Děkovná tabule na škole Langarchana.
Výstavbu škol pro afghánské dívky podpořil BUSportál uveřejněním bannerů. Od začátku letošního roku došlo k více než 100 000 zobrazení se stovkami prokliků.
Výstavbu škol pro afghánské dívky podpořil BUSportál uveřejněním bannerů. Od začátku letošního roku došlo k více než 100 000 zobrazení se stovkami prokliků.
29.3.2005 newsletter projektu MADAN (Člověk v tísni)
Vážení a milí,
Na severu Afghánistánu začíná jaro o něco dříve než u nás. Už od února se tedy v Langarchaně dalo zase pracovat a v polovině března byla škola dokončena. Slavnostní otevření se uskutečnilo 20. března, den před začátkem afghánského školního roku.
„Máme nejhezčí školu v celém okolí a i mazárští nám ji závidí,“ řekl při té příležitosti Alam Chan Azadi, hlavní komandýr vesnice.
V pěti třídách nové budovy se učí 570 langarchanských dívek. Výuka probíhá samozřejmě na směny – dopoledne chodí do školy první tři ročníky, odpoledne se pak učí starší děvčata.
Stavba školy Langarchana vyšla na 1.780.000 Kč (+ materiál v hodnotě 220.000 Kč, který představoval podíl obce Langarchana na stavbě školy).
Stavební práce v Langarchaně budou pokračovat – prioritou je knihovna a domek pro školníka. Podobně je tomu, co se stavařiny týče, i v Pul-i Chumri. Tam bude letos nejdůležitější zavedení vody do areálu školy, to znamená vykopání studny. Následně přijde na řadu sociální zařízení a knihovna s čítárnou.
To jsou novinky týkající se staveb. Přes zimu se ale pojetí projektu rozšířilo směrem k dlouhodobé spolupráci s již existujícími školami. Stavění škol považujeme v Afghánistánu nadále za nezbytné a pokračování projektu je v tomto směru limitováno pouze finančními prostředky. Stejně tak zůstává hlavní těžiště projektu v podpoře vzdělávání dívek.
Ukázalo se ale, že snad stejně důležité jako školu postavit, je poskytnout jí čas a jistotu, aby mohla začít samostatně fungovat. Afghánské komunity vzdělání pro své děti chtějí. Nějakou dobu jim ale potrvá, než se naučí o školy pečovat, než se dovzdělají učitelé, zkrátka než se škola zaběhne.
Jak to vypadá konkrétně? Projekt Madan v současnosti zahrnuje kromě škol v Pul-i Chumri a v Langarchaně osmnáct škol v okrese Chohi. Jde o pouštní oblast v provincii Balch, v níž se nachází i Langarchana. Chohi je špatně přístupné a osídlené převážně Turkmény. Z těchto důvodů bylo doposud při obnově země spíš přehlíženo.
Většina chohijských škol se dá označit za provizorní. Děti (jde o školy smíšené, jedna z nich je čistě dívčí) se v nich učí v podobných podmínkách jako původně v Madanu či Langarchaně. Člověk v tísni získal v rámci české zahraniční rozvojové pomoci dvouletý grant na projekt zaměřený na zlepšení úrovně vzdělávání v Chohi. Z prostředků české vlády budou hrazeny větší investice – ČvT postaví tři školy, hřiště, dílny, studny atd.
Důležitou součástí projektu jsou tzv. sesterské školy. Během února jsme v českých zemích oslovili na sto padesát základních i středních škol s nabídkou stát se partnerskou školou (pracovně sestřičkou) jedné konkrétní škole v Afghánistánu. Sestřičky hledáme pro Madan, Langarchanu a pro osmnáct škol chohijských. Ohlasy od českých škol na myšlenku sestřiček byly velice pozitivní a na začátku dubna se rozběhne vlastní spolupráce prvních párů.
Myšlenka partnerství vždy jedné české a jedné afghánské školy sleduje dva cíle. Jednak jde o vzájemné poznání a komunikaci mezi dětmi ze dvou tak odlišných kultur, jako je ta česká a afghánská. Druhým cílem je zajištění soustavné podpory pro afghánské školy, prostřednictvím pravidelných sbírek na českých školách zapojených do projektu.
Celý projekt dlouhodobé podpory konkrétních škol chápeme jako inicializační. Po uplynutí dvou let, na které je projekt rozvržen, se Člověk v tísni stáhne. Školy by v této době již měly být schopny stát na vlastních nohou.
Děkujeme vám všem za setrvalou podporu. Velmi si vážíme toho, že na Madan nebylo zapomenuto, ani když se pozornost celého světa soustředila na akutní krizi v jihovýchodní Asii. Dále připojuji několik úryvků z dopisů dívek z Madanu. Jejich poděkování patří především vám.
„Za války jsme zůstali žít v Afghánistánu. Když byly školy zavřené, učila jsem se tenkrát v domácích kurzech. Tak jsem se dostala až do 7. třídy, kdy jsem přešla na školu Madan. Na začátku jsme neměly třídy, učily jsme se ve stanech, teď máme třídy i nábytek, jen nám chybějí pomůcky. Můj sen je stát se učitelkou a pomoci sobě i své zemi. Jsme vám moc vděční za všechno,“ píše Suraia z 8. třídy.
„Jmenuji se Hamasa. Narodila jsem se roku 1990. Před Talibany jsme emigrovali do Pákistánu. Tam jsem začala chodit do školy a od té doby, co jsme se vrátili, chodím do dívčí školy Madan. Když jsem tam přišla poprvé, neměly jsme žádné třídy a učily jsme se pod stany. Nebylo ani dost židlí. Od té doby, co nám ČvT pomáhá, máme dost tříd i nábytku. Opravdu moc děkuji.“
„Deset let jsme byli v Pákistánu, kvůli válce. Teď jsme druhým rokem zpátky ve své zemi. Máme třídy i dobré učitele. Děkujeme za všechno, co jste pro nás udělali. Chceme, abychom si vaši pomoc zasloužily,“ píše osmnáctiletá Wajya.
www.madan.cz
Vážení a milí,
Na severu Afghánistánu začíná jaro o něco dříve než u nás. Už od února se tedy v Langarchaně dalo zase pracovat a v polovině března byla škola dokončena. Slavnostní otevření se uskutečnilo 20. března, den před začátkem afghánského školního roku.
„Máme nejhezčí školu v celém okolí a i mazárští nám ji závidí,“ řekl při té příležitosti Alam Chan Azadi, hlavní komandýr vesnice.
V pěti třídách nové budovy se učí 570 langarchanských dívek. Výuka probíhá samozřejmě na směny – dopoledne chodí do školy první tři ročníky, odpoledne se pak učí starší děvčata.
Stavba školy Langarchana vyšla na 1.780.000 Kč (+ materiál v hodnotě 220.000 Kč, který představoval podíl obce Langarchana na stavbě školy).
Stavební práce v Langarchaně budou pokračovat – prioritou je knihovna a domek pro školníka. Podobně je tomu, co se stavařiny týče, i v Pul-i Chumri. Tam bude letos nejdůležitější zavedení vody do areálu školy, to znamená vykopání studny. Následně přijde na řadu sociální zařízení a knihovna s čítárnou.
To jsou novinky týkající se staveb. Přes zimu se ale pojetí projektu rozšířilo směrem k dlouhodobé spolupráci s již existujícími školami. Stavění škol považujeme v Afghánistánu nadále za nezbytné a pokračování projektu je v tomto směru limitováno pouze finančními prostředky. Stejně tak zůstává hlavní těžiště projektu v podpoře vzdělávání dívek.
Ukázalo se ale, že snad stejně důležité jako školu postavit, je poskytnout jí čas a jistotu, aby mohla začít samostatně fungovat. Afghánské komunity vzdělání pro své děti chtějí. Nějakou dobu jim ale potrvá, než se naučí o školy pečovat, než se dovzdělají učitelé, zkrátka než se škola zaběhne.
Jak to vypadá konkrétně? Projekt Madan v současnosti zahrnuje kromě škol v Pul-i Chumri a v Langarchaně osmnáct škol v okrese Chohi. Jde o pouštní oblast v provincii Balch, v níž se nachází i Langarchana. Chohi je špatně přístupné a osídlené převážně Turkmény. Z těchto důvodů bylo doposud při obnově země spíš přehlíženo.
Většina chohijských škol se dá označit za provizorní. Děti (jde o školy smíšené, jedna z nich je čistě dívčí) se v nich učí v podobných podmínkách jako původně v Madanu či Langarchaně. Člověk v tísni získal v rámci české zahraniční rozvojové pomoci dvouletý grant na projekt zaměřený na zlepšení úrovně vzdělávání v Chohi. Z prostředků české vlády budou hrazeny větší investice – ČvT postaví tři školy, hřiště, dílny, studny atd.
Důležitou součástí projektu jsou tzv. sesterské školy. Během února jsme v českých zemích oslovili na sto padesát základních i středních škol s nabídkou stát se partnerskou školou (pracovně sestřičkou) jedné konkrétní škole v Afghánistánu. Sestřičky hledáme pro Madan, Langarchanu a pro osmnáct škol chohijských. Ohlasy od českých škol na myšlenku sestřiček byly velice pozitivní a na začátku dubna se rozběhne vlastní spolupráce prvních párů.
Myšlenka partnerství vždy jedné české a jedné afghánské školy sleduje dva cíle. Jednak jde o vzájemné poznání a komunikaci mezi dětmi ze dvou tak odlišných kultur, jako je ta česká a afghánská. Druhým cílem je zajištění soustavné podpory pro afghánské školy, prostřednictvím pravidelných sbírek na českých školách zapojených do projektu.
Celý projekt dlouhodobé podpory konkrétních škol chápeme jako inicializační. Po uplynutí dvou let, na které je projekt rozvržen, se Člověk v tísni stáhne. Školy by v této době již měly být schopny stát na vlastních nohou.
Děkujeme vám všem za setrvalou podporu. Velmi si vážíme toho, že na Madan nebylo zapomenuto, ani když se pozornost celého světa soustředila na akutní krizi v jihovýchodní Asii. Dále připojuji několik úryvků z dopisů dívek z Madanu. Jejich poděkování patří především vám.
„Za války jsme zůstali žít v Afghánistánu. Když byly školy zavřené, učila jsem se tenkrát v domácích kurzech. Tak jsem se dostala až do 7. třídy, kdy jsem přešla na školu Madan. Na začátku jsme neměly třídy, učily jsme se ve stanech, teď máme třídy i nábytek, jen nám chybějí pomůcky. Můj sen je stát se učitelkou a pomoci sobě i své zemi. Jsme vám moc vděční za všechno,“ píše Suraia z 8. třídy.
„Jmenuji se Hamasa. Narodila jsem se roku 1990. Před Talibany jsme emigrovali do Pákistánu. Tam jsem začala chodit do školy a od té doby, co jsme se vrátili, chodím do dívčí školy Madan. Když jsem tam přišla poprvé, neměly jsme žádné třídy a učily jsme se pod stany. Nebylo ani dost židlí. Od té doby, co nám ČvT pomáhá, máme dost tříd i nábytku. Opravdu moc děkuji.“
„Deset let jsme byli v Pákistánu, kvůli válce. Teď jsme druhým rokem zpátky ve své zemi. Máme třídy i dobré učitele. Děkujeme za všechno, co jste pro nás udělali. Chceme, abychom si vaši pomoc zasloužily,“ píše osmnáctiletá Wajya.
www.madan.cz
Škole Langarchana.
Registrace autobusů v dubnu 2024
Belgického výrobce autobusů Van Hool převezmou VDL a…
Scania informuje o udržitelnosti a finančních výsledcích za…
