Na webu www.spvd.cz si momentálně (3.8.2009) na hlavní straně můžete přečíst materiál, který přebírám kompletní, protože nemá vlastní link a na homepage SPVD dlouho nebude. O svolení jsem autora požádala e-mailem, díky za souhlas. Děkuji autorovi polemiky za to, že BUSportál čte a že ho inspiruje.

---

Chtěl bych reagovat na článek Dagmar Braunové Šrotovné – proč ne na autobusy a trolejbusy?", který vyšel na Busportálu 11. července 2009. Autorka se zamýšlí, proč stát uvažuje o podpoře nákupu nových osobních aut a nepočítá se stejným stimulem i pro provozovatele veřejné dopravy. Jaké by to mělo podle ní výhody? Obnova vozového parku by mohla přilákat další cestující, díky „veřejnému“ charakteru VHD by nové vozy ocenilo mnoho lidí a došlo by k podpoře domácího průmyslu, protože značná část nových autobusů a trolejbusů pochází z tuzemských podniků. Důvody jsou to pádné a je na nich mnoho pravdy. Na našich silnicích lze občas potkat autobus či trolejbus, který by si místo služby cestujícím zasloužil spíš definitivní odjezd do "věčných lovišť" kovošrotu. Přesto si dovolím uvést, proč by podle mého stát k zavedení tohoto stimulu přistoupit neměl.

Na úvod musím říci, že nesouhlasím s žádnou formou šrotovného placenou ze státních peněz. Ekonomická recese je neoddiskutovatelný fakt, který postihl spoustu podniků v různých oborech. Proč by měl stát vyplácet příspěvky zrovna na nákup dopravních prostředků? O stejnou pomoc by mohli žádat třeba i výrobci nábytku, elektrospotřebičů, počítačů či motocyklů. Šrotovné navíc problémy neřeší, je jen jakýmsi tišícím lékem, který je pouze odsune. Státní rozpočet, krom toho, že je schodkový, není nafukovací. Lze se tedy domnívat, že prostředky využité na šrotovné budou následně někde chybět, ať už v dopravě či v jiné kapitole.

Teď k onomu lákání nových cestujících. Moderní vozový park je něco, co zvedá kredit veřejné dopravy – to je bez diskuse. Jeho omlazení lze ale dosáhnout i jinak. Proč by jednotlivé kraje se svými dopravci nemohli uzavřít takové smlouvy, které by pod hrozbou pokut vyžadovaly pravidelnou obnovu vozového parku na linkách základní dopravní obslužnosti, např. formou přiměřených kvót pro maximální stáří vozů, požadavků na jejich vybavení či třeba bezbariérovosti určitého procenta vozidel? Nevede náhodou tudy cesta ke komfortnější veřejné dopravě?

Když šrotovné, tak z peněz firem. Státní rozpočet by, alespoň podle mého, měl mít jiné priority

Damir Holas www.spvd.cz

---

BUSportál reaguje:

Autor na úvod sděluje "nesouhlasím s žádnou formou šrotovného placenou ze státních peněz". S tím naprosto souhlasím. Jakákoliv nesystémová podpora ze státní pokladny je špatná. Otázka nebyla, zda šrotovné ano či ne, ale v podstatě chtěla říci, že automobilový průmysl v této zemi jsou i výrobci autobusů a jakákoli podpora individuální dopravě škodí veřejné dopravě. Ta je opravdu věcí maximálně veřejnou na rozdíl od automobilů, nábytku, elektrospotřebičů, počítačů či motocyklů. V podstatě nelze ani souhlasit s programem dotací na autobusy tak, jak je nastaven, protože nikdy tyto příspěvky (ani při dvojnásobné částce) nepokryly požadavky všech dopravců a nejistota okolo jejich přidělení nijak neprospívá strategii dopravců. Bylo to ovšem lepší než nic, stejně tak jako by bylo eventuelní šrotovné, které by dalo jednorázově šanci patrně všem, kteří by reagovali rychle. Nic víc.

Veřejná doprava v závazku veřejné služby nemůže existovat bez podpory z veřejných rozpočtů tak, aby byla veřejnou službou a ne jen obchodním záměrem. To je skutečnost. Je tedy jen otázkou, jaké množství prostředků a kudy a zda průhledně do veřejné dopravy proudí. Autor se ptá: "Proč by jednotlivé kraje se svými dopravci nemohli uzavřít takové smlouvy, které by pod hrozbou pokut vyžadovaly pravidelnou obnovu vozového parku na linkách základní dopravní obslužnosti, např. formou přiměřených kvót pro maximální stáří vozů, požadavků na jejich vybavení či třeba bezbariérovosti určitého procenta vozidel?". Ptá se hezky, ale vyšší komfort není levný a pokud takto nastavené podmínky nepůjdou spolu s vyšší cenou za dopravní výkon (tendence krajů jsou naprosto opačné) nebo ze zdrojů dopravců, o kterých nevíme, pak je situace neřešitelná. Otázka tak, jak je položená, vyvolává pocit, že dopravci mají volné prostředky na pěkné autobusy, ale schválně je nekupují, protože to po nich kraj nechce. Vzhledem k tomu, že musí dopravci zisk ze závazku veřejné služby momentálně vkládat zpět do investic, velké možnosti tu nevidím. Nebezpečí je právě v tom, že kraj v touze maximálně ušetřit koketuje s dopravci, kteří za nízkou cenu za dopravní výkon pak poskytnou odpovídající - nízkou - úroveň služeb. Nehledě na to, že takový přístup ničí dopravce s vyšším standardem. Nastolení standardů tak, jak je chystáno v připravovaném Zákoně o službách ve veřejné dopravě, je žádoucí, ale službu těžko může zlevnit.

"Když šrotovné, tak z peněz firem." Tady nevím, jaké firmy má autor na mysli. Pokud tím myslí podobně jako u osobních vozů, kde se termínu šrotovné ujali výrobci nových a prodejci ojetých vozů, že by na téma šrotovné mohli slyšet výrobci a prodejci autobusů, mohu ho ujistit, že podle mých osobních dotazů dopravcům autobusy nezlevnily krize nekrize a nadále je cena výsledkem dlouhých jednání v závislosti na objemu zakázky a dalších faktorech.

Dagmar Braunová