(-nama-) Takřka heroický výkon podal autobus Karosa ŠL 11, lidově zvaný "ešelka", který se vydal v pátek 16. května na neobvykle dlouhou cestu. Známý autobusový veteránista (a výtvarník) Jaro Matúšek z Bratislavy se vydal s několika kolegy na pozvání polských veteránistů do Varšavy na Muzejní noc, kde se již tradičně setkávají autobusoví veteráni z celého Polska, ale i ze zahraničí. Česko reprezentovala Škoda 706 RTO Bedřicha Šimka z Náchoda, Slovensko již zmiňovaná ešelka z Bratislavy.

Na cestu, dlouhou takřka 700 kilometrů, se slovenská posádka pod vedením Jaro Matúška vydala z Bratislavy po páté ranní, aby kolem půl desáté dorazila do Českého Těšína, kde se nalodil český kolega a zároveň pilot na cestu Polskem. Po nezbytných formalitách na bývalé celnici, kde bylo potřebné zakoupit „krabičku“ na odpočet mýtného – obdoba českého Premidu, se autobus se sedmičlennou posádkou vydal po perfektní dálnici do Bialsko-Biale, kde se napojil na autostrádu směrem Katovice a dále Varšava. Tato autostráda je velmi specifická, hemží se to na ní světelnými křižovatkami, přechody pro chodce v takřka opuštěných vesnicích, neukázněnými cyklisty a také stopaři. Prostě – o zábavu je postaráno, ale člověk při této naprosto fádní jízdě několikasetkilometrovou rovinatou krajinou alespoň neusne! Větší „boj“ nastává při vjezdu do Varšavy, lidnaté a také velmi rozsáhlé aglomerace s obrovským automobilovým provozem. Bylo nutné si „hlídat“ svoje pruhy, zvláště pak odbočovací a být stále „ve střehu“. Varšava dostavuje silniční okruh, který splňuje všechny regule evropských silničních komunikací, ale bohužel není zakreslen ve všech mapách, takže se člověk musí spoléhat na mapu z vyhledavače Gogole a hlavně neztratit rozvahu při směrovkách, které se někdy nekryjí s mapovým podkladem. Ale dojet se dá, což dokázal i náš tým, který přesně o páté odpolední dojel na autobusovou základnu ORT Wlościanska nedaleko stanice metra Marymont, kde jsme již byli očekáváni.

První chvíle po uvítání patřila rychlé fotodokumentaci, protože tolik „okurek“, jak se přezdívá autobusům RTO, resp. Jelcz, nebývá běžně k vidění. Pak již následoval transfer do hotelu, večerní grilování v dalekém lesním přírodním parku a druhý den přehlídka historickýchvozidel včetně defilé v centru Varšavy na Placu Defilad. Celá akce vyvrcholila večerními a nočními jízdami na speciální lince „A“ v rámci Muzejní noci, o které byl nebývalý zájem. Autobus se i s posádkou šťastně vrátil v neděli v noci zpět do Bratislavy.

Jezdit na Muzejní noci autobusovými veterány napadlo nadšence z varšavského klubu Přátel městské dopravy (KMKM Warszawa) v roce 2004. Tehdy vypravili první dva autobusy typu Jelcz 043, slangově zvané „okurky“. O další rok později se rozjelo do nočních varšavských ulic již devět historických autobusů, které pocházely i z jiných sbírek. Milníkem se stal rok 2006, kdy se do polského hlavního města vydalo již čtrnáct „okurek“ z celého Polska, ale i sousedního Německa, včetně čtyř vlečných vozů. Na pěti muzejních linkách jezdilo celkem 24 autobusů včetně nejmodernějších nízkopodlažních vozidel. Rok od roku postupně stoupal počet historických vozidel až na letošních 28 autobusů. Mezi polskými Jelczi (obdoba českých RTO), které tvořily většinu, nechyběly ani licenční Berliet PR 100, vyrobený v roce 1980, SAN H100A z roku 1972 nebo článkový Jelcz MEX 021, který přijel až z Krakova. Mimo český autobus Škoda 706 RTO a slovenský stroj Karosa ŠL 11 z Bratislavy, které budily velkou pozornost, se stal jakousi třešničkou na dortu perfektně zrenovovaný francouzský Chausson AH48 z roku 1950, který pochází z městské dopravy ve Varšavě. Vedle těchto vozidel nechybělo ani několik standardních nebo článkových maďarských autobusů typu Ikarus 260 nebo 280.

(-nama-)