Muzeum velkých volantů bude otevřeno v Loučeni, Chudířská 262. Foto Dušan Peterka
Od první myšlenky o otevření muzea historických autobusů do její realizace uplynulo deset let. Slavnostní otevření muzea zatím jen pro pozvané hosty už proběhlo.
Od první myšlenky o otevření muzea historických autobusů do její realizace uplynulo deset let. Slavnostní otevření muzea zatím jen pro pozvané hosty už proběhlo.
O historii vzniku muzea pro veteránské autobusy nám povyprávěl pan Alois Koutek starší z nymburského ČSAP, velký obdivovatel a zachránce starých autobusů a dalších vozidel.
"Když jsme koupili první dva vozy PRAGA RND (v roce 2000) zjistili jsme, že naši zaměstnanci - mechanici - nemají žádné zkušenosti s renovacemi. Dostávali jsme odpovědi "kdyby to byl erťák ... ". Obratem jsme pořídili Š 706 RTO linkový a opět jsme zjistili, že technici si s ním neví rady. Proto jsem oslovil nejstaršího mechanika v Městci Králové, probral s ním situaci a pustili jsme se společně do "ERŤÁKA ". Neměli jsme v té době v Městecké dílně skoro žádné opravárenské vybavení a tak jsme šli metodou, že ze tří autobusů uděláme jeden. Tím se nám začaly hromadit zbylé součástky, které se hodily k dalšímu vozu. Skladování dílů (i polovraků) jsme rozeseli po 9 místech v rámci našich středisek. Abychom své miláčky ukázali veřejnosti, začali jsme pořádat "Zlatého bažanta". Viděli jsme velký zájem lidí co s těmito stroji jezdili jednak jako řidiči nebo jako cestující. Pohled na ty "plechové krasavce" vyvolával příjemné vzpomínky a to byl ten okamžik, kde jsme přemýšleli udělat muzeum - psal se rok cca 2008.
Středisko Loučeň bylo první místo, kde po 2 světové válce na okrese Nymburk vznikla "garáž" ČSAD pro autobusy a náklaďáky. V době, kdy jsme vstoupili do Nymburka bylo toto středisko svoji polohou na úžasném místě, ale bylo úplně "vybydlené". Původní budova patřila dříve k zámku jako "lesovna" , my jsme ji zažili v podobě: kancelář, 3 byty (kdy jeden nájemník platil 126 Kč měsíčně), děravá střecha atd, atd. Dílnu v té době měl pronajatu jeden soukromník, ale technický stav byl velmi podobný. Na ploše byly ještě 4 polorozpadlé kolničky, které využívali nájemníci. Oplocení bylo neudržované, též z padesátých let. Tento stav přímo nabízel místo (středisko Loučeň), kde je třeba udělat radikální změnu. Místo na muzeum bylo vybráno a teď jen sehnat ty "peníze", což jsme v době všech možných dotací považovali za nejmenší problém. Ale to byl opravdu náš velmi naivní pohled na věc.
Každého, koho jsme s naší myšlenkou vybudovat muzeum, seznámili, jásal a říkal nám, že je to to pravé. Ale po pětiletém intenzivním úsilí jsme to vzdali . Všechny odpovědi končily stejně - myšlenka muzea je úžasná, máte jasné co chcete, znáte reálné finance v projektu, ale "jste soukromý subjekt - my můžeme podporovat jen státní muzea". To byla pro nás "hodina pravdy" - nikdo nám nepomůže a tak musíme sami. Rukou společnou a nerozdílnou Lojzík, Vlastík, při instalaci ještě pomáhali vnuci Matěj, Adam a jejich děvčata Katka a Lucka a já, jsme jak duševně, tak manuálně začali stavět muzeum. Aby toho nebylo málo, tak jedna rodina, která nebyla ani účastníkem řízení vyvinula iniciativu a stavební povolení se posunulo skoro o dva roky. Teprve 16. 8. 2016 jsme mohli ukázat základní kámen de-fakto pro velkou výstavní halu a 18. 8. 2018 nastalo slavnostní otevření. V době, kdy jsme stavěli velmi vážně onemocněl starší syn a tak nevyšla naše koncepce, že budeme provozovat penzion sami jako školící středisko pro renovátory a v původních dílnách se budou odbývat praktické návyky. Zůstala nám pouze základní myšlenka - muzeum bude spolupracovat se školami a bude tímto směrem rozvíjet um rodičů, prarodičů, tak aby slova "zlaté české ručičky" se překládalo do všech jazyků jako dříve. Lidé, kteří začínají od "píky" mají v životě jiný pohled na svět. Proto malá výstavní hala ukazuje nářadí (mechanika, autoklempíře, truhláře), stabilní motory profesionální i doma dělané, motory staré i současné. Dále jsou zde různé zvedáky tak, jak je vyvíjel čas. Nechybí i staré malé motocykly, stará legendární auta a dva malé náklaďáčky, ale i stroje, které nás bavily na 15-ti "Bažantech". Dominantou malé haly jsou skutečné velké volanty.
Velká hala je osazena už jen velkými "stroji" . Ve staré garáži je uschován legendární autobus SOR 7,5 s výrobním číslem 8. Na volné ploše je možné vidět ještě další stroje.
V muzeu je celkem 15 autobusů, 11 nákladních aut, 5 rozpracovaných strojů, 2 vleky a 1 návěs. Mimo toho máme ještě cca dalších 40 vozů, které jsou v nálezovém stavu, či již v nějakém stádiu započaté renovace. První zřejmě představíme na veletrhu Czechbus."
Slavnostní otevření Muzea velkých volantů se 18. srpna v Loučeni vydařilo. Zúčastnilo se ho asi 500 "veteránistů", o přístupnosti pro širokou veřejnost budeme informovat. Za Busportál, a jistě i jeho čtenáře, přejeme muzeu hodně návštěvníků a fanoušků, a ať se alespoň v nějaké míře podaří naplnit myšlenku o "zlatých českých ručičkách".
Na našem webu jsme našli historicky první článek o 5. ročníku prezentačních jízd historických autobusů a užitkových vozidel Zlatý bažant, který proběhl 12. srpna 2006 v Kolíně. A fotogalerii z posledního, patnáctého ročníku v roce 2016 si prohlédněte zde. Ostatní ročníky lze vyhledat na našem webu.
"Když jsme koupili první dva vozy PRAGA RND (v roce 2000) zjistili jsme, že naši zaměstnanci - mechanici - nemají žádné zkušenosti s renovacemi. Dostávali jsme odpovědi "kdyby to byl erťák ... ". Obratem jsme pořídili Š 706 RTO linkový a opět jsme zjistili, že technici si s ním neví rady. Proto jsem oslovil nejstaršího mechanika v Městci Králové, probral s ním situaci a pustili jsme se společně do "ERŤÁKA ". Neměli jsme v té době v Městecké dílně skoro žádné opravárenské vybavení a tak jsme šli metodou, že ze tří autobusů uděláme jeden. Tím se nám začaly hromadit zbylé součástky, které se hodily k dalšímu vozu. Skladování dílů (i polovraků) jsme rozeseli po 9 místech v rámci našich středisek. Abychom své miláčky ukázali veřejnosti, začali jsme pořádat "Zlatého bažanta". Viděli jsme velký zájem lidí co s těmito stroji jezdili jednak jako řidiči nebo jako cestující. Pohled na ty "plechové krasavce" vyvolával příjemné vzpomínky a to byl ten okamžik, kde jsme přemýšleli udělat muzeum - psal se rok cca 2008.
Středisko Loučeň bylo první místo, kde po 2 světové válce na okrese Nymburk vznikla "garáž" ČSAD pro autobusy a náklaďáky. V době, kdy jsme vstoupili do Nymburka bylo toto středisko svoji polohou na úžasném místě, ale bylo úplně "vybydlené". Původní budova patřila dříve k zámku jako "lesovna" , my jsme ji zažili v podobě: kancelář, 3 byty (kdy jeden nájemník platil 126 Kč měsíčně), děravá střecha atd, atd. Dílnu v té době měl pronajatu jeden soukromník, ale technický stav byl velmi podobný. Na ploše byly ještě 4 polorozpadlé kolničky, které využívali nájemníci. Oplocení bylo neudržované, též z padesátých let. Tento stav přímo nabízel místo (středisko Loučeň), kde je třeba udělat radikální změnu. Místo na muzeum bylo vybráno a teď jen sehnat ty "peníze", což jsme v době všech možných dotací považovali za nejmenší problém. Ale to byl opravdu náš velmi naivní pohled na věc.
Každého, koho jsme s naší myšlenkou vybudovat muzeum, seznámili, jásal a říkal nám, že je to to pravé. Ale po pětiletém intenzivním úsilí jsme to vzdali . Všechny odpovědi končily stejně - myšlenka muzea je úžasná, máte jasné co chcete, znáte reálné finance v projektu, ale "jste soukromý subjekt - my můžeme podporovat jen státní muzea". To byla pro nás "hodina pravdy" - nikdo nám nepomůže a tak musíme sami. Rukou společnou a nerozdílnou Lojzík, Vlastík, při instalaci ještě pomáhali vnuci Matěj, Adam a jejich děvčata Katka a Lucka a já, jsme jak duševně, tak manuálně začali stavět muzeum. Aby toho nebylo málo, tak jedna rodina, která nebyla ani účastníkem řízení vyvinula iniciativu a stavební povolení se posunulo skoro o dva roky. Teprve 16. 8. 2016 jsme mohli ukázat základní kámen de-fakto pro velkou výstavní halu a 18. 8. 2018 nastalo slavnostní otevření. V době, kdy jsme stavěli velmi vážně onemocněl starší syn a tak nevyšla naše koncepce, že budeme provozovat penzion sami jako školící středisko pro renovátory a v původních dílnách se budou odbývat praktické návyky. Zůstala nám pouze základní myšlenka - muzeum bude spolupracovat se školami a bude tímto směrem rozvíjet um rodičů, prarodičů, tak aby slova "zlaté české ručičky" se překládalo do všech jazyků jako dříve. Lidé, kteří začínají od "píky" mají v životě jiný pohled na svět. Proto malá výstavní hala ukazuje nářadí (mechanika, autoklempíře, truhláře), stabilní motory profesionální i doma dělané, motory staré i současné. Dále jsou zde různé zvedáky tak, jak je vyvíjel čas. Nechybí i staré malé motocykly, stará legendární auta a dva malé náklaďáčky, ale i stroje, které nás bavily na 15-ti "Bažantech". Dominantou malé haly jsou skutečné velké volanty.
Velká hala je osazena už jen velkými "stroji" . Ve staré garáži je uschován legendární autobus SOR 7,5 s výrobním číslem 8. Na volné ploše je možné vidět ještě další stroje.
V muzeu je celkem 15 autobusů, 11 nákladních aut, 5 rozpracovaných strojů, 2 vleky a 1 návěs. Mimo toho máme ještě cca dalších 40 vozů, které jsou v nálezovém stavu, či již v nějakém stádiu započaté renovace. První zřejmě představíme na veletrhu Czechbus."
Slavnostní otevření Muzea velkých volantů se 18. srpna v Loučeni vydařilo. Zúčastnilo se ho asi 500 "veteránistů", o přístupnosti pro širokou veřejnost budeme informovat. Za Busportál, a jistě i jeho čtenáře, přejeme muzeu hodně návštěvníků a fanoušků, a ať se alespoň v nějaké míře podaří naplnit myšlenku o "zlatých českých ručičkách".
Na našem webu jsme našli historicky první článek o 5. ročníku prezentačních jízd historických autobusů a užitkových vozidel Zlatý bažant, který proběhl 12. srpna 2006 v Kolíně. A fotogalerii z posledního, patnáctého ročníku v roce 2016 si prohlédněte zde. Ostatní ročníky lze vyhledat na našem webu.
Základní kámen z 16. 8. 2016. Foto Dušan Peterka
Muzeum našlo své místo v Loučeni. Foto Dušan Peterka
Foto Dušan Peterka
Foto Dušan Peterka
Na slavnostním otevření se 18. srpna sešlo kolem 500 příznivců veteránů. Foto Dušan Peterka
Foto Dušan Peterka
Foto Dušan Peterka
Foto Dušan Peterka
Foto Dušan Peterka
Foto Dušan Peterka
Foto Dušan Peterka
Foto Dušan Peterka
Foto Dušan Peterka
Foto Dušan Peterka
Foto Dušan Peterka
Foto Dušan Peterka
Foto Dušan Peterka
Foto Dušan Peterka
V muzeu má své místo i opravdové plátno autobusu ŠD 11, které mu daroval pan Petr Hubený. Jde o malbu jeho bývalého autobusu, který od něj rodina Koutkových koupila. Foto Muzeum velkých volantů