Od prvního autobusového veterána k Muzeu velkých volantů
Na slavnostním otevření Muzea velkých volantů v Loučeni se 18. srpna 2018 sešlo kolem 500 příznivců veteránů. Foto Dušan Peterka

Jak lehké nebo těžké je zachránit autobus, který vlastně už ani jako autobus nevypadá. Příběhy z muzea v Loučeni - výrobce Karosa Vysoké Mýto.
Jak lehké nebo těžké je zachránit autobus, který vlastně už ani jako autobus nevypadá. Příběhy z muzea v Loučeni - výrobce Karosa Vysoké Mýto.
Domov pro veterány v Loučeni - Muzeum rodiny Koutkových - ukázali majitelé prvním hostům v srpnu 2018. Pro veřejnost otevřeno není, své vzácné kousky ukazují jen po domluvě předem. Celkem mají více jak 80 vozidel, z nichž ta nejvzácnější jsou umístěna v loučeňském muzeu. Potkali jsme se s pány Aloisem Koutkem starším a mladším a strávili povídáním o historii několik hodin. Vzhledem k letošnímu 125. výročí založení Karosárny Sodomka ve Vysokém Mýtě, jsme se zaměřili hlavně na vozidla vyrobená právě tam, respektive následně v Karose.

K našemu rozhovoru stačilo položit jednu otázku. Jak to všechno vlastně začalo a jaký váš exponát považujete za nejvzácnější?

Všechno to začalo v roce 2000, kdy jsme zakoupili dva vraky autobusů Praga RND. Těšili jsme se na jejich renovaci, ale současně v té chvíli jsme zjistili, že nemáme nikoho, kdo nám s touto renovací pomůže. Všichni, se kterými jsme mluvili, hovořili o autobusech RTO - jako veteránech, které znají a umějí je opravovat. Ono to nebylo tak, jak jsme se slovně dozvěděli, protože i na první linkový autobus Š 706 RTO  jsme dostávali stejné otázky. Nejsou na to již náhradní díly, lidé, kteří to dělají, jsou již dávno v důchodu atd.  Přesto jsme našli jednoho mechanika, který o těchto vozech ještě věděl mnoho informací a dovedl je opravovat. Proto jako první zrenovovaný autobus byl linkový autobus Š 706 RTO. Líbil se nám zájezdový autobus Š 706 RTO Lux a proto jsme začali s jeho renovací. K řadě RTO patřil i přívěs Jelcz PO 1E, který jsme rovněž zrenovovali.

Zásadní zlom v našem pohledu nastal 25. října 2005, kdy jsme se osobně potkali na autobusové výstavě v Letňanech s panem Příhodou. Koupili jsme si od něho knížku „90 let výroby značky Praga“, nechali jsme si do knihy dát věnování a mimo jiné začalo neskutečně cenné povídání o tom, jak on své muzeum Praga začal a jakými cestami v různém období procházel. Z rozhovorů, které jsme od té doby vedli, jsme zjistili to nejdůležitější, čím jsme se po celou dobu řídili. Nemá cenu dělat věci, které mají všichni okolo, ale zaměřit se na věci, které jsou jedinečné a málo rozšířené. Na té letňanské výstavě jsme představovali i nálezový stav autobusu Škoda 706 RO a díky radám pana Příhody jsme začali s renovací tak, abychom se odlišili od ostatních vozidel, která se v malém množství daného typu v České republice nacházela.  Byl to počátek toho, že jsme začali sbírat a renovovat samé „vzácné exponáty“.

Kromě pana Příhody v souvislosti s našimi veterány jsou pro nás nejdůležitější ještě tři osoby, říká Alois Koutek mladší. „Nebetyčná studnice znalostí a pokladů a mapovač vraků“ Jan Arazim. Věděl všechno, kde vrak leží, komu patří, kdo je schopen jej opravit. Vlastně nás navedl i na náš návěs NO 80. Ten patří mezi naše nejvýznamnější vozy, byl vyroben v Karose jako jediný.

Návěs naposledy využívali na Slovensku při výstavbě závodu Duslo Šala. Ráno a odpoledne vozila souprava s osobním návěsem zaměstnance do práce a z práce a v pracovní době byl návěs odpřažen a tahač po stavbě rozvážel s nákladním návěsem plynové bomby. Když byl z provozu vyřazen, nechal ho náměstek ČSAD přetáhnout do hor (on byl myslivec) a měl sloužit jako sklad pro obilí na krmení zvěře. Protože byl umístěn poměrně daleko v horách, myslivci jej nevyužívali a postupně zarostl v náletovém porostu. Jeho zachráncem byl velký nadšenec a předseda RTO klubu na Slovensku Jaro Matúšek z Bratislavy, který je znám v odborné veřejnosti jako znalec historie, autobusů, vláčků, ale také jako malíř kreseb s dopravní tématikou. On byl ten, který vyhodnotil, že se jedná o velkou vzácnost a že není schopen provést celkovou renovaci. A tak jsme jej od něho zakoupili.

Druhý velmi důležitý a neskutečně odborně i pracovně zdatný člověk, se kterým jsme se potkali, byl Ladislav Tetera z Kroměříže. Všichni jsme byli naladěni na „stejnou vlnu“, vzájemně jsme si pomáhali ve všem, co nás v rámci renovací provázelo.

Třetí byla vaše šéfredaktorka Dáša Braunová. Nadšená autobusařka, naše autobusy i hodně fotila a mnoho dnes již také historických dokumentů je na vašem webu. 

Zajímavý příběh má i autobus Š 706 RO „Dakota“, který jsme objevili jako chatku u mlýna na Soběslavsku. Původní majitel využíval autobus jako včelín a aby získal prostor uvnitř autobusu a odlehčil jej, prodal motor „kolotočářům“.  Jeho syn, elektrikář, z tohoto včelína udělal chatku. Pro lepší vstup si kolem ní postavil kamennou zídku a již nikdy nepočítal s tím, že by se autobus někam přemísťoval. Když do stromu, který byl těsně vedle této chatky, udeřil blesk, rodina se bála již chatku využívat a v době, kdy jsme se s nimi potkali, nám přislíbili prodej. Vyproštění autobusu z terénu, ve kterém byl umístěn, bylo obtížné, ale přesto nám majitel slíbil, že ho do 14 dnů dostane na silnici. Nepodařilo se mu to ani po měsíci a proto jsme si sami zajistili jeho vysvobození. Když se se svou chatičkou rozloučili děti a odnesly si hračky a peřiny, byl náš! V té době řada lidí vydělávala na sbírání starých věcí a výkupem do šrotu, měli jsme proto strach, že nám naši „kupu šrotu“ někdo ukradne. Podle zkušeností řidičů nákladních automobilů z Ruska jsme pro jistotu odšroubovali volant. Nakonec jsme úspěšně naše RO po vlastní ose za Liazkou dostali do bezpečí do Nymburka.

Podobnou historii má i vlek PRK 6 vyrobený ve Vysokém Mýtě firmou Sodomka pro říšskou poštu. Ten pochází od Pelhřimova. Patřil jednomu zemědělci jako úkryt pro slepice, ale rád by se ho zbavil. Přístupová cesta k němu byla z louky jiného zemědělce, což byl problém dohodnout se v rámci sousedských vztahů. Pomohl nám až místní starosta hasičů, také veteránista. Ten byl po renovaci na jeho křtu a dosud je naším kamarádem.

Unikátní „na světě“ jsou také největší kabriolet  - Š 706 RTO a replika kloubového autobusu. Tato vozidla všichni znají z různých srazů a akcí (například z několika ročníků srazů Zlatý bažant). Do budoucna už je ale zřejmě ponecháme v muzeu.

Co máme nového a na co jsme pyšní, je stěhovací vůz Š 706 R z 50. let s dřevěnou karosérií, který se nám podařilo po 15 letech získat. Máme také nově zachráněný trolejbus SOR vyrobený speciálně pro olympiádu v Soči s dvourychlostní převodovkou. Jezdil naposledy u Arrivy v Teplicích.

Nejposlednější přírůstek je kloubový autobus sloužící pro demonstraci pohybu nevidomých lidí. Připravujeme ještě několik zajímavých projektů, o které se podělíme příště.

Ale jak jsme úvodem říkali, zkušenosti pana Příhody pro nás jsou k nezaplacení, protože stejně jako on přišel k názoru, že největší problém jeho muzea je místo, je to problém i náš.


Děkujeme za povídání pánům Koutkovým a věříme, že v této koronavirové době naše čtenáře potěší. Těšíme se také na pokračování o dalších zajímavých zachráněných pokladech (my už pár podrobností víme:))

Za redakci Jana Hakrová


Od prvního autobusového veterána k Muzeu velkých volantů
Ze křtu autobusu Škoda 706 RO v srpnu 2008.
Od prvního autobusového veterána k Muzeu velkých volantů
Renovace Š 706 RO v roce 2007.
Od prvního autobusového veterána k Muzeu velkých volantů
Alois Koutek křtí renovovaný návěs NO 80 v červenci 2007.
Od prvního autobusového veterána k Muzeu velkých volantů
Původním zachráncem návěsu je Jaro Matúšek z Bratislavy. Na fotografii se už odváží do Nymburka.
Od prvního autobusového veterána k Muzeu velkých volantů
Přívěs PRK sloužil před renovací jako slepičárna.
Od prvního autobusového veterána k Muzeu velkých volantů
Traktor Zetor jako jeden ze zachránců vraku přívěsu PRK.
Od prvního autobusového veterána k Muzeu velkých volantů
Škoda RTO vyhlídkový.
Od prvního autobusového veterána k Muzeu velkých volantů
Stavba kopie kloubového autobusu RTO.
Od prvního autobusového veterána k Muzeu velkých volantů
A v plné kráse ...
Od prvního autobusového veterána k Muzeu velkých volantů
Muzeum velkých volantů v Loučeni. Foto Dušan Peterka
Od prvního autobusového veterána k Muzeu velkých volantů
Jedna z hal ukazuje motory staré i současné, profesionální i doma dělané, zvedáky a nářadí. Foto Dušan Peterka
Od prvního autobusového veterána k Muzeu velkých volantů
Muzeum pomáhala stavět i mladá generace Koutkových, vnuci Matěj, Adam a jejich děvčata Katka a Lucka. Foto archiv rodiny