Busportal

Berlínská zeď – na dva světy rozdělené město a jeho S-Bahn

Hackescher Markt. Foto autor

Před 30 lety, 9. listopadu 1989, NDR po 28. letech otevřelo hranice do SRN. K opětovnému propojení sítě berlínské městské železnice došlo po sjednocení Německa a Berlína 3. října 1990.

Dne 13. srpna 1961 nastala nejvýznamnější událost v historii Berlína a jeho městské železnice po 2. světové válce. Byly uzavřeny hranice do Západního Berlína, který tak zůstal neprodyšně odříznutým ostrůvkem obklopeným NDR a jeho hlavním městem východním Berlínem. Přestože bylo již 16 let po skončení války, projevilo se v tomto uspořádání rozdělení Berlína do 4 sektorů, které bylo domluvené po kapitulaci Berlína dne 2.května 1945. Nastal tak zároveň totální rozpad sítě berlínské městské železnice. Dnes při příležitosti výročí 30 let od pádu berlínské zdi přinášíme třetí a závěrečnou část.

Erich Honecker ještě v lednu 1989 prohlásil, že „zeď zůstane ještě 100 let“, ale vývoj šel naštěstí jiným směrem. Na konci června 1989 se otevřely hranice mezi Maďarskem a Rakouskem a východní Němci hromadně vyrazili do Maďarska, a odtud do Rakouska. Následně československá vláda v rámci solidarity s NDR uzavřela maďarské hranice. Obyvatelé NDR pak masivně začali přelézat zeď na velvyslanectví SRN v Praze, kde se nashromáždily asi čtyři tisíce uprchlíků. Po složitých vyjednáváních s vedením NDR mohl 30. září 1989 západoněmecký ministr zahraničí Hans Dietrich Genscher oznámit nadšenému davu, že bylo dohodnuto vypravení zvláštních vlaků z Prahy do SRN, tzv. vlaků svobody.

Mělo to však háček. NDR si dala podmínku, že na západ pojedou tyto vlaky přes východní Německo. Chtěli tak budit dojem, že obyvatele aktivně vykazuje. Ti tak museli ještě jednou prožít strach ze zvůle příslušníků Stasi, kteří procházeli vlaky a vybírali osobní doklady. Mezi lidmi vyvolávali velkou nenávist a obavy, zda nebudou na poslední chvíli z vlaku vykázáni. Někteří uprchlíci pak jako „pozdrav“ hlídkujícím patrolám vyhazovali klíče či východoněmecké marky. Ve druhé vlně 4. října odjelo vlaky svobody z Prahy více než 8 tisíc lidí, ve třetí vlně na začátku listopadu dalších asi 7 tisíc obyvatel NDR.

Německá demokratická republika sice v Berlíně 7. října 1989 velkolepě oslavila 40 let své existence, ale přesto až do slavnostně vyzdobených sálů plných zahraničních delegací včetně prezidenta SSSR Michaila Gorbačova byly slyšet z ulice hlasité demonstrace jejích nespokojených občanů. V Lipsku se konaly pravidelné protesty každé pondělí, nejprve měly desítky tisíc, později stovky tisíc účastníků. Ve východním Berlíně proběhla 4. listopadu demonstrace, které se již zúčastnil přibližně milion lidí. Situace již byla velmi napjatá.

9. listopad 1989: Pád berlínské zdi

Večer 9. listopadu 1989 vede v mezinárodním tiskovém centru v Mohrenstrasse ve východním Berlíně Günter Schabowski, člen politického vedení, tiskovou konferenci, která je živě přenášena televizí NDR. Mezi novináři z celého světa panuje napjaté očekávání, protože se události v uplynulých dnech dramaticky vyostřily. Teprve předchozí den odstoupilo celé vedení východoněmecké komunistické strany SED. Ale přetažený Schabowski se nejdříve zabývá bezobsažnými zprávami o posledním zasedání ústředního vedení. V 18:53 vyhrabe Schabowski po dotazu jednoho italského novináře nějaký lístek a překotně ho čte, s několika přerušeními. Zjevně vůbec neví, co je napsáno na lístku, který mu krátce před začátkem tiskové konference podstrčil Egon Krenz, nástupce Ericha Honeckera:

„O soukromé cesty do zahraničí může být požádáno bez předložení dokumentů povolení k výjezdu a informaci o příbuzenských vztazích. Povolení budou vydána urychleně. Příslušná pasová a ohlašovací oddělení policie v NDR dostala pokyn, aby udělila víza pro trvalé vycestování bezodkladně, aniž by k tomu musely být přiloženy doposud povinné dokumenty pro trvalé vycestování.“

Šuškání v sále. Co to má znamenat? „Soukromé cesty“, „povolení k výjezdu“, „urychlené povolení“? Mezi novináři panuje zmatek. Také Günterovi Schabowskemu na pódiu dá zjevně námahu porozumět tomu, co právě přečetl.

Otázka: „Platí to také pro Západní Berlín?“

Schabowski cuká rameny, hrabe se ve svých papírech: „Tak (pauza) – ano, ano.“ Potom předčítá dál: „Trvalé vycestování může proběhnout přes všechny hraniční přechody z NDR do SRN resp. do Západního Berlína.“

Otázka: „Kdy to vstupuje v platnost?“

Opět se hrabe Schabowski poněkud bezradně ve svých papírech: „To vstupuje podle mých znalostí… je to hned, bezodkladně.“

Zpravodajská relace „Tagesschau“ přináší ve 20:00 hodin hlavní zprávu: „NDR otevírá hranice!“ Mnozí Východoberlíňané se z tohoto vysílání dozvědí o prohlášení Schabowskeho. Co se 9. listopadu v Berlíně dále dělo, vychází z více přičín: víře a tlaku lidí, interpretacím a spekulacím médií, nejistotě vedení SED, bezradnosti pohraničnímu režimu bez příkazů. Je to historický okamžik, ve kterém se obrovskou rychlostí domněnky staly fakty, nedorozumění informacemi, a ve které především rozhořčení a naděje Východoberlíňanů přešly v činy a přání svobody se staly skutečností [3]. Německá demokratická republika tak zanikla vlastně náhodou…

Od znovusjednocení Německa a Berlína dne 3.10.1990 došlo k opětovnému propojení částí sítě berlínské městské železnice v jednotnou síť tratí. Některé kroky mohly být díky předchozí přípravě učiněny poměrně rychle, protože byly využity i projekty, které obsahovala nová koncepce schválená západoberlínským senátem v červenci 1984. S obnovou sítě S-Bahn byly také postupně odstraněny souběžné autobusové linky, které vznikly během bojkotu v roce 1961. Vzrostly opět zásadně počty cestujících a vrátily se znovu na úroveň před rozdělením Berlína (viz tabulka níže).

V blízkosti bývalé hranice mezi východní a západní části Berlína je od roku 2006 nové hlavní nádraží, které se stalo velmi živým uzlem městské, regionální i dálkové dopravy. Místo pro nové nádraží bylo zvoleno symbolicky jako jeden z prvků znovusjednocení Německa a jeho hlavního města Berlína.

Opětovné spojení Berlína i obou německých států nebyla pochopitelně jednoduchá záležitost, a tyto kroky vlastně probíhají dodnes. Přes přetrvávající rozdíly a problémy však dosáhli Němci tak dlouho očekávaného cíle – svobody. Mohou se nyní pohybovat volně a mnohdy už ani není poznat, kde původní hranice mezi východem a západem byla.

Podrobněji se tomuto tématu věnuje jednak literatura uvedená pod článkem, jednak Muzeum zdi (Mauermuseum) u stanice metra Kochstraße (Checkpoint Charlie). Autor doporučuje navštívit rovněž malé muzeum v bývalé kontrolní hale tzv. Paláce slz („Tränenpalast“) u přestupní stanice Friedrichstraße.

Zdroje:
[1]    BLEY Peter: Berliner S-Bahn, 8. vydání. Düsseldorf: Alba Publikation Alf Teloeken, 2003, ISBN 3-87094-363-7
[2]    DITTFURTH Udo, BERLINER S-BAHN-MUSEUM: August 1961. S-Bahn und Mauerbau. Berlin: Gesellschaft für Verkehrspolitik und Eisenbahnwesen, 2003, ISBN 3-89218-080-6
[3]    FLEMMING Thomas, KOCH Hagen: Die Berliner Mauer – Grenze durch eine Stadt. Berlin – Brandenburg: be.bra verlag, 2006, ISBN 3-930863-73-1
[4]    PLOETZ: Die Deutsche Demokratische Republik – Daten, Fakten, Analysen. Freiburg im Breisgau: Herder Verlag, 2004.

Autor Martin Jareš, Ústav dopravních systémů, Fakulta dopravní ČVUT.

První a druhá část článku o berlínské zdi a jejím vlivu na městské železnice.