(-nama-) Hlavní město Lublinského vojvodství provozuje trolejbusovou dopravu již 61. rokem. První trolejbusy vyrazily do lublinských ulic v červenci 1953 na trolejbusové lince 15 spojující hlavní železniční nádraží, centrum města a ulici Radziszewskiego (dříve Nowotki). Na trase jezdily čtyři ruské trolejbusy typu JaTB-2 (ty byly darem sovětské vlády bratrskému Polsku!) v desetiminutovém intervalu. Trolejbusová síť se postupně rozšiřovala a dnes patří k nejrozsáhlejší v celém Polsku. Dlužno podotknout, že mimo Lublin zůstaly trolejbusy zachovány pouze v přímořské Gdynii a Tychách nedaleko hornoslezské metropole Katowice. Ostatní trolejbusové provozy jako například v Legnici, Varšavě, Wałbrzychu a řadě dalších měst byly bohužel zlikvidovány.

Jak šel čas, staly se v Lublinu "vedoucími" vozidly české trolejbusy Škoda, nejprve typu 8Tr, později 9Tr. Tyto spolehlivé stroje byly od roku 1975 nahrazovány ruskými vozidly typu ZIU 682, které měly v Polsku přezdívku "ziutek". Od druhé poloviny osmdesátých let byly ruské trolejbusy postupně vyřazovány a nahrazovány vozidly domácí provenience typu Jelcz, které byly vyráběny ve francouzské licenci Berliet. Neobvyklá vozidla se v Lublinu objevila v první polovině devadesátých let, kdy ze čtyř ojetých italských autobusů typu FIAT 418AC vznikly v lublinských dílnách dopravního podniku MPK rekonstrukcí a dosazením elektrické výzbroje trolejbusy.

V srpnu 2001 se v Lublinu objevil trolejbus moderní konstrukce typu Jelcz EKO-BUS M121E, který byl vyroben ve vlastních dílnách na podvozku standardního autobusu Jelcz M121. O šest let později nastává milník v rozvoji trolejbusové dopravy v Lublinu a v městě začíná jezdit první nízkopodlažní trolejbus Solaris Trollino 12. Ten je později doplněn dalšími trolejbusy stejné značky, z nichž některé byly vyrobeny i v plzeňské Škodě Electric (elektrovýzbroj Škoda, karosérie Solaris). V Lublinu se v roce 2010 objevil v počtu jednoho kusu také poněkud netypický nízkopodlažní běloruský trolejbus MAZ 203T, který byl smontován v MPK Lublin. V současné době město Lublin nakupuje jak článkové trolejbusy Solaris Trollino 18T s polskou elektrickou výzbrojí a pomocným bateriovým pohonem, tak současně asi nejkurioznější vozidlo v celé Evropské unii. Jde o kooperační výrobek ukrajinské firmy Bogdan a polské společnosti URSUS se sídlem v Lublinu. Právě tam se postupně montuje čtyřicítka nízkopodlažních trolejbusů typu Bogdan-Ursus T701.16 s pomocným bateriovým pohonem umožňujícím jízdu mimo trolejové vedení, které jsou již z části v běžném provozu na lublinských ulicích.

V Lublinu vznikla v poslední době dosti kuriózní situace. Městský dopravní podnik MPK vlastní v současné době více provozuschopných trolejbusů než vlastních autobusů, proto na některých autobusových linkách využívá i trolejbusy s dieselovým pohonem. Vzhledem k tomu, že na trasách, kde je k dispozici trolejové vedení, jezdí tyto spoje "pod dráty" na elektrický pohon, nemají tak velkou spotřebu pohonných hmot. Dopravce tak s úspěchem ukázkově využívá kombinovaná vozidla nejen na pravidelných linkách, ale například i na objízdných trasách trolejbusových linek.

Jako určité memento stojí na dvoře autobusových garáží, které se nacházejí v těsné blízkosti nově budované trolejbusové vozovny, vrak švýcarské trolejbusové soupravy pocházející ze zrušeného provozu ve Varšavě. Jde o trolejbus Saurer 4T s karoserií Hess z druhé poloviny padesátých let a vlečnými vozy od firem Hess a Moser z padesátých, resp. šedesátých let. Vlastníkem této soupravy je spolek LTEK, který ale nemá dostatečné množství finančních prostředků, takže tato nádherná vozidla stále více chátrají... Třeba se někdo najde, kdo tato kuriozní vozidla zachrání.

Text a foto: -nama-

Poznámka: Článek byl upřesněn na základě faktických připomínek polských kolegů.