řež a ředitelka České vodíkové technologické platformy (HYTEP).
Ministerstvo dopravy současně plánuje poskytnout na podporu výstavby plnících stanic na vodík 150 milionů korun v rámci Operačního programu Doprava. Zavedení vodíku jako ekologického pohonu vozidel, se přitom zdá pro Českou republiku nevyhnutelné. Díky závazkům v rámci EU a Pařížské klimatické dohodě, kterou se zavázala plnit, musí do roku 2030 snížit emise o dvacet procent.
„Vodíková mobilita přináší výrazné snížení emisí oxidu uhličitého. Zároveň při provozu vodíkových vozidel nevznikají škodlivé látky, jako jsou například: oxidy dusíku, síry a prachové částice,“ uvedl k výhodám nasazení vodíkového pohonu Aleš Doucek, vedoucí oddělení vodíkové technologie ÚJV Řež a.s. a místopředseda HYTEP.
Vodíková mobilita však nemá budoucnost pouze v osobní automobilové dopravě. V Evropě je v současnosti provozováno více než 500 vodíkových vozidel. Vodíkové autobusy jsou nasazeny v hromadné dopravě v Londýně, Hamburku, Milanu, Oslu a dalších městech. Kromě aut a autobusů se pohon na vodík testuje nebo vyvíjí i u tramvají, vlaků, malých lodí nebo trajektů.
„V tuzemsku začala diskuze o možnosti zapojení vodíkových autobusů ve veřejné hromadné dopravě v Ústí nad Labem a v Ostravě, tedy regionech, které jsou nejvíce postiženy znečištěným ovzduším,“ řekla Karin Stehlík.
Společnost ÚJV Řež ve spolupráci s dopravcem Arriva Praha v posledních pěti letech úspěšně testovala v Neratovicích prototyp městského autobusu s trojitě hybridním elektrickým pohonem a vodíkovými palivovými články TriHyBus, pro který také vznikla v Neratovicích první vodíková plnící stanice v České republice.
Vodíkové autobusy se nicméně nemusí omezovat pouze na města a příměstské linky. „Dalším příkladem rozvoje vodíkové technologie v České republice je spolupráce s Energetickým klastrem v německém Sasku, kde spolupracujeme na možném zavedení autobusové linky Praha – Drážďany – Berlín. Zde by měl jezdit vodíkový dálkový autobus,“ dodala Stehlík.
Vodíkový přívoz přes Vltavu nebo elektrokolo
Vodík se současně prosazuje i u menších vozidel s nízkou spotřebou, jako jsou například letištní vozíky pro dopravu zavazadel nebo vysokozdvižné vozíky ve skladech. Těch je po celém světě v provozu více než 5000 a používají je například společnosti jako francouzská La Poste nebo Wal-Mark a Coca-Cola ve Spojených státech.
Vývoj malé vodíkové plničky pro dopravní prostředky s nízkou spotřebou letos na jaře odstartovali také vědci z ÚJV Řež, kteří tak navázali na dlouhodobý projekt výroby vodíku z obnovitelných zdrojů, konkrétně pomocí fotovoltaických panelů, který v Řeži probíhá.
Malou plnící, jejíž vývoj finančně podpořila Technologická agentura České republiky (TAČR), chtějí mít vědci hotovou do konce příštího roku, a její testovací provoz by měl být spuštěn v létě 2020. Její fungování chtějí odborníci prověřit pomocí speciálně vyvinutého dopravního prostředku. Zda se bude jednat o říční přívoz, lehký městský automobil nebo třeba elektrokolo, bude rozhodnuto do konce tohoto roku.
„Pro začátek chceme adaptovat na vodíkový pohon vozidlo s nízkou spotřebou, pro které není potřeba plnohodnotná plnící stanice. Vybavíme jej palivovým článkem, který vyrábí elektřinu pro elektromotor, řekl Aleš Doucek. Při využití vodíku v palivovém článku vzniká jako odpadní produkt čistá vodní pára.
První úvahy nad vhodným prototypem směřovaly k pražským přívozům. Těch v současnosti funguje sedm a lodě na nich používají dieselové motory s maximálním výkonem 22 – 36 kW. Náhrada neekologických dieselových motorů elektromotory napájenými palivovými články by tak by tak byla prvním krokem k ekologičtější říční dopravě. Kromě toho však vědci zvažují i použití elektrokola.
„Vážně uvažujeme i nad elektrokoly. První vodíková kola již existují, byť jsou zatím velmi drahá. Zajímavý by rovněž byl i malý elektromobil do města, takový ten pro řidiče od 15 let,“ nastiňuje Aleš Doucek směr úvah. „Naším dlouhodobým cílem je ale v každém případě realizace demonstračního přívozu v Praze na Vltavě,“ zdůrazňuje.
Data získaná při provozu malé plnící stanice a demonstračního vozidla pomohou vědcům například zjistit energetickou náročnost, spolehlivost zvoleného řešení, provozní náklady apod. Informace pak využijí při řešení komplexních projektů v oblasti bezemisní dopravy.
Na veletrhu IAA v Hannoveru představí Mercedes-Benz koncept vodíkového obytného vozidla s názvem Sprinter F-CELL. Půjde o plu-in hybridní vůz, který se může dobít ze zásuvky a jeho hlavní pohonnou jednotkou bude elektromotor o výkonu 147 kW a točivém momentu 350 N.m. Hybridem je ale proto, že elektřinu si bude vyrábět sám v palivových článcích z vodíku. Tři nádrže na vodík pojmou 4,5 kilogramu tohoto paliva. Auto plně nabité a natankovanými nádržemi by mělo mít dojezd 300 km, pokud by byl zapotřebí ještě větší dojezd, dá se dozadu přidělat ještě jedna nádrž se kterou by se dosah zvedl na 530 km.
Na veletrhu IAA v Hannoveru představí Mercedes-Benz koncept vodíkového obytného vozidla s názvem Sprinter F-CELL
Evropský parlament přijal přísnější cíle pro emise CO2 pro…
Biometan poprvé na jižní Moravě
