Nadšenec

Jaroslav Matúšek se narodil v roce 1954 ve znamení Vodnáře v hodonínské porodnici. Vyrůstal částečně v Bratislavě, ale většinu svého dětství prožil na jižní Moravě nedaleko Břeclavi. Lásku k autobusům, ale i parním lokomotivám měl podle svých slov v sobě již od malička. Nejprve se začal zajímat o lokomotivy, protože jeho moravský dědeček, u kterého trávil hodně času, byl železničářem. Autobusy ho poprvé zaujaly až v Bratislavě, kde začal chodit do základní školy a navíc se svými rodiči bydlel nedaleko Račianského mýta, již tehdy krušné křižovatky. „Sedával jsem na zdi tamního hřbitova a pozoroval nejen autobusy, ale i kamiony západních zahraničních značek, se kterými v šedesátých letech jezdili bulharští dopravci. Samotným autobusům jsem se začal věnovat až na strojní průmyslovce, kterou jsem ukončil maturitou v roce 1973. Navíc můj otec byl vedoucím dopravního závodu Pozemních staveb Bratislava, kde jezdila nejen nákladní auta, ale k dispozici měli I několik autobusů jako například Ikarus 55, Škoda 706 RTO a RO nebo RTO-P. Úplným vrcholem bylo později luxusní ešdéčko, takzvaný Europabus. S těmito autobusy jsem jezdíval jako mladý hoch na různé zájezdy, kde jsem debatoval s řidiči a pomalu pronikal do tajů řidičského řemesla,“

Řidič

Stát se strojvedoucím se Jaro Matúškovi nezdařilo, proto se po maturitě odebral do bratislavského dopravního podniku přihlásit jako řidič autobusu. „Tady jsem poprvé držel v ruce takzvaný velký volant. Konkrétně šlo o výcvikový „erťák“ dopravního podniku, kde jsem se učil prakticky řidičskému řemeslu. Bratislava mně za chvíli začala být malá, takže jsem přestoupil do bývalého podniku ČSAD, dopravního závodu 801 Bratislava. Nejprve jsem jezdil příměstské linky do okolí a později mě staří zájezdoví řidiči vzali do svého kolektivu. Tím se nastartovala úplně jiná etapa mého života. Začal jsem hodně jezdit nejen po bývalém Československu, ale i do zahraničí. Tuto práci jsem vykonával až do roku 1994. Od následujícího roku jsem si zakoupil vlastní autobus a založil vlastní autodopravu s názvem Albatros, pojmenované podle známé parní lokomotivy. V období privátního podnikání jsem se dostal se svým autobusem Karosa LC 735 dokonce až do Sýrie a Jordánska. V roce 2005 jsem se začínajícími problémy v zájezdové dopravě a úbytkem práce tuto činnost ukončil. Po náhodném setkání s jedním bývalým kolegou jsem se v té době vrátil zpět do bratislavského dopravního podniku jako řadový řidič, kde jezdím dodnes,“ vzpomíná Jaro Matúšek.

Kreslíř

Autobusy v době svého dětství a mládí Jaro maloval na každý volný list papíru a sledoval odbornou literaturu, popřípadě časopis Svět motorů, což byl prakticky jediný informační zdroj za bývalého režimu. „Kreslení jsem zdědil po svém tátovi a již v roce 1973 jsem za malý honorář nakreslil několik obrázků nákladních Tatrovek do Technických novin. Inspiroval jsem se obrázky známého kreslíře dopravní techniky Jiřího Boudy a průběžně jsem si maloval dopravní techniku především pro svojí radost a občas pro známé. Jedno období jsem nekreslil ale vůbec, protože práce zájezdového řidiče mně brala veškerý volný čas. Po zakoupení mého prvního autobusového veterána, kterým byl autobus Škoda 706 RTO LUX, jsem začal opět s kreslením. Nejprve jsem si namaloval tento krásný vůz a později přidával další náměty. Nakonec z mých kreseb postupně vznikaly pozvánky na různé veteránské akce či kalendář na rok 2014.“

Veteránský kalendář 2014 netradičně z kreseb Jaro Matúška

Jaro Matúšek 2011 - kresby historických autobusů a nákladních vozů

25. a 26.10.2007 proběhla v Nymburce výstava kreseb Jaro Matúška

Veteránista

Jak již bylo řečeno, Jaro Matúšek si nejprve okolo roku 1997 zakoupil "erťáka" Luxe, který byl ale v tak tristním stavu, že ho musel zanedlouho prodat na součástky. Podle jeho slov byl autobus tak prorezlý, že s ním nebylo možné v momentálních podmínkách dále něco podnikat. Od té doby vlastnil postupně ještě několik autobusů typu Škoda 706 RTO, ale nakonec skončil u Karosy ŠL 11, kterou uvedl do veteránského provedení se svým kamarádem. Navíc vlastní jeden autobus Karosa ŠD 11 a Ikarus 260 z Varšavy. Oproti Ikarusu, který je plně funkční, je „ešdéčko“ rozebrané v pronajaté dílně nedaleko Bratislavy a čeká na své znovuzrození. Ke všemu v roce 2000 založil Jaro Matúšek se svým kamarádem Miky Ivaškem Klub historických autobusov Bratislava, který po překonání lehké krize před pár lety začal fungovat podle představ svých zakladatelů. Velkým přínosem pro klub byl příchod Stanislava Šebíka, který se náhodou dostal k jednomu z bývalých autobusů Škoda 706 RTO Jaro Matúška. Tento autobus je již v pokročilém stavu renovace a je naděje, že v příštím roce přijede i na tradiční autobusovou „rallye“ Zlatý Bažant Kolín - Poděbrady - Nymburk.

S Jaro Matúškem připravil spolupracovník redakce (-nama-). Redakce BUSportálu děkuje oběma a přeje letošnímu jubilantovi, se kterým se už po léta s radostí potkáváme na veteránských akcích, hodně zdraví, najezděných kilometrů, zrenovovaných vozů a nám všem mnoho a mnoho krásných obrázků. Připomínáme i velkou zásluhu Jaro Matúška při záchraně unikátního návěsu NO 80.

Zlatý bažant 2009 V. : Představujeme zahraničního hosta - autobus ŠL 11ze Slovenska s posádkou vedenou hlavním řidičem Jaro Matúškem

'Ešelkou' na Muzejní noc do Varšavy se vydal Jaro Matúšek 16.5.2014