Autobus Karosa GT 11 - informace z časopisu Československý Dopravák
Leporelo z obrázků na téma GT 11, podrobněji viz Československý Dopravák 3/2009

Pokračujeme ve volném seriálu na téma zajímavého typu autokaru z Vysokého Mýta v devadesátých letech. Od roku 1994 do roku 1996 bylo vyrobeno 16 "Gétéček".
Pokračujeme ve volném seriálu na téma zajímavého typu autokaru z Vysokého Mýta v devadesátých letech. Od roku 1994 do roku 1996 bylo vyrobeno 16 "Gétéček".
BUSportál děkuje kolegům z Československého Dopraváku za poskytnutí textu článku z čísla 3/2009. Uveřejňujeme v nepatrně zkrácené podobě. Původní úmysl uveřejnit jen výtah z obsáhlého materiálu jsme opustili. Přidáváme také odkaz na GT 11 v Galerii autobusů
Autobusy Karosa – 15. díl – dálkové a zájezdové autokary GT 11
V dnešním díle našeho seriálu se sférou našeho zájmu malosériové autokary Karosa GT 11, jednoduše nazývané „Gétéčka"

Při výrobě těchto vozidel v sobě vývojáři skloubili koncepci sériově vyráběných Karos LC 736.1022 (viz ČsD 5/2008), které prošly ve srovnání se staršími podtypy počátkem 90. omlazující kúrou, s moderním designem oblíbeného vyvýšeného autokaru Karosa HD (viz. ČsD 2/2009). Karosa GT 11 v sobě sice stále nesla celou řadu shodných dílů s Karosou LC 736.1022, nicméně respektovala moderní trendy a fádní hranatá čela u ní nahradila zakulacená čela vycházejícími z „vlajkové lodi“ Karosy HD 12. Vzniklo tak vozidlo velmi zajímavého vzhledu, který vymezoval tyto autobusy od běžných Karos, což se mj. projevilo také v tom, že GT 11 patřily a mnohdy stále ještě patří společně s HD 12 k žádoucím vozům i na poli ojetých vozidel. Otázkou zůstává, zda se Karosy GT 11 měly stát „pouze“ zdokonalenou a do maximální možné míry modernizovanou náhradou koncepčně zastaralých Karos LC 736 nebo první vlaštovkou nově nastupující řady 900. Faktem však zůstává, že GT 11 nakonec pouze rozšířily nabídku stávajících vysokomýtských dálkových vozů a autokarů na 3 typy - Karosu LC 736.1022, Karosu HD 12 a Karosu GT 11 a do sériové výroby vstoupily dálkové a zájezdové Karosy LC 936 v roce 1996 s už unifikovaným faceliftem řady 900.

Zajímavé je, že původní označení těchto vozů bylo Karosa LC 736.1040, z výrobní linky však již sjížděly pod novým označením Karosa LC 937.1040, tedy jak již známe z dřívějška jako Long Distance Coach (LC, dálkové) vyvinuté v 90. letech (9) o délce 11m ± 1000 mm (3) SUPER LUXy vybavené nejvyšším pohodlím (7) tovární modifikace 1040. V praxi se však pro ně vžilo označení Karosa GT 11.

Od roku 1994 do roku 1996 bylo vyrobeno 16 autobusů. Vzhledem k atypičnosti vozů bylo přikročeno k jejich číslování v rámci samostatné řady výrobních čísel (001 – 016). V roce 1994 bylo vyrobeno 5 autokarů, v roce 1995 sedm a v první polovině roku 1996 čtyři. Všechny autobusy našly rovnoměrné uplatnění na československém trhu, většinou u podniků ČSAD a SAD. Ve 2. polovině 90. let byl 1 vůz odprodán na Slovensko, čímž se poměr zastoupení vozidel změnil na 7:9 ve prospěch Slovenska. Důvodem malé prodejnosti byla celková krize na tuzemském autobusovém trhu v období, kdy už došlo k uspokojení prvotní poptávky po zájezdových vozech. Navíc byly vzhledem ke své konstrukci ve srovnání s Karosami LC 736.1022 o něco dražší, takže zákazníci volili při nákupu nové Karosy spíše mezi levnější LC 736 či dražší luxusnější vyvýšenou HD 12. Do určité míry zamíchal s autobusovým trhem také dovoz levných zpravidla značkových, nezřídka však již zastaralých autokarů ze zahraničí.

Největším provozovatelem Karos GT 11 se stalo ČSAD Plzeň se 4 vozy (po jeho rozdělení na ČSAD Plzeň a ČSAD Karlovy Vary zůstal v Plzni pouze 1 autokar a zbylé tři byly rozděleny mezi karlovarské provozovny v Mariánských Lázních a Karlových Varech), 2 autobusy zakoupilo SAD Trenčín a další 2 jezdily u CK Trion Tour do Rožňavy. Zbylých 8 Karos GT 11 našlo uplatnění u sdružení podnikatelů Framo ve Znojmě (tento autobus vystaven v roce 1994 na Autotecu v Brně a na autosalonu v Nitře), ČSAD Vsetín ve filiálce v Rožnově pod Radhoštěm, ČSAD Praha – Vršovice (posléze Connex Praha), DP Žilina, SAD Galanta (dnes součást SAD Dunajská Streda), Slovenské technické univerzity v Bratislavě, ČSAD Semily a SAD Skalica. Většina GT 11 je v současnosti (psáno vv froce 2009) stále v provozu, nezřídka u svých prvních majitelů, a kromě dálkových linek, účelových spojích nebo kratších tuzemských zájezdech se s nimi můžeme stále setkat na zájezdech v zahraničí. Bohužel jedna z těchto cest se stala v Chorvatsku osudnou trenčínskému vozu TN-763 AM, který zde v létě roku 2008 zadřel motor, načež byl na konci téhož roku vyřazen. Velmi zajímavý osud potkal semilské „Gétečko", které zakoupila polská společnost KAS – BUD z Wrocławi. Jedná se o první exportovanou Karosu GT 11 mimo území bývalého Československa.

Autobusy Karosa GT 11 můžeme charakterizovat jako dvounápravové středněpodlažní vozy zaoblené karoserie polosamonosné panelové konstrukce s velkými dvojitými lepenými okny, které primárně sloužily k provozu v zájezdové a dálkové dopravě. Základ autobusu se skládal ze 6 povrchově upravených panelů – rámu podvozku tvořeného ze vzájemně svařenými ocelovými podélníky s příčkami, bočních stěn a střechy svařených z tažených profilů a následně z vnější strany oplechovaných a kostry čelních partií vyrobených z tažených profilů a přilepených laminátových částí. Montážní spoje překrývaly ozdobné lišty. GT 11 opouštěly výrobní závod v zpravidla v bílém provedení a teprve u dopravců získaly doplňkové polepy a nástřiky. Karosy GT 11 byly postaveny na podvozku o rozvoru 5 600 mm a dosahovaly 11 490 mm na délku, 3 265 mm na výšku (včetně klimatizace) a 2 500 mm na šířku. Jejich světlá výška činila 185 mm, vnitřní světlá výška 2 080 mm a podlaha v uličce byla umístěna ve výšce 890 mm nad zemí, pod sedadly došlo k jejímu navýšení o 300 mm (výr. č. 001 pouze 200 mm). Celková hmotnost GT 11 dosahovala 17 000 kg při pohotovostní hmotnost 11 950 kg a užitečném zatížení 5 050 kg. S výjimkou prvního vyrobeného vozu, který měl za zadní nápravou ještě jedny plnohodnotné 650 mm široké dveře, sloužily k nástupu a výstupu cestujících pouze přední jednokřídlé 800 mm široké dveře, které ovládal pneumaticky ze svého stanoviště řidič. Zadní dveře u těchto vozů nahradily v horní části nouzové "bouchací" dveře (650 mm) a v zaniklém prostoru schodů vznikla schrána. Zatímco zadní dveře, resp. nouzové dveře zasahovaly téměř ke střeše a byly proskleny jenom na úroveň spodní hrany bočních oken, přední dveře zasahovaly přibližně do 2/3 výšky oken (horní hrana zpětných zrcátek) a jejich zkosené prosklení končilo u spodní hrany čelního skla na úrovni zavazadlových kufrů. Tím však náš výčet dveří nekončí, Karosy GT 11 totiž měly ještě 1 dveře na straně řidiče, které vedly na jeho pracoviště. Jejich vzhled a tvar byl v podstatě shodný s předními dveřmi na pravé bočnici, lišily se pouze zabudováním bočního otevíratelného okna v jejich horní polovině.

Prostor pro cestující prosvětlovalo na levé bočnici šest oken, z toho jedno umístěné za pracovištěm řidiče dosahovala pouze cca 1/3 šířky. Stejně malé okno se nacházelo také na pravé straně karosérie za předními dveřmi, následovala je pak čtveřice velkých oken, kterou poté vystřídalo prosklení zadních dveří a zadní okno, jež dosahovalo šířky cca 2/3 velkých oken. Veškerá boční okna byla hranatá, zdvojená, vyrobená z bezpečnostního ve hmotě probarveného skla, které se vyznačovalo sníženou prostupností tepla a slunečního svitu dovnitř autobusu. Veškerá skla, a to včetně neděleného a po krajích zakulaceného dvěma stěrači osazeného šikmého čelního okna, byla do karoserie vlepena. Čelní okno zabíralo přibližně dvě třetiny oblé čelní masky. V její spodní části se byl umístěn masivní nárazník, shodný s Karosou LC 757 HD 12 (u výr. č. 001 v roce 2003 nahrazen za novější typ z Karosy LC 957 HD 12), po jehož stranách se v horní části nacházela směrová světla a vedle nich dva páry světlometů, vzájemně oddělených podélnou mřížkou. Ve spodní části nárazníku byla pod světlomety zastavěna mlhová světla a mezi nimi prolis pro SPZ. Na levé straně čelní masky, mezi nárazníkem a předním sklem bylo umístěno logo s názvem typu – Karosa GT 11. Stejné logo se původně nacházelo také na dvířkách do motorového prostoru na zadním čele. Zadní čelo zcela postrádalo okno, v jeho střední části napravo se nacházelo plnící hrdlo pro chladící kapalinu (výr. č. 001 ji postrádá). Dolní polovina zadní části se skládala z nárazníku se dvěmi odrazovými skly, velkých koncových světel shodných s řadou 900 a víka motoru, v jehož středu se nacházel osvětlený prolis pro SPZ. Bezprostředně za přední nápravou byla uložena palivová nádrž o objemu 500 litrů, jejíž plnící hrdla ústila po obou stranách bočnic. V prostoru mezi nápravami se nacházel z obou stran přístupný uzamykatelný průběžný zavazadlový prostor o objemu 5,3 m3. V zadní části se nacházely ještě další schrány sloužící k uložení nářadí, pro přístup k bateriím a hnacím agregátům. Ve střední části vozu se na střeše nacházela klimatizační jednotka Webasto.

Pohonné ústrojí Karos GT 11 tvořil za zadní nápravou umístěný a po odklopení víka v zadním čele snadno přístupný horizontální, kapalinou chlazený řadový čtyřdobý naftový šestiválcový turbodmychadlem přeplňovaný motor LIAZ M 1.2 A ML 637 N s přímým vstřikem paliva o objemu 11 940 cm3, výkonu 190 kW při 2 000 ot./min a maximálním kroutícím momentu 1 115 Nm při 1 300 ot/min splňují emisní normu Euro 1. Tento motor umožňoval dosažení maximální rychlosti 111 km/h, vzhledem k zástavbám omezovačů však došlo jejímu snížení na hranici 100 km/h. Opačně mohly být do GT 11 zastavovány také motory Renault MIHR o výkonu 186 kW. Karosy GT 11 disponovaly mechanickou synchronizovanou šestistupňovou převodovkou GEAR S 6-120 U (licence ZF; 1 – 0,79; 2 – 1,00; 3 – 1,35; 4 – 1,99; 5 – 3,23; 6 – 5,57; Z – 5,12) s elektromagnetickým retardérem ELMAR. Kromě toho byly GT 11 vybaveny hydraulickým servořízením Technometra, jež umožňovalo natáčení předních kol pří malých ovládacích silách, stavitelným volantem, přední řiditelnou nápravou Liaz s nezávisle zavěšenými koly (lichoběžníková konstrukce s rovnoběžnými nestejně dlouhými rameny) o rozchodu 1 953 mm a zadní jednostupňovou nápravou Detva s diferenciálem Rockwell 153 E o převodu 4,3 a rozchodu 1 800 mm. Brzdnou soustavu tvořila provozní pneumatická dvoukruhová bubnová brzda s bezazbestovým obložením MINTEX DON 7115, systém ABS firmy WABCO (alternativně Bosch) a již zmíněný zpomalovací retardér. Pohodlnou jízdu a stabilní světlou výšku při jakémkoliv zatížení zajišťovalo pneumatické pérování s vlnovcovými pružinami s regulačními ventily a teleskopickými tlumiči. Autobus byl standardně vybaven disky o rozměru 8,25 – 22,5 a pneumatikami Barum 295/80 R 22,5 All Steel Tubeless 16 PR, které mohly alternativně nahradit pneumatiky Michaelin.

Uspořádání a vzhled interiéru bylo u Karos GT 11 v podstatě shodné. Jedinou výjimku tvořil první vyrobený vůz, který původně disponoval 10 řadami dvojic sedadel na pravé straně a 11 řadami na levé straně autobusu umístěných na 200 mm vysokých podestách. Celková obsaditelnost tak dosahovala 42 míst + 1 sklopitelné sedadlo průvodce/spolujezdce v prostoru předních dveří a 1 řidič. Tento fakt byl způsoben absencí sedadel v prostoru zadních dveří. Posléze došlo k dosazení sklopných sedadel do prostoru dveří, čímž se navýšil počet míst pro cestující na 44. Díky umístění výsuvné tyče dveřního mechanismu, muselo sedadlo vyčnívat o cca 10-15 centimetrů do uličky. Tato dvojice sedadel však nebyla jedinými, které vyčnívaly do uličky, vzhledem zakulacené zádi byla takto vysunuta také zadní řada sedadel. Ostatní GT 11 již standardně disponovaly 46 místy pro cestující, 1 místem pro spolujezdce a 1 pro řidiče. Místa k stání zde nebyla povolena. Veškerá sedadla byla rozmístěna ve dvojicích po obou stranách 360 mm široké uličky na 300 mm vysokých podestách. Na pravé straně vozu se nacházelo 11 řad a na levé 12 řad sedadel. Tento nepoměr vznikl důsledkem zástavby chladícího boxu mezi předními dveřmi a první řadou sedadel na pravé straně vozu a zřízením odkládací šatny s věšáky v prostoru za pravými zadními sedadly (3 věšáky na bočnici a 5 na zadním čele). Rozteč mezi jednotlivými sedadly činila u všech sedadel 770 mm; výjimku s 800 mm tvořila pouze první řada sedadel. Vlivem zakulacení zádi zůstala poslední řada sedadel na straně řidiče vysunuta do uličky také u těchto vozů.

K nástupu a výstupu cestujících sloužily 3 schody (včetně prostoru zadních dveří u výr. č. 001). Podlaha se po celé délce autobusu nacházela ve výšce 890 mm, veškerá sedadla byla umístěna na 200 mm, resp. 300 mm vysokých podestách. Základ podlahy tvořila voděodolná impregnovaná překližka, kterou pokrývala gumová krytina a linoleum. V uličce byl také natažen vyjímatelný koberec. Boční stěny pokrývala potahová látka, okenní sloupky a zadní čelo koženka. Strop byl ve středovém pásu čalouněn stejnou látkou jako sedadla, v oblasti zavazadlových košů ji nahradila koženka. Spodní část zavazadlových košů a stropních kanálů byla zpravidla rovněž potažena látkou. Ve střední části střechy se nacházel kryt pro snadný přístup ke klimatizační jednotce značky Webasto o výkonu 25,5 kW. Na stropě se nacházely také 2 výklopné náporové ventilace, které šlo v případě potřeby použít jako nouzové východy, 6 podélných osvětlovacích těles se žárovkami a 6 reproduktorů. Veškeré spoje a hrany chránily hliníkové a umělohmotné lišty. Před slunečním světlem cestující chránily záclonky. Sedadla byla anatomicky tvarována a měla sklopitelné opěrky zad. K dokonalejšímu větrání nebo vytápění (režim volil řidič prostřednictvím sepnutí příslušného spínače) sloužily stropní větrací kanálky, jejichž průduchy ústily prostřednictvím individuálně nastavitelných trysek nad hlavami cestujících. Pro úplnost dodejme, že tyto kanálky sloužily prostřednictvím otvorů na straně oken také k ofukování skel. Kromě trysek měl každý cestující nad svým sedadlem k dispozici také bodové svítilny a zvukovou signalizaci k řidiči. Pro zpříjemnění cestování disponovaly autobusy také rozhlasovým zařízením s rádiovým přijímačem, kazetovým přehrávačem, reproduktory, mikrofonem, videopřehrávačem a televizorem. Na přání mohly být GT 11 vybaveny také elektricky ovládanými roletami, chladničkou, kávovarem nebo např. držáky lahví.

Pracoviště řidiče bylo otevřené, pouze od prostoru pro cestující ho částečně oddělovala čalouněná překližková deska ohraničení trubkovou konstrukcí. Anatomicky tvarované a pneumaticky odpružené nastavitelné sedadlo řidiče vybavené hlavovou opěrkou a bezpečnostním pásem potahovala textilie. Po řidičově levé straně se nacházely koženkou potažené dveře, na jejich boční straně byl v úrovni podlahy uchycen kastlík pro odkládání automapy či jiné dokumenty. Před slunečním světlech chránila řidiče dělená čelní svinovací clona. Vzhledem k atypicky protáhlému přednímu čelu musel být do GT 11 zastavován také nový typ přístrojové desky, která se vyznačovala jednoduchostí a přehledností. Její dominantou se stal kruhový tachometr s elektronických tachografem a počítadlem kilometrů umístěný ve střední části pod volantem. Po každé straně tachometru se nacházely čtyři analogové kruhové ukazatele – např. palivoměr, voltmetr, ukazatel tlaku v brzdné soustavě a provozní teploměry. Na pravé straně přístrojové desky byl kromě ovládací páčky zpomalovacího retardéru, spínačů topné a větrací soustavy, ovladačů pro mikrofon, reproduktory, rozhlasového zařízení, videa a kazetového přehrávače umístěn mj. také ovladač dveří. Na opačné straně palubní desky se nacházela tlačítka pro ovládání interního osvětlení. Dva páčkové ovladače pro směrová světla, klakson, vstřikovač, stěrače, světelné výstražné znamení či přepínač dálkových světel byly umístěna po stranách nastavitelného volantu.

Karosy GT 11 můžeme celkově hodnotit jako docela povedené spolehlivé vozy s atypickým designem, jež v sobě skloubily tradiční léty odzkoušené prvky s moderními trendy 90. let. V podstatě je můžeme považovat za jednu z alternativních cest možných nástupců koncepčně zastaralých Karos řady 700, které se sice nakonec neprosadily v masovém měřítku, nicméně v jejich prospěch hovoří fakt, že většina z nich v současnosti, tedy po 13 – 15 letech provozu, stále plní svoji funkci a nadále se tak s nimi můžeme setkávat v běžném provozu.

Československý Dopravák 3/2009

Autoři: Tomáš Jelen, Dušan Kuchař
Příběh Karosy GT 11 pokračuje. Vladimír Jandus z Veolie Transport Praha
Autobusová doprava Petr Stibor - StiBus a jeho Karosa GT 11