.... přečetl jsem si Váš článek na BUSportálu Studenti za volanty autobusů MHD - je to opravdu taková katastrofa ? , stejně tak i materiál Martina Jandy K problematice vysokoškolských studentů za volantem se vyjadřuje ... , řidiče MHD v Pardubicích. Chtěl bych sdělit, že ten jeho "známý, který studoval v Brně práva a v Hradci Králové přitom jezdil s autobusem", jsem já. Na Martina velice rád vzpomínám.

S autobusem jsem začal asi čtrnáct dní po svých 21. narozeninách v DP Hradec Králové, vozy MHD jsem pak řídil i v Denveru. Po řádném ukončení studií jsem zakotvil ve Zlíně, kde žiju s rodinou. Pracuji na Krajském úřadu Zlínského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, zabývám se odvolacím řízení ve věcech přestupků a zároveň zkouším nové zájemce o povolání učitele autoškoly.

S autobusem a trolejbusem jezdím dodnes brigádně (letos tomu bude již osm let) a zlanařil jsem k tomu i svého kolegu. Své zkušenosti promítáme i do průběhu zkoušek nového učitele autoškoly, kdy jeden z nás řídí vozidlo, zatímco druhý sleduje, jak kandidát na učitele reaguje na chyby řidiče.

Souhlasím s Vámi, že student za volantem není žádnou katastrofou. Naopak. Pokud někdo studuje VŠ, předpokládá se u něj určitá úroveň inteligence a slušnosti. Řidič dnes potřebuje kromě umění řídit svěřené vozidlo především spoustu znalostí (tarif, legislativa, vnitropodnikové předpisy, místní znalost), a umění klientského, zákaznického přístupu k cestujícím. Musí umět reagovat v krizových situacích (např. vůz nepojízdný uprostřed křižovatky), ale též poradit cestujícím a poskytnout mu informace - řidič MHD obvykle funguje jako informátor pro turisty a osoby neznalé místních poměrů. Nedovedu spočítat, kolikrát jsem za volantem autobusu (ve Zlíně i v HK) mluvil anglicky nebo německy a jednou dokonce i španělsky. Ve velkých městech (jako např. právě Brno, které nabírá studenty) je znalost cizích jazyků nezbytností a měla by patřit k výbavě řidiče MHD.

Za dob normalizace, kdy řada vysokoškolských či středoškolských učitelů nemohla pracovat ve svém oboru, podle pamětníků tito jezdili jako řidiči autobusů. Přinášeli zcela jinou kulturu chování k cestujícím, a to již v době, kdy se to nepovažovalo za důležité.

Je pravdou, že při první službě, kdy jsem vyjel sám do provozu, jsem byl nervózní, byl to zcela nezvyklý pocit sedět poprvé zcela sám v tak velkém voze s vědomím, že teď je všechno na mě a jen já odpovídám za to, že ty lidi dovezu bezpečně a pokud možno včas tam, kam potřebují. Aby člověk mohl dělat toto povolání, musí mít rád lidi (nebo by je alespoň neměl a priori nenávidět). Vždy jsem věděl, že nejlepším signálem kvalitního řízení vozu MHD je, když nějaký cestující podřimuje (aniž by přitom byl našrot opilý), nebo když na stavebně špatně řešené zastávce vystoupí důchodce o berlích a ještě Vám poděkuje, jak jste mu dobře zastavil).

Za svoji kariéru jsem měl dvě škodní události - první se stala v zimě roku 2002, kdy jsem při najíždění na kruhový objezd musel vzhledem ke kalamitní situaci najet předkem autobusu do sněhové bariéry, která však v sobě měla tvrdé zmrazky, které prolomily plastový kryt pod přední mlhovkou Citybusu. O několik let později jsem se rozjel s kloubovým autobusem u otvírající se závory, která způsobila škrábanec na bočním skle. Jakkoli se dá takovýmto událostem vždy předejít, myslím, že čas od času prostě na každého přijde slabší chvilka, bohužel u povolání řidiče může mít i tragické důsledky, ale člověk prostě není stroj. Důležité je, aby zbytečně neriskoval.