Rozhovor BUSportálu s Matoušem Vančou, vítězem soutěže  'Největší šotouš PID'
Matouš Vanča (vlevo) při přebírání ceny od Filipa Drápala z ROPID. (Informace ROPID: Vítěz si vybral druhou cenu, tedy exkurzi na ROPIDu.)

Soutěž proběhla v rámci Dne Eska v pondělí 21.9.2009
Soutěž proběhla v rámci Dne Eska v pondělí 21.9.2009
Přestože Matouš Vanča upozorňuje, že ho nebaví fotit, nějaké dopravní fotografie jsme od něj získali. Uveřejníme je v budoucnu samostatně.
Termín "šotouš" bývá spojován více s železniční dopravou, ale v PID jsou různé typy doprav. Jaký druh dopravy vás zajímá ?
Musím říct, že rozhodně nejsem klasický „železniční“ šotouš. A už vůbec mě nebaví cokoli fotit. Vlastně už odmala mě prostě bavilo objíždět linky pražské MHD tam a zpět a učit se nazpaměť zastávky. Nejdřív mě nechtěli pouštět samotného, tak se mnou musela jezdit chudák babička. Linky MHD v Praze jsem objel všechny (školní a noční nepočítám), všechny jsem se také naučil nazpaměť. Tak jsem se pak vrhl na příměstské linky řady 3xx, s týmž výsledkem. Linky 4xx jsem zčásti objel také (ale tam už to hodně leze do peněz, takový výlet do pátého pásma už je znát). Dokud jsem měl kde jezdit, vše bylo v pořádku a jako „šotouš“ jsem se veřejně neprojevoval. Žel, zákonitě musela přijít chvíle, když už jsem v Praze neměl kam jet. Budiž, když měl člověk volné odpoledne, mohl si udělat výlet na nějakou pozoruhodnou linku, třeba 256. Jenže i tu jsem už objel asi čtyřikrát.

A teprve v téhle situaci jsem, vlastně jako další fázi, začal cítit potřebu řešit, jak by se doprava v Praze dala zlepšit, a taky o tom na internetu diskutovat. A teprve tehdy jsem taky na internetu poprvé narazil na slovo šotouš. A tak se ze mě stal „Mašotouš“.

Nepreferuji žádný druh dopravy, zajímá mě městská doprava jako celek. Vlastně se teď moje „šotoušství“ projevuje hlavně tím, že, přijedu-li do nějakého cizího města, veškerý volný čas trávím poznáváním tamní dopravy. Podnikl jsem i řadu cílených jednodenních výletů do českých měst (Jihlava, Tábor-Sezimovo Ústí-Planá nad Lužnicí, Mariánské Lázně, severočeská města, Plzeň, Ostrava a další… jen to Brno mi stále nějak uniká). Skutečnou lahůdkou pro mne byl studijní pobyt v německém universitním městě Heidelberg, kde jsem o víkendech pořádal dlouhé výpravy za nejrůznějšími pozoruhodnostmi německých dopravních systémů – metrotramvaje ve Stuttgartu, vlakotramvaje v Karlsruhe, mezinárodní vlakotramvaj mezi Saarbrückenem a Sarreguemines a hlavně sám tramvajový provoz v souměstí Mannheim-Ludwigshafen-Heidelberg, který je velmi zajímavý a o němž na našem internetu není téměř zmínky… A přičtu-li k tomu historické památky regionu (zejména heidelberský zámek a špýrskou katedrálu), nemohu než návštěvu doporučit všem zájemcům o zajímavé dopravní systémy.
Jaké otázky vám daly v testu PID zabrat ?
Vlastně se vůbec nezajímám o techniku a počet provozních jednotek některých typů železničních souprav či jejich míst k sezení je pro mě velká neznámá. Ale tyto otázky jsem očekával a do testu podle mého patří. Nejvíc jsem si lámal hlavu nad fotografií některého místa z PID. Měl bych to vědět, říkal jsem si, protože pravděpodobnost, že jsem na tom místě nebyl, byla velmi malá. A taky že ano – ve Svémyslicích jsem byl nejméně třikrát. Ale nevzpomněl jsem si a nevzpomněl…
Jak dlouho se veřejné dopravě věnujete ?
No, bude mi dvacet, takže takových 16-17 let…
Pokud máte partnerku, jak se ta s Vaším hobby vyrovnává ?
Nemám, ale troufám si říci, že mých blízkých se můj koníček vlastně nedotýká. Možná sem tam na den nebo půlden zmizím, ale doma o dopravě nemluvím. Nejsem ten typ šotouše, který nemluví o ničem jiném…
Čím jste - pokud studujete, co je váš obor ?
Studuji, ale obory, dá-li se to tak říci, diametrálně odlišné. Nejdřív herectví (na konzervatoři) a teď historii (na FF UK) – a zaměřuji se na středověk, což je období, které městskou dopravou zrovna neoplývá…
Pokud nepracujete ve veřejné dopravě, neláká vás jednou využít svoje nadšení pro veřejnou dopravu profesionálně ?
Po celé dětství jsem si doma kroutil volantem, vydobytým z jednoho autovraku, a hrál si na autobusáka… Ale co se profese týče, budu se držet svého studijního oboru, tedy historie – ovšem když vidím současný vztah naší společnosti k vědě a vzdělanosti, říkám si, že jako autobusák bych si snad vydělal víc než jako historik či učitel-dějepisář…
Co vás nejvíce zajímá v PID ?
Vzhledem k tomu, že už nemám moc kam jet, zajímám se hlavně o změny, kterými městská doprava prochází, a její budoucnost. Například pokud jde o tolik diskutovanou koncepci „metrolinek“, zejména ohledně dopravy tramvajové, ještě jsem neviděl návrh metrolinkové sítě, který by byl, dle mého soudu, pro cestující lepší než je stávající stav. Uvidím-li ho, mohu názor změnit, ale upřímně řečeno v to nevěřím. Zatím tak zůstávám, chcete-li, jejich rozhodným odpůrcem. Nejsem nadšen ani některými z posledních změn v autobusové dopravě.

V čem jsem ale s lidmi z ROPIDu zajisté na stejné pozici je občasná bezradnost. Některá rozhodnutí politiků, týkající se systému MHD, musí naplnit každého profesionála i šotouše oprávněným zoufalstvím… Nejpalčivější je samozřejmě problém metra. Jako by nestačilo, že politici prosadili vybudování dvou velkých autobusových terminálů (Letňany, Depo Hostivař), které dnes zejí prázdnotou. To ale není nic proti magistrátem a radnicí Prahy 6 prosazovanému návrhu vedení metra A z Dejvické směrem na východ. Marně hledám po celém světě příklad stavby, která by stála tolik peněz a přitom neřešila prakticky nic. Půjde o jednoznačně nejnesmyslněji vedené metro na světě. Pokud se tohle zrealizuje, pak může v celém světě vejít ve známost, že i v severokorejském Pchjongjangu či uzbekistánském Taškentu postavili metro účelněji než Češi. A to bude strašná ostuda, ovšem zasloužená. Ale to jsem se opravdu rozohnil…
Máte rád také autobusy ?
Jak už jsem uvedl, nejsem šotouš technického typu, který by se zajímal o dopravní prostředky jako takové, ale obecně řečeno, mám-li si na nějaké meziměstské cestě vybrat mezi vlakem a autobusem, volím vždy vlak. Pokud to jen trochu jde - na řadě tratí v republice je železniční doprava vůči autobusové zcela nekonkurenceschopná, takže autobus je jasná volba. A to platí jak o cestovní rychle, tak i cenově. Ale ne že bych autobusy neměl rád - zcela stoprocentně splňuji jednu ze základních charakteristik šotouše, totiž uvidím-li jakoukoli zastávku či stanici jakéhokoli dopravního prostředku či jiné místo, na němž je vyvěšen jízdní řád, nic mě nezastaví a běžím ho prostudovat.
Co byste chtěl dodat závěrem ?
  • Zaprvé bych rád tlumočil velký dík ROPIDu za konání této soutěže – skvělý nápad!
  • Zadruhé musím říct, že výsledek 22 bodů ze 40 nepovažuji za nijak oslnivý. Že jsem byl s tímhle výsledkem první je asi důsledkem toho, že souběžně probíhal onen orientační závod. Já dal přednost soutěži vlastně jen proto, že večer jsem šel do divadla a závod bych nestíhal…
  • A zatřetí snad výzvu všem, aby ke svým cestám využívali veřejnou dopravu, a uznání všem, kteří ji pomáhají zajišťovat. Při pohledu na silnice a dálnice plné automobilů, obsazených pouze řidičem, je mi úzko. My šotouši cítíme při jízdě hromadnými dopravními prostředky nepopsatelné „vzrušení“, ale každý z nás, i „nešotouši“, může mít alespoň pocit, že použil-li li místo svého automobilu autobus či vlak, udělal něco pro přírodu. A to je taky krásný pocit, ne?

BUSportál děkuje Ma(šo)toušovi Vančovi za odpovědi a ROPIDu za účinnou spolupráci.
Dagmar Braunová