Je zajímavé porovnávat dopravní systémy v různých zemích a na různých kontinentech, takže se snažím využít každé příležitosti k získání nových informací. Když jsem se dozvěděl, že se jeden můj kolega vrátil z Argentiny, kde si prohlédnul kulturní památky i přírodní zajímavosti a na vlastní kůži vyzkoušel nejen jihoamerickou kuchyni, ale i služby místních dopravců, poprosil jsem ho, zda by se o svoje zážitky nepodělil i se čtenáři BUSportálu. Souhlasil, a tak jsem si mohl vyslechnout velmi poutavé vyprávění, ze kterého jsem se pro Vás snažil vybrat důležité informace týkající se autobusové dopravy.

Stanislav Pospíšil pobyl na území Jižní Ameriky tři týdny a většinu z tohoto v Argentině. Navštívil města jako Buenos Aires, Bariloche nebo Mendoza. Vzdálenost mezi nimi je obrovská a vysvětluje ty desítky hodin strávených na palubách argentinských autobusů. Proč autobusy dostaly přednost třeba před železnicí, vysvětluje následovně: "Železnice v Argentině byla nejvíce rozvinutá z celé Jižní Ameriky, ale některá z předchozích vlád ji nechala cíleně zkrachovat. Současná vláda železnici podporuje, je to ale spíše boj o přežití (Jen pro příklad – krajinou vedou koleje ale při křížení se silnicí jsou přetaženy asfaltem)."

Další vyprávění poukazuje na to, že autobusová doprava v Argentině je na daleko vyšší úrovni než vlaková. Nebál bych se říci, že v mnoha ohledech předčí naše dopravce. "První cesta autobusem nás čekala 12. září z Buenos Aires do Bariloche," pokračuje ve svém vyprávění Stanislav Pospíšil. "Jízdenky jsme měli koupené už předem, ale na poslední chvíli jsme potřebovali změnit místo odjezdu. Nastupovali jsme až na trase v městečku Lujan. Autobus nejel z autobusového nádraží, ale ze zastávky na okraji města. Když nás jeden domorodec vysadil na hliněném plácku naproti benzinky, kde chybělo jakékoliv označení, byli jsme docela zděšeni. Jediné, co nás trošku utěšovalo, byl rukou nápis Esso (název benzinky) na jedné jizdence. Odjezd autobusu byl v 18:15. Když jsme tam ještě v sedm hodin stáli a autobus pořád nikde, trochu jsme znervózněli. Zbytečně. V Argentině se na čas moc nehledí a pokud něco začíná o hodinu a půl později, bere se to jako normální. Za malou chvíli přijel docela nový patrový autobus - velká pohodlná sedadla, dost místa na nohy, klimatizace, záchody. Po cestě nám pouštěli jakési americké filmy. Byly sice dabované španělsky, ale děj byl ve všech stejný a tak jednoduchý, že se dal dost dobře odhadnout. V ceně jízdenky v Argentině bylo i občerstvení. Dostali jsme balenou bagetu a vodu. V deset večer, po krátké zastávce, roznášeli večeři. Ohřáté jídlo na plastovém tácku a něco k pití. Bylo to hodně podobné jako v letadle. A ráno jsme dostali snídani. V noci se dají sedadla sklopit téměř do vodorovné polohy, a tak se člověk může docela dobře vyspat."

Po výčtu všech kladů a výhod cestování autobusem jsem se nemohl nezeptat na negativní zážitky. "Jeden jsme si zavinili sami. Na závěr jsme plánovali cestu do Brazílie do Rio de Jainero. Předem jsme si koupili jízdenku z Iguazu do Ria. Když jsme pak dojeli z Mendozy na argentinsko-brazilskou hranici, k vodopádům Iguazu, zjistili jsme, že se nacházíme v Puerto Iguazu, ale náš autobus odjíždí z Foz Iguazu, což je město na brazilské straně asi patnáct kilometrů vzdálené. Vzdálenost jsme překonali místním autobusem, ale bohužel se nám nějak podařilo minout na hranici brazilské celníky. Paní na autobusovém nádraží nám odmítla vydat palubní lístek bez brazilského razítka. Naštěstí celý den hustě pršelo, takže jsme na nádraží byli hodně dopředu a bylo dost času vydat se zpět na hranici legalizovat vstup do země. Navíc jsme si na cestu po Brazílii díky neznalosti koupili jízdenku do nejnižší třídy – žádná polstrovaná sedadla, žádné občerstvení a řidič byl od cestujících oddělen přepážkou. Na rozdíl od Argentiny ale dělají více delších přestávek na motorestech. V Brazílii jel v autobuse jen jeden řidič a po příjezdu do určitého místa jej vystřídá jiný řidič, který tady na něj čekal. Hodně nás zaskočilo, když se za jízdy zvedl jeden z cestujících a od některých spolucestujících vybral nějakou drobnou částku, kterou pak vydal řidiči. Nebylo to jízdné, protože jízdenku všichni měli. A to celé se odehrálo třikrát, jelikož se dvakrát střídali řidiči. Dalším zážitkem bylo, když nás 2x po cestě stavěla policie a kontrolovala obsah zavazadel."

Aby nebylo celé vyprávění zakončeno nepříjemnými zážitky, poprosil jsem na závěr i o něco veselého. "Na spoji z Bariloche do St. Rafael v jednom okamžiku rozdal druhý řidič takové lístečky podobné tiketům na bingo. Když pak začal diktovat čísla, všichni kolem se zájmem zaškrtávali na svých tiketech. Nevím, odkud ta čísla bral nebo jak je losoval, ale za chvíli se mezi cestujícími objevil výherce, který dostal láhev vína," končí svoje vyprávění Stanislav Pospíšil.

Rád bych tento příspěvek doplnil o další informace z internetu. Na dálkové, často noční linky jsou v Argentině i v Brazílii nasazována pro tento účel vhodně vybavená a většinou nová nebo zánovní vozidla. Vozidla obvykle vyrábí místní výrobce v licenci evropských značek, jako jsou Volvo, Scania, Volkswagen nebo Mercedes-Benz. Přidávám odkazy na internetové stránky alespoň několika z nich:

www.busscar.com.br
www.caio.com.br
www.comilonibus.com.br/
www.irizar.com.br
www.marcopolo.com.br/
mascarello.com.br/
www.spectrumroad.com
www.metalsur.com.ar
www.josetroyano.com.ar


U dálkových linek jsou stanoveny kategorie (jakési třídy podobně jako u nás ve vlacích), od kterých se odvíjí úroveň služeb a cena. V Brazílii je zavedené označení "convencional" pro základní (ekonomickou) třídu, "executivo" pro vyšší třídu a luxusní třída bývá označována jako "leito". V Argentině jsou kategorie označeny názvy "coache cama" (česky spací vůz) označujícími autobus, který je celý vybaven pohodlnými, sklopnými sedadly, ze kterých je možné společně s výklopnou podložkou pod nohy vytvořit celkem pohodlné lůžko, nebo "Semi cama" (česky něco jako "polopostel") označující o něco nižší kategorii, kde lze sedadla sklopit jen částečně. V některých vozech jsou typy sedadel kombinovány. Pro zájemce uvedu ještě odkazy na stránky vybraných dopravců. Standardně jsou stránky ve španělštině a angličtině:

www.pluma.com.br
www.viacargo.com.ar
www.viabariloche.com.ar

Informace a fotografie ze svého soukromého archivu poskytnul pan Stanislav Pospíšil z Újezdu u Brna.