Busportal

Coach Euro Test 2017: Irizar i8. Foto Michal Štengl

Zatímco u nás jezdící i8 jsou postavené na podvozku Volva nebo Scanie, ve Švédsku ho porota vyzkoušela s hnacím řetězcem od DAFu. A nestačila se divit.

Pokračování reportáží ze Švédska autenticky od Michala Štengla:

V České republice jsou Irizary i8 hodně známé díky dopravci RegioJet. i8 je velmi elegantní autobus, byť si na něm dovedu představit atraktivnější barvu než hnědou. Kvůli aerodynamice i úspoře hmotnosti se od B-sloupku příď zužuje o pět centimetrů na každé straně. Jak se později ukázalo pří jízdě, přináší to i určitá negativa. Jedním slovem úžasný je interiér, ze kterého vyzařuje luxus, komfort a neuvěřitelná pohoda. Španělé si dali opravdu velkou práci s výběrem materiálů uvnitř, všechno je zde krásně sladěné. Jelikož neřídím, sedám si na různá místa autobusu, abych mohl vnímat úroveň hluku a vibrací. V tomto ohled nemám jedinou výtku. Co mě ale trochu zaráží, je skutečnost, že přestože je i8 v konfiguraci 56 + 1 + 1 (což na třínápravový 14metrový autobus není mnoho), jakmile si dám nohy na opěrky, kolena se dotýkají opěradla předem mnou. A když je dám na podlahu, vznikne mezeru jen pár centimetrů široká. Irizar je typický coach na dlouhé cesty naladěný na maximální komfort, a to nejen ten akustický, ale i z pohledu pérování.

O tom se přesvědčuji i jako řidič. Konečně sedám za volant a znovu musím ocenit design přístrojové desky. Navíc snad až na tachograf a enterteinment Bosch Professional zde nevidím žádný díl, který nakupují i ostatní výrobci. Do vzhledově krásně udělaného celku připomínajícího kapitánský můstek jachty je elegantně zakomponovaný i obří 9,2displej (9,2“) palubního systému HMI, který se ovládá pomocí otočného kolečka. I na takové kráse jsou ale menší pihy. Panel posetý tlačítky připomínající kokpit letadla vlevo ode mne sice vypadá efektně, jenže je mimo ideální zorné pole řidiče. Pravda, jsou tu hlavně ovladače, které přímo nesouvisí s jízdou. Víc mi ale vadí, že nemám po ruce žádný držák na nápoje (do kterého bych ale stejně dal telefon), který objevuji až za sebou. Hodně z ruky je i páka parkovací brzdy, které je hned za ním. I8 je hodně trendy, takže na přístrojové desce není ani jedna 12V zásuvka, zato tu jsou tři USB zástrčky. Bezproblémový je výhled směrem dopředu, který rozměrná zrcátka nijak neomezují. Jenže při manévrování v nich kvůli zúžené pořádně nevidím záď autobusu. Díky hodně se vytáčející zadní nápravě má tento 14m kolos skvělý poloměr otáčení.

O svižnou akceleraci se stará šestiválec PACCAR DAF MX-13 s 375 kW/510 k a 2500 Nm spolupracující s dvanáctistupňovou robotizovanou převodovkou ZF AS-Tronic 12s, která na můj vkus ale někdy řadí až příliš vláčně. I jako řidič vnímám úžasný komfort i8, tlumiče Koni a vzduchové pérování odvádějí skvělou práci. Skvělý dojem ale kazilo divné řízení, které bylo tuhé a hodně nepřesné. A nebyl jsem jediný, kdo si na něj stěžoval. V testu to byl také suverénně nejdražší autobus v ceně kolem 390 000 eur.

Postupně zveřejníme dojmy z testování všech šesti luxusních autobusů a děkujeme Michalovi