Po vydařeném letním zájezdu do Beskyd jsem dostal od účastnice zájezdu otázku, zda bych si troufnul zavést (a přivézt zpět) skupinku lidí z naší vesnice do Brna na bohoslužbu se Svatým otcem. "Ešelka" dostala nabídku také proto, že na rozdíl od jiných zájezďáků se dá dovnitř naložit kočárek s dítětem a dá se tam pohodlně sedět a cestou hrát na kytaru. Na druhé misce vah byla nedůvěra s ohledem na stáří vozu, ale tu reference od účastníků zájezdu do Lešan vyvrátily. To byla výzva, která se musela vzít. Dohodnuto – jedeme.

Léto uteklo a najednou tady byla neděle 27.září 2009. Ešelka prošla důkladnou preventivní kontrolou – zůstat někde stát s banální poruchou by bylo neomluvitelné. Jízdní řád byl jasný - Velká Polom 3:00, Dolní Lhota 3:05. Příjezd do Brna - 6:00. A jelo se. Pan farář pozdravil všechny poutníky a pronesl krátkou modlitbu. Nekompromisně si vybral průvodcovské sedadlo vedle řidiče, což sledovali hlavně mladší s jistou závistí..

Největší obavu - tak jako většina řidičů – jsem měl z příjezdu, parkování a odjezdu. Za Rousínovem začal provoz autobusů značné houstnout – rychlost kolony byla kolem 80km. Rychleji se jet nedá – skákající betonová dálnice budí všechny spáče nejenom v našem voze. Na dotaz osádky, zda máme ještě všechna kola, jsem po pravdě odpověděl, že v tomto úseku ztrácejí šroubky i Neoplány a Bovy a že je vše v pořádku. Podle toho, že se nikdo nemodlil, soudím, že všichni "Ešelce" plně důvěřovali.

Na Exitu za Rohlenkou se proudy vozů rozdělily – osobáky odbočovaly vpravo na Brno a autobusy pokračovaly rovně po dálnici. Ta byla osvětlena majáky policejních vozů a reflektory hasičských vozidel. Dojeli jsme až na Exit Slatina, kde jsme odbočili z dálnice.

Na křižovatce k nám – tak jako k vozům před námi - přistoupil policista a povídá : ,,Dobrý den, kterým směrem budete odjíždět ?" Odpovídám , že na Ostravu . ,,Tak jeďte vpravo a zase rampou vpravo na dálnici, budete stát směr Vyškov. HEZKÝ DEN PŘEJI A NASHLEDNOU ! " Málem jsem vypadl z okna – na toto fakt nejsem zvyklý.

Najeli jsme zpět na dálnici a po 800 m jsme zastavili. Další policista nám podal list s číslem 105 – modrá zóna - s nálepkami pro připevnění do vozu. Byli jsme na místě. Hodiny ukazovaly 6:00. Poutníci vystoupili. Tak jako většina šoférů, i já jsem šel kontroloval zadní pětku.

Probuzení bylo velmi zvláštní – svítilo slunce, stáli jsme na dálnici a kolem panovalo nezvyklé ticho, jen z dáli se nesla církevní hudba . A kam se jen podíváš – autobusy, autobusy, autobusy… A TICHO !!! Dálnice v klidu.

Vytáhl jsem z kufru kolo vydal se na projížďku – byl jsem kolegou požádám o pořízení fotografií zajímavých vozů řady K7 a OASA. Parkoviště ve směru od Prahy začínalo u Makra, druhá strana končila kousek od Rohlenky. Tipnul jsem si, že klasický Šotouš by na zdokumentování potřeboval asi 3 čtyřicetigigové karty. Mezi čekajícími řidiči panovala příjemná pohoda – což běžně není na parkovištích zvykem - pozdravit se bylo samozřejmostí. Dostal jsem od kolegů z lépe vybavených vozů kávu, okurky kvašáky, ořechy a Birrel( jen si nejsem jist, jestli to nebylo tím, že mě řadili do kategorie sociálně slabších, když viděli naši "Ešelku").

Tachometr na kole mi ukázal 12 km, na hodinkách bylo 13.30 a já byl zpět u vozu a očekával vracející se poutníky. Barva zóny určovala pořadí, ve kterém poutníci odcházeli z prostoru letiště ke svým autobusům. "Ešelka" budila mezi kolemjdoucími patřičnou pozornost – v kategorii focení vozidel byla na druhém místě těsně za Papamobilem. Příjemně potěšilo zastavení řady příznivců, kteří mají vztah k veteránům a zbývající čas rychle utekl.

Jsme všichni a vyrážíme. Policie udržuje průjezdný rychlý pruh, poutníci pochodují ke svým autobusům prostředkem dálnice. Odjíždíme, za zdravení protijedoucích i čekajících kolegů řidičů. Pan farář - Otec Mariusz – kroutí hlavou : ,,Teda Vy máte ale známých" . Po zpáteční cestě mě zpovídá o provozu Ešelky, zajímá se o servis, shánění náhradních dílů, spotřebu. Zavzpomínal, jak v Polsku coby dítě cestoval Ogorkem (polské RTO - Jelcz) , probíráme mýtné, dálnice u nás a v Polsku.

Z Brna do Velké Polomě to Ešelka zvládla se zastávkou na kafe za dvě a půl hodiny. Je zvyklá a věříme ji. Teď už ji věří i Otec Mariusz, což nás velice těší.

Kdyby všechny zájezdy byly jako tento, tak by to opravdu na našich cestách byla nuda. Pořadatelé vše zvládli na jedničku, za což jim patří (nejen) moje poděkování. Ač tomu mnozí zpočátku nevěřili, opravdu to šlo v pohodě. Potěšující je, že v rámci této akce nedošlo k žádným dopravním nehodám, díky profesionální práci policie, hasičů – dobrovolných i profíků - a zejména ukázněnosti poutníků a řidičů. Přestože nejsem věřící, návštěva papeže v Brně byla pro mne silný a pěkný zážitek.

(Příspěvek, za který velice děkujeme, jsme zařadili do rubriky Veteráni na počest autobusu ŠL 11.)